Josef Malínský

český sochař

Josef Malínský (též Malinzky, vlastním jménem Maličký, psáno Maliczky); 14. března 1752 Brňany[1]9. července 1827 Praha) byl český sochař a řezbář tradice baroka a klasicismu.

Josef Malínský
Portrét od Antonína Machka (1817)
Portrét od Antonína Machka (1817)
Narození14. března 1752
Brňany
České královstvíČeské království České království
Úmrtí9. července 1827 (ve věku 75 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníMalostranský hřbitov
Povolánísochař a řezbář
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Josef Malínský se narodil v obci Brňany u Bohušovic nad Ohří. V letech 1771 – 1780 se vyučil v Litoměřicích u sochaře Antonína Wytkupa. Odešel do Prahy, kde se přiženil do rodiny hostinských. Brzy získal povolení k hostinské živnosti a otevřel si sochařskou dílnu. Zároveň byl sběratelem umění, jak dosvědčuje na jeho portrétu v pozadí antická mramorová plastika Ilionea, původem ze sbírek císaře Rudolfa II. Sochařem se stal také jeho mladší bratr Pavel Malínský. Jejich spolupráce dosud nebyla vyjasněna.[2]

TvorbaEditovat

V počátcích se věnoval řezbě ze slonoviny (příklad se dochoval ve sbírce UPM Praha), z mořské pěny a ze dřeva, což se projevilo i v rukopisu jeho pozdější kamenosochařské tvorby.

Jeho první sochařské práce byly ovlivněny uměleckou tradicí českého barokního sochařství 18. století rodin Platzerů a Prachnerů. Jako nejvýraznější příklad může sloužit socha tzv. Podomka (po roce 1805) ze zbořeného Thunova paláce čp. v Jungmannově ulici v Praze, dnes ve sbírce Lapidária Národního muzea. Pro Thuny tesal také některé plastiky v parku jejich usedlosti Cibulka v Praze-Košířích. Dále vytvořil roku 1810 sochu Studenta, dnes uloženou ve sbírce Národní galerie. V klasicistní stylové poloze své tvorby se inspiroval především antickými vzory řecké a římské (v pozadí na portrétu vyobrazený Ilioneus). Na rozdíl od jiných pražských sochařů té doby nebyl tolik ovlivněn římským ani vídeňským akademismem, ale více usiloval o realistické pozorování a měl smysl pro slohovou čistotu.

Svůj obdiv k antickému ideálu krásy zhmotnil především ve veřejném prostoru v monumentální kamenné plastice z pískovce. Jsou to např. kašna v Josefově podle náčrtu Josefa Berglera z roku 1817 a četné figurální náhrobky. Jeho pravděpodobně nejznámějším dílem je náhrobek pražského biskupa Erazima Diviše z Kriegerů v ambitu poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi z roku 1793, na němž je zpodobena anonymní truchlící postava s pláštěm přehozeným přes tvář. Inspiraci lze hledat v náhrobcích Habsburků z kapucínské krypty ve Vídni. Náhrobek Barbory Schrenkové, vztyčený po roce 1791, je zřejmě prvním, jehož figurální kompozice zemřelé ženy v dobovém oděvu a s vlastními dětmi vychází z reality.[3] Obdobně reálnou kompozicí se vyznačuje žánrová scénu na náhrobku Antonie Nádherné v Chotovinách na Táborsku: překonává dosud klasicistní formu přístěnného trojúhelného obelisku s figurální stafáží: tělo zemřelé na něm zcela zakrývá deka a oplakávači jsou dva truchlící členové rodiny, nikoliv anonymní géniové nebo andělé. Dále je Malínský autorem několika náhrobků na Malostranském hřbitově, mimo jiné i svého vlastního, na Olšanském hřbitově v Praze, dále na hřbitovech v Mladé Boleslavi, na Benešovsku u zámku Líšno, v Nesvačilech nebo na městském hřbitově v Českém Krumlově.

Významné jsou Malínského kamenné reliéfy, sloužící jako domovní znamení v Praze: kamenný reliéf tří sedláků v krojích vytvořil pro dům čp. 397/I U tří sedláků v Provaznické ulici 13 na Starém Městě, a starozákonní dvojici mužů nesoucích hrozen (Aron a Kaleb) pro dům čp. 227/I U modrého hroznu v Husově ulici 17, rovněž na Starém Městě Pražském. Pro dům čp. 166/III U zlaté studně v dnešní ulici U zlaté studně 4 na Malé Straně zhotovil kolem roku 1820 model pro litinovou desku s reliéfem Setkání Krista a Samaritánky.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Bohušovice nad Ohří
  2. Například František Ruth v knize Kronika královské Prahy a obcí sousedních, III. díl, s. 964 tvrdí, že pražská domovní znamení jsou dílem Pavlovým.
  3. Veronika Flajžíková, Proměny náhrobku v českých zemích v letech 1750–1850, Bakalářská diplomová práce, FF MUNI Brno, 2007

LiteraturaEditovat

  • Prahl, Roman: Josef Malínský. Archaismy v sochařství kolem roku 1800. In: V mužském mozku. Sborník k 70. narozeninám Petra Wittlicha, Dolní Břežany, Scriptorium 2002, ISBN 80-86197-35-2
  • Prahl, Roman: Umění náhrobku v českých zemích let 1780-1830. Praha, Academia 2004, ISBN 80-200-1188-9
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění I-, A-M, editorka Anděla Horová. Academia Praha 1895, s. 473-474 (autorka hesla Naděžda Blažíčková-Horová).

Externí odkazyEditovat