Anna Masaryková

česká historička umění

Anna Masaryková (3. dubna 1911 Praha18. března 1996 Praha) byla česká historička umění, výtvarná kritička, dlouholetá pracovnice Národní galerie v Praze. Byla dcerou malíře Herberta Masaryka a vnučkou prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, švagrovou Emanuela Poche, tetou Mikuláše Medka a Charlotty Kotíkové.

PhDr. Anna Masaryková
Pan president v kruhu rodinném: zleva vyslanec Jan Masaryk, Anna Masaryková, pan president, dr. Alice Masaryková a Olga Ravilliodová-Masaryková
Pan president v kruhu rodinném: zleva vyslanec Jan Masaryk, Anna Masaryková, pan president, dr. Alice Masaryková a Olga Ravilliodová-Masaryková
Narození 3. dubna 1911
Praha,Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. března 1996 (ve věku 85 let)
Praha,ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Alma mater Filosofická fakulta University Karlovy
Povolání Historička umění a archivářka
Rodiče Herbert Masaryk (otec)
Míla Masaryková Slavíčková (matka)
Příbuzní T. G. Masaryk (dědeček)
Charlotta Garrigue-Masaryková (babička)
Alice Masaryková (teta)
Herbert Masaryk (otec)
Jan Masaryk (strýc)
Eleanor Masaryková (teta)
Olga Masaryková (teta)
Herberta Masaryková (sestra)
Charlotta Kotíková (neteř)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Po maturitě na gymnasiu v Praze (1930) studovala na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy československé dějiny u prof. Josefa Pekaře, prof. Josefa Šusty, prof. Josefa Vítězslava Šimáka, archeologii (Růžena Vacková), srovnávací dějiny literatury (Václav Tille) a dějiny umění u prof. Antonína Matějčka a V. Birnbauma. Roku 1936 obhájila rigorózní práci: Druhé rokoko v Čechách.

Pracovala jako archivářka SVU Mánes (1937–1942) a jako referentka Volných směrů. Za války publikovala pod pseudonymem Anna Brynychová. V letech 1945–1970 pracovala v Národní galerii v Praze, v letech 1945–1949 jako vedoucí Moderního oddělení, odkud byla z politických důvodů roku 1949 odsunuta do archivu (což ovšem význam archivu posílilo[zdroj?]). Poté byla přednostkou Oddělení 19. století (1951–1954), Grafické sbírky (1954–1955) a odbornou pracovnicí Oddělení 19. století (1955–1965) a Grafické sbírky (1965–1970). Po srpnové okupaci v letech 1971–1984 vykonávala pouze příležitostnou brigádnickou výpomoc v Národní galerii. Od konce 80. let a zejména po roce 1989 se aktivně účastnila obnovení památky svého děda T. G. Masaryka i otce, také prostřednictvím velkých výstav, které v letech 1993–95 uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.

DíloEditovat

Napsala mj. monografie o Janu Slavíčkovi (1946) a Josefu Mařatkovi (1958), sestavila řadu katalogů, kterým připojila teoretické studie (Národní galerie. Díl 5, České sochařství 19. a 20. století, 1963). Důležitý je její příspěvek k poznání ženy výtvarnice v dějinách.[1]

Bibliografie (výběr)Editovat

  • Corot, Praha 1937
  • Národní muzeum v Praze, Praha 1940
  • Nové mlýny na Novém Městě pražském, Praha 1941
  • Antonín Hudeček, Praha 1942 (pod pseudonymem A. Brynychová)
  • Jan Slavíček, Praha 1946
  • Delacroix, Praha 1947
  • Josef Mařatka, Praha 1958
 
Hrob Masaryků s otcem, sestrou Herbertou a jejím vnukem J. J. Kotíkem

ReferenceEditovat

  1. A. Masaryková, Účast ženy ve výtvarném umění, Sborník Kruhu výtvarných umělkyň, Praha 1935, s. 13-20

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat