Pomník Josefa Jungmanna
Pomník Josefa Jungmanna tvoří dominantu Jungmannova náměstí v Praze 1, na křižovatce Jungmannovy ulice a ulice 28. října.
| Pomník Josefa Jungmanna | |
|---|---|
 Pomník Josefa Jungmanna (detail) | |
| Základní údaje | |
| Autor | Václav Levý Ludvík Šimek |
| Rok vzniku | 1878 1872 |
| Datum odhalení | 15. května 1878 |
| Kód památky | 39804/1-1036 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Popis | |
| Materiál | bronz žula |
| Umístění | |
| Umístění | Jungmannovo náměstí |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°4′58,33″ s. š., 14°25′20,88″ v. d. |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Stavbu pomníku Josefa Jungmanna inicioval František Palacký, předseda Svatoboru, spolu se svým zetěm Františkem Ladislavem Riegerem roku 1866. Oslovili sochaře Václava Levého, který v té době pracoval v Římě, a architekta Antonína Barvitia. Levý studoval sochy ve Vatikánu a vytvořil skicu a malý model sochy. K vyobrazení Jungmanna jako sedící postavy se svitkem a perem se Levý inspiroval u soch Menandra a Posidippa ve Vatikánu. Podobu tváře převzal z Jungmannova portrétu malíře Antonína Machka z roku 1833.[1] Práce na pomníku byla přerušena Levého onemocněním a náhlou smrtí roku 1870. Zakázku pak převzal Levého přítel a spolupracovník Ludvík Šimek, který použil původní skicu, předložil dvě varianty[2] a sochu roku 1872 dokončil. Základní kámen k pomníku položil roku 1873 první předseda spolku Svatobor František Palacký. Socha byla odlita ve Vídni, podstavec podle návrhu Antonína Barvitia zhotovila firma Erhard Ackermann z bavorského Weisenstadtu.[3]
Pomník byl slavnostně odhalen 15. května 1878 za účasti stovek spolků a cechů a tisíců občanů včetně venkovanů v krojích. Koncertoval spolek Hlahol a hlavní projev přednesl druhý předseda Svatoboru František Ladislav Rieger.[4][5] Při této příležitosti byl Františkánský plácek přejmenován na Jungmannovo náměstí a někdejší Široká ulice na ulici Jungmannovu.[6]
Popis editovat
Bronzová socha sedícího učence je umístěna na 4 m vysokém kamenném soklu ze syenitu, mramoru a žuly a obklopena kruhovým záhonem s květinami. Na profilovaném a odstupňovaném základu pomníku je hranol z leštěného syenitu, na přední straně ozdobený mosazným vavřínovým věncem. Na levé straně je kovový nápis: JOSEF /JUNGMANN a na opačné straně letopočet: MDCCCLXXVII. Na zadní straně je pod znakem spolku Svatobor nápis: POSTAVIL / SVATOBOR. Hladká část podstavce je nahoře zakončena profilovanou římsou, naspodu zdobenou bronzovým vlysem s girlandou tvořenou vavřínovými festony. Horní část pomníku tvoří bohatě profilovaný podstavec sochy.
Josef Jungmann je zpodoben sedící v křesle, s mírně skloněnou hlavou a levou nohou vysunutou dopředu. V levé ruce, kterou se opírá o křeslo, drží rozvinutý svitek, pravá ruka spočívá na koleni a drží psací brk. Je oblečen do redingotu, s pláštěm přehozeným přes ramena a splývajícím vzadu k zemi.
Socha patří i díky původní skice Václava Levého k nejlepším Šimkovým dílům. Celková kompozice je dílem zkušeného umělce a nenásilně využitá drapérie pláště sceluje obrys sochy. Pomník má intimitu i velikost, je životný, aniž by byl přetížen realismem, je uměřený a přece dost slavnostní pro památku skromného učence.[7] Kvalita sochy vynikne zejména ve srovnání s mladším pomníkem J. E. Purkyně z roku 1961, který lze považovat za nepodařenou obdobu původní Levého kompozice.
Pomník je kulturní památka České republiky evidovaná v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: 39804/1-1036.[8]
Pomníky Josefa Jungmanna editovat
- Pískovcový pomník Josefa Jungmanna (1874), Olovnice, dle modelu Ladislava Šimka, kameník František Kdýr[9]
- Litinová bysta na kamenném soklu, před rodným domem Josefa Jungmanna, Hudlice[10]
-
-
Zadní část podstavce se znakem spolku Svatobor -
Socha Menandra, jedna z předloh pomníku -
Portrét Jungmanna od Antonína Machka, předloha k zobrazení tváře
.jpg)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ BARVITIUS, Antonín Viktor. O pomníku J. Jungmanna. Světozor. 1878-05-15, roč. 12, čís. 20, s. 10. Dostupné online [cit. 2021-12-19].
- ↑ ČT 24, 2014, Pomníky
- ↑ Poche E, 1985, s. 39
- ↑ Slavnost odhalení pomníku Jungmannova. Pražský denník. 1878-05-16, roč. 13, čís. 113, s. 1. Dostupné online [cit. 2015-12-05].
- ↑ Slavnost Jungmannova. Světozor. 1878-05-31, roč. 12, čís. 22, s. 275. Dostupné online [cit. 2015-12-05].
- ↑ Hrubešová E, Hrubeš J, 2002, str. 100
- ↑ Market.TI: Ludvík Šimek. market.ti.sweb.cz [online]. [cit. 2015-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-24]. Identifikátor záznamu 151841 : pomník J. Jungmanna. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Olovnice, Jungmannův pomník
- ↑ Památník Josefa Jungmanna, Hudlice. www.kultura.cz [online]. [cit. 2015-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08.
Článek byl sestaven s využitím podkladů NPÚ.
Literatura editovat
- Eva Hrubešová, Josef Hrubeš, Pražské sochy a pomníky, nakl. Petrklíč Praha 2002, str. 100, ISBN 80-7229-076-2
- Růžena Baťková, Umělecké památky Prahy 2. - Nové Město, Vyšehrad, Academia Praha 2000, ISBN 80-200-0627-3
- Emanuel Poche, Prahou krok za krokem, Panorama Praha 1985, s. 39
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pomník Josefa Jungmanna na Wikimedia Commons - Market.TI: Ludvík Šimek Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.
- Stověžatá Praha: Jungmannovo náměstí Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.
