Otevřít hlavní menu

František Benda

český houslista a hudební skladatel
Další významy jsou uvedeny na stránce František Benda (rozcestník).

František Benda (22. listopadu 1709, Benátky nad Jizerou[1]7. března 1786, Postupim) byl český skladatel a houslový virtuóz období raného klasicismu.

František Benda
František Benda na dobové rytině
František Benda na dobové rytině
Rodné jméno František Benda
Narození 22. listopadu 1709
Benátky nad Jizerou
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 7. března 1786 (ve věku 76 let)
Postupim
PruskoPrusko Prusko
Národnost Češi
Děti Maria Carolina Wolf
Friedrich Benda
Karl Hermann Heinrich Benda
Juliane Reichardt
Rodiče Jan Jiří Benda
Příbuzní Jiří Antonín Benda, Josef Benda, Anna Františka Hatašová a Jan Jiří Benda (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Frantisek Benda

Obsah

ŽivotopisEditovat

František Benda (starší bratr skladatele Jiřího Antonína Bendy) pocházel z tkalcovské a muzikantské rodiny. Jeho otec Jan Jiří Benda byl tkadlec a venkovský muzikant. František hudební vzdělání získal v Praze u jezuitů a Drážďanech. Působil postupně v šlechtických kapelách ve Vídni, Varšavě a Berlíně. V roce 1733 se stal členem kapely pruského krále Friedricha II. František se v kapele vypracoval, roku 1740 se stal primistou a v roce 1771 koncertním mistrem pruské dvorské kapely. Král Friedrich se na jeho prosbu postaral o přesídlení celé rodiny trpící náboženským útlakem (rodiče i sourozenci) do Postupimi.[2]

DíloEditovat

Jako houslista se Benda vyznačoval brilantní virtuozitou a neobyčejně zpěvným tónem, celkovou hudebností a vnímavostí. Jako autor uplatňoval živé prvky české světské melodiky a rytmiky, čímž se odpoutal od svých hlavních vzorů Vivaldiho a Tartiniho. Rozvíjí melodičnost a zpěvnost, hlavně v adagiových větách, a v houslových skladbách dochází až k náznakům sonátové formy. Vedle Stamice se jediný dopracoval osobitého slohu v houslové hře, nezávislého na italské tradici; v kompozičním stylu je považován za předchůdce klasicismu, patřil však spíše ke konzervativnímu skladatelskému proudu, který se nikdy plně neodpoutal od barokního stylu. Složil 15 houslových koncertů a více než sto dalších skladeb pro sólové housle (sonáty, triové sonáty, capriccia). V symfoniích dodržuje tehdy oblíbený třívětý typ barokní sinfonie neapolské.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Josef Masopust, s. 222-223. 

LiteraturaEditovat

  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 365–366. 

Externí odkazyEditovat