Antonín Marek
Antonín Marek, zvaný libuňský jemnostpán, známý také pod pseudonymem Bolemír Izborský, (5. září 1785, Turnov – 15. února 1877, Praha) byl český římskokatolický kněz, čestný kanovník litoměřické kapituly, básník, překladatel a jazykovědec.
Jeho Milost Antonín Marek | |
---|---|
libuňský jemnostpán čestný kanovník litoměřické kapituly | |
Antonín Marek (rytina V. Máry) | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Sídlo | Libuň |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 1808 |
Osobní údaje | |
Datum narození | 5. září 1785 |
Místo narození | Turnov, Habsburská monarchie |
Datum úmrtí | 15. února 1877 (ve věku 91 let) |
Místo úmrtí | Praha, Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Praha, Vyšehradský hřbitov |
Národnost | česká |
Povolání | překladatel, básník, spisovatel, katolický kněz, filozof, lexikograf a jazykovědec |
Známý díky | literárnímu dílu pod pseudonymem Bolemír Izborský |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v Turnově v rodině kamenářů. V jedenácti letech jej rodiče poslali na studia do cisterciáckého kláštera v Křesoboru (Grüssau, Krzeszów) v dnešním Polsku. Roku 1800 mu zemřel otec a on pokračoval ve studiích v Praze. V letech 1804–1808 studoval v Litoměřicích teologii. Zde se seznámil s Josefem Jungmannem a stali se celoživotními přáteli. Jungmannovi se bystrý mladík zalíbil a brzy jej zapojil do své vědecké činnosti. Marek se na Jungmannových projektech podílel od roku 1807. V předmluvách ke svému Slovníku česko-německému vyzdvihuje Jungmann Markův přínos; Marek sem dodával nová vhodná slova.
Po svém vysvěcení (1808) působil na několika místech jako kněz. Prvním místem byly Rožďalovice, kde rok kaplanoval, pak vystřídal Libuň, Tatobity a Hrubou Skálu, 1820 se stal farářem v Týně u Rovenska pod Troskami a roku 1823 se vrací do Libuně, kde zůstal až do roku 1876. Libuňská fara se stala jedním z center obrozeneckého života v kraji mezi Jičínem a Turnovem.
Své všeslovanské přesvědčení vyjádřil např. roku 1833 ve stati Slovan, kde vidí pro budoucnost národa spojení s Rusy a Poláky. Jako básník se stal předchůdcem Jana Kollára, když vyjadřoval obavu o osud českého národa. Překládal např. Schillera, Ovidia, 1823 uveřejnil překlad divadelní hry Omylové od W. Shakespeara. Mnoho děl, hlavně etnografických, přeložil z ruštiny.
Vytvořil řadu dnes běžných českých slov, u jiných společně s Josefem Jungmannem upravovali jejich pravopis. Vrcholem jeho jazykovědného díla je Logika neboli Umnice (1820, přepracována 1844). Zde vytvořil kompletní české filozofické vědecké názvosloví, které z velké části přetrvalo dodnes, např. věda, předmět, obsah, rozsah, druh, názor, domněnka.
V Libuni pořádal pravidelné nedělní schůzky s lidmi z vesnice a okolí, které seznamoval s novými událostmi i s poznatky z hospodářského života a vědy. V letech 1844–1858 byl školním dozorcem a školství na Turnovsku pozvedl na vysokou úroveň. Učitele především vzdělával, kladl důraz na užívání pomůcek (glóbusy). Snažil se zavádět na školách latinku místo používaného kurentu. Významně se zasloužil o založení druhé nejstarší knihovny v Čechách v Turnově, rozšířil knihovnu na faře v Libuni.
Na konci září 1876 odjel na odpočinek do Prahy, kde po pár měsících zemřel. Je pochován na Vyšehradě a náhrobek zdobí od 1934 busta od Josefa Drahoňovského.
Dílo
editovatPoezie
editovat- Má vlasť (1807) - první publikovaná báseň v časomíře
- Marek Jungmannovi (1814, 1820) - Soubor vlasteneckých básní, stylizovaných jako básnické dopisy Josefu Jungmannovi. Vyjadřuje v nich naději na obrození Slovanů. Dílo je pokládáno za jakéhosi předchůdce Kollárovy Slávy dcery.
- Píseň k pokoji – báseň
Hymny
editovat- Prosba k Bohu v nouzi nynější
- Píseň za ourodu
Ódy
editovat- Na Trosky
Elegie
editovat- U hrobu Fortunata Durycha
- Na hřbitově
- U hrobu mateře
Filozofická díla
editovat- Logika nebo umnice (1820)
- Základní filosofie. Logika. Metafysika (1844) – první filozofické dílo v češtině
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 334–342.
- Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 629–630.
- JAKUBEC, Jan. Antonín Marek : jeho život a působení i význam v literatuře české. Praha: F. Bačkovský, 1896. 241 s. Dostupné online.
- KULÍŠKOVÁ, Alžběta. Sborník Od Ještěda k Troskám, 1/2007, ročník XIV., str. 37.
- OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M-O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 95–99.
- PETERA, V. Géniové církve a vlasti. Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze. Praha, 1964.
- ŠULCOVÁ, Marie. Antonín Marek : buditel národa. Varnsdorf : Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2002. 51 s. ISBN 80-238-9136-7.
Související články
editovat- Česká literatura v letech 1815–1918
- Seznam českých spisovatelů
- Seznam čestných kanovníků litoměřické kapituly
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Marek na Wikimedia Commons
- Osoba Antonín Marek ve Wikicitátech
- Encyklopedické heslo Marek v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Autor Antonín Marek ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Marek
- Antonín Marek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Portrét Antonína Marka s rukopisným životopisem Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Antonín Marek v mladším věku Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Náhrobek Antonína Marka na Vyšehradě Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Antonín Marek ve Slovníku českých filosofů
- Antonín Marek na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.