Walter Major 6

letecký motor

Walter Major 6 byl vzduchem chlazený letecký motor, určený k pohonu sportovních a turistických letounů, vyráběný československou firmou Walter (Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII-Jinonice) mezi lety 19361940.[1]

Major 6
Typ řadový vzduchem chlazený invertní letecký motor
Výrobce Walter
Konstruktér ing. F. A. Barvitius
První rozběh 1936
Hlavní použití RWD-13, RWD-11, Breda Ba.44
Vyrobeno kusů 35
Výroba 1936-1940
Vyvinut z motoru Walter Major 4

Vznik a vývojEditovat

 
Walter Major 6 (1936)
 
Walter Major 6 (1936)
 
Walter Major 6 (1936) charakteristiky
 
Walter Major 6 I, čelní pohled

Slibný, výkonný motor Walter Major 4 z roku 1934 trpěl nepravidelností chodu při nižších otáčkách. Tuto vrozenou vadu se továrně nepodařilo zcela odstranit. Jeho následník, Walter Major 6 na tom byl z tohoto pohledu podstatně lépe. Oba motory měly stejné vrtání (118 mm) a zdvih (140 mm). Lišily se tedy na první pohled jen počtem válců. Oba pocházely z konstrukce prvního řadového, invertního motoru jinonické továrny Walter Junior 4 z roku 1932. Oproti němu při stejném zdvihu měly převrtané válce z vrtání 115 mm na 118 mm.

Walter Major 6 (1936) byl řadový, šestiválcový vzduchem chlazený invertní letecký motor vyráběný v letech 1936-1940. Byl vyvíjen již v průběhu roku 1935, kdy byl také podrobně představen v továrním magazínu Walter Bulletin.[2] Byl určen pro v tehdejší terminologii tzv. velkou turistiku a akrobacii. Podařilo se i prodat licenci firmě Isotta Fraschini do Itálie, kde se Majory 6 po určitý čas vyráběly. Počet vyrobených motorů se vyskytuje v pramenech odlišně. Udává se 35 (resp. 33) vyrobených motorů Major 6.[3] Na stránkách výrobce se tento typ motoru z hlediska počtu prodaných motorů neuvádí[4], nicméně dle počtu aplikací a dle počtu vyrobených letounů lze usuzovat, že počty vyrobených motorů musely být vyšší už proto, že v uvedeném počtu 33-35 vyrobených motorů nejsou zahrnuty motory vyrobené firmou Isotta Fraschini.

Tímto typem Walter Major 6 končí éra výroby invertních čtyřválců a šestiválců Walter o vrtání 118 a zdvihu 140 mm.

PopisEditovat

Řadový invertní, vzduchem chlazený šestiválcový motor s přímým pohonem vrtule vznikl přirozeným vývojem ze čtyřválcových motorů Walter Junior 4 a Walter Major 4. S těmito motory jej spojuje jen malá čelní plocha, nízká hmotnost, spolehlivost, trvanlivost a jednoduchá konstrukce ing. Františka Barvitia. Díky podstatně vyššímu výkonu 140-151 kW (190-205 k) byl určen pro větší a rychlejší dopravní a spojovací letadla, ale také pro sportovní a vojenské letouny s tažnou popř. i tlačnou vrtulí. Metalurgicko-technologické vlastnosti použitých materiálů a konstrukční řešení součástí bylo podobné s jeho předchůdcem Walter Major 4. Dimenze těchto součástí ovšem respektovaly zvětšení motoru o 1/3.[5]

PoužítíEditovat

Walter Major 6 byl zastavován do italských, polských a jugoslávských letounů. V Itálii to bylo u dvouplošníku Breda Ba.44 a u dvoumotorového, šestimístného dopravního dolnoplošníku Caproni Ca.308 Borea.

Jako ostatní řadové invertní motory byl i Walter Major 6 úspěšný na polském trhu. Továrnou DWL z Varšavy (Doświadczalne Warsztaty Lotnicze) konstrukčního týmu Stanisław Rogalski a Jerzy Drzewiecki byl zastavován do letounů RWD-11 (dvoumotorový šestimístný dopravní letoun) a do komerčně velmi úspěšného třímístného turistického hornoplošníku RWD-13, který byl vyráběn ve větších sériích pro potřeby polského letectva. RWD-13 byl provozován vojenskými i civilními letectvy mnoha států, u vojenských to bylo 9 a u civilních 8 zemí.

Rogožarski SIM-XII-H (srbsky: Рогожарски СИМ-XII-Х) byl jugoslávský jednomotorový cvičný letoun s dvěma plováky EDO navržený v roce 1938. I tento hydroplán byl vybaven motorem Major 6. Byl vyráběn v továrně Rogožarski v Bělehradě a byl určen pro pilotní výcvik v Letectvu armády Království Jugoslávie.[6]

V Československu tento motor měl "nosit" pouze letoun choceňské firmy Ing. P. Beneš, ing. J. Mráz, továrna na letadla, kde se měl objevit v letounu Beneš-Mráz Be-156 Beta Major. Tento projekt však nebyl realizován.

Použití motoru Walter Major 6Editovat

Technická dataEditovat

Hlavní technické údajeEditovat

  • Typ: vzduchem chlazený pístový invertní řadový šestiválec[1][3][2]
  • Vrtání válce: 118 mm
  • Zdvih pístu: 140 mm
  • Celková plocha pístů: 656 cm²
  • Zdvihový objem motoru: 9 186 cm3
  • Délka se startérem: 1 520 mm
  • Šířka: 490 mm
  • Výška: 827 mm
  • Hmotnost suchého motoru (tj. bez provozních náplní): 175 kg
  • Hmotnost vrtulové hlavy: 4,7 kg

SoučástiEditovat

  • Ventilový rozvod: jeden sací a jeden výfukový ventil na válec, rozvod OHV
  • Zapalování: 2 magnety Scintilla LV 6-D, ruční startér Walter Mechano 4
  • Příprava palivové směsi: karburátor Walter HOB36N AI48-DX
  • Požadavek na paliva: min. 75-oktanový letecký benzín
  • Spotřeba paliva: 250-260 g.h-1.k-1 / 340-354 g.h-1.kW-1
  • Mazací soustava: suchá kliková skříň, tlakové, oběžné
  • Spotřeba oleje: 10-15 g.h-1.k-1 / 13,6-20,4 g.h-1.kW-1
  • Chladicí soustava: chlazení vzduchem

VýkonyEditovat

  • Nominální, jmenovitý výkon: 190 k (139,7 kW) při 2100 ot/min
  • Maximální (vzletový) výkon: 205 k (150,8 kW) při 2350 ot/minn
  • Kompresní poměr: 5,2:1
  • Poměr nom. výkon/objem: 20,7 k/l (15,2 kW/l)
  • Poměr max. výkonu k hmotnosti (specifická hmotnost): 1,2 k/kg (0,86 kW/kg)
  • Specifická výkonnost: 0,92 kg/k (0,68 kg/kW)

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1918-1945. III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 221, 272-273. 
  2. a b Walter Major 6. Bulletin Walter. 15.3.1935, roč. 1935, čís. 3 (March), s. 12. 
  3. a b FLIEGER, Jan. Walter Major 6-I [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 29.11.2005 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  4. DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  5. SCHMID, J. ing. Řadový invertní šestiválec Walter Major 6, 190/205 ks. Letectví. Červen 1935, roč. 15. (1935), čís. 6, s. 207-210. Dostupné online. 
  6. SCHMID, J. ing. Nová jugoslávská letadla Rogožarski. Letectví. Srpen 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 8, s. 320-321. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat