Otevřít hlavní menu

Herbert Masaryk (1. května 1880 Vídeň[1]15. března 1915 Praha) byl český malíř, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a Charlotty Garrigue Masarykové.

Herbert Masaryk
Herbert Masaryk (1880-1915).jpg
Narození 1. května 1880
Vídeň,Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. března 1915 (ve věku 34 let)
Praha,Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí skvrnitý tyfus
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání malíř
Rodiče Tomáš Garrigue Masaryk a Charlotta Garrigue-Masaryková
Manžel(ka) Míla Masaryková Slavíčková
Děti Herberta Masaryková
Anna Masaryková
Příbuzní T. G. Masaryk (otec)
Charlotta Garrigue-Masaryková (matka)
Alice Masaryková (sestra)
Jan Masaryk (bratr)
Eleanor Masaryková (sestra)
Olga Masaryková (sestra)
Anna Masaryková (dcera)
Herberta Masaryková (dcera)
Charlotta Kotíková (vnučka)
Ovlivněný Hanuš Schwaiger (malíř)
Podpis Herbert Masaryk - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život a díloEditovat

 
Rodinný hrob na Olšanech

Byl velmi talentovaný,[2] zabýval se malířstvím, které studoval v Praze, ve Florencii (19001901) a v Antverpách (19011902). Přátelil se s malířem Antonínem Slavíčkem, pobýval rovněž s jeho rodinou v Kameničkách a po jeho smrti se v srpnu 1910 oženil s vdovou Bohumilou Slavíčkovou.[3] Ve své tvorbě byl ovlivněn impresionismem, expresionismem, secesí i tvorbou Hanuše Schwaigra. Snažil se ale o svůj vlastní styl. V jeho tvorbě převažují díla portrétní a krajinářská.[3]

Velmi známý je jeho velký autoportrét, „Chalupa u cesty“, „Mare Venezia“ a „Studie modrého odlesku“, tvořená v jihočeské Jindřiši.

Herbert Masaryk byl i dobrým hokejistou a hrál i za reprezentační mužstvo Čech (Josef Laufer: Padesát let v našem sportu).[zdroj?] Masarykův syn Herbert patřil k hokejovým průkopníkům, podle pamětníků se coby hráč pražské Slavie zúčastnil v roce 1901 prvního doloženého utkání v ledním hokeji v Praze.

Roku 1905 nastoupil na vojnu, byl však propuštěn ze zdravotních důvodů, jako následek sportovních úrazů. Již na gymnáziu byl ve sportovním kroužku, pak hrál hokej za SK Slavia, také byl v kroužku šachovém, a vesloval za Blesk se svým dobrým přítelem, malířem Angelo Zeyerem. S ním se vydal za Antonínem Slavíčkem do Kameniček, aby čerpal zkušenosti v krajinářské tvorbě. Věnoval se též výchově Slavíčkových dětí, jimž se později stal nevlastním otcem.

Následný rok 1906 byl obdobím intenzívní práce na Slovensku. Obrazy jsou většinou ztraceny, známe je jen z fotografií, jako pastózně krátkými tahy širokého štětce malovanou "Zahradu z Bystričky". Kameničky uchvátily Herberta i v roce 1907, aby poté, téměř tři léta pobýval na belgickém mořském pobřeží. Otamtud pochází "Plachetnice na vlnách (u majáku)" z roku 1907. Tento obraz označil v roce 1935 Otakar Španiel při otevření výstavy za jedno z nejlepších moří, vytvořených českým malířem. Ztracený je pastózní nizozemský "Kanál se šesti plachetnicemi" (1907) i pohled na písečné duny kolem zálivu ("U moře" 1908). Husté vrstvy barvy až emailově působící najdeme na "Plachetnici na zeleném moři" z roku 1909, avšak obrazy moře z roku 1910 mají promyšlenou kompozici a velmi jemnou lahodnou barevnost, což Herbert dokonce zdůvodňuje v dopise svému otci v pojmu malířská odpovědnost (Plachetnice u mola 1910): "Člověk má už teď náladu na něco opravdového. Co jsem dosud dělal, dohromady nic neznamená, také to nemá ten opravdový obsahový grund, aby to byly "kousky zeměkoule" a předměty na ní, aby bylo vidět, o co vlastně běží a nebylo to mělké". Maluje autoportrét v čepici "Masaryčce".

V roce 1911 již maluje doma, portréty Jana Slavíčka, Jiřího Slavíčka, o rok později Evy Slavíčkové a sochaře Pero Pallaviciniho. Tvoří též zátiší "se šálkem a květy", "Krajinu s lesíkem", "Zahradu v Dobrovského ulici", "Zátiší se samovary", celou řadu portrétů včetně Otty Gutfreunda, Otakara Španiela, matky, jeho ženy paní MMS (1914), "Kostelníka z Borové", "Pohled z pahorku" a "Pohled k Orlickým horám z Rybné".

Počátkem března 1915 se od haličských uprchlíků v Borové u Poličky nakazil skvrnitým tyfem.[2] Aby před nemocí ochránil své děti, vrátil se do Prahy ke své matce Charlottě.[4] Jeho poslední "Autoportrét" (1912-3) je projevem vysoce kultivovaného realismu. Z počátku roku 1915 se mnoho obrazů nedochovalo. K barevně výjímečným patří "Černý kocour (Matouš)", "Zimní krajina se stromem", "Zasněžená krajina", "Borová v zimě" a nenápadné "Zátiší s lékovkou a šálkem". Poslední obraz, nedokončený, "Krajina na Vysočině s drobným motivem venkovského pohřbu" je bohužel ztracený. Zemřel v Praze 15. března 1915.[5] Pohřben byl v Praze, na Olšanském hřbitově.

Poslední soubornou výstavu jeho díla v Praze na Národní třídě (výstavní síň ÚLUV) uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí v říjnu až prosinci 1993 a zahájil ji prezident Václav Havel za přítomnosti obou dcer Herberta Masaryka, paní Herberty i doktorky Anny Masarykových, které též některé obrazy zapůjčily („David a Goliáš“ aj.). Navštívilo ji přes padesát tisíc zájemců o jeho dílo.

První jeho známé kresby pocházejí z roku 1894. Z přibližně 300 obrazů, které vytvořil v letech 1905–1915 jich je přes 100 nezvěstných, což souvisí zejména s dvojím exilem jeho starší sestry Alice Masarykové.

Výstavy k 100. výročí Masarykova úmrtí v březnu 2015 v rychnovské Orlické galerii se zúčastnila rovněž jeho vnučka Charlotta Kotíková, žijící v New Yorku.

RodinaEditovat

Herbertu Masarykovi se z manželství s Bohumilou (paní „MMS“ – Mílou Masarykovou Slavíčkovou) narodily čtyři děti, jen dvě dcery se však dožily dospělosti. Za jeho života se narodila nejprve dvojčata, Anna (jíž otec často maloval mezi venkovskými dětmi v Rybné) a Herbert, chlapec však zemřel jako roční dítě. V lednu 1914 se páru narodil ještě syn Tomáš, který se nedožil ani tří měsíců – zemřel na těžký zápal plic.[4] Druhorozenou dceru Herbertu už otec nepoznal, narodila se 6. července 1915.

Jeho pravnuky jsou Tomas Kotík a Jan Jakub Kotík.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu Evangelické církve Helvetská konfese ve Vídni
  2. a b VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo - Herbert Masaryk [online]. Český rozhlas Brno, 2010-5-1 [cit. 2010-09-02]. Dostupné online. 
  3. a b TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 345. 
  4. a b EMMERT, František. TGM. 1. vyd. Praha: Brána, 2014. 192 s. ISBN 978-80-7243-726-9. S. 103. 
  5. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3 , str. 23 - 24

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat