Adéla Volfová

česká divadelní herečka, dramatička a překladatelka

Adéla Volfová, křtěná Adléta, Františka, někdy uváděna též Wolfová (3. října 1846 Jindřichův Hradec[1]20. února 1940 Praha[2]) byla česká divadelní herečka, dramatička a překladatelka.

Adéla Volfová
Adéla Volfová
Adéla Volfová
Narození3. října 1846
Jindřichův Hradec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí20. února 1940 (ve věku 93 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy hrob V, 14, 30
Podpis
Adéla Volfová – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plakát dobročinného představení hry „Hraběnka Somerive, dvé ženských srdcí“, hrána 30. března 1875 ve prospěch sl. Adély Wolfové

Život editovat

Narodila se v Jindřichově Hradci do rodiny barvíře Kajetána Wolfa a jeho ženy Josefy roz. Plikánové. Rodina byla početná, Adléta (též i Adéla) byla prostřední z pěti sourozenců, Robert *1842[3], Angelína *1844[4], Anna *1849[5], Růžena *1852[6] a Klotilda *1858[7]. Tři z nich záhy zemřeli a ona sama prodělala těžkou spálu, která neodezněla bez následků.

Již od raného mládí měla silný vztah k divadlu a každý volný čas využívala ke čtení a recitaci divadelních her. Už jako čtrnáctiletá vystoupila ve svém rodišti u divadelní společnosti E. Rotta a v roce 1862 hrála u společnosti F. Čížka[8], kde pak od roku 1865 hrála obor tzv. naivních milovnic. Na doporučení J. Šmahy byla roku 1867 angažována P. Švandou do Plzně, kde se jí ujal režisér a herec Josef Frankovský. V létě roku 1869 působila krátce u divadelní společnosti J. E. Kramueleho[9] v Novém českém divadle též zvaném "Kravín", krátce se vrátila k Švandovi a v roce 1870 přešla opět ke Kramuelemu. V letech 1871–1873 umělecky dozrávala u Švandovy společnosti, která hrála v zimě v Plzni a v létě ve smíchovské aréně řečené též "Aréna v Eggenbergu". V roce 1873 byla angažována k Prozatímnímu divadlu, ale z úsporných důvodů ředitele J. N. Maýra dostala výpověď a počátkem roku 1875 hrála opět u Švandy. V roce 1877 se definitivně stala členkou souboru Prozatímního divadla, se kterým pak přešla v roce 1881 i do souboru Národního divadla, kde působila až do počátku roku 1899, kdy odešla do důchodu[10].

Po ukončení herecké dráhy se věnovala už jen vedení ochotnického divadla v klášteře sv. Anny, kterého však zanechala v roce 1927. Za svého pobytu v Praze se rovněž vzdělávala v cizích jazycích. Hovořila plynně francouzsky, italsky, anglicky a rusky. Kromě herectví se věnovala také vyučování cizích jazyků v klášteře sv. Anny v Praze a svou znalost jazyků používala i v překladech divadelních her a povídek. Věnovala se rovněž i vlastní tvorbě a napsala několik divadelních her a povídek, ale především memoárovou knihu "Svému rodišti". Adéla Volfová byla členkou Amerického klubu dam, také spolku "Slávy dcery", celý svůj život byla svědomitou vlastenkou a svůj život naplno zasvětila profesi, nikdy se však neprovdala. Od roku 1893 žila s družkou, učitelkou Františkou Stránskou; poslední roky života strávila v její společnosti. Zemřela v Praze roku 1940 a pohřbena byla na Olšanských hřbitovech.

