Letecký útok na Prahu 14. února 1945

Pamětní deska v Apolinářské ulici
Emauzský klášter a bývalé Ministerstvo sociální péče po náletu
Emauzský klášter po náletu
Obnovené věže Emauzského kláštera
Pamětní deska na Břevnově, připomínající oběti německého náletu z 5. května 1945
Pomník Obětem náletu 14. února 1945 v Praze – Košířích [1][2]
Vlasta a Otakar Štáflovi, pamětní deska, Mánesova 20

Letecký útok na Prahu 14. února 1945 byla operace amerických vzdušných sil (USAAF).[3] Praha se během války stala cílem spojeneckého bombardování několikrát,[4] ale nálet 14. února byl co do počtů lidských obětí nejtragičtější nálet na Prahu v průběhu druhé světové války.[5]

Denní nálet bombardérů byl podle historiků součástí masivního bombardování Drážďan probíhajícího od 13. do 15. února,[6][7][8] ale pro navigační chybu byla místo seřaďovacího nádraží v německých Drážďanech bombardována Praha, především v širší oblasti smíchovského nádraží. Šlo o první větší nálet, kterému byla Praha ve druhé světové válce vystavena. Civilní oběti náletu byly značné, vojenské škody naopak minimální, čehož využila jak německá, tak později komunistická propaganda.[9]

PrůběhEditovat

Nálet provedlo kolem 60[9] amerických letounů B-17 z 91. a 398. bombardovací skupiny 1. letecké divize 8. letecké armády amerického armádního letectva (91st a 398th Bomber Group, 1st Air Division, 8th Air Force, USAAF) startujících ze základny v anglickém Nuthampsteadu.[10] Dle hlášení obou skupin nálet trval pouze dvě minuty mezi 12:25 a 12:27.

Na Prahu bylo svrženo přibližně 150 tun trhavých a zápalných bomb (napalm) v širokém pásu od Radlic až téměř po žižkovské nákladové nádraží – bombardování zasáhlo Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Nové Město, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Nejvíce byla poškozena oblast od Palackého mostu (tehdy Mozartova) přes Karlovo náměstí na Vinohrady.[5]

NásledkyEditovat

Odhady uvádějí přibližně 700 mrtvých a 1200 zraněných v důsledku náletu; mezi oběťmi byli např. horolezkyně a malíř Vlasta a Otakar Štáflovi a Eva Ladová, dcera Josefa Lady. Oběti tvořili téměř výhradně civilisté. Bez přístřeší zůstalo 11 000 Pražanů.

Bombardováním bylo zasaženo přes 2500 pražských domů, z toho 68 bylo úplně zničeno, 88 velmi těžce poškozeno, 168 těžce poškozeno a 2351 poškozeno lehce.[5] Zasažen byl např. Emauzský klášter, Faustův dům, Vinohradská synagoga, Grébovka nebo sochy na Palackého mostě[11]. Silně byl poškozen dům na rohu dnešní Resslovy ulice a Rašínova nábřeží, který musel být odstraněn; na jeho místě teprve v roce 1996 vyrostl Tančící dům. Mimo objekty bylo napočítáno dalších 67 zásahů.

Nálet nezničil žádný významný vojenský cíl;[5][12] způsobil pouze lehké škody na pražském železničním uzlu, které byly opraveny během několika hodin.[9]

Velké ztráty na životech byly způsobeny také netečností civilního obyvatelstva vůči leteckým poplachům, které byly za války poměrně časté, avšak většina předchozích náletů mířila na cíle mimo Prahu.[5] Lidé se domnívali, že Praze – jakožto českému městu – nehrozí skutečné nebezpečí, případně (mylně) že je dokonce uvedena v seznamu zakázaných cílů spojeneckého letectva.[9] Dalším důvodem bylo pozdní vyvolání poplachu (pět minut před dopadem prvních bomb[5]) a velmi krátké trvání náletu, kvůli němuž byl čas na ukrytí velmi krátký. Náletu neodolaly ani některé protiletecké kryty. K ničivosti útoku přispěl i fakt, že německé letectvo (jehož úkolem bylo mj. chránit města a strategické cíle před nálety) bylo ke konci války ve špatném stavu a že pražský hasičský sbor musel o den dříve odjet pomáhat hasit hořící Drážďany.

Tehdejší oficiální, nacisty kontrolovaný tisk využil nálet k odsouzení Spojenců i české exilové vlády a označil jej za teroristickou akci. 18. února se na náměstí Míru uskutečnila tryzna za české oběti, které se účastnili i předseda protektorátní vlády Richard Bienert a německý státní ministr Karl Hermann Frank; pro německé oběti se obdobná tryzna uskutečnila před Rudolfinem.[9]

Příčina náletuEditovat

Bombardování Prahy bylo způsobeno navigačním omylem. Někteří navigátoři amerických bombardérů hlásili do vysílaček, že se nacházejí nad cílovým městem shozu pum: „... někde nad Drážďany“; jiní chybu rozpoznali, avšak byli nuceni následovat skupinu.[9] Po celou dobu letu z Velké Británie panovala naprostá mlha, skupiny se vlivem silného větru odchýlily jihovýchodně od svého kurzu, navíc se při přeletu Německa porouchal palubní radiolokátor hlavního navigátora skupiny.[3] Navigátoři se tak museli orientovat podle bodů na zemi, kde zaměnili Plzeň za iniciační navigační bod Zwickau, protože je od Prahy vzdálena zhruba stejně jako Zwickau od Drážďan.[5] Faktorem mohl být i nedostatek paliva pro dosažení důležitějšího cíle.[3]

Praha nepatřila mezi náhradní cíle bombardování, na které se měl svrhnout náklad bomb, kdyby se nepodařil shoz na primární cíl (tím byla Saská Kamenice).[9] Spojenecká bombardování českého území způsobila značné škody nacistům. Omyly, ke kterým došlo, se staly vděčným soustem jak nacistické, tak komunistické propagandy.[6][7][13][8]

Pamětnice bombardování Jaroslava Peková vzpomínala na setkání v roce 1990 s letcem, který se na bombardování podílel a podle kterého nešlo o navigační chybu, bomby shazovali na určené místo.[14]

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • ŠTYRSA, Josef. Kamarád ze skal. Ilustrace Theodor Pištěk. 1. vyd. Praha: STN, 1959. 130 s. 
  • PLAVEC, Michal, VOJTÁŠEK, Filip, KAŠŠÁK, Peter. Praha v plamenech. Cheb : Svět křídel, 2008.
  • UHLÍŘ, Jan Boris. Bomby na Prahu. Praha : Prostor 2011.
  • PLAVEC, Michal. Strach nás ochromil : tragický nálet na Prahu 14. února 1945 v souvislostech. Cheb: Svět křídel, 2012. 214 s. ISBN 978-80-87567-03-6. 
  • PLAVEC, Michal. Krvavá Popeleční středa 1945. Lidové noviny. 2015-2-9. 
  • ŠTYRSA, Josef. Kamarád ze skal. Ilustrace Theodor Pištěk. 2. vyd. Praha: ASA, 2017. 176 s. ISBN 978-80-87353-09-7. 

ReferenceEditovat

  1. ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války (Na věčnou paměť Obětem náletu v Radlicích 14. února 1945) [online]. ulice Kostelní, Praha 5-Radlice, u kapličky svatého Jana Nepomuckého: www.vets.cz, 2006-02-21 [cit. 2016-03-10]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-32287. Dostupné online. 
  2. ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem náletu (Na věčnou paměť Obětem náletu v Radlicích 14. února 1945) [online]. ulice Kostelní, Praha 5-Radlice, u kapličky svatého Jana Nepomuckého: www.vets.estranky.cz (archivní vets), 2006-02-21 [cit. 2016-03-10]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-32287. Dostupné online. 
  3. a b c HOŠKOVÁ, Viktorie. Nečekané bombardování Prahy. Spojence před 75 lety nad město poslala porucha radaru i oblačnost. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-02-14 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  4. Druhý spojenecký nálet na Prahu: Jen ve Kbelích 117 mrtvých. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-03-25 [cit. 2020-05-21]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g RAJLICH, Jiří. Tragický americký nálet na Prahu 14. února 1945 [online]. Praha: Vojenský historický ústav Praha [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  6. a b ŠVEC, Pavel. Přesně před 67 lety rozbombardovali spojenci Prahu, zemřelo 700 lidí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2012-02-14 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  7. a b LUSTIGOVÁ, Martina. Před 60 lety Praha zažila americký nálet. Radio Prague International [online]. Český rozhlas, 2005-02-20 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  8. a b ŠVAMBERK, Alex. Před sedmdesáti lety padaly na Prahu bomby. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-02-14 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  9. a b c d e f g VOJTÁŠEK, Filip. Před 75 lety padaly na Prahu bomby. Omylu spojenců propagandisticky využili nacisté, mýty kolem něj ale žijí dodnes. Deník N [online]. N Media, 2020-02-14 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  10. Oficiální stránky 398. bombardovací skupiny, operační hlášení ze 14. února 1945
  11. Osudy Myslbekových sousoší z Palackého mostu. stary-web.zastarouprahu.cz [online]. [cit. 2018-10-15]. Dostupné online. 
  12. Jan B. Uhlíř, Bomby na Prahu,Prostor 2011
  13. WIRNITZER, Jan. Bomby na protektorát zkrátily válku. Zneužila je hnědá i rudá propaganda. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2015-05-14 [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  14. ŠVEC, Petr. Zažila bombardování Prahy. Po letech potkala pilota, který pumy házel. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-02-18 [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat