Kaliningrad

město v Kaliningradské oblasti v Rusku

Kaliningrad (rusky Калининград), do 4. července 1946 Königsberg (německy; rusky Кёнигсберг, česky Královec, polsky Królewiec, latinsky Regiomontium, litevsky Karaliaučius), je hlavní město Kaliningradské oblasti, exklávy Ruské federace. Leží při ústí řeky Pregola do Baltského moře. Žije zde přibližně 467 tisíc[2] obyvatel. Bývalo metropolí Východního Pruska.

Kaliningrad
Калининград
Калининград-коллаж1.jpg
Kaliningrad – znak
znak
Kaliningrad – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška ~5 m n. m.
Časové pásmo UTC+3[1]
Stát RuskoRusko Rusko
federální okruh Severozápadní
oblast Flag of Kaliningrad Oblast Kaliningradská
Administrativní dělení 5 rajónů
Kaliningrad na mapě
Kaliningradská oblast na mapě Ruska
Kaliningrad
Kaliningrad
Kaliningrad, Kaliningradská oblast
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 224,7 km²
Počet obyvatel 467 289 (2017)[2]
Hustota zalidnění 2 114,2 obyv./km²
Etnické složení Rusové (87%), Ukrajinci (4%), Bělorusové (3,7%), Arméni (0,8%), ostatní (2,5%)
Náboženské složení Pravoslavné křesťanství, ateismus
Správa
Starosta Alexander Jarošuk
Vznik 1255
Oficiální web www.klgd.ru
Telefonní předvolba +7 4012
PSČ 236010
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

SambovéEditovat

Osada Pregnora (Twangste) na místě pozdějšího města byla založena již kolem roku 300 př. n. l. byla zničena při dobývání Pruska Řádem německých rytířů (1255). Oblast byla dříve obývána kmenem Sambů z baltského etnika starých Prusů, které pravděpodobně v 17. století podlehlo germanizaci.

KrálovecEditovat

Křižáci město založili v roce 1255 na počest českého krále Přemysla Otakara II., který se postavil do čela jedné z křížových výprav proti pohanským Prusům. Křižáci zde postavili hrad, který v roce 1256 pojmenovali Královská hora v Sambii (castrum de Coningsberg in Sambia), latinsky Mons Regius (později Regiomontium).

Kolem roku 1290 získal Královec městská práva. Rozvíjel se jako přístav a člen Hanzy. Kolem roku 1300 vznikla na jižním břehu řeky Pregola osada Löbenicht a roku 1327 na ostrově Pergole osada Kneiphof. (všechny tři části spojeny v roce 1724). Roku 1312 se hrad stal sídlem velmistra řádů německých rytířů; nedlouho poté začala stavba katedrály, zasvěcené sv. Vojtěchovi. V roce 1345 město postihl ničivý požár.

Roku 1701 připadl Královec Prusku a téhož roku zde byl Fridrich I. korunován pruským králem. V 18. století byla připojena další předměstí. Za sedmileté války připadlo město nakrátko Rusku. Roku 1871 se stalo součástí Německého císařství.

 
Kalingradská katedrála sv. Vojtěcha pochází patrně z první poloviny 14. století. Mj. je v ní pohřben německý filosof Immanuel Kant
 
Centrum Kaliningradu
 
Vítězné náměstí

Za druhé světové války bylo město jako důležitý přístav nacistického Německa těžce bombardováno britským letectvem. Část obyvatel jej opustila ještě před příchodem Rudé armády, která jej obsadila 9. dubna 1945 po čtyřdenní bitvě. Po jejím příchodu bylo z města vysídleno zbylých 200 000 Němců. Zůstalo asi 20 000 obyvatel (z 316 000 před válkou). Po postupimské konferenci město připadlo spolu se severní částí Východního Pruska Sovětskému svazu. V roce 1946 bylo přejmenováno na Kaliningrad podle sovětského politika Michaila Ivanoviče Kalinina.

KaliningradEditovat

Jako nejzápadnější výspa Sovětského svazu nabyla Kaliningradská oblast velkého významu v průběhu studené války. Kaliningrad se stal v 50. letech 20. století sídlem sovětské Baltské flotily. Z důvodu svého strategického významu byl Kaliningrad uzavřen pro cizince.

Po válce zde bylo založeno Regionální muzeum historie a umění, Kaliningradské divadlo a v roce 1967 Baltská federální univerzita Immanuela Kanta. V roce 1979 se otevřelo Jantarové muzeum; mezi exponáty je druhý největší valoun jantaru na světě, jakož i sbírka více než 3000 jantarových inkluzí.

Po rozpadu Sovětského svazu se stalo město společně s Kaliningradskou oblastí exklávou Ruska a otevřelo se zahraničním návštěvníkům. V nedalekém městě Baltijsku je jediný ruský přístav v Baltském moři, který během roku nezamrzá.

Kaliningrad hostil některé zápasy během ruského Mistrovství světa ve fotbale 2018.

SportEditovat

Německá sportovní sdruženíEditovat

Všechny německé kluby zanikly se sovětskou anexí v roce 1945.

Ruská sportovní sdruženíEditovat

Turistické zajímavostiEditovat

  • Kaliningradská katedrála
  • Královská brána, Sackheimská brána a Braniborská brána
  • Jantarové muzeum
  • Katedrála Krista Spasitele
  • Náměstí Vítězství (centrum města)
  • Dům sovětů
  • Kalinigradská Zoo
  • Kantova Univerzita (dříve: „Königsberg Albertina Universität“)
  • staré hradby

Změna jménaEditovat

Po roce 1991 došlo k debatám o tom, zda změnit název města zpět na Königsberg (Královec) stejným způsobem, jako se vrátilo několik dalších ruských měst ke svým předrevolučním jménům (např. Petrohrad, Jekatěrinburg, Samara, Tver). Jiní navrhovali změnu jména na Kalinograd (kalina je keř, který má posvátné konotace ve slovanském folklóru, je to motiv v desítkách lidových písní, spojených hlavně s mládím, svatbami či pohřby.[3] Kantgrad je další navrhované alternativní jméno, připomínající velkého filozofa Immanuela Kanta, který ve městě prožil celý život.

Významní obyvateléEditovat

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b Dostupné online. [cit. 2017-05-13]
  3. The songs of the Russian people, as illustrative of Slavonic mythology and Russian social life : Ralston, William Ralston Shedden, 1828-1889 : Free Download & Streaming : Internet Archive [online]. archive.org [cit. 2014-12-29]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat