Josef Franta Šumavský
Josef Franta Šumavský, vlastním jménem Josef Franta (27. listopadu 1796 Poleňka[1] – 22. prosince 1857 Praha[2]) byl český obrozenecký spisovatel, pedagog, lexikograf a organizátor kulturního života v Praze.
Josef Franta Šumavský | |
---|---|
Josef Franta Šumavský (Jan Vilímek 1886) | |
Narození | 27. listopadu 1796 Poleňka České království |
Úmrtí | 22. prosince 1857 (ve věku 61 let) Praha Rakouské císařství |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | pedagog, překladatel, novinář, spisovatel, učitel a etnograf |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatJosef Franta se narodil v Poleňce čp.3 do chudé rodiny venkovského tesaře Adama Franty a Anny roz.Ticháčkové. Do školy chodil v obci Poleň. Velkým životním štěstím pro něj bylo seznámení s mladším bratrem místního faráře Janem Němečkem, který jej inspiroval a připravil ke studiu na klatovském gymnáziu. Po jeho absolvování odešel do Prahy, kde vystudoval filozofii a vstoupil do řádu benediktinů na Emauzech. V Praze se sblížil s předními obrozenci té doby – Dobrovským, Nejedlým, Jungmannem a Hankou. Všichni pociťovali omezenost tehdejší češtiny a studovali staročeské knihy. Franta se účastnil v řadě oblastí – srovnávacích jazykových studiích, mluvnici, sestavování slovníků, národopise i poezii. K diskusím přispěl například pracemi Zastaralé formy českého slovesa, vysvětlené od Jos. Vlad. Franty, v Praze 1829. Napsal i básnickou sbírku Dvanáctero drobných písní.[3]
Roku 1830 založil s Amerlingem, Tomíčkem a J. J. Langerem časopis Čechoslav. Společně s Tomíčkem pak vydal i sbírku slovanských národních pověstí Slovanka.[3]
Po několika letech vystoupil z kláštera a stal se pomocným učitelem v opatrovně na Hrádku, kterou vedl Jan Svoboda. Sice tam dlouho nevydržel, ale seznámil se s obyvateli pražského Podskalí (mezi nimi byl např. František Dittrich) a získal pedagogické zkušenosti, které později využíval jako soukromý učitel ve vlivných vlasteneckých rodinách. Potom pracoval jako korektor v arcibiskupské tiskárně. Vydal další práce, jako například Život Jana Augusty staršího (1837), Otčenáš slovanský ve čtyřech nářečích (1840, snaha o sjednocení slovanského jazyka) a Prokop Opatrný, aneb dobrá rada v potřebě (poučný spis o tulákovi, ze kterého se stal dobrý rolník).[3]
V letech 1840 – 41 byl členem vlastenecké skupiny, která mimo jiné zorganizovala první český bál. Jednou ze snah obrozenců v té době bylo, zapojit do vlastenecké práce ženy. Pořádali proto plesy, společenské zábavy i výlety do okolí Prahy.[4] Do popředí se brzy dostala krásná Bohuslava Rajská, která si rychle získala množství ctitelů. Franta Šumavský se do ní zamiloval. K jeho velkému zklamání se ale provdala za F. L. Čelakovského.[3]
Neúspěch v lásce si Šumavský vynahrazoval usilovnou prací. Hynek Jakub Heger, autor české těsnopisné soustavy, ho během návštěvy Prahy roku 1845 inspiroval k napsání propagační publikace Parochod a těsnopis, kde zdůrazňoval význam této disciplíny v dynamické době železnic a parních strojů. Učil také češtinu na Žofínské akademii; v té souvislosti napsal Já budu zpívat jako Čech a Proč se mají chovanci Žofínské akademie v českém jazyce vyučovati. Roku 1846 dokončil nové vydání německo-českého slovníku (pokračoval v díle Josefa Jungmanna) a v následujících pěti letech sestavil česko-německý slovník.[3]
Roku 1845 propukl na obrozenecké scéně spor o český pravopis – zda používat starší formy s w a au, či je nahradit moderními v / ou. Na straně tradice stály nejvýznamnější osobnosti jako František Palacký, Pavel Josef Šafařík, Karel Havlíček Borovský a Karel Vladislav Zap; proti nim Franta Šumavský, Václav Hanka, Karel Boleslav Štorch a Jakub Josef Malý.[3] Hlavně Šumavského zásluhou vyšla z tohoto nerovného souboje dohoda o zavedení moderního pravopisu.[5]
Roku 1848 se účastnil první porady ve Svatováclavských lázních. Na podzim se stal redaktorem nově založeného pedagogického časopisu Posel z Budče. Když téhož roku zavedli výuku češtiny do škol, získal Šumavský místo suplenta v akademickém gymnáziu staroměstském. Toto zaměstnání ale ztratil, když při zkoušce neudělil nezaslouženou protekci synovi tehdejšího místodržitele. Pokoušel se pak získat práci na novoměstském gymnáziu, ale z administrativních důvodů (neměl úřední zkoušku z češtiny) ho nepřijali ani tam. Poslední léta života věnoval sestavování všeslovanského slovníku. Ten ale již nedokončil.[3] Umírá 22. prosince 1857, byl pohřben 24. prosince na pražském olšanském hřbitově.
Josef Franta Šumavský zažil množství zklamání. Navzdory úsilí a množství vykonané práce byl vždy v druhé řadě za známějšími a viditelnějšími osobnostmi. Velkých životních úspěchů nedosáhl. Současníci i pozdější generace ale oceňovali jeho organizátorství, hlavně při uspořádání prvního českého plesu, a podíl na tvorbě slovníků. Významný byl i jeho vítězný zápas za moderní pravopis.[5] Na jeho pohřbu zazpívali Jan Nepomuk Maýr a Karel Strakatý.[3]
Dílo
editovat- Pohádka o krásné zemance (1840)
- Česko-německý slovník 1 (1844)
- Česko-německý slovník 2 (1846)
- Česko-německý slovník Josefa Franty Šumavského (jednosvazkový pendant vydaný roku 1851)
- Kapesní slovník jazyka českého a německého (1854)
Odkazy
editovatReference
editovatČlánek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ a b c d e f g h RANK, Josef. Josef Franta Šumavský. Zlatá Praha. 8. 1886, roč. 3, čís. 36, s. 570–571. Dostupné online.
- ↑ Karel Havlíček Borovský na to zjevně narážel v VIII. zpěvu skladby Křest svatého Vladimíra: Zachovej nám, pane bože! Frantu Šumavského: že je každá kamarila pohlavní ženského.
- ↑ a b Josef Franta Šumavský. Humoristické listy. 8. 1886, roč. 28, čís. 35, s. 288. Dostupné online.
Literatura
editovat- ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 167–169.
- Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 609.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 737–739.
- KAŇÁK, Miloslav. Josef Franta Šumavský : Ze života a díla. Praha : SPN, 1965. 180 s.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 102–103.
- KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 275–276.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 9. díl. V Praze: J. Otto, 1895. 1037 s. cnb000277218. [Heslo „Franta Šumavský“ je na str. 632–633; autor Josef Hanuš.] Dostupné online
- VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 67–68.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Franta Šumavský na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Franta Šumavský
- Josef Franta Šumavský v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Franta, Josef * 1776
- Josef Franta Šumavský v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Josef Franta Šumavský na stránkách revue Dějiny a současnost
- Josef Franta Šumavský na stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR
- Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 37