Ivan Medek

český novinář, muzikolog a hudební publicista

Ivan Medek (13. července 1925 Praha[1]6. ledna 2010 tamtéž[1][2]) byl český novinář, původní profesí muzikolog, spolupracovník Talichova Českého komorního orchestru a České filharmonie, hudební publicista, teoretik a kritik, bratr Mikuláše Medka.

Ivan Medek
Ivan Medek
Ivan Medek
Narození 13. července 1925
Praha, Československo Československo
Úmrtí 6. ledna 2010
Praha, Česko Česká republika
Místo pohřbení Břevnovský hřbitov (50°5′6″ s. š., 14°21′3″ v. d.)
Ocenění Cena 1. června (2005)
Cena Ferdinanda Peroutky (2008)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída (1991)
Politická strana KDU-ČSL
Rodiče
Příbuzní
Citát
Ivan Medek – Hlas Ameriky – Vídeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ivan Medek – Hlas Ameriky – Vídeň

ŽivotEditovat

Život v ČeskoslovenskuEditovat

Dětství prožil v Národním památníku na Vítkově, který spravoval jeho otec Rudolf Medek. Vystudoval obecnou školu v Karlíně, Akademické gymnázium v Praze (čtyři ročníky) a pražskou konzervatoř, kterou ale musel po převratu v únoru 1948 přerušit pro nepřátelský postoj ke KSČ a k novému zřízení.[3]

Podle složky, kterou na něj vedla Státní bezpečnost, "K únorovým událostem zaujal vlažné a nevšímavé stanovisko. [...] Akcí, pořádaných jak stranou, tak i organisacemi Národní Fronty se nezúčastňuje. Na naše zřízení dost často nadává i veřejně, ke členům stranu v jeho bydlišti se chová nevšímavě a nadřazeně. Naše zřízení považuje za dočasné, neustále se vyjadřuje o tom, že u nás není žádná demokracie, že prý demokratický stát je USA. Sám pevně věří tomu, že u nás v nejbližší době dojde k převratu, že u nás budou osvobozovat Američané. [...] Je zaměřen proti našemu zřízení reakčně a nepřátelsky. Ve své nenávisti k našemu zřízení by byl schopen i těch nejhorších činů. [...] Vyhýbá se stykům se soudruhy."[3] V roce 1957 byl zatčen a odpykal si několikaměsíční trest kvůli údajnému podílu na finančních machinacích.[3] Po propuštění se ho Státní bezpečnost pokoušela naverbovat jako agenta.[3] Tuto nabídku odmítl, slovy StB "zábranou, která nedává předpoklady k okamžitému zapojení Ivana Medka do naší práce je jest jeho povaha a charakterové rysy. Ivan Medek se jeví jako nesmlouvavě přímý, upřímný a v tomto směru i přísný vůči sobě, jest hluboce myšlenkově založen a v tomto směru vývojově zatížen katolicismem."[3]

Během pražského jara vstoupil do Československé strany lidové s cílem ji reformovat, krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa z ní vystoupil. Po roce 1969 měl zakázánu veřejnou činnost a v lednu 1977 po prosincovém podpisu Charty 77 dostal okamžitou výpověď ze Supraphonu. Poté pracoval jako sanitář v Nemocnici Na Františku, po další výpovědi (opět z politických důvodů) pak jako umývač nádobí a šatnář v restauraci Pod Kinskou. Po řadě výslechů a přepadení Státní bezpečností v roce 1978, kdy byl odvezen mimo Prahu, omráčen a ponechán v lese,[4] emigroval do Rakouska.[5][6]

 
Hrob Ivana Medka na hřbitově v Praze 6 – Břevnově

Život v emigraciEditovat

Ve Vídni udržoval kontakty s disidentskými kruhy v ČSSR (Charta 77, VONS), stal se dopisovatelem Hlasu Ameriky a spolupracoval se Svobodnou Evropou a dalšími rozhlasovými stanicemi – BBC, Deutsche Welle, Radio Vatikán. Úzce spolupracoval s laickým katolickým sdružením Opus bonum Anastáze Opaska.[7]

Po roce 1989 byl poradcem České filharmonie, poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 19931996 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel Odboru vnitřní politiky, v období 1996–1998 byl vedoucím Kanceláře (kancléřem).[8]

Od roku 1991 byl nositelem Řádu T. G. Masaryka. V roce 1999 byl vyznamenán medailí Za zásluhy.[9] Za rok 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[10]

Jeho fejetony bylo možné slyšet na stanici Radio Classic FM a ve vysílání české redakce BBC.

Zemřel 6. ledna 2010 a byl pohřben na Břevnovském hřbitově.[11]

DíloEditovat

  • Děkuji, mám se výborně, Torst 2005
  • Jak to vidím, Vyšehrad 2003

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Zemřel Ivan Medek, kritik hudby i režimu a Havlův kancléř
  2. ČTK: Zemřel někdejší Havlův kancléř Ivan Medek, 6. 1. 2010
  3. a b c d e Archiv bezpečnostních složek, sbírka Svazky kontrarozvědného rozpracování, arch. č. KR-31279 MV
  4. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 276. 
  5. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Sdělení VONS č.7. Informace o Chartě 77. 29. květen 1978, roč. 1978, čís. 7, s. 4. Dostupné online [cit. 2008-12-19]. 
  6. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Sdělení VONS č.22. Informace o Chartě 77. 11. září 1978, roč. 1978, čís. 10, s. 6. Dostupné online [cit. 2008-12-19]. 
  7. http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-opustil-nas-ivan-medek-dny-/p_spolecnost.asp?c=A100106_163846_p_spolecnost_wag
  8. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3 , str. 23 - 24, 153 - 54
  9. ČT24: Zemřel Ivan Medek – vídeňský Hlas Ameriky
  10. http://www.ct24.cz/kultura/44694-ceny-ferdinanda-peroutky-znaji-sve-drzitele/ Ceny Ferdinanda Peroutky znají své držitele
  11. VADLEJCHOVÁ, Lucie. Poslední rozloučení s Ivanem Medkem: přišli Havel s Fischerem [online]. Lidové noviny, 14.10.2010 [cit. 2013-06-12]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 

Externí odkazyEditovat