Otevřít hlavní menu

Františkánská zahrada

Park v Praze, bývalá klášterní zahrada

Františkánská zahrada je historický vnitroblokový park na Novém MěstěPraze 1, který se nalézá mezi Jungmannovým a Václavským náměstím v bezprostřední blízkosti kostela Panny Marie Sněžné.

Františkánská zahrada
Františkánská zahrada s kostelem Panny Marie Sněžné
Františkánská zahrada s kostelem Panny Marie Sněžné
Funkce původně klášterní zahrada, městská veřejná zahrada
Lokalita Praha 1Nové Město, Praha 1 a Nové Město, ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Rozloha přibližně 190 × 190 m
Založeno 1348 (klášterní zahrada)
Statut veřejné prostranství
Kód památky 39825/1-1048 (PkMISSezObr) (součást památky Františkánský klášter)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

 
Františkánská zahrada

Přístup do zahrady je možný z Jungmannova náměstí nebo pasáží Alfa vedoucí sem z Václavského náměstí a pasáží Světozor vedoucí z Vodičkovy ulice (obě pasáže se spojují před branou do zahrady), a také průchody z Vodičkovy, z Palackého a z Jungmannovy ulice. Zahrada je celoročně otevřena a zavírá se jen na noc.

Jakožto barokní zahrada francouzského typu s pravidelným půdorysem představuje ojedinělou přírodní enklávu přímo v srdci hlavního města. Uprostřed zahrady stojí čtvercový pavilon, užívaný i jako prodejna, a kolem něho bylinářská zahrádka, ohrazená nízkým plotem. V zahradě jsou vysázeny živé ploty a růže, je zde umístěna řada laviček a sochařská fontána.

V jihovýchodním křídle budovy kláštera je mateřská škola s přilehlým dětským hřištěm, přístupným také pro veřejnost ze zahrady.

HistorieEditovat

Zahrada vznikla při sousedním františkánském klášteře (původně karmelitánském) s kostelem Panny Marie Sněžné, založeném roku 1347, jako užitková zahrada. Od roku 1604 klášter osadili františkáni a zahradu několikrát obnovovali. V barokní době byla upravena jako pravidelný ozdobný park s barokní kaplí uprostřed. Za druhé světové války zde němečtí okupanti vybudovali velkou hasicí nádrž. Po internaci bratří františkánů, na mnoho let v nejtěžších komunistických žalářích, byla roku 1950 zahrada otevřena pro veřejnost. Po roce 1989 byl areál kláštera v restituci navrácen. Zahrada nebyla nikdy františkánům navrácena a je majetkem Městské části Praha 1. Zahrada byla v letech 1989–1992 zrekonstruována podle návrhu architektů Otakara Kuči a Ivany Tiché.

Sochařská výzdobaEditovat

V zahradě jsou nově instalovány sochy akademických sochařů Stanislava Hanzíka a Josefa Klimeše.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Autor vycházel z Giottových fresek; práce na bráně, vykované na chalupě vprostřed kokořínských lesů počátkem 90. let, mu zabrala dva roky. První reliéf, nazvaný Procitnutí, zobrazuje světce v momentě, kdy – náhle poznav velkolepou jednoduchost světa – padl na kolena proměnil se. Dále lze mj. vidět Františkovu smrt, po které následuje motiv zvířat napájejících se ze studánky a konečně svatou Kláru, modlící na Františkově hrobě.[1]

ReferenceEditovat

  1. ŠLAJCHRT, Viktor. Jak se hříšný sochař setkal se svatým Františkem. Příběh brány. Magazín Dnes: Měsíční příloha deníku Mladá fronta Dnes. MaFra, 4. září 1993, čís. září 1993, s. 30–32. V textu je chybně uvedena sv. Tereza. 

Související článkyEditovat