František Škroup
František Jan Škroup, též Franz Johann Skraup (3. června 1801 Osice[1] u Hradce Králové – 7. února 1862, Rotterdam Nizozemsko), byl český hudebník, dirigent a hudební skladatel. Složil též hudbu k české hymně Kde domov můj.
František Škroup | |
---|---|
Portrét Františka Škroupa od Antonína Machka (1840) | |
Základní informace | |
Rodné jméno | František Jan Škroup |
Narození | 3. června 1801 Osice, Svatá říše římská |
Úmrtí | 7. února 1862 (ve věku 60 let) Rotterdam, Nizozemsko |
Žánry | opera a klasická hudba |
Povolání | dirigent, hudební skladatel, zpěvák, varhaník, flétnista, hudební pedagog a kapelník |
Nástroje | varhany a hlas |
Hlasový obor | tenor a baryton |
Významná díla | Kde domov můj Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka Dráteník |
Rodiče | Dominik Josef Škroup |
Příbuzní | Jan Nepomuk Škroup (sourozenec) Zdenko Hans Skraup (synovec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatFrantišek Škroup se narodil v rodině osického kantora a skladatele Dominika Josefa Škroupa jako páté dítě. V hudbě a zpěvu jej otec vzdělával odmala. Od svých 8 let již veřejně vystupoval s hrou na flétnu. V letech 1812–1813 byl vokalistou ve sboru u kapucínů v pražské Loretě a v Týnském chrámu. V letech 1814 až 1819 vystudoval gymnázium v Hradci Králové. Roku 1819 odjel do Prahy, kde na pražské univerzitě absolvoval dva roky studia filosofie a v roce 1822 pokračoval studiem práv.[2] Na studium si vydělával vyučováním hudbě a zpěvu, a jako barytonista vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. Studia nedokončil, protože převážily jeho hudební a divadelní zájmy a společenské styky. V Praze se stýkal s mnoha divadelníky, Štěpánkem, Tylem, Klicperou, Chmelenským, i skladateli, mj. dnes zapomenutým skladatelem Janem Aloisem Jelenem.
Brzy se do popředí jeho zájmu dostalo ochotnické divadlo a spolu s dalšími vlastenci založil v roce 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper.
23. prosince 1823 byla ve Stavovském divadle hrána česky tehdy oblíbená opera rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina švejcarská, kterou do češtiny přeložil básník a posluchač filosofie Simeon Karel Macháček. Opera byla provedena ochotníky, ale její úspěch (i finanční) přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení. Úspěch této a dalších oper zpívaných česky byl pro Škroupa podnětem ke zkomponování první české opery Dráteník na libreto J. K. Chmelenského. Opera byla poprvé provedena s velkým úspěchem ve Stavovském divadle 2. února 1826. Povzbuzen jejím úspěchem začal komponovat další opery na Chmelenského české texty – Oldřich a Božena, Libušin sňatek. Tyto opery však již nedosáhly takového úspěchu.
V roce 1827 byl jmenován druhým kapelníkem Stavovského divadla, v roce 1837 se pak stal jeho prvním kapelníkem. Tím byl pak po dobu 20 let. Nesmrtelnost mu zajistila hudba k frašce Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, ve které při premiéře konané 21. prosince 1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou.
Byl výborným dirigentem a za svého působení ve Stavovském divadle nacvičil mnoho klasických oper, skládal řadu předeher a scénických hudeb k některým hrám a fraškám. Získal si také zásluhy jako skladatel českých písní a sborů. V letech 1836–1845 působil jako varhaník a regenschori pěveckého sboru v první reformované pražské židovské kongregaci, jež působila v budově Staré školy, na jejímž místě dnes stojí tzv. Španělská synagoga.[3]
V roce 1857 byl po 30 letech působení ze Stavovského divadla propuštěn do penze pro neúspěch svých oper a pro neshody s tehdejším ředitelem divadla Stögrem. Otevřel si pěveckou školu, kde v letech 1857–1859 vyučoval. Jeden rok byl i ředitelem Žofínské akademie.[2] V roce 1860 přijal místo kapelníka u německé opery ve městě Rotterdamu. Po necelých dvou letech zde 7. února 1862 zemřel a je pohřben na rotterdamském hřbitově Algemene Begraafplaats Crooswijk.
Rodina
editovatByl dvakrát ženat. Jeho první manželkou byla zpěvačka Škroupová, rozená Koudelková, se kterou měl dvě dcery. Jeho druhá žena, Karolina Kleinwächterová (* 1819), byla dcerou bankéře a ředitele Pražské paroplavební a plachetní společnosti Karla Kleinwächtera a vnučkou podnikatele Karla Antona Ballabena, mj. majitele usedlosti Balabenka. Ze sedmi dětí v hudební oblasti vynikl syn Alfréd (* 1843), pozdější skladatel a dirigent[4] a dcera Božena, která hudbě vyučovala.
Dílo
editovatJako pěvec působil jako tenor a baryton. Jako vedoucí muž opery Stavovského divadla má velkou zásluhu na tom, že právě v tuto dobu se v Praze hráli (poprvé) významní hudební skladatelé, např. Richard Wagner (Škroup se zasloužil o uvedení Wagnerovy opery Tannhäuser 25. listopadu 1854 ve Stavovském divadle, která je zajímavá také tím, že se jednalo o první provedení Wagnerovy opery na území Rakouského císařství).[5] Podle mínění odborníků byli hráni ve slušné kvalitě.
Většina jeho děl jsou opery, které na české poměry měly velice slušnou úroveň, na světové poměry však rozhodně nestačily a nelze tvrdit, že by zasáhl do světové hudby. Skládal jak na české, tak na německé texty.
- Dráteník, 1825, premiéra byla 2. února 1826, tato zpěvohra bývá tradičně považována za počátek české opery. Libreto k ní napsal J. K. Chmelenský. F. Škroup zde zpíval hlavní roli.
- Oldřich a Božena, česká premiéra roku 1828, poté hrána ještě roku 1847. Německy byla tato opera hrána pod názvem Uldarich a Božena a premiéru měla v r. 1833.
- Der Prinz und die Schlange, premiéra 1829, česky pod názvem Princ a had neb Amor mezi Amazonkami roku 1835
- Die Drachenhöhle, premiéra 1832
- Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, hudba, i s písní Kde domov můj (hymnou České republiky)
- Libušin sňatek, premiéra 1835, s velkými změnami uvedena znovu 1850 (prakticky jde o nové dílo)
- Pouť k chrámu umění, 1846
- Columbus, napsáno 1855, premiéra v českém překladu Ferdinanda Pujmana 1942, německy nebylo hráno
Dále byl redaktorem sbírky Věnec ze zpěvů vlasteneckých, 1839.
Pozůstalost
editovat- Kolekci předmětů z osobní pozůstalosti darovala vnučka Berta Škroupová roku 1934 Národnímu muzeu (dnes České muzeum hudby).
Posmrtná pocta
editovat- Pamětní deska Františku Škroupovi je umístěna na rodném domě (škole) v Osicích.[6] V této obci je také umístěn Škroupův pomník, původně určený pro Rotterdam.[7] V Praze je Škroupova pamětní deska na domě v Myslíkově ulici 13 a na průčelí Stavovského divadla.[8]
- Do blízkosti hrobu J. K. Tyla v Plzni byl po roce 1990 přenesen vzorek hlíny ze Škroupova hrobu[9]
- Škroup často pobýval v Trnové nad Vltavou, nejprve u místního faráře, později na velkostatku patřícímu k nejstarší české rolnické škole, který zde roku 1838 koupil jeho bratr Václav Škroup. Podle Františka Škroupa je pojmenovaná nedaleká Škroupova vyhlídka na vltavské údolí (podle trnovské tradice právě v Trnové vznikl nápěv písně Kde domov můj) a Trnová nechala na počest jeho zdejších pobytů vydat turistickou známku.[10][11]
- Škroupova ulice je v mnoha českých a moravských městech, např. v Brně, Hradci Králové, Plzni, Říčanech či Brandýse nad Labem
- Škroupovo náměstí je např. v Praze 3 či v České Lípě
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1785-1833 v Osicích, sign.122-4, ukn.7130, str.23. Dostupné online
- ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 491
- ↑ SADEK, Vladimír. Kabala a pražská judaika. Praha: Malvern, 2018. ISBN 978-80-7530-152-9. S. 264, 279.
- ↑ Archivovaná kopie. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2013-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-22.
- ↑ KUČERA, Jan Pavel. Drama zrozené hudbou : Richard Wagner. Praha: Paseka, 1995. 266 s. ISBN 80-7185-002-0. S. 124.
- ↑ Turistika.cz: Pamětní deska Františku Škroupovi, Osice
- ↑ Turistika.cz: Pomník Františka Škroupa, Osice
- ↑ Pamětní desky v Praze: Vyhledávání „Škroup“. www.pametni-desky-v-praze.cz [online]. [cit. 2018-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-15.
- ↑ Rozhlas Plzeň: Hrob J. K. Tyla v Plzni má nový pomník
- ↑ Historie obce Trnová[nedostupný zdroj], Trnovská krčma
- ↑ Průvodce Okolo Brd: Trnová: Osobnosti – František Škroup (1801-1862) Archivováno 16. 3. 2016 na Wayback Machine., Prostor o. p. s. – architektura, interiér, design, text nedatován
Literatura
editovat- BURIAN, Karel Vladimír. Kapelník ze Stavovského: čtení o Františku Škroupovi a počátcích české opery. 1. vydání. Praha: Albatros, 1989. 197 s. cnb000047118.
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 82, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 24, 26
- Josef Hutter, Zdeněk Chalabala: České umění dramatické, Část II. – zpěvohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 43–8
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 196
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 490–2
- Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 361
- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Škroup na Wikimedia Commons
- Autor František Škroup ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Škroup
- František Škroup v České divadelní encyklopedii