Sixtinská kaple

Sixtinská kaple je kaple Apoštolského paláce ve Vatikánu, zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie. Stojí severně od Baziliky svatého Petra, s níž je spojena Královským schodištěm (Scala regia) a Královským sálem (Sala regia), pro turisty je přístupná pouze přes galerii Vatikánských muzeí. Její původní hlavní funkcí je shromáždění sboru kardinálů, kteří se zde scházejí k zvláštním jednáním, a také konají volbu papeže, konkláve. Je známá hlavně svou vnitřní výzdobou od největších renesančních umělců, včetně Michelangela, který vymaloval strop a výjev Posledního soudu.

Sixtinská kaple
Sixtinská kaple
Sixtinská kaple
Místo
Stát VatikánVatikán Vatikán
Souřadnice
Architektonický popis
Architekt Baccio Pontelli
Stavební sloh renesanční architektura
Výstavba 1473
Další informace
Oficiální web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Interiér
Strop Sixtinské kaple
Strop Sixtinské kaple (schéma)
Prorok Daniel před restaurováním a po něm
Poslední soud

HistorieEditovat

Renesanční kaple byla postavena v letech 14771483 na objednávku papeže Sixta IV. na místě středověké papežské kaple. Architektem byl Baccio Pontelli.

PopisEditovat

Kaple zaujímá prostor vysokého kvádru na obdélném půdorysu o délce 40,9 metru a šířce 13,4 metru. Její výška je 20,7 metru a má jediný vchod na užší stěně. Kaple je zaklenuta stlačenou valenou klenbou s lunetami. Rozměry odpovídají rozměrům někdejšího Šalomounova chrámu v Jeruzalémě, což vyjadřuje souvislost mezi křesťanským a židovským náboženstvím, jehož je křesťanství pokračováním. Výzdoba zahrnuje čtyři stěny, s výjevy rozdělenými do tří pater, v nejvyšším patře jižní a severní stěny jsou okna s ochozem a mezi okny malované niky. Střední patro pokrývají fresky s výjevy ze Starého a Nového zákona. K malbě čelné západní stěny vyzval papež Julius II. Michelangela roku 1506, v zakázkách pokračovali jeho nástupci Pavel III. a Kliment VI. až do roku 1541.

Fresky na klenběEditovat

Michelangelo Buonarroti zde prací strávil pět let: 15081512. Na devíti klenebních polích, rozdělených iluzivními architektonickými motivy, je zachyceno devět biblických scén. od stvoření nebe a země, přes Stvoření Adama, stvoření Evy z Adamova žebra (uprostřed), Prvotní hřích Adama a Evy, jak ochutnávají zakázané ovoce ze Stromu poznání a jejich vyhnání z Ráje. Satan je zobrazen jako had s ženským tělem. Poslední série: Noemova oběť, Potopa, Noemova archa a smrt. Ve dvanácti nikách sedí starozákonní proroci a sibyly. Z nich věštkyně Sibyla Libyjská sahá po Knize poznání. Pravděpodobně pro ni byl modelem muž, jako u většiny Michelangelových ženských postav. Výjevy lemují atletické postavy nahých jinochů, Ignudi (italsky: ignoti nudi = neznámí naháči), jejich význam není jasný.[1].

Fresky západní stěny: Poslední soudEditovat

K malbě čelné západní stěny bez oken roku 1506 vyzval papež Julius II. Michelangela. a zakázku papeže Pavla III. Michelangelo namaloval na zadní stěně fresku Poslední soud. Pracoval na ní sám, bez pomocníků, sedm let od roku 1536 do roku 1543. Poslední soud zobrazuje ve třech patrech: dole jsou zemřelí, jak vstávají z hrobů, zobrazení na dvou březích řeky, rozděleni na ctnostné a hříšné. Hříšné ďábel převáží na lodi do předpeklí, kde se dále dělí na zatracené a na hříšníky s možností nápravy, kteří se kají a upínají k nebi. Duše ctnostné se s pomocí andělů vznášejí vzhůru k rozhněvanému Kristu Soudci. Mezi vzlétajícími dušemi se vznáší skupina andělů, kteří troubí signál Posledního soudu. Ve středním - hlavním pásu je Kristus obklopen vyvolenými, po jeho pravici sedí Panna Marie v modrém plášti, ve věnci kolem něj to jsou apoštolové a mučedníci, podle atributů lze v popředí poznat svatého apoštola Bartoloměje (mučedník - stažen z kůže) držícího v rukou svou vlastní kůží, na niž Michelangelo namaloval svůj autoportrét, a sv. Vavřince s roštem (atribut jeho umučení). Ve vnějších sférách se vznášejí další osoby. Nejvýše ve dvou lunetách se vznášejí osoby nesoucí nástroje Kristova umučení: Kříž a sloup, u něhož byl bičován. Světci nemají svatozáře a andělům chybí křídla.

Tento námět vybral papež jako varování věřícím, aby setrvali ve víře v období reformace.

Restaurování Michelangelových fresek Fresky Sixtinské kaple utrpěly vodou, kouřem ze svíček i předchozími neodbornými opravami, takže se mnozí domnívali, že je Michelangelo namaloval v tlumených, temnějších barvách. V letech 1980-1994 proběhly práce, vedené vatikánskými restaurátorskými ateliéry: začaly průzkumem s použitím infračervené fotografie, pokračovaly spektrální analýzy vzorků sejmutých barevných vrstev (tzv. nábrusů), od roku 1982 restaurátoři s podporou japonské televize Nippon TV (NTV) zahájili záchranu maleb. Nejprve zajistili opadávající částečky pomocí přelepů. Povrch omyli destilovanou vodou s přesně dávkovanými rozpouštědly a pak opakovaně čistou destilovanou vodou, následně v místech trhlin v omítce použili nutné vytmelení a retuše barevných vrstev. Závěrem použili konzervační lak pro ochranu před dalším znečištěním. Tlumená barevnost postav a tmavé tóny se proměnily na původní výrazné: světlou barvu pokožky, zářivé vlasy a šaty jasných barev.

Jižní stěna: Mojžíšův životEditovat

  • Perugino: Mojžíš vyvádí Izraelity z Egypta,
  • Cosimo Rosselli: Přechod přes Rudé moře
  • Cosimo Rosselli: Bůh předává Mojžíšovi desky Starého zákona,
  • Sandro Botticelli: Mojžíš trestá vzbouřence Koracha, Datana a Abirona
  • Luca Signorelli: Mojžíšova závěť a smrt
  • poslední scéna na východní stěně: Matteo da Lecce: Zápas o Mojžíšovo tělo a jeho pohřeb(původní malba Lucy Signorelliho byla r. 1522 zničena, po 60 lety nahrazena touto)

Severní stěna: Kristův životEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Baedeker, str. 314n.

LiteraturaEditovat

  • Karl Baedeker, L'Italie. Leipzig s.d.
  • BRUSCHINI, Enrico. The Vatican Masterpieces. Florencie: Scala group, 2004. ISBN 88-8117-088-4. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Sixtinská kaple. Sv. 23, str. 236
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Sixtinská kaple. Sv. 10, str. 1259

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat