Wikipedie

Walter Minor 6

invertni letecký motor

Walter Minor 6 jsou šestiválcové invertní řadové vzduchem chlazené letecké motory, vyvinuté pod vedením ing. Františka Adolfa Barvitia v roce 1937 (Minor 6-I, Minor 6-II).[1] Motor navázal na předchozí, základní typ čtyřválcových motorů Walter Junior z roku 1932 a na svého mladšího bratra Walter Minor 4 (1934). Byl vyráběn Akciovou společností Walter, továrnou na automobily a letecké motory v Praze XVII - Jinonicích. Na modernizaci řadových pístových motorů Mikron a Minor se pracovalo tajně už za války. Hned v únoru 1946 byl představen Walter Minor 4-III, krátce po něm, rovněž v roce 1946, Walter Mikron III a Walter Minor 6-III/6-III-S. Po II. světové válce vedl konstrukci těchto verzí ing. Bohuslav Šimůnek. Poslední modernizací, kterou v Jinonicích provedl, byl motor M-337 (1959).[2][3] Výroba těchto šestiválcových motorů pokračuje i v 21. století, ve s.p. LOM Praha.

Minor 6
Walter Minor 6-III, muzeum Kbely
Walter Minor 6-III, muzeum Kbely
Typřadový letecký motor
VýrobceWalter
Konstruktéring. František Adolf Barvitius (1936–1940), ing. Bohuslav Šimůnek (od r. 1945)
První rozběh1937
Vyrobeno kusů1508 (Minor 6-III), 1147 (Walter M-337), ca. 500 Walter/IMR Minor J-W-6/III
Výroba1938–1964 (Walter/Motorlet)
Vyvinut z motoruWalter Junior 1932–1934
Další vývojWalter M-337
Varianty6-I, 6-II, 6-III, 6-III-S, M-337

Vznik a užití Walter Minor 6-I, Minor 6-II

editovat
 
Walter Minor 6-I (1937)

Výroba probíhala od roku 1938 a na svou dobu šlo o pokročilou konstrukci, která disponovala ocelovými válci, hliníkovými hlavami a rozvodem OHV. Vrtání bylo 105 mm a zdvih 115 mm. Krátce po uvedení Minoru 6 (následně označované jako 6-I) následovala vylepšená verze Walter Minor 6-II. Výkon předválečné verze Minor 6-II dosahoval jmenovitého výkonu až 140 k (103 kW) a vzletového výkonu 155 k (114 kW).[4] Tyto motory prvních dvou verzí se vyráběly v letech 1938-1939, avšak uplatnily se jen výjimečně, protože měly problémy s nedostatečným chlazením zadních válců.

Vznik a užití Walter Minor 6-III

editovat
 
Walter Minor 6 I - osvědčení CINA (1938)
 
Walter Minor 6-III (1946)
 
Walter Minor 6-III (1946)
 
Walter Minor 6-III (1946)
 
Walter Minor 6-III-S (1946)
 
Walter Minor 6-III-S (1946)
 
Walter Minor 6-III, 6-III-S (charakteristiky)

Po válce v roce 1946 konstrukční tým již pod vedením ing. Bohuslava Šimůnka přišel s další, vylepšenou verzi Minor 6-III (typové označení M-135). Tento motor byl vyráběn i v kompresorové verzi Minor 6-III-S (typové označení M-335) se stejným jmenovitým výkonem (1946). Pod vedením ing. Šimůnka vznikla v Motorletu v roce 1959 ještě varianta Walter M-337Sh (Walter Minor 6-III-Sh) s kompresorem a s nízkotlakým vstřikováním paliva před sací ventily o vzletovém výkonu 154 kW/210 k při 2750 ot/min.[3] Verze M-337Sh využívala 8 patentů ing. Šimůnka, které byly schváleny (1947–1959) a chráněny Patentovým úřadem v Praze.[5]

Oproti předválečným verzím byly použity častěji výkovky než odlitky a použité oceli Poldi byly komplexněji legovány. Kliková skříň byla odlita z hořčíkové slitiny (elektron), z chromvanadiové oceli Poldi byl vykován klikový hřídel, měl 7 kluzných ložisek z olovnatého bronzu a 1 válečkové ložisko, čepy a válce z výkovků byly nitridovány, ojnice a písty byly vykovány z hliníkové slitiny, odlitá hlava válců ze slitiny hliníku byla snímatelná, rozvod OHV s nitridovanými zvedacími tyčinkami, tlakové mazání oběžné se suchou skříní.[6]

Jmenovitý výkon vzrostl na 160 k (118 kW) při 2500 ot/min a cestovní výkon dosahoval hodnoty 120 k (88 kW) při 2300 ot/min. Zdvihový objem při vrtání 105 mm a zdvihu 115 mm byl zachován na „předválečné“ hodnotě 5,97 l. Rovněž se nezměnil kompresní poměr 6:1, pronikavě však byla snížena hmotnost na 128,5 kg. I současně uvedená verze s vypínatelným kompresorem měla jen 135,5 kg. Kompresorová verze Walter Minor 6-III-S měla stejný nominální výkon, avšak maximální startovací činil 180 k (132 kW) při 2600 ot/min. Kompresor pracoval s převodem 1:7,4.[3]

Příslušenství obou motorů Minor 6-III bylo v zásadě zachováno s předválečnými verzemi, až na několik nutných změn vyvolaných poválečnými odběratelsko-dodavatelskými vztahy se zahraničními firmami a také vývojem některých komponent jinonickou továrnou. Zdvojené karburátory typu Walter 45, zdvojená zapalovací magneta Scintilla typu NVK-6 Z2 a AVK-6 Z2, na přání byla dodávána dvojité palivové čerpadlo Walter 2M50, 1–2 dynama. Spouštění motoru bylo možné buď ručně (Walter R25) a nebo i elektricky (Walter RE25). Později byl alternativně montován elektrický startér Walter E70.[6]

Šestiválcových motorů Minor 6-III bylo v letech 1947–1963 vyrobeno 1508 kusů a motorů M-337 1147 ks v letech 1960–1964. Celkem to bylo 2655 motorů.[7] V tomto počtu nejsou zahrnuty motory vyrobené v jugoslávské Rakovici, kterých bylo přes pět set.[8]

Motor Walter Minor 6-III se od roku 1950 vyráběl v licenci jugoslávskou továrnou Industrija Motora Rakovica (srbsky Индустрија Мотора Раковица, ИМР) z Bělehradu pod označením Walter/IMR Minor J-W-6/III. V Jugoslávii dosáhl poměrně širokého rozšíření. Byl zastavován do letounů Polikarpov Po-2W (licence), Ikarus 211, Ikarus 231, Ikarus 451, Ikarus Aero 2D, KB-6 Matajur, Let LK-1 ... [9] Tato továrna licenci dále „rozvinula“, když v polovině 50. let doplnila tento motor reduktorem. Reduktorová verze tohoto motoru byla označena jako Walter/DMB DM-6R. Vzletový výkon byl z původních 160 k/118 kW snížen na 155 koní/114 kW a jmenovitý ze 140 k/103 kW na 116 k/85 kW. Takto modifikovaný motor měl problémy s vibracemi (při některých režimech), které se přenášely na celý letoun, kde byl použit, Ikarus Kurir. O mnoho let později se o stejný krok pokusila Avia (Automobilové závody n.p.), když v letech 1964-5 připravovala motor Avia M-337 s reduktorem označený jako M-437, ale tato verze zůstala pouze v prototypu.[3]

Varianty

editovat

Walter/Motorlet Praha-Jinonice (1936–1964)

  • Minor 6-I, Minor 6-II, Minor 6-III, Minor 6-III-S, M-337

Avia (Automobilové závody n.p., Avia s.p., Avia a.s.) Praha-Letňany (1964–1992)

  • Avia M337/M337A/M337AZ, Avia M437, Avia M338, Avia M137A/M137AZ

LOM PRAHA s.p. (1992–)

  • M137A/AZ, M337A/AK/B/C

Použití

editovat

Walter Minor 6, Walter Minor 6-II, Walter Minor 6-III, Walter Minor 6-III-S, Walter M-337

Specifikace (Minor 6-I)

editovat

Technické údaje

editovat
  • Typ: vzduchem chlazený, pístový, invertní, letadlový řadový šestiválec
  • Vrtání: 105 mm
  • Zdvih: 115 mm
  • Objem válců: 5 975 cm3
  • Délka: 1 119 mm
  • Šířka: 440 mm
  • Výška: 630 mm
  • Suchá hmotnost: 148 kg

Součásti

editovat
  • Ventilový rozvod: Jeden sací a jeden výfukový ventil jeden válec, rozvod OHV.
  • Palivová soustava: Karburátor
  • Předepsané palivo: benzín, oktanové číslo min. 77
  • Spotřeba paliva: 250–260 g·k−1·h−1
  • Mazací soustava: Suchá kliková skříň
  • Chladicí soustava: Chlazení vzduchem

Výkony

editovat
  • Nominální výkon: 140 k (103 kW) při 2 300 ot/min
  • Maximální výkon: 155 k (114 kW) při 2600 ot/min
  • Kompresní poměr: 6 : 1
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,76 kW/kg na cestovní výkon

Galerie

editovat
  •  
    CSS-11, prototyp (SP-BAH, 1948)
  •  
    Ikarus Aero 2
  •  
    Ikarus Kurir
  •  
    LIBIS KB-6T Matajur-Trised
  •  
    LWD Zuch 1 (torzo)
  •  
    M-3 Bonzo (1948)
  •  
    M-3 Bonzo (1948)
  •  
    Zlín Z-226T Trener 6

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ SCHMID, J. ing. Motor Walter-Minor 6 140/150 KS. Letectví. 1938-06, roč. 18, čís. 6, s. 225–226. Dostupné online. 
  2. ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 220–222, 272–273. 
  3. ↑ a b c d NĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945-1984). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 s. S. 161--163, 208–209. 
  4. ↑ Gunston 1989, p.174.
  5. ↑ zadat "původce: Bohuslav Šimůnek". Databáze patentů [online]. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2020-02-05 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b FABINGER, F. dr. ing. a kol. OK - Československo. I. vyd. Praha: ČS. ZÁVODY KOVODĚLNÉ A STROJÍRENSKÉ, národní podnik, PRAHA XVII. - Jinonice, 1946, p. 120
  7. ↑ DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ GRČAR, Stane. KB-6 Matajur, Kako smo ga ustvarjali [online]. peterkarner.webs.com [cit. 2019-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-29. 
  9. ↑ Walter / IMR Minor J-W-6/III [online]. Bělehrad: Muzej vazduhoplovstva [cit. 2019-12-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Walter_Minor_6&oldid=23747343“