Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Praha)

kostel v Praze
Možná hledáte: Kostel svatého Salvátora, evangelický chrám v Salvátorské ulici.

Kostel Nejsvětějšího Salvátora (Salvátor znamená latinsky Spasitel, Nejsvětějším Salvátorem je tedy míněn Ježíš) je chrámem největšího někdejšího pražského sídla jezuitů, Klementina. Je považován za jednu z nejcennějších raně barokních památek staveb v Praze. Dříve též plnil úlohu hlavního jezuitského chrámu v Čechách[1]. Jeho průčelí vede na Křižovnické náměstí na Starém Městě. Vchod se nachází bezprostředně před Karlovým mostem, na adrese Křižovnické náměstí 4/1040.

Kostel Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu, pohled od Křižovnického náměstí
Kostel Nejsvětějšího Salvátora v pražském Klementinu, pohled od Křižovnického náměstí
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Hlavní město Praha
Obec Staré Město
Souřadnice
Základní informace
Užívání pravidelně
Současný majitel Arcidiecéze pražská
Architektonický popis
Architekt Carlo Lurago a Francesco Caratti
Stavební sloh baroko
Typ stavby kostel
Výstavba 1578-1581
Specifikace
Stavební materiál kámen, zdivo
Další informace
Adresa Křižovnické náměstí 4/1040, 110 00 Praha 1-Staré Město
Ulice Křižovnická
Kód památky 38162/1-7 (PkMISSezObr) (součást památky Klementinum)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

K zadní části kostela v Karlově ulici těsně přiléhá Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie.

HistorieEditovat

 
Interiér kostela
 
Kostel Nejsvětějšího Salvátora
 
Kostel v noci
 
Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie v zadní části kostela Nejsvětějšího Salvátora, Karlova ulice

Kostel byl postaven na základech gotického dominikánského chrámu sv. Klimenta. V dlouhých letech ho od přelomu 16.-17. století postupně budovali anonymové, pak Carlo Lurago a po něm Francesco Caratti. Již v letech 15781581 jezuité v čele s rektorem Giovannim Paolem Campanou položili základy stavby, poté vzniklo kněžiště a příčná loď.

Roku 1581 věnoval na stavbu kostela primas sousedního Židovského Města Mordechaj Maisel sumu 100 tolarů, což svědčí o zcela bezprecedentní tolerantní atmosféře a mírumilovné koexistenci odlišných vyznání v rámci tehdejší rudolfinské Prahy.[2]

Na začátku 17. století bylo vybudováno celé trojlodí a západní mramorový portál s portikem. Kostel dostal vestavěné empory a štukovou výzdobu. Výstavbu řídil Carlo Lurago. Na konci 40. let 17. století byla nad svatyní zavěšena kupole, vyzdobená štukaturami z dílny Jana Jiřího Bendla. Věže kostela byly upraveny a navýšeny v roce 1714 architektem Františkem Maximiliánem Kaňkou.[3]

Ve 30.-50. letech 18. století v kostele příležitostně kázal i jiráskovský protireformační archetyp Antonín Koniáš. Mezi lety 1805–1819 zde byl univerzitním kazatelem Bernard Bolzano. Na varhany zde v 80. letech 18. století hrával Jakub Jan Ryba.[4] V roce 1950 se zde pastoraci vysokoškolské mládeže věnoval Oto Mádr.[5].

KolejEditovat

V přilehlé koleji působil mj. misionář Karel Slavíček, pozdější biskup František z Ditrichštejna, Tomáš Pešina z Čechorodu, světec Jan Sarkander, ale i obrozenec Josef Dobrovský.[4] Po sametové revoluci v kostele působili mj. kněží Aleš Opatrný (1990–1991), Jan Jandourek (1993–1995) a Milan Norbert Badal OP (1995–1996).[6]

PopisEditovat

ExteriérEditovat

Štít a ochoz portiku kostela jsou zdobeny 14 pískovcovými sochami svatých v nadživotním měřítku, z dílny Jana Jiřího Bendla z let 1655–1660. Jsou to:

Bendl je také autorem figurálních motivů štukové výzdoby kupole, pocházející z let 1648–1649.

InteriérEditovat

Je vydlážděn mramorem z daru Kristiny Kortesiové z roku 1660. Z téže doby jsou chrámové lavice s řezanými ornamenty na čelech a bočnicích. Má 7 oltářů:

  • Hlavní oltář zdobí obraz Proměnění Páně z roku 1632 od Jana Jiřího Häringa, podle vzoru Raffaelova, doplňují jej bíle štafírované sochy Boha Otce, Ducha svatého a andělů. Nástropní malbu nad ním vytvořil Karel Kovář.
  • Boční oltář s obrazem sv. Ignáce z Loyoly objednal papežský vyslanec Spinelli v 1. desetiletí 17. století.
  • Boční oltář s obrazem sv. Františka Xaverského roku 1646 pořídil František ze Šternberka.
  • Oltář sv. Aloise z Gonzagy (pod kupolí)
  • Oltář Bolestné Panny Marie s obrazemn od Josefa Vojtěcha Hellicha
  • Oltář sv. Stanislava Kostky
  • Oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazemn od Josefa Vojtěcha Hellicha

Hroby a hrobky v kosteleEditovat

Edmund Campian - neoznačená deska, Jindřich Písnic (1608), Bedřich z Donína (1610), Jakub Horčický z Tepence (1622), Marie z Rozdražova rozená hraběnka Berková z Dubé, Kateřina Chanovská z Dlouhé Vsi, Filip hrabě Kinský (1749), Ludmila Kateřina z Újezda rozená z Talmberka, Polyxena Ludmila Malovcová z Malovic (1697), Kryštof Knaut z Schwanenzwungu, František ze Šternberka (bronzová deska).

KryptaEditovat

Pod kupolí kostela je v podlaze ošlapaný kámen s letopočtem 1674 a českým nápisem na kovové destičce, kryje kryptu jezuitů s několika desítkami rakví v zazděných hrobových výklenkách. Jsou zde mj. pohřbeni Václav Hájek z Libočan, jezuité Jan Tanner nebo Jiří Plachý-Ferus.

SoučasnostEditovat

V únoru 1990 byla v kostele obnovena duchovní správa pro studenty. V říjnu roku 2004 tu byla založena první akademická farnost (jako personální farnost) v Česku pro pastoraci studentů, učitelů a zaměstnanců pražských vysokých škol a jejich rodinných příslušníků.[6]

Rektorem kostela (od roku 1990) a farářem akademické farnosti (od roku 2004) je Tomáš Halík.[6][7] Jako farní vikáři (kaplani) zde působí Marek Vácha, Jan Regner a Petr Vacík, jako titulární varhaník a regenschori Robert Hugo a varhanice Eva Bublová. V letech 2009–2011 proběhla rozsáhlá rekonstrukce varhan.[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat