Josef Jungmann

Josef Jungmann
	Josef Jungmann
	Josef Jungmann
Narození	16. července 1773 ; Hudlice; České království
Úmrtí	14. listopadu 1847 (ve věku 74 let) ; Praha; Rakouské císařství
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	spisovatel, lexikograf, jazykovědec, básník, překladatel a pedagog
Národnost	Češi
Alma mater	Univerzita Karlova
Ocenění	Císařský rakouský řád Leopoldův
Děti	Josef Josefovič Jungmann syn;
Příbuzní	Antonín Jan Jungmannbratr; Jan Jungmann bratr;
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, (16. července 1773 Hudlice^[1] – 14. listopadu 1847 Praha^[2]) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel.

Hrob Josefa Jungmanna na Olšanských hřbitovech

Obsah

Rod Jungmannů pocházel z Hudlic. Roku 1637 se tam přistěhoval Matěj Jungkmon.^[3] Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr Jan byl knězem a členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou.

Josef v letech 1784 až 1788 navštěvoval piaristické gymnasium v Berouně, odkud přešel do Prahy, roku 1792 absolvoval piaristické gymnázium v Panské ulici na Novém Městě. Dále studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792–1795) filozofii. Později (do roku 1799) studoval také práva, ale studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel.

Litoměřice a PrahaEditovat

Od r. 1799 vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích, od roku 1800 na tamním gymnáziu vyučoval češtinu, za což nepobíral plat, a byl tak prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě. Jeho nástupcem tam pak byl Jan Jodl. Dnešní litoměřické gymnázium nese Jungmannovo jméno.

Roku 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem (prefektem) Akademického gymnázia. Český jazyk Jungmann vyučoval také na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal rektorem.

Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. 2. (preromantické) generace obrozenců.

Rodinný životEditovat

V Litoměřicích, kde vyučoval na gymnáziu, se Josef Jungmann seznámil s Johannou Světeckou z Černčic (1780-1855). Oženil se s ní 18. listopadu 1800 v Litoměřicích. Ženichovi bylo 26 let, nevěstě 19. Manželka pocházela ze staročeského rodu, známého od 15. století. Do rodu patřil i třeboňský archivář Petr Kašpar Světecký.^[4] Mateřštinou Anny Světecké byla němčina, česky se však naučila a manželé se dohodli, že jejich děti budou vychovávány česky.^[5]

Od roku 1816 až do své smrti bydlel s rodinou na pražském Novém Městě v domě čp. 749/II v Široké ulici 32, která byla roku 1878 přejmenována na jeho počest na Jungmannovu ulici. Manželé měli spolu šest dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři.

Josef Jungmann je pochován na Olšanských hřbitovech.^[6]

Dílo (výběr, první vydání)Editovat

Zasloužil se o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok. Skupinu obrozenců okolo něho se vytvořivší nazýváme dnes tzv. Jungmannovou básnickou a vědeckou školou (patřily sem všechny významné osobnosti české vědy a literatury té doby, např. František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, František Ladislav Čelakovský atd.) S pomocí této (vědecké) skupiny se mu podařilo vydat své životní dílo: pětidílný Slovník česko-německý (120 000 hesel), který byl (po Dobrovského Zevrubné mluvnici české) druhým základním kamenem pro pozvolné ustanovení normy spisovné češtiny. Císař Ferdinand Dobrotivý mu za vydání Slovníku udělil v roce 1839 Leopoldův řád.^[7]

Chtěl sestavit první českou „malou encyklopedii“, která měla obsáhnout hlavní vědní obory. Tento záměr se neuskutečnil.^[8]

Po objevení rukopisů královédvorského a zelenohorského obhajoval jejich pravost.

PřekladyEditovat

V překladech se snažil o rozvoj češtiny, netvořil však slova bez pravidel (snažil se dodržovat zásady J. Dobrovského), ale vyhledával tato slova z příbuzných slovanských jazyků a ta pak počešťoval. Snažil se o maximální přesnost překladů. Zpravidla k překladům připojoval hesláře slov, které vytvořil, aby zjednodušil četbu a napomohl všeobecnému přijetí novotvarů.

Atala, aneb, Láska dwau diwochů na paussti (od François-René de Chateaubriand, V Praze, Frantissek Geřábek, 1805)
Jana Miltona Ztracený ráj (autor John Milton, V Praze, Bohumil Háse, 1811)
Únos ze serailu (zpěwohra we třech děgstwich do hudby uwedená od W. A. Mozarta ; Christoph Friedrich Bretzner, S. Gottlieb, V Praze, Josefa Fetterlová, 1830)
Herman a Dorota (epos idylické (sic), Jan Volfgang Goethe, V Praze, I.L. Kober, 1841-1890)
Píseň o zvonu (báseň od Friedricha ze Schillerů ; dle překladu J. Jungmannova a J. Purkyňova hudbě Ondřeje Romberga přispůsobil (sic) František Xav. Částka, V Praze, Tiskem a nákladem Antonín Renna, 1865)

Vlastní díla (starší vydání)Editovat

Slowesnost, aneb, Zbjrka přjkladů s krátkým pogednáním o slohu k prospěchu wlastenecké mládeže od Josefa Jungmanna (V Praze, Josefa Fetteerlowá z Wildenbrunu, 1820) – teorie literatury, líčí zde bohatství české literatury od Husa. Jde o slohovou čítanku.
Historie literatury české aneb saustawný přehled spisů českých, s krátkau historij národu, oswiceni a gazyka pracj Josefa Jungmanna (V Praze, Pjsmem Antonina Straširypky, 1825) – bývá používán zkrácený název Historie literatury české. Toto dílo vychází z díla Dobrovského, jde o soupis všech tehdy známých českých literárních památek. Dělí se na šest dílů:
1. Od počátku až po vymření Přemyslovců (1306)
2. 1306 – až do Husa
3. Od Husa po rozšíření knihtisku
4. Od rozšíření knihtisku do přemožení nekatolické strany
5. Od přemožení nekatolické strany do zavedení němčiny do škol a úřadů
6. Od zavedení němčiny do škol a úřadů do své doby
O počátku a proměnách pravopisu českého a w čem tak nazwaná analogická od bratrské posawád užjwané orthografie se rozděluge, k ljbeznému a nestrannému uwáženj wšem P.P. wlastencům w krátkosti podáno (V Praze, Tiskem Knížecí arcibiskupské knihtiskárny, 1828)
Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna (V Praze, Pomocj Českého Museum, 1835-1839) – vydáván 1834–1839), pět dílů, přibližně 120 000 hesel
Josefa Jungmanna Sebrané spisy veršem i prosau (V Praze, Nákladem Českého museum, W kommissj u Kronbergra i Řiwnáče, 1841)
Josefa Jungmanna Slovesnost, aneb, Náuka o výmluvnosti prosaické, básnické i řečnické, se sbírkau příkladů nevázané i vázané řeči, V Praze, České museum, V kommissí u Kronbergra a Řiwnáče, 1845)
Josefa Jungmanna Historie literatury české, aneb, Saustavný přehled spisů českých s krátkau historií národu, osvícení a jazyka (V Praze, Nákladem Českého museum, V komissí kněhkupectví F. Řivnáče, 1849)
Neues Taschenwörterbuch der böhmischen und deutschen Sprache. Böhmischdeutscher Theil (nach Jungmann, Šumavský und Anderen von Josef Rank; Nový slovník kapesní jazyka českého i německého. Díl českoněmecký, dle Jungmanna,Šumavského a mn. jiných sestavil Josef Rank, Prag, Druck und Papier von Gottlieb Haase Söhne, 1863)
Nový slovník kapesní jazyka českého i německého. Díl německočeský (dle Šumavského, Jungmanna, Weniga a mn. jiných sestavil Josef Rank; Neues Taschenwörterbuch der böhmischen und deutschen Sprache. Deutschböhmischer Theil, nach Šumavský, Jungmann, Wenig und Anderen von Josef Rank, V Praze, C.k. dvorní knihtiskárna synův Bohumila Haase, 1864)

OstatníEditovat

Dvojí rozmlouvání o jazyce českém (1806) – jedná se o dvě statě v časopise Hlasatel český, kde vyjádřil jakýsi kulturní program své generace. V tomto díle spolu rozmlouvá v podsvětí současný Čech a Němec s Čechem veleslavínské doby. Jungmann vyzdvihuje kvalitu veleslavínské češtiny a ostře kritizuje češtinu své doby. Čech mluví špatně a nesrozumitelně, poloněmecky. Němec kritizuje Čechy za napodobování němčiny. Jde o dialog stoupenců a odpůrců národních snah. Objevuje se zde myšlenka, že Čech není každý obyvatel této země, ale pouze ten, kdo mluví česky.
Oldřich a Božena – historická romance

Novodobá vydáníEditovat

Zápisky (k vydání připravil, doslov, ediční poznámku a vysvětlivky napsal Rudolf Havel, Praha, Odeon, 1973)
Slovník česko-německý, Díly 1.-5., (Academia, Praha, 1989-1990)
Zápisky (edičně připravil, vydavatelskou poznámku napsal a vysvětlivky zpracoval Radek Lunga; předmluva Eva Ryšavá, Praha, Budka, 1998)

Vyobrazení Josefa JungmannaEditovat

PlastikyEditovat

Pomník sedícího spisovatele, Ludvík Šimek, bronz, podstavec Antonín Barvitius, Praha 1873
Návrh na pomník sedícího spisovatele, Ludvík Šimek, zlacená sádra, Praha kolem 1870, Národní muzeum
Návrh na pomník sedícího spisovatele, Ludvík Šimek (varianta), patinovaná sádra, Praha kolem 1870, Muzeum hlavního města Prahy
Návrh na pomník stojícího spisovatele, Bohuslav Schnirch, miniatura, patinovaná sádra, Praha; Národní muzeum
Poprsí - portrét v nadživotní velikosti pro Panteon Národního muzea
Pomník v podobě gotické věže s poprsím J.J. v životní velikosti před rodným domem v Hudlicích, železná litina
Pomník v Olovnici z roku 1874, autorem místní kameník František Kdýr^[9]
Pomník v Jungmannových sadech ve Vysokém Mýtě (1911)^[10]

ObrazyEditovat

Antonín Machek: Polopostava, olejomalba na plátně; Národní muzeum
Anonym podle Antonína Machka: Polopostava
Skica k portrétu, kresba na papíře
Jubilejní portrét, litografie

Medaile, plakety a minceEditovat

Medaile k odhalení pomníku v Praze
Medaile ke 100. výročí narození, Václav Kříž, Praha 1873
Medaile ke 100. výročí narození, J. Kvasnička
Medaile k odhalení pomníku ve Volovicích, 1873
Medailon pamětní Národopisné výstavy českoslovanské v Praze, Hořovice 1895
Medaile ke 125. výročí narození v Hudlicích, V. Šmakal 1899
Medaile ke sjezdu Spolku českých vysloužilců a k oslavám 125. výročí narození v Hudlicích, V. Šmakal 1899
Medaile ke 125. výročí narození v Hudlicích, V. Šmakal 1899
Medaile ke 200. výročí narození
Plaketa pamětní jednostranná, Praha 1910
Pamětní padesátikorunová mince k 200. výročí narození, Praha 1973

ZajímavostiEditovat

Jméno Josefa Jungmanna bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
V bývalých lázních Šternberk na Kladensku Jungmann napsal jedno ze svých posledních děl Zápisky, v němž mimo jiné kritizuje německou mluvu v českých zemích.
Po Josefu Jungmannovi je také pojmenována Základní škola Jungmannova Litovel, která se nachází ve městě Litovel, v Olomouckém kraji.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Josefa Jungmanna farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
↑ http://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/657-schuzka-profesor-obrozeni--1363267 - 657. schůzka: Profesor obrození
↑ SKOČKOVÁ, Hana. O paní Johanně Jungmannové, rodem Světecké z Černčic. Rodopisná revue [online]. 13. 1. 2015. Dostupné online.
↑ Český rozhlas, Toulky českou minulostí: Čech je ten, kdo česky mluví
↑ RKZ.cz: Hrob Josefa Jungmanna
↑ Josef Jungmann, Obraz životopisný ku stoleté památce jeho narození. Budivoj. 13. 7. 1873, s. 1. Dostupné online.
↑ FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Josef Jungmann, s. 580-586.
↑ Středočes. věd. knihovna Kladno: Pomník Josefa Jungmanna, Olovnice. ipac.svkkl.cz [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-13.
↑ Infocentrum Vysoké Mýto: Pomník Josefa Jungmanna

LiteraturaEditovat

ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 298–300.
Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Dostupné online. S. 122–124.
Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. Dostupné online. S. 232–254.
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 580–586.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 183–184.
KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 211–212.
SAK, Robert. Josef Jungmann : život obrozence. Praha: Vyšehrad, 2007. 313 s. ISBN 978-80-7021-890-7.
VONDRA, Roman. Osobnosti české minulosti: Josef Jungmann (1773–1847). Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2012, 23 (1–2), s. 39-42. ISSN 1210-6097.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Galerie Josef Jungmann ve Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Jungmann ve Wikimedia Commons
Autor Josef Jungmann ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo Jungmann v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Osoba Josef Jungmann ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Jungmann
Josef Jungmann v souborném katalogu Akademie věd ČR
Digitalizované vydání tištěného Slovníku česko-německého
Josef Jungmann na portálu Ústavu pro jazyk český AV ČR
Josef Jungmann v cyklu České televize Dvaasedmdesát jmen české historie
Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 70–71

Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce: Antonín Jan Jungmann	1840 Josef Jungmann	Nástupce: Antonín Karel Mudroch

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[matrikaZ-2] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Josefa Jungmanna farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském

[3] ttp://m.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/657-schuzka-profesor-obrozeni--1363267 - 657. schůzka: Profesor obrození

[4] SKOČKOVÁ, Hana. O paní Johanně Jungmannové, rodem Světecké z Černčic. Rodopisná revue [online]. 13. 1. 2015. Dostupné online.

[5] Český rozhlas, Toulky českou minulostí: Čech je ten, kdo česky mluví

[6] RKZ.cz: Hrob Josefa Jungmanna

[budivoj-7] Josef Jungmann, Obraz životopisný ku stoleté památce jeho narození. Budivoj. 13. 7. 1873, s. 1. Dostupné online.

[8] FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Josef Jungmann, s. 580-586.

[9] Středočes. věd. knihovna Kladno: Pomník Josefa Jungmanna, Olovnice. ipac.svkkl.cz [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-13.

[10] Infocentrum Vysoké Mýto: Pomník Josefa Jungmanna

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]