Divadelní role (výběr) editovat

Národní divadlo editovat

  • 1983–1984 – role Františky ve hře F. F. Šamberka Jedenácté přikázání
  • 1884–1985 – role Lidky ve hře J. W. Goetha Causy
    • role Frosíny v Moliérově hře Lakomec
    • role Paní Morizotové ve hře V. Sardou Odeta
    • role Pélagie ve hře E. Grangeho Zbloudilá ovečka
  • 1885–1986 – role První ženy z lidu ve hře W. Shakespeara Julius Caesar
    • role Terezy Valbrezegueové ve hře P. Gilleho Uhlíř
  • 1886–1987 – role Kárníkové a Lhotské ve hře F. A. Šuberta Jan Výrava
  • 1887–1988 – role Voršily ve hře dle předloh J. K. Tyla Lesní panna
  • 1888–1989 – role Markéty ve hře podle předlohy A. d'Ennery a J. Verna Cesta kolem světa v 80 dnech
    • role Paní Čiperné ve hře W. Shakespeara Jindřich IV.
    • role Paní Tulipánové ve hře G. Csiky Proletáři
  • 1889–1990 – role Paní Dobrovolné ve hře A. Wilbrandta Dcera pana Fabricia
  • 1990–1991 – role Tyldy ve hře J. J. Kolára Ďáblova legenda
    • role Avdóťi Mironovny Bělové ve hře A. I. Palmi Náš přítel Něklužev
    • role Marietty ve hře V. Sardoua Thermidor
  • 1891–1992 – role Anastazie ve hře F.V.Jeřábka Cesty veřejného mínění
    • role Kněžny Aglaji Konstantinovny Šastunové ve hře B. M. Markeviče Dým života
    • role Anny Andrejevny ve hře N. V. Gogola Revizor
  • 1892–1993 – role Kalousové ve hře J. K. Tyla Jiříkovo vidění
    • role Aurelie Cafourkové ve hře J. Štolby Vodní družstvo
  • 1893-94 – role Veroniky ve hře J. N. Nestroye Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek
    • role Voršily ve hře F. F. Šamberka Výlet pana Broučka z měsíce na výstavu
  • 1894–1995 role Peluňkové ve hře A. Jiráska Otec
  • 1895–1996 – role Paní Danešové ve hře J. Kvapila Bludička
    • role Choti Peisserové ve hře B. Adámka Salomena
  • 1896–1997 – role Hanny Kennedyové ve hře F. Schillera Marie Stuartovna
    • role Anny Zacharovny ve hře I. V. Špažinského Paní majorka
  • 1897–1998 – role Jeho mámy ve hře J. Kvapila Princezna Pampeliška
    • role První služky ve hře E. Pohla Sedm havranů
  • 1898–1999 – role Vojtěcha ve hře J. K. Tyla Paní Marjánka, matka pluku
    • role Paní Brunoisové ve hře dle předlohy A. Bissona a A. Leclercqa Žárlivá

Za 25 let působení na scéně Národního divadla ztvárnila přes 240 rolí ve více než dvou tisících představeních.

Dílo editovat

Překlady divadelních her editovat

  • Loupežnická peleš, Jahody, Dort na cestách (z němčiny)
  • Po krvavé stopě – hráno v Národním divadle (19. 12. 1897) a v divadle v Pardubicích (5. 1. 1898) – z ruštiny, G.H. Gresser, (nakl. Šimáček)
  • Němá (z francouzštiny)

Autorské divadelní hry editovat

  • Moderní dítě – sólový výstup pro dámu, (tiskem vyšlo r. 1991, nakl. Šváb)
  • Apríl – jednoaktová žertovná hra pro 12 žen, (tiskem nakl. Šváb)
  • Štrachamachárum – hra pro malé děti
  • Očarovaná pradlena – žertovná hra o 2 jednáních, (tiskem nakl. Šváb)
  • Krása duše vítězí (věnováno El. Krásnohorské)
  • Víla Amorek – hra psaná pro velké jeviště

Překlady literatury editovat

  • Princ a Mrzák – z angličtiny, Mark Twain, nakl. Šimáček, 1900
  • překlady z italštiny (Chloroform – vyšlo v Hlase Národa, Vlak číslo 104 – vyšlo v Národních listech)
  • překlady z francouzštiny (Žárlivost sedmiletého děvčátka, Pomsta, Propast – vše vyšlo v Národních listech)

Vlastní literární tvorba (výběr) editovat

  • Svému rodišti autobiografie
  • Původní fantastické pohádky Ely Volfové (1921)
  • Duše hor: pohádky Ely Volfové (1921)
  • Když chodila světem pohádka: Původní fantastické pohádky (1928)

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

Externí odkazy editovat