Radlice

Radlice (německy Radlitz) jsou městská čtvrť a katastrální území Prahy, patřící k obvodu i městské části Praha 5.

Radlice
Radlické údolí
Lokalita
Městská část	Praha 5
Správní obvod	Praha 5
Obvod	Praha 5
Obec	Praha
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°3′37″ s. š., 14°22′57″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	1 952 (2021)
Počet domů	209 (2024)
Počet ZSJ	3
Radlice
Další údaje
Kód části obce	400297
Kód k. ú.	728641
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Nejstarší zmínka o Radlicích je z roku 1283, kdy byla vesnice darována králem Václavem II. jeho chůvě Alžbětě. Ta darovala ves klášteru sv. Anny. Klášter půdu pronajímal různým hospodářům a střídali se zde různí vlastníci, stejně jako v Jinonicích. V roce 1785 byl klášter zrušen a Radlice se staly majetkem Schwarzenberků. Od roku 1873 byly Radlice obcí okresu Smíchov. Přelom 19. a 20. století přináší i do této, převážně zemědělské obce, menší průmyslová odvětví. Vznikají zde slévárna, cihelna, porcelánka a výroba motocyklů. Radlice byly až do roku 1922, kdy byly připojeny k Praze, malá vesnice. Po připojení k Praze se staly okrajovou čtvrtí bez většího významu. Zástavba se rozvíjela jen pomalu, stavěly se zde rodinné domy.

Ke konci II. světové války byla 14. února 1945 oblast starých Radlic a Farkáně bombardována americkými vzdušnými silami. Nálet provedlo 62 amerických letounů B-17 z 91. a 398. bombardovací skupiny 1. letecké divize 8. letecké armády amerického armádního letectva startujících ze základny v anglickém Nuthampsteadu. Řada domů byla v Radlicích citelně poničena (19), několik jich skončilo v troskách (5), nálet si vyžádal i desítky mrtvých. Tuto událost připomínají pomníčky ve starých Radlicích a na Farkáně.

Až na začátku 80. let došlo v rozvoji Radlic k velkým změnám. Výstavba metra na Jihozápadní Město si vynutila přestavbu. Byly zbořeny staré Radlice, na jejich místě měl vzniknout autobusový terminál, ale prostor byl využíván jako parkoviště P+R (zřízeno 1997, v provozu do roku 2004). Byl zde však vybudován plavecký bazén SK Motorlet Praha (Radlická čp. 298/105).

Ze starých Radlic zůstala kaplička sv. Jana Nepomuckého před níž je socha sv. Jana Nepomuckého (u metra za novým ústředím ČSOB) a obecní hřbitov na Dívčích hradech. Hřbitov se nachází v ulici Výmolova 38. Hřbitov byl založen v roce 1896. Má trojúhelníkový tvar a rozlohu 0,37 ha. Hřbitov má 386 pohřbívacích míst, z toho je zde 348 hrobů, 15 urnových hrobů a 5 hrobek.

Charakter čtvrti

Kaple sv. Jana Nepomuckého a socha světce

Pomník Obětem náletu 14. února 1945

Stanice metra Radlická a přilehlá centrála ČSOB

Dnes jsou Radlice evidentně tranzitní čtvrtí, bylo tomu ovšem i v minulosti. Dnes metrem cestují tisíce lidí do Jihozápadního města (Luka, Lužiny a Stodůlky). V kopcích (Na Farkáně 300 m. n. m, Na Brabenci 297 m. n. m., Dívčí hrady 310 m n. m.) okolo terminálu stanice se nacházejí rodinné domky. V ulici Radlická, směrem ke Smíchovu a k řece jsou městské činžovní domy. V roce 2007 byl v těsné blízkosti stanice metra Radlická vybudován komplex kancelářských budov ČSOB (Radlická čp. 333/150) podle návrhu architekta Josefa Pleskota, kde pracuje přes 2500 lidí. Společně s výstavbou kancelářské budovy byla rekonstruována barokní kaple svatého Jana Nepomuckého z roku 1722 a barokní socha téhož světce z 19. století. V roce 2019 byl vystavěn i druhý objekt náležící ČSOB na adrese Výmolova čp. 353/3. Oba objekty jsou propojeny zastřešenou lávkou pro pěší nad Radlickou ulicí.

V těsné blízkosti kaple se nachází pomník se jmény radlických občanů, kteří zahynuli při náletu na Prahu 14. února 1945. Nedaleko severně od kaple svatého Jana Nepomuckého směrem k Farkáni stála usedlost Malá (Farkáň). Vznikla asi v roce 1850 a byla tvořena obytnou budovou a stodolou a svůj venkovský ráz si nechala až do svého zániku. Na bývalém Fričově statku zemědělská výroba byla ukončena kolem roku 1950, později zde byly garáže dopravní firmy a zcela zanikla mezi roky 2006–2007.

Průmysl

V Radlicích se nacházely méně významné průmyslové podniky především vzniklé již za doby Rakouska-Uherska a počátků Československé republiky, a to i proto že Radlice vstoupily stejně jako Jinonice do časů samostatného Československa jako zemědělské vesnice. Významnou roli při rozvoji průmyslových aktivit sehrála Buštěhradská dráha, když v roce 1872 byl zprovozněn úsek Praha-Smíchov – Hostivice vedoucí Radlicemi po úbočí Dívčích hradů a Děvína (železniční trať Pražský Semmering). Většina průmyslových objektů byla podél Havlíčkovy třídy, za války přejmenované na Šaldovu (Šalda Straße) a po válce jako Radlická.

V blízkosti starých Radlic, které byly zbořeny v 80. letech 20. století (při výstavbě trasy B), měla výrobní závod společnost ITAR Janatka a spol., která v letech 1920-1930 vyráběla motocykly ITAR. Vznikla před rokem 1914 a původně působila pod názvem Automontage J. Janatka. Náplní činnosti byly opravy automobilů a motorových člunů. Sídlila v objektu Radlice čp. 116, později U slévárny 116/3. Hned "naproti" sídlila Radlická slévárna (Radlice čp. 109, U slévárny 109/4). Obě společnosti úzce spolupracovaly. Hlavním výrobním artiklem Radlické slévárny byly odlitky ze šedé litiny (kanálové kryty a poklopy). Slévárna fungovala až do počátku 21. století, potom byly zbořeny správní budovy někdy kolem 2016 v souvislosti s výstavbou komplexu Nová Waltrovka na Radlické ulici. Zachována byla pouze slévárenská hala. Při projektování Nové Waltrovky bylo rozhodnuto zachovat slévárenskou halu. Po její revitalizaci navrátí vzpomínku do doby vzniku původních továren a oživí genia loci. Tento historický objekt je určen k provozu restaurace a bude nabízet kapacitu cca 85 míst v přízemí s možností využití horního patra – 84 míst. Slévárna disponuje plochou přes 700 m² a stane se tak nepostradatelným prvkem a dominantou Nové Waltrovky.

Dále po Radlické ul. směrem k Jinonicím byl objekt Autodílen Ministerstva vnitra, což byl komplex technických budov. Investorovi byl prodán v roce 2016 s tím, že k jeho likvidaci došlo později, v roce 2020.

Starší objekt Radlice čp. 105/202 byl postaven před rokem 1882. Podle projektu Josefa Bečky z let 1893–1896 zde byla postavena továrna na porcelán, která pod různými názvy a majiteli působila až do roku 1910 (v závěru jako Pražská porcelánka). V roce 1918 měl část budov pronajatu na nějaký čas jistý Mádl, který zde vyráběl kamna. Koncem roku 1918 tovární areál zakoupila První Poděbradská továrna na hospodářské stroje Černý a bratři Roubíčkové, která zde vyráběla mj. mlátičky. V roce 1928 objekt zakoupili manželé Foistovi. Josef Foist (1883-1939) měl v nepoužívaném továrním objektu nejprve sklad a opravnu pro dovážené francouzské automobily Delage a britské motocykly Rudge. Od tohoto odvětví počátkem 30. let ustoupil a souhlasil s přestavbou na filmové ateliéry. Toho se ujal divadelní a filmový podnikatel Antonín Fencl (1881–1952). Za tím účele založil společnost AFES - Antonín Fencl filmové továrny v Praze (Praha XVI-Radlice, Havlíčkova 105). Natočil zde pouze jeden film a jeden ozvučil. V roce 1933 byl ateliér uzavřen. Revitalizace objektu na filmové ateliéry se ujal sám Josef Foist, velkoobchodník s kancelářskými stroji. V roce 1937 byla zahájena činnost filmového studia a ateliérů FOJA Radlice. Do roku 1947 zde bylo natočeno více než 50 filmů. Okolí ateliérů bylo využíváno i jako exteriéry. Nejznámějším takovým případem je filmové nádraží v Mokré nad Soupravou ve snímku Přednosta stanice, což bylo vlastně jinonické nádraží a jeho bezprostřední okolí. Od roku 1952 využíval objekt n.p. Motorlet, který zde měl garáže a opravnu automobilů a později Střední odborné učiliště. Po přemístění továrny Walter z Jinonic zanikl i bývalý objekt filmových ateliérů. Objekt Foja byl zbořen koncem roku 2008. V podstatě na jeho místě nyní stojí hotel Zleep a je součástí projektu Nová Waltrovka, za kterým stojí Penta Real Estate.

V podstatě jediným průmyslovým podnikem a jediným pokračovatelem výroby strojírenských dílů v radlické současnosti je slévárna Walter Praguecast, která sídlí na adrese Radlická čp. 227/107. Objekt byl postaven v 80. letech 20. století jako slévárna přesného lití společnosti Motolet n.p. S areálem továrny byl propojen komunikací, která přemostěním překonávala Radlickou ulici. Most byl zbořen koncem 1. dekády 21. století. V červenci 1991 se oddělila slévárna přesného lití od společnosti Motorlet a vznikl Walter-Deritend a.s. se zahraniční účastí. Od června 2002 je tato společnost přejmenována na Prague Casting Services. K další změně došlo v létě 2021, kdy společnost byla přejmenována na Walter Praguecast a.s., kterou nyní vlastní české fyzické a právnické osoby. Typickými představiteli výrobků jsou turbinové lopatky, rozvaděče a tepelné štíty leteckých a pozemních turbínových motorů ze superslitin na bázi niklu nebo kobaltu a ze speciálních nerezavějících ocelí. Fasáda budovy je osazena mozaikou z matované keramiky (autor Alena Rýdlová).

Směrem do Jinonic od této slévárny bývalo Energetické centrum (kotelna/teplárna) společnosti Motorlet, po jejímž zániku na pozemku a v budovách bývalé kotelny vzniklo přestavbou administrativní centrum Kotelna Park 1, které v roce 2017 získalo titul v soutěži Stavba roku 2017. Na sousedícím pozemku mezi Kotelnou Park 1 a slévárnou přesného lití Walter Praguecast vzniklo centrum Kotelna Park 2 (2020). Objekt neslouží průmyslové výrobě jsou v něm kanceláře především zahraničních firem (Bosch, Siemens, BASF, Beiersdorf atd.). Výraznou dominantou této části Radlic je komín bývalé kotelny.

Radlická cihelna (Puchmajerova čp. 120/1) vyráběla ze sprašových hlín stavební materiál a zásobovala Prahu cihlami různé kvality. Zvláště v Radlicích bývala využívána rozsáhlá ložiska cihlářských hlín. Šlo převážně o spraše a jejich deriváty, tzv. sprašové hlíny. Často se do nich musel přidávat písčitý materiál jako ostřivo. Svou práci cihelna zastavila až hluboko v druhé polovině 20. století. Společnost Radlická cihelna, s.r.o. stále existuje, ale nezabývá se výrobou ale prodejem stavebních materiálů a stavební chemie. Poblíž bývalé cihelny je v současnosti Betonárna Praha Radlice - TBG METROSTAV (Puchmajerova 3). Zabývá se výrobou transportbetonu, cementových litých pěn, anhydritových a cementových potěrů, čerstvých malt a směsí pro stavbu vozovek a dalších betonových produktů.

Galerie Průmysl v Radlicích

• 
  Pozůstatek Radlické slévárny a továrny ITAR, U Slévárny, Praha-Radlice (duben 2021)
• 
  Slévárna Walter Praguecast (2025)
• 
  Slévárna Walter Praguecast (s mozaikou z matované keramiky), kancelářské prostory Kotelna Park 2 a komín kotelny (2025)
• 
  Mozaika Aleny Rýdlové (2022)
• 
  Walter Praguecast, Kotelna Park 2 a 1 (2025)
• 
  Pohled od bývalé továrny Walter. Uprostřed objekt Energetického centra s komínem (nyní Kotelna Park) a vlevo vedle něj je slévárna Walter Praguecast (2010)
• 
  Pohled z Farkáně. Slévárna přesného lití ještě jako Prague Casting Services. Před ní bývalé Autodílny MV (2007)
• 
  Bývalé ateliéry FOJA (1986)
• 
  Ateliery FOJA krátce před demolicí. Vedle nich vede most do slévárny přesného lití (2008)
• 
  Poslední památka na Autodílny Ministerstva vnitra ČR (2025)

Pamětihodnosti

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Radlicích.

Ze starých Radlic vede od roku 2021 naučná stezka s 12 zastaveními. Díky finanční pomoci ČSOB a v rámci grantu Naše Radlice ji zřídil Spolek Farkáň. Přímo Radlic se týkají zastavení Staré Radlice, Bývalý Fričův statek, Vila od architekta Jana Gillara, Náměstí Na Farkáně a První dům na Farkáně a historie lokality, Foglar a jiní.

Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené

Ve Výmolově ulici čp. 169/2 se nachází Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené. Zemskému spolku pro péči o hluchoněmé v čele s předsedou spolku, profesorem MUDr. Karlem Výmolou, se podařilo v roce 1925 zahájit výstavbu nového ústavu v Praze – Radlicích. V roce 1926 bylo ve Výmolově ústavu pro hluchoněmé děti zahájeno vyučování. Škola dnes poskytuje systematickou podporu žákům se specifickými poruchami učení a je vybavena pomůckami pro žáky se zdravotním postižením. Jedná se o speciální pedagogické zařízení zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Doprava

Hromadná doprava

První tramvaj do Radlic přijela ze Smíchova 16. června 1927 před dnešní Základní školu Radlická čp. 115/140. Poslední úsek trati Na Knížecí (Anděl) - Radlická byl jednokolejný, provoz tramvají byl řízen světelnou signalizací (jeden semafor v místě viditelném z obou konců jednokolejky). Před radlickou školou byla vybudována jednokolejná smyčka. V tomto stavu byla trať provozována až do listopadu 1983. Potom tramvaje jezdily pouze v úseku Anděl – Laurová. Výluka byla zapříčiněna přestavbou trati na dvojkolejnou, rozšiřováním komunikace a výstavbou metra trasy B. V roce 1988 byla v Radlicích otevřena stanice metra B jako součást etapy III. B vedoucí na Jihozápadní Město. Stanice Radlická nebyla dlouhou dobu příliš vytíženou stanicí, využití se zvýšilo s výstavbou nové centrály ČSOB (Radlická čp. 333/150) v roce 2007. Až v říjnu 2008 byl tramvajový provoz do Radlic obnoven a trať byla prodloužena o jednu stanici až centrále ČSOB. Bývalá konečná je dnes zastávkou U školy.

Trolejbusová a autobusová doprava se dotýkala katastru Radlic pouze okrajově. Od 1. října 1938 byla uvedena do provozu linka W od Anděla do Jinonic k továrně Walter, jejíž trasa odpovídá dnešní autobusové lince 137. V posledním úseku po Peroutkově ulici (tehdy Mozartově, později Liebknechtově) jely linky 52 a 60 kolem obytné oblasti Farkáň. V noci zde jezdí noční spoj č. 908 (Jinonice - Klánovice) spojující oblast Jinonic s Andělem a dále přes centrum až do Klánovic. Oblast vrchu Brabenec je od 26. března 1976 obsluhována autobusovou, polookružní linkou 231, začíná a končí v terminálu Na Knížecí. Katastru Radlic se dotýká pouze v horní partii kopce, u zastávky Dívčí hrady v Kroupově ulici. Jako školní spoj je jednou denně v dnech školního vyučování provozována linka č. 271 ke škole v Radlicích. Má 10 zastávek odjíždí od Správy sociálního zabezpečení a končí u metra Radlická.

Od prosince 2019 je v Radlicích v provozu autobusová linka 153, která od stanice metra Radlická pokračuje na Dívčí hrady, resp. ke Smíchovskému hřbitovu, k Malvazinkám a dále přes Mrázovku a Černý Vrch k tramvajové zastávce U Zvonu. Radlice po ukončení provozu metra a denní tramvajové linky obsluhuje noční velkokapacitní spoj č. 904 (Sídliště Řepy - Sídliště Písnice), který víceméně kopíruje tramvajovou trať a po Radlické pokračuje směrem do Jinonic a na Jihozápadní Město, v opačném směru jede na Sídliště Písnice. Je to jediná linka, která využívá Radlickou ulici v celé délce katastru Radlice se zastávkami U Trezorky, Radlická (metro) a Škola Radlice.

Automobilová doprava

Související informace naleznete také v článku Radlická radiála.

Hlavní tepnou dnešní dopravy je Radlická ulice. V budoucnosti se počítá, že by tudy byla vedena radiála od plzeňské dálnice D5 až po městský okruh tato radiála by přebrala část tranzitní dopravy, která nyní vede Plzeňskou ulicí.

Panoramatický pohled na Jinonice, Smíchov a Strahov od jihu. Radlice jsou skryty v údolí.

Literatura

• PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy, Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související články

• Radlická (stanice metra)
• Tramvajová trať Smíchov - Radlice
• Jinonice
• Zlíchov
• Hlubočepy
• Smíchov
• Košíře
• Kaple svatého Jana Nepomuckého
• Radlický hřbitov
• Ústředí ČSOB
• Seznam uměleckých realizací ve veřejném prostoru v Radlicích

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Radlice na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa Radlice na webu ČÚZK
• Archivní mapy na webu ČÚZK [cit. 2021-03-05]

Autoritní data	Biblio: 1833ce31-7a6d-4bec-88e4-e9729a0db63d NKC: ge137114

Portály: Praha