Otevřít hlavní menu
Tento článek je o křesťanské modlitebně. Další významy jsou uvedeny na stránce Kaple (rozcestník).
Kaple v obci Kuklov, Slovensko
Palácová kaple v Palermu (Sicílie)
Sainte Chapelle, horní patro
Kaple sv. Kateřiny, Karlštejn

Kaple nebo kaplička je obecné označení pro menší křesťanské modlitebny, zejména pokud nejsou samostatnými budovami, nýbrž součástí například kostelů, hradů, paláců, nemocnic nebo škol. Samostatná sakrální stavba se nazývá kaplí, je-li prostorově malá, pokud se v ní nekonají pravidelné bohoslužby nebo pokud slouží omezené skupině věřících (například klášterní, školní nebo soukromá kaple). Kaple tak označuje velmi odlišné modlitební prostory a budovy od otevřených výklenkových kaplí až po velkolepé palácové kaple a s velmi rozmanitým určením (soukromá kaple, křestní kaple, pohřební kaple, votivní kaple apod.)[1]

Obsah

NázevEditovat

Slovo „kaple“ pochází z latinského ‘‘cappa, capella‘‘ (plášť, baldachýn, stříška) a v různých odvozeninách se rozšířilo do všech evropských jazyků. S významem sakrálního prostoru či modlitebny se poprvé vyskytuje v 7. století a vzniklo patrně, když se v pařížské královské modlitebně uchovával jako říšský klenot merovejské říše (domnělý) legendární plášť římského důstojníka a později biskupa a křesťanského misionáře, svatého Martina z Tours (†397), pozdějšího patrona Francie.[2]Capella se postupně stala označením této modlitebny a dalších palácových kaplí evropských panovníků a odtud i pro další a další druhy kaplí. Kněz, který obstarával bohoslužby v kapli, se nazýval kaplan. Ve vrcholném středověku znamenala capella i hudební a pěvecký soubor kostela, odtud pochází i české „kapela“.

Kaple a kostelEditovat

Samostatně stojící kaple se svým vzhledem a funkcí podobá obvykle prostorově většímu kostelu, prostorové kritérium k rozlišení kostela od kaple však není jednoznačné a existují i relativně velké kaple a naopak malé kostely. Rozdíl může spočívat i v tom, že kostely patří církvi, konají se v nich pravidelné bohoslužby a jsou veřejně přístupné. V některých případech vyplývá status kaple i z toho, že kapli nevlastní či historicky ji nespravovala církev, ale byla součástí světských staveb, například hradu, zámku a podobně, a tedy v majetku různých osob. První zmínka o soukromé palácové kapli se týká Konstantinova paláce v Konstantinopoli. Církevní sněmy v raném středověku možnosti soukromých kaplí omezovaly i zakazovaly, patrně bez velkého účinku. V Anglii se jako chapel označovaly modlitebny nonkonformních náboženských společenství, kdežto výraz church znamená současně i církev, rozumí se většinovou. V římskokatolické církvi se kostel od kaple může odlišovat také tím, že se v něm trvale uchovává eucharistie.[3]

Druhy kaplíEditovat

 
Schéma kaplí v Katedrále svatého Víta: 1-8 Jižní kaple; 5 Svatováclavská kaple; 9-13 Věnec v ochozu; 13-23 Severní kaple

Kaple souvisely s lidovou zbožností často víc než kostely, vznikaly často spontánně, ve volné krajině a z darů věřících, a proto je jich zejména v katolických krajích tak mnoho typů a druhů. Lze je třídit podle velikosti, podle stáří a stavebního slohu, podle funkce atd., jedním ze základních je roztřídění podle typu:

  • Výklenková kaple (také otevřená, poklona) je drobná otevřená stavba, nanejvýš oddělená mříží, v níž je umístěna socha nebo obraz, případně stolek s květinami. Věřící do ní nevstupují a modlí se nebo zpívají venku. Výklenkové kaple či poklony byly zvlášť oblíbené v barokní době a v katolických krajích se stavěly ještě počátkem 20. století. Výklenkové kaple v otevřené krajině lemovaly poutní cesty a tvořily zastavení tzv. křížové cesty. V některých zemích se výklenkové kaple označují jinak a mezi kaple se nepočítají.
  • Boční kaple velkých kostelů a bazilik jsou menší kryté prostory, otevřené do kostelní lodi, často s oltářem a od hlavního prostoru oddělené mřížkou. V katolické liturgii slouží jako eucharistické pro soukromou pobožnost, jako křestní, zpovědní, pohřební nebo votivní, v historii bývaly také místem bohoslužeb různých cechovních a modlitebních bratrstev. Ve středověku se řadily do věnce kolem závěru za hlavním oltářem, v příčné lodi a pak i podél bočních lodí, jako je to například v pařížské nebo pražské katedrále. V renesanci a v baroku úplně nahradily boční lodi, což výrazně sjednotilo vnitřní prostor kostela.
  • Kryté a více méně samostatné síňové kaple (také interiérové nebo prostorové), do nichž se vstupuje, byly pravidelně součástí klášterů, hradů, paláců i nemocnic, kde sloužily řeholníkům i řeholnicím, zaměstnancům i pacientům. V Rakousko-Uhersku až do jeho rozpadu 1918 byly samozřejmou součástí veřejných škol. kde dnes slouží jako slavnostní auly pro různá celoškolní shromáždění. Zasedací síň české vlády v prvním patře Strakovy akademie byla původně kaplí pro ubytované studenty, v Zrcadlové kapli Klementina se pořádají koncerty a výstavy. Zvláštní kapitolu tvoří kaple židovské, islámské, buddhistické atd., podobně jako mezikonfesijní či ekumenické modlitební kaple na letištích, v nemocnicích nebo u dálnic.
  • Samostatně stojící kaple (například hřbitovní) jako vedlejší bohoslužebné prostory často s nepravidelnými bohoslužbami se používají také jako koncertní a výstavní místnosti, což i katolické církevní právo připouští. Na velkých poutních místech bývá řada samostatných kaplí spojených ambity (například Svatá Hora u Příbrami, Bílá Hora, Křtiny u Brna), které umožňovaly, aby jednotlivé (zpravidla farní) skupiny poutníků mohly mít samostatné bohoslužby. Podle katolického církevního práva lze mši sloužit pouze v kapli řádně vysvěcené.<ref>KOTRBA, Jiří Marek. Zasvěcení kostela a oltáře. Olomouc, 2011 [cit. 2016-09-06]. 73 s. Diplomová práce. Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Pavel Kopeček. s. 24. Dostupné online. </ref

Některé drobné sakrální stavby jsou na pomezí mezi výklenkovou a síňovou kaplí. Prostor výklenku může být oddělen vrátky, dvířky či otevíratelnou mříží, nicméně se do něho vstupuje.jen pro údržbu nebo výzdobu. V době osvícenství nařídil Ohňový patent, aby v každém venkovském sídle typu vesnice byla z protipožárních důvodů zvonice. V Čechách tak vzniklo mnoho drobných staveb se sdruženou funkcí kaple, zvonice, případně i hasičské zbrojnice.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kolektiv autorů. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Svazek 1.. Praha: Diderot, 1999. 8 svazků. ISBN 80-902555-2-3. S. 45. 
  2. Catholic Encyclopedia, heslo Chapel.
  3. Osnova přednášky „Drobné památky“ Archivováno 11. 8. 2014 na Wayback Machine, FSV ČVUT

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat