Karel Bellmann

pražský zvonař

Karel Bellmann (* 1783[1] Královec2. srpna 1855[2] Praha) byl pražský dvorní zvonař, nejvýznamnější český zvonař první poloviny 19. století. Po jeho smrti převzal jeho zvonařskou dílnu syn Karel Ferdinand Bellmann (1820 – 1893), který stál v jejím čele do r. 1869. Poté se vedení dílny ujala jeho dcera, Anna Bellmannová (1825–1893). V roce 1876 dílna zanikla.

Karel Bellmann
Narození1783
Kaliningrad
Úmrtí1856 (ve věku 72–73 let)
Praha
Místo pohřbeníevangelický hřbitov ve Strašnicích
Povolánízvonař
DětiKarel Ferdinand Bellmann
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Údaje o životěEditovat

Karel Bellmann se narodil v pruském Královci (Kaliningradě) jako syn zvonaře Albrechta Bellmanna. Začátkem 19. stol. odešel do Prahy, kde nastoupil jako tovaryš u významného zvonaře Jana Václava Kühnera. Po smrti Kühnera v roce 1802 vedla podnik jeho žena Anna Marie. V roce 1810 se Bellmann oženil s jejich dcerou Annou (* 1794) a převzal činnost plně vybavené zvonařské dílny této rodiny do svých rukou. Až do roku 1816, kdy vdova Anna Marie Kühnerová zemřela, odléval zvony pod jménem Kühnerů. Teprve poté na nich začíná užívat vlastní signaturu. Kühnerovská tradice značně poznamenala jeho samostatnou tvorbu, vzešla odtud například forma úchytové koruny s charakteristickými ženskými obličeji.

Později byl Karel Bellmann jmenován císařským a královským dvorním zvonařem (k. k. Hofglockengisser). Produkce z jeho dílny byla značně rozsáhlá, zvony odléval pro řadu kostelů především v Praze a ve středních Čechách. Mnoho zvonů přelil ze zvonů starších, ale uchovával jejich původní nápisy i reliéfy.

Dílna rodiny Bellmannovy se nacházela na Novém Městě pražském v dnešní Jungmannově ulici č. 28, v domě zvaném U Zvonařů, či u Tří Zvonků. Řemeslu se zde vyučili i oba synové Josef (* 1817) a Karel Ferdinand (* 1820).

V roce 1848 zakoupil Karel Bellmann Císařský mlýn v Bubenči[3] se strojní papírnou a veškerým příslušenstvím, kterou vedl svým nákladem. Roku 1865 se Císařského mlýna ujala dcera Karolina (* 1823) se svým manželem Gustavem Lumbem.

Nejmladší Bellmannova dcera Augusta (* 1827) byla manželkou významného anatoma Wenzela Grubera.

V roce 1855 utrpěl Bellmann vážná zranění, když nechal poprvé rozeznít zvon v kostele Sv. Jeronýma v Sedlci. Na jejich následky za několik týdnů zemřel. Pohřben je na Německém evangelickém hřbitově v Praze Střašnicích.

Po jeho smrti na několik let převzal dílnu syn Karel Ferdinand. Oproti otci vyrobil daleko méně zvonů, věnoval se vlastní knihtiskárně a nakladatelství a zvonařskou dílnu předal své sestře Anně (* 1825). V roce 1876 dílna Bellmannnů, která patří k nejvýznamnějším českým zvonárnám 19. století, zanikla.

V místě, kde se zvonařská huť nacházela (dnes Jungmannova 28, čp. 747), se dochovala empírová kašna z roku 1824.[4]

Drtivá většina zvonů se nedochovala. V období první i druhé světové války byly zvony zabavovány pro vojenské účely a roztavovány na výrobu zbraní. Vzácnou výjimkou jsou dva zvony v Praze Dolních Chabrech ve zvonici u kostela Stětí sv. Jana Křtitele. Zdejší zvony Karla Bellmana z roku 1843 a Anny Bellmannové z roku 1870 obě války přečkaly a jsou tak k vidění dodnes.[5]

DíloEditovat

ZvonyEditovat

Charakteristika zvonůEditovat

  • Z rodinného dědictví pocházejí ženské obličeje zdobící ucha koruny a též bohaté vegetativní výzdobné pásy na pláštích zvonů.
  • Při přelévání starších zvonů byly často pořízeny kopie starší výzdoby a nápisů, které pak byly použity na zvon nový, takže na nich zůstala zachována část původní výzdoby.
  • Zpravidla byly užívány německé nápisy (zejména signatura).

Další dílaEditovat

Kromě zvonů vyráběl i hodinové cymbály a další kovolijecké výrobky.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Viz KONEČNÝ, Stanislav. Zvony v Poličce a na Poličsku. Polička: Kulturní služby města Poličky, 1999. ISBN 80-902459-4-3. S. 107.  Naproti tomu WIRTH, Zdeněk. Stará Praha. Praha: Jan Otto, 1940. S. 58–59.  uvádí data života 1794 - 1855.
  2. Zápis o smrti v matriční knize zemřelých
  3. Bubeneč - papírna Císařský mlýn. www.bubenec.eu [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  4. Kašna při zdi Františkánské zahrady :: Pražské kašny a fontány. www.prazskekasny.cz [online]. [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. 
  5. CHVÁTAL, Tomáš. Zvonice u kostela Stětí sv. Jana Křtitele. www.osop-chabry.cz [online]. Občanské sdružení na ochranu památek v Dolních Chabrech, z.s. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. 
  6. Ondřejov - Farní kostel sv. Šimona a Judy. depositum.cz [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  7. Z HISTORIE ZVONŮ FARNOSTI KOSTELA MATKY BOŽÍ PŘED TÝNEM V PRAZE [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné online. 
  8. - OSOP chabry. www.osop-chabry.cz [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • KONEČNÝ, Stanislav. Zvony v Poličce a na Poličsku. Polička: Kulturní služby města Poličky, 1999. ISBN 80-902459-4-3. S. 107. 
  • Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1902. Dostupné online. Kapitola heslo Bellmann, Karel. 
  • RYBIČKA, Antonín. O českém zvonařství. Praha: Královská česká společnost nauk, 1886. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat