Wikipedie

Antonín Machek

český malíř a portrétista

Antonín Machek (31. října 1775 Podlažice[1] – 18. listopadu 1844 Praha[2]) byl český malíř období klasicismu a biedermeieru, zejména portrétista a malíř historických žánrů.

Antonín Machek
Antonín Machek (fotografie autoportrétu, cca 1820)
Antonín Machek (fotografie autoportrétu, cca 1820)
Narození31. října 1775
Chrast
Úmrtí18. listopadu 1844 (ve věku 69 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánímalíř
Hnutíklasicismus, biedermeier
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Portrét muže z rodiny Patočků

Život editovat

Antonín Machek se narodil se v rodině chudého domkáře, krejčího a hudebníka Antonína Machka a prosté venkovské ženy Majdaleny, rozené Matouškové.[1] Otec si přivydělával jako muzikant v letní rezidenci královéhradeckého biskupa Jana Leopolda Haye v Chrasti u Chrudimi, ale v roce 1785 zemřel.

Osiřelého syna se ujal kanovník Venuta a upozornil na jeho nadání samotného biskupa – osvícence a národního buditele Jana L. Haye. Ten ho přijal do svých služeb a dal do učení ke svému kabinetnímu malíři miniatur Václavu Zittovi. Pod jeho vedením pracoval Machek dva roky, převážně kopíroval grafické předlohy a namaloval i první olejomalbu. S oběma protektory se Machek dostal do Prahy roku 1790 na korunovaci Leopolda II. a  roku 1792 na korunovaci Františka I. českým králem. V Praze již zůstal a zprvu se učil u Zittova stařičkého učitele, mistra Václava Bluma a po jeho smrti od února 1794 pracoval v dílně malíře fresek a dekoratéra Antonína Tuvory. Po smrti svého mecenáše biskupa Haye zůstal u Tuvory jako tovaryš – malíř pokojů a po večerech docházel kreslit k malíři Ludvíku Kohlovi, který si ho velmi oblíbil. V soutěži nedávno založené Společnosti vlasteneckých přátel umění získal roku 1796 druhou a o rok později první cenu. Nový hradecký biskup Maria T. Trauttmannsdorf mu roku 1798 svěřil výzdobu dvou místností (audienční síně a biliárového pokoje) na zámku v Chrasti, kde jsou v zámecké kapli i obě varianty jeho obrazu sv. Jana Nepomuckého.

Ihned po smrti své matky roku 1798 Machek prodal rodný domek a odešel do Vídně. V listopadu 1799 byl přijat ke studiu na Akademii, kde ho zaujal portrét v podání jeho profesorů H. Maurera, Heinricha Friedricha Fügera a proslulého portrétisty Johana Baptisty Lampiho. Když mu roku 1801 došly úspory, vrátil se do Čech. V Hradci Králové vytvořil několik portrétů, především biskupa Trauttmannsdorfa, a obraz sv. Rozálie. Roku 1802 vyrazil na zkušenou, žil v Linci a ve Steyru, kde se živil malováním portrétů. Od roku 1813 žil převážně v Praze, kde se roku 1814 oženil, s manželkou Terezií měl 5 synů,[3], z nichž nejstarší padl v bitvě u Marenga[4] a nejmladší zemřel jako dítě. Brzy si získal jako portrétista vynikající pověst. Seznámil se s českými vlastenci, které také portrétoval, například členy Puchmajerova básnického kroužku nebo divadelníky. Díky stykům s pražskou Akademií, profesorem Františkem Tkadlíkem, a zejména ředitelem Josefem Berglerem, k němuž docházel na večerní kursy kreslení, se naučil grafické techniky a litografii. Podle předloh různých malířů včetně Berglera litografoval a vydával od roku 1822 Dějiny české v obrazích, později také desítky portrétů českých osobností – lékařů, herců, spisovatelů i prelátů.[5]

Dílo editovat

Machek namaloval množství obrazů náboženských i historických a divadelních dekorací, nejcennější jsou však jeho portréty.

Portréty editovat

Vytvořil kolem 300 portrétů, některé sám převedl do litografie, jiné litografoval jeho tovaryš a později vedoucí dílny František Šír (Schier). Portréty se řadí do několika tematických okruhů:

  • Portréty vojáků a představitelů Národní gardy: maršálek Andreas Mariássy, František Hilbert.
  • Rodinné podobizny měšťanů: rodina pražského továrníka Wahleho, rodina Mojžíše Porgese, rodina pražského primátora F. V. Pštrosse, rodiče Bedřicha Smetany, sourozenci Gustav a Emilie Gradlovi, Ondřej a Johanna Neureutherovi, Vincent a Terezie Havlíkovi; manželé Barbora a Kajetán Hintringerovi, František Řivnáč a jeho žena Josefa, manželé Tomáš a Anna Smolíkovi, manželé Kemlinkovi, podobizna sládka J. V. Urbana a jeho ženy Anny, vlastní podobizna Antonína Machka, podobizna Machkova syna Jindřicha, další neidentifikované.[6]

Historické obrazy editovat

  • Oldřich a Božena (Národní galerie)
  • Břetislav a Jitka (Národní galerie)
  • Žižka před klášterem sedleckým
  • Obležení Samoslava od Franků
  • Císař Rudolf II.
  • 66 podobizen českých panovníků (od mytického Kroka po Ferdinanda V.)
  • Smrt Absolonova

Oltářní obrazy editovat

  • Sv. Jan Nepomucký, kaple biskupské rezidence v Hradci Králové (1798)
  • Zavraždění sv. Václava, kostel sv. Jana Křtitele, Skála u Chrasti (1798)
  • Sv. Florián, kostel sv. Jana Křtitele, Skála u Chrasti (1798)
  • Sv. Rosalie, kostel P. Marie, Hradec Králové
  • Sv. Maří Magdaléna, farní kostel, Bělice
  • Sv. Vavřinec, kostel sv. Vavřince v Polštýně
  • sv. Anna

Pozůstalost editovat

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1771-1784 v Podlažicích , sign.918, ukn 361, str.32. Dostupné online.
  2. ↑ Matrika zemřelých, P. Marie Sněžná 1831-1865, snímek 116 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ Luděk Novák, Antonín Machek, 1962, s. 27
  5. ↑ Ottův slovník naučný, heslo Machek, Antonín.
  6. ↑ 46. aukce Galerie Kodl Praha, protějškové portréty manžeků č. k. 78. www.galeriekodl.cz [online]. [cit. 2021-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-29. 
  7. ↑ P. Toman, Slovník českých výtvarných umělců, str. 182n.

Literatura editovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Machek, Antonín. Sv. 16, str. 630
  • Prokop TOMAN, Slovník českých výtvarných umělců. Praha: Kočí 1927
  • Mádl, K. B., Antonín Machek, malíř podobizen, Praha 1929
  • Luděk NOVÁK, Antonín Machek. Praha : Nakladatelství ČSAV 1962
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Antonín Machek, Hlinsko 1995
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I. (A-M); editor Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 467.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Machek&oldid=23781819“