Otevřít hlavní menu

Anna Masaryková

česká historička umění

Anna Masaryková (3. dubna 1911 Praha18. března 1996 Praha) byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové.

PhDr. Anna Masaryková
Narození 3. dubna 1911
Praha,Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. března 1996 (ve věku 85 let)
Praha,ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Alma mater Filosofická fakulta University Karlovy
Povolání Historička umění a archivářka
Rodiče Herbert Masaryk (otec)
Míla Masaryková Slavíčková (matka)
Příbuzní T. G. Masaryk (dědeček)
Charlotta Garrigue-Masaryková (babička)
Alice Masaryková (teta)
Herbert Masaryk (otec)
Jan Masaryk (strýc)
Eleanor Masaryková (teta)
Olga Masaryková (teta)
Herberta Masaryková (sestra)
Charlotta Kotíková (neteř)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Po maturitě na gymnasiu v Praze (1930) studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny u prof. Josefa Pekaře, prof. Josefa Šusty, prof. Josefa Vítězslava Šimáka, archeologii (Růžena Vacková), srovnávací dějiny literatury (Václav Tille) a dějiny umění u prof. Antonína Matějčka a V. Birnbauma. Roku 1936 obhájila rigorózní práci: Druhé rokoko v Čechách.

Pracovala jako archivářka SVU Mánes (1937–1942) a jako referentka Volných směrů. Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v Národní galerii v Praze, v letech 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu (což ovšem význam archivu posílilo). Poté byla přednostkou Oddělení 19. století (1951–1954), Grafické sbírky (1954–1955) a odbornou pracovnicí Oddělení 19. století (1955–1965) a Grafické sbírky (1965–1970). Po srpnové okupaci v letech 1971–1984 vykonávala pouze příležitostnou brigádnickou výpomoc v Národní galerii. Od konce 80. let a zejména po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda T. G. Masaryka i otce, také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993 - 95 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.

DíloEditovat

Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi (1946) a Josefu Mařatkovi (1958), sestavila řadu katalogů, kterým připojila teoretické studie (Národní galerie. Díl 5, České sochařství 19. a 20. století, 1963). Důležitý je její příspěvek k poznání ženy výtvarnice v dějinách.[1]

Bibliografie (výběr)Editovat

  • Corot, Praha 1937
  • Národní muzeum v Praze, Praha 1940
  • Nové mlýny na Novém Městě pražském, Praha 1941
  • Antonín Hudeček, Praha 1942 (pod pseudonymem A. Brynychová)
  • Jan Slavíček, Praha 1946
  • Delacroix, Praha 1947
  • Josef Mařatka, Praha 1958
 
Hrob Masaryků s otcem, sestrou Herbertou a jejím vnukem J. J. Kotíkem

ReferenceEditovat

  1. A. Masaryková, Účast ženy ve výtvarném umění, Sborník Kruhu výtvarných umělkyň, Praha 1935, s. 13-20

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat