Wikipedie

Mráz Zobor I

slovenský cvičný letoun

Mráz Zobor I byl celodřevěný jednomotorový dvoumístný dolnoplošný sportovní letoun vyráběný v roce 1943 ve společnosti Továreň na lietadlá ing. J. Mráz v Chocni.[1]

Zobor I
Zobor I (1. letoun)
Zobor I (1. letoun)
Určenísportovní a turistický letoun
PůvodSlovenský stát
VýrobceTováreň na lietadlá ing. J. Mráz
Šéfkonstruktéring. Zdeněk Rublič
První let1942
UživatelSlovensko
Výroba1943
Vyrobeno kusů10
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj editovat

 
Mráz Zobor I (Nová mládež 1942)

Na přelomu let 1939/40 odešel z choceňské továrny ing. Pavel Beneš[2] a společnost byla přejmenována na Ing. J. Mráz, továrna na letadla (Ing. J. Mráz, Flugzeugfabrik). Během druhé světové války výrazně vzrostl objem výroby. Hlavním vyráběným typem v Chocni byl německý větroň DFS Kranich II (po válce vyráběný jako VT-52 Jeřáb), určený pro výcvik pilotů Luftwaffe. Za války bylo postaveno celkem 1 620 kusů. Dále byly vyráběny letouny Fieseler Fi 156 „Storch“ a nákladní kluzáky DFS 230.[1] V roce 1941 Jaroslav Mráz založil slovenskou pobočku s výrobními prostory na vojenském letišti v Nitře (Továreň na lietadlá ing. J. Mráz),[3] kde vznikl jediný "válečný" letoun, zkonstruovaný na území bývalého Československa, přesněji řečeno ve Slovenské republice. V roce 1941 odjel konstruktér ing. Zdeněk Rublič, spolupracovník Pavla Beneše, na Slovensko, aby tam vedl pobočku Mrázovy továrny v Nitře. Výsledkem slovenského pobytu ing. Rubliče byl sportovní letoun Zobor I, vlastně upravená a mírně vylepšená Super Bibi Be-555. To už byl první krok ke slavným poválečným „Sokolům".[4]

Zobor I, který poprvé vzlétl koncem roku 1942 za pilotáže rotníka Jána Kella,[5] se odlišoval od svého vzoru Super Bibi několika změnami, které vzešly ze zkušeností získaných s provozem Be-555. Základní změnou byla nižší poloha umístění motoru a nový tvar krytu kabiny s vyšším a méně šikmým čelním štítem.[1]

Popis letounu editovat

Zobor I byl samonosný dvoumístný dolnoplošník, kde sedadla byla umístěna v uzavřené kabině vedle sebe. Ve smíšené konstrukci převažovalo dřevo, s překližkovým a plátěným potahem.[5] Kabina pilotů se zdvojeným řízením byla umístěna přibližně v těžišti letounu a oproti Be-555 se zlepšil výhled zvláště dopředu. Vstup do kabiny byl možný prostornými dvířky umístěnými z obou stran trupu. Za sedadly posádky byl prostor pro uložení zavazadel.

Křídlo bylo tvořeno hlavním a pomocným skříňovým nosníkem, na které byly navlečena žebra. Křídlo se skládalo ze tří částí. Centrální část byla pevně spojena s trupem a nesla podvozek a dvě palivové nádrže. Podvozek tvořily dvě samostatné nohy osazené koly o rozchodu 2,29 m. Kola byla opatřena aerodynamickými kryty z hliníkového plechu. Ostruha s kolečkem byla odpérována gumou s olejovým tlumičem. Přední kola byla vybavena brzdami a olejo-pneumatickým tlumičem výroby fy. Mráz.

Pohonná jednotka Walter Minor 4 byla uchycena na první přepážce trupu, na motorovém loži svařeném z ocelových trubek. Motor byl zavěšen pružně ve čtyřech bodech. Kryt motoru byl vyroben z nerezavějícího plechu.[6]

Použití editovat

Všechna vyrobené letadla byla dána k dispozici Ministerstvu národní obrany Slovenské republiky (Slovenský letecký sbor, SLeS), kde spolu s Be-555 byla použita jako výcvikové a spojovací letouny. Všechna letadla byla opatřena československými imatrikulacemi OK. První prototyp létal s OK-SOA, následných devět sériových letounů vyrobených v roce 1943 létalo s označením OK-SOB až OK-SOJ.[7]

V blízkosti obce Výčapy-Opatovce severně od Nitry dne 27. května 1943 havarovalo letadlo Zobor I. Při přeletu z Nitry do Trenčianských Biskupic je pilotoval Ján Kello, zkušební pilot v hodnosti rotníka slovenského letectva u firmy Mráz. Pilot Ján Kello v troskách letadla zahynul.[8] Ján Kello se již dříve dostal do análů československého letectva, a to 25. října 1938, kdy byl sestřelen maďarskou stíhačkou Fiat CR.32 při pilotáži letounu Š-328.237, ale tehdy havárii přežil.[9]

Poslední dva letouny Zobor I (OK-SOI, OK-SOJ) převzala v létě 1944 nacistická Luftwaffe.[10]

Uživatelé editovat

Specifikace editovat

Údaje dle[1][11]

Hlavní technické údaje editovat

  • Osádka: 2
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 7,03 m
  • Výška: 1,88 m
  • Nosná plocha: 12,00 m2
  • Plošné zatížení: 58,3 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 410 kg
  • Vzletová hmotnost: 700 kg
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený, pístový, invertní, řadový čtyřválcový motor Walter Minor 4-II
    • nominální, jmenovitý výkon: 85 k (62,5 kW) při 2260 ot/min
    • maximální, vzletový výkon: 95 k (69,9 kW) při 2550 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným nastavením listů

Výkony editovat

  • Maximální rychlost: 215 km/h
  • Cestovní rychlost: 200 km/h
  • Přistávací rychlost: 70 km/h
  • Dostup: 5 000 m
  • Stoupavost: 3,3 m/s, 7 min. do 1000 m
  • Dolet: 1100 km

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d NĚMEČEK, Václav. Československá letadla I. (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 237, 266–267, 318. 
  2. ↑ FOLPRECHT, Radek. Jak pilot Nováček vypnul v Africe proud. Příběh legendárních sokolů [online]. Praha: MAFRA, a. s., 2017-04-02 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ FOLPRECHT, Radek. Unikát v povětří aneb slavná kapitola československého letectví [online]. Praha: MAFRA, a. s., 2015-06-25 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ NĚMEČEK, Václav. Poznáváme tvůrce našich letadel: Zdeněk Rublič. Křídla vlasti. 1961-06-20, roč. 1961, čís. 13, s. 6–7. Dostupné online. 
  5. ↑ a b HUDEČEK, Ed. Športové lietadlo ZOBOR-I. Nová mládež. 1942-11-01, roč. V. (1942-3), čís. 3–4 (Nov-Dec), s. 43. Dostupné online. 
  6. ↑ MIČÍK, Miloš. Zobor-1. Slovenské krídla. 1942-10-01, roč. 1942/43, čís. 1. 
  7. ↑ SOUKUP, Pavel. Imatrikulace letadel [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2019-11-25 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ Stálé vojenské letiště Nitra [online]. vrtulnik.cz, 2019-11-15 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ KUDRNA, Ladislav. Slovenští letci versus maďarští [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2011-03-09 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ Zobor [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2016 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ FLIEGER, Jan. Mráz Zobor I [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení válka, 2004-02-12 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s. 
  • MARJÁNEK, Pavel. Mráz Zobor 1. Letectví a kosmonautika. Září 2006, roč. 82., čís. 8, s. 48–49. ISSN 0024-1156. 
  • PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Praha, Albatros media, 2016. 128 s., s. 63

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mráz_Zobor_I&oldid=23463487“