Dálnice D5

dálnice Praha – Beroun – Plzeň – Rozvadov

Dálnice D5 (tzv. Plzeňská dálnice), označovaná také jako Via Carolina,[1] spojuje Prahu s hranicí s Německem. Trasa dálnice je Praha – PlzeňRozvadovstátní hranice Česko/Německo. Je dlouhá 151,811 km[2].

Dálnice D5
(Via Carolina)
Mapa
Základní údaje
ProvozovatelŘeditelství silnic a dálnic
ZačátekPraha
(50°2′57″ s. š., 14°16′27″ v. d.)
KonecRozvadov
(49°38′33″ s. š., 12°31′19″ v. d.)
Celková délka151,811 km
    v provozu:151,811 km
StátČeskoČesko Česko
Region
  • Hlavní město Praha
  • Středočeský kraj
  • Plzeňský kraj
  • Geodata (OSM)OSM, WMF
    Dálnice D5 u Zdic.
    Dálnice D5 u Zdic.
    Objekty na trase
         Začátek dálnice
         (1) Praha-Třebonice D0 E48 E50
         Začátek zpoplatněného úseku
        == Hranice mezi Hlavním městem Prahou a Středočeským krajem
         Most přes železnici Hostivice - Rudná u Prahy (10 m)
         Most přes potok (30 m)
          Odpočívka Drahelčice
         (5) Rudná II605
         (10) Loděnice
         Most přes železnici Praha - Beroun (10 m)
         (14) Beroun-východ II605
         Most přes řeku Berounku (718 m)
         Most přes řeku Litavku (220 m)
         (18) Beroun-centrum
         Most přes Dibří potok (28 m)
         (22) Beroun-západ
          Odpočívka Počaply
         Most přes Červený potok (50 m)
         (28) Bavoryně II118 II605
         (34) Žebrák II117
          Odpočívka Záluží
         (41) Cerhovice II605
        == Hranice mezi Středočeským krajem a Plzeňským krajem
         (50) Mýto
         Most přes potok Chejlavu (30 m)
          Odpočívka Svojkovice
          Odpočívka Rokycany
         (62) Rokycany
         Most přes řeku Klabavu (559/557 m)
         (67) Ejpovice I26
         Most přes řeku Úslavu (530 m)
         Most přes železnici Plzeň - České Budějovice (70 m)
         (73/76) Černice I20 E49
         Tunel Valík (380 m)
         Most přes řeku Úhlavu (445 m)
         (80) Litice I27 E53
          Odpočívka Šlovice
         Most přes železnici Plzeň - Železná Ruda (70 m)
         Most přes řeku Radbuzu (552 m)
         (89) Sulkov I26
         ( ZE) Nýřany II180
         Most přes železnici Plzeň - Furth im Wald (50 m)
         (100) Heřmanova Huť II203
         Most přes železnici Nýřany - Heřmanova Huť (20 m)
         (107) Ostrov II230
         Most přes údolí (70 m)
          Odpočívka Kladruby
         Most přes údolí Úhlavky (374 m)
         (119) Benešovice II605
         Most přes železnici Svojšín - Bor (17 m)
         Most přes údolí Šáreckého potoka (216 m)
          Odpočívka Málkovice
         (128) Bor I21 II200
         Most přes železnici Planá u Mariánských lázní - Domažlice (17 m)
         (136) Mlýnec II198
         Most přes Kateřinský potok (125 m)
          Odpočívka Kateřina
         (144) Kateřina
         Konec zpoplatněného úseku
         Odpočívka Rozvadov
         Most přes Hraniční potok (287 m)
         (151) Hraniční přechod Rozvadov/Waidhaus A6 E50
    Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
    Některá data mohou pocházet z datové položky.

    Historie editovat

     
    Dálniční most přes Berounku v Berouně. Tato část dálnice D5 byla zprovozněna v říjnu 1985

    Rozhodnutí o stavbě padlo už v roce 1963, usnesení vlády bylo několikrát aktualizováno. Stavba byla zahájena stavbou mostu v Berouně v roce 1976. Dokončení stavby bylo plánováno v roce 2000. Ze začátku probíhala stavba velice pomalu, první otevřený úsek bylo 9 km dálnice z Prahy-Zličína do Loděnice v roce 1982, poté stavba postupovala tempem cca 2 – 3 km ročně. V roce 1989 byl zprovozněn úsek do Bavoryně (vesnice cca 1 km západně od Zdic) a délka zprovozněného úseku dálnice tak dosáhla 29 km. Termín dokončení celé dálnice byl posunut na rok 2010. Po roce 1989 se stala dálnice D5 prioritní stavbou, která měla zajistit zlepšení dopravního spojení se západní Evropou. Rychlost stavby se zněkolikanásobila. Již v roce 1995 byl otevřen celý úsek až k Ejpovicím, odkud vede čtyřpruhová komunikace na východní okraj Plzně. Usnesením vlády ze dne 24. května 1995 č. 304 bylo schváleno propojení české dálnice D5 a německé dálnice A6 na společných státních hranicích výstavbou hraničního mostu. Toto propojení se stalo realitou v roce 1997, kdy byl dokončen celý úsek z Plzně až do pohraničního městečka Waidhaus v Německu.

     
    Symbol pro dálnici A6-D5

    Dálnice mezi Prahou a Norimberkem (včetně navazující dálnice A6) je nazývána jako Via Carolina - "královská cesta" - na památku historické Norimberské cesty.[3][4]

    Současný stav editovat

    Jediným nezprovozněným úsekem dálnice byla dlouhou dobu část obchvatu města Plzně. Ten se stal velice problematickým úsekem dálnice. Jeho projednávání trvalo 15 let a jedná se tak o nejsložitější kauzu porevoluční historie správních řízení. Během projednávání došlo k čtyřem změnám na pozici ministra životního prostředí (a tím i změnám v pohledu na výstavbu), silnou roli zde sehrály i lobbistické skupiny (tzv. zelená a betonová lobby).

    Původně bylo rozhodnuto roku 1988 o severním obchvatu Plzně. Z důvodu odporu chatařů v oblasti západně od Plzně a vodohospodářů (dálnice měla přetínat vodní nádrž Hracholusky) se začala zvažovat jižní varianta. Zde už od počátku proti sobě stály dvě varianty, tzv. varianta S a varianta K. Vláda ČR z podnětu města Plzně schválila 20. prosince 1991 upravenou variantu K (tzv. KU) jakožto prioritní variantu výstavby. V následujícím správním řízení vyhodnotil posudek EIA variantu KU jako příznivou, a to v optimalizované úpravě jako tzv. KU0. Vláda, která se mezitím vyměnila, použila ovšem jiný posudek a schválila v roce 1994 upravenou variantu S, tzv. SUK. Okresní úřad Plzeň-jih pak vyhověl námitkám občanských sdružení a posunul vedení dálnice jižně od vrchu Valík, aby nedošlo tak k výraznému zásahu do lesního komplexu a snížil se vliv stavby na krajinný ráz – tzv. varianta SUK1. Ministr životního prostředí František Benda ovšem toto rozhodnutí okresního úřadu označil za rozporné vůči nařízení vlády z roku 1994, a tak vydal souhlas se zásahem do významného krajinného prvku Valík v původně navržené trase SUK. Poté následoval koloběh neúspěšných odvolání různých účastníků řízení (obce, občané, občanská sdružení), během nějž byla trasa upravena o tunel v nejhlubší části zářezu.

     
    Tunel Valík, těsně před dokončením (srpen 2006)

    Teprve v roce 1998 zrušil ministr životního prostředí (tentokrát Martin Bursík) souhlas se zásahem do krajinného prvku, neboť na tuto variantu nebyla provedena EIA a byl tak porušen zákon. Spor se tak vrátil do samotného počátku. Po dalších 4 letech jednání, během nichž byla stavba obchvatu rozdělena na tři dílčí stavby, západní a východní nekonfliktní část byla schválena, byla zde zahájena stavba a střední nadále procházela dalšími řízeními, byla dálnice schválena opět ve variantě SUK2. Tunel pod vrchem Valík je dlouhý 380 m a výška průjezdního profilu je 5,35 m.

    Otevření první části obchvatu 15.12.2003 bylo velkolepou oslavou za účasti hejtmana a primátora. Hejtman Plzeňského kraje označil dálnici D5 za nejdůležitější stavbu v kraji po roce 1989. Oslava i následně média prezentovala obchvat nesprávně jako dokončený (nikoliv jen zčásti dokončený), a tak v prvních měsících došlo v nedokončených úsecích k několika velmi vážným dopravním nehodám.

    Dálnice D5 je součástí IV. Panevropského koridoru ve větvi A (Berlín/NorimberkPrahaBratislavaBudapešťConstanta/Thesaloniki/Istanbul) a také mezinárodní silnice E50 Brest (Francie)PařížNorimberkPrahaKošiceDoněckMachačkala.

    Celá dálnice (z Prahy až po německou dálnici A93) byla zprovozněna 6. října 2006. Návazná dálnice A6 (od křižovatky s A93 směrem na Norimberk a Paříž) pak 10. září 2008.

    V roce 2008 byla na odpočívadle u Šlovic otevřena kaple Smíření, doposud jediná dálniční kaple v Česku.

    Dílčí stavby editovat

    Stavba Délka (km) Úsek Kategorie Zahájení
    výstavby
    Uvedení
    do provozu
    Křižovatky
    0502 13,400 PrahaVráž D26,5/120 06/1977 12/1983 Rudná (exit 5)
    Loděnice (exit 10)
    0503 15,300 VrážBavoryně D26,5/120 03/1982 10/1985 Beroun - východ (exit 14)
    Beroun - centrum (exit 18)
    Beroun - západ (exit 22)
    Bavoryně (exit 28)
    0504 - Most v Berouně (přes řeky Berounku a Litavku) D26,5/120 10/1976 10/1985
    0505 21,538 BavoryněMýto D26,5/120 10/1992 10/1995 Žebrák (exit 34)
    Cerhovice (exit 41)
    0507 5,975 MýtoSvojkovice D26,5/120 10/1991 10/1993 Mýto (exit 50)
    0508 8,198 SvojkoviceKlabava D26,5/120 10/1990 10/1993 Rokycany (exit 62)
    0509 3,710 KlabavaEjpovice D27,5/120 12/1993 10/1995 Ejpovice (exit 67)
    0510 20,437 EjpoviceSulkov (Líně) D27,5/120 1997 10/2006
    → 0510/IA 8,569 EjpoviceČernice D27,5/120 04/2002 12/2003 I/20 (exit 73)
    → 0510/IB 3,470 ČerniceÚtušice D27,5/120 12/2003 10/2006
    → 0510/II 8,398 ÚtušiceSulkov (Líně) D27,5/120 03/2001 12/2003 I/27 (exit 80)
    → 0510/III - most přes řeku Úslavu D27,5/120 1997 12/2003
    → 0510/IV - most přes řeku Úhlavu D27,5/120 12/2003 10/2006
    → 0510/V - most přes řeku Radbuzu D27,5/120 07/1997 12/2003
    0511 29,366 Sulkov (Líně) – Benešovice D26,5/120 06/1994 11/1997 Sulkov (exit 89)
    Nýřany (exit 93)
    Heřmanova Huť (exit 100)
    Stříbro (exit 107)
    0512 25,400 BenešoviceRozvadov D26,5/120 06/1994 11/1997 Benešovice (exit 119)
    Bor (exit 128)
    Mlýnec (exit 136)
    Kateřina (exit 144)
    0513 7,845 Rozvadov – hranice s Německem D26,5/120 06/1994 11/1997

    Odkazy editovat

    Reference editovat

    1. Publikace od dálnici D5 na stránkách ŘSD
    2. Ředitelství silnic a dálnic: Délky a další data komunikací. 1. ledna 2024. Dostupné online. [cit. 2024-03-12]
    3. PIC, Vladimír. Via Carolina překračuje hranici. [noviny] [online]. 1997-10-10 [cit. 1997-10-10]. Dostupné online. ,
    4. VALIŠ, Zdeněk. Z Prahy do Mnichova i za tři hodiny. [Prague International] [online]. 2006-10-09 [cit. 2006-10-09]. Dostupné online. 

    Související články editovat

    Externí odkazy editovat