Otevřít hlavní menu

Cukr

disacharid složený z glukózy a fruktózy
Kostky cukru
Bílý a tři druhy surového cukru
Nařezaná cukrová třtina
Bulvy cukrové řepy
Moderní cukrovar na Havaji
Další významy jsou uvedeny na stránce Cukr (rozcestník).

Cukr (z něm. Zucker, z arab. sukkar) je přírodní sladidlo, sladká poživatina, zpravidla označovaná odborně jako potravinářský cukr. Chemicky je to sacharóza, tedy disacharid složený z jedné molekuly α-D-glukózy a jedné molekuly β-D-fruktózy, spojených α,β-1,2-glykosidovou vazbou.[1]

Vyrábí se jako potravinářská surovina v cukrovarech, hlavně třtinový z cukrové třtiny nebo řepný z cukrové řepy a dodává se na trh jako bílý anebo surový (nahnědlý), v sypké podobě (v krystalech, prášku) nebo jako zpevněné, slisované tvary - homole nebo kostky. Světová produkce cukru činí kolem 160 milionů tun ročně a cukr je tak hospodářsky velmi významná komodita.

Termín „cukry“ (v množném čísle) se někdy používá jako označení pro všechny sacharidy (k nimž potravinářský cukr patří).

VýrobaEditovat

Sacharóza je obsažena v mnoha rostlinách, které si ji produkují jako rezervu energie. Hospodářsky nejvýznamnější jsou cukrová řepa původem z Evropy a tropická třtina z Karibiku. Při výrobě je nutné získat z plodiny cukr (sacharózu), která je uzavřena uvnitř buněk, čehož je možné dosáhnout vyluhováním vodou, při které dochází k difuzi (přes membránu buňky) látky (sacharózy) z prostředí s vyšší koncentrací (uvnitř buňky) do prostředí s nižší koncentrací (voda vně buňky). Prostup přes nepoškozenou buněčnou stěnu není snadný, proto zůstane v plodině mnoho cukru a živin, které je možné dále využít (například na krmení zvířat). Aby bylo vyluhování efektivnější, je možné buňky, resp. jejich membránu rozřezat (tj. nařezat rostlinu na tenké plátky), rozemlít (technologicky náročné) nebo membránu poškodit zahřátím (rafinace). Do roztoku přecházejí z buněk i bílkoviny, pektiny a další látky, které se následně odstraňují čeřením.

Výroba cukru je poměrně složitá a náročná na zařízení. K rozvoji cukrovarnictví tak výrazně přispěl rozvoj v oblasti strojírenství a české země zaujímaly v 19. a 20. století v obou oblastech významné postavení.

Rafinace cukruEditovat

Tzv. rafinace (denaturace) cukru znamená, že na plátky (tzv. „řízky“) nařezaná rostlina je zahřáta na 70 až 75°C ve spařovacím mísidle a poté je provedeno vyluhování vodou. Vyšší teplota není žádoucí, aby nedocházelo ke štěpení sacharózy na glukózu a fruktózu, při 60°C dochází k rozpadu bílkovin v buněčné stěně. Voda je vedena proti spařeným řízkům tak, aby nejsladší voda přicházela do styku s čerstvými řízky a čistá voda s nejvíce vyluhovanými, čímž je zajištěno, že koncentrace sacharózy uvnitř řízků je vždy o něco vyšší, než v okolní vodě, a tak probíhá difuze nejefektivněji. Tímto postupem je možné snížit množství sacharózy z 16-18 % na 0,2 až 0,4 %. Pro zajištění nízkého podílu pektinů je nutné zkrátit čas vyluhování a nepřekračovat při dalším zpracování teplotu nad 80°C.

Řepný cukrEditovat

Při výrobě cukru z cukrové řepy se sklizená řepa nejprve pere a zbavuje nečistot, řeže na úzké proužky („řízky“) a prochází difuzérem, kde se z ní cukr vyluhuje vodou při různých teplotách. Vyluhované řízky se pak užívají pro krmení dobytka. Vyluhovaná cukerná šťáva se čistí, filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého v saturátoru a neutralizují se tím výluhy rostlinných kyselin a vysráží do zákalu, nakonec se cedí, profiltruje v kalolisu. Tento postup se dvakrát až třikrát opakuje. Pak se šťáva vaří (zahušťuje) a odpařuje za sníženého tlaku vzduchu a tato „těžká“ šťáva se opět filtruje. Ve vakuovém varostroji pak nastane postupná řetězová krystalizace, po zahájení procesu krystalizace přidáním malého množství krystalického cukru. Po vykrystalování ve varostroji se zkrystalizovaná cukrová hmota odstředí a propláchne v odstředivkách od tekutých nečistot (melasa), zbývajících z původní šťávy a výsledná vlhká vykrystalizovaná cukrovina se nyní (v starších technologiích se plnila do forem) suší na krystalický cukr, který se přes síta prosévá a rozděluje na jednotlivé frakce zrnitosti.

Naproti tomu „zadní cukr“ čili melasa, který obsahuje asi 40 % nevykrystalizovatelných cukrů a ošklivě páchne, se užívá k výrobě lihu či kvasnic, krmiv pro zvířata a jiné.[2]

Třtinový cukrEditovat

Výroba cukru z cukrové třtiny je obdobná, ale snazší, protože třtina obsahuje méně nečistot.

Ostatní zdrojeEditovat

Kromě toho se cukr v menším množství vyráběl také z datlí, z čiroku, z javoru a dalších rostlin.

Výživa a zdravíEditovat

Cukr je velmi dobře stravitelná potravina s vysokým obsahem energie (16,8 kJ/g) a téměř žádných dalších živin. Při pokojové teplotě se v litru vody rozpustí přes 2 kg cukru.

Růst spotřeby cukruEditovat

Spotřeba cukru ve vyspělých zemích za posledních 150 let nesmírně vzrostla – například v Rakousku se spotřebou 40,4 kg na osobu a rok asi 20×. V tomto statistickém nárůstu spotřeby cukru však není v dřívější době zahrnuta spotřeba cukru v potravinách (ovoce, zelenina, obilí), a proto jej není možné brát jako absolutní měřítko nárůstu spotřeby cukrů jednotlivcem v jídle. Je však zřejmý nárůst spotřeby cukru díky snadné dostupnosti jeho čisté podoby (tj. po extrakci z plodin).

V USA činí roční spotřeba cukru a dalších sladidel asi 70 kg na osobu.[3] Ještě před 100 lety přitom byla roční spotřeba cukru na hlavu nižší než 2,5 kg, což i dnes platí o méně rozvinutých zemích. Např. v Afghánistánu činila v roce 1999 roční spotřeba cukru na osobu pouze 1 kg.[4]

Vliv cukru na zdravíEditovat

Vědecké závěry ohledně vlivu cukru na zdraví neumožňují vyvodit jednoznačné závěry. Metaanalýza z roku 2015 ukázala, že běžná konzumace cukru nemá zjistitelný vliv na zdraví.[5] Nadměrná spotřeba cukru, sladkých nápojů a cukrovinek působí řadu zdravotních potíží:

Cukrovka (diabetes mellitus) se projevuje zvýšenou hladinou glukózy v krvi. Její převažující forma cukrovka 2. typu je způsobena především obezitou, většinou způsobenou vysokým příjmem cukru. Nemocní cukrovkou čili diabetici musí užívání cukru silně omezovat a často jej nahrazují náhradními sladidly. Syntetická i přírodní náhradní sladidla mají nižší kalorickou hodnotu než cukr a nepřispívají ke vzniku zubního kazu. Proto se často užívají i v rámci zdravé výživy a různých diet. Doporučení na omezení cukru však nejsou dobře vědecky podloženy a vedou ke konzumaci náhrad, které i více škodí zdraví.[7] Zvýšený cukr v krvi naopak snižuje riziko jistých rakovin.[8]

 
Výroba cukru kolem 1900

HistorieEditovat

Slovo pro cukr je v evropských jazycích odvozeno z arabského sukkar a to ze sanskrtského śarkarā (= sladký). Kolem roku 6000 př. n. l. se pěstování cukrové třtiny rozšířilo z Melanésie do Indie a Persie. Z Indie pocházejí i první zmínky o vaření sladké šťávy z cukrové třtiny v 5. století, odkud se v 7. století tato technika přenesla do Číny. Zahuštěná šťáva se nalévala do kuželovitých dřevěných nebo hliněných nádob, kde krystalizovala; tak vznikly homole cukru. Do Říma se saccharum dováželo už v pozdní antice jako lahůdka a luxusní zboží. Po pádu Říma tento obchod zanikl a cukr přivezli až účastníci křížových výprav kolem roku 1100 a Benátčané začali třtinu pěstovat v Libanonu. Od 16. století se cukrová třtina pěstovala v koloniích, zejména na Kubě a v celé Karibské oblasti, cukr však zůstával luxusním zbožím a prostí lidé dál sladili medem. Roku 1800 se na světě vyrábělo asi 180 000 tun surového cukru.

Roku 1590 vyluhoval francouzský botanik Olivier de Serres cukr z cukrové řepy a roku 1747 vynalezl lepší postup berlínský chemik A. S. Marggraf. Pěstování cukrové řepy se v Evropě rozšířilo až za napoleonských válek, kdy Británie blokovala kontinentální přístavy a dovoz třtinového cukru. Výrobu řepného cukru zavedl roku 1802 F. C. Achard v obci Cunern v Pruském Dolním Slezsku (dnes Kunary, obec Wińsk), kde vznikl první cukrovar na světě na cukrovou řepu.

První výrobu cukru v Českých zemích zahájil po roce 1787 Belgičan Sauvagne v bývalém konventu kláštera na Zbraslavi, kde cukrovar po roce 1825 obnovil Antonín Richter, a v roce 1800 vznikl cukrovar v Hořovicích. První cukrovary na cukrovou řepu či bramborový škrob vznikaly v Čechách od roku 1810 (Žaky u Čáslavi, Liběchov, Semily). Po Napoleonově pádu většinou zase zanikly, roku 1829 vznikl cukrovar v Kostelním Vydří (1831 přenesen do Dačic), 1830 v Dobrovici, dále například v Sadské a roku 1846 v Pečkách. Nárůst byl ovlivněn státní podporou: roku 1830 Rakousko osvobodilo domácí výrobu řepného cukru od daní a začaly hojně vznikat panské cukrovary.

Od poloviny 19. století se cukr stal v Evropě běžným zbožím a jeho spotřeba stále rostla. Koncem 19. století převážila světová produkce řepného cukru nad třtinovým a v Rakousko-Uhersku se 88 % cukru vyrábělo v českých zemích. Tento vývoj přerušila první světová válka, kdy třtinový cukr opět převládl.[9]

Cukr se až do konce 19. století dodával nejčastěji v odlévaných homolích, které se v domácnosti sekaly na drobnější kousky. Roku 1841 vyrobil cukrovarník Jakub Kryštof Rad v Dačicích první kostkový cukr, který homole postupně nahradil. Kromě toho se cukr běžně dodává jako hrubší a jemnější krystal, drcená krupice a jemně mletá moučka.

Největší producenti cukru (2003)[10]
 Pořadí  země  produkce 
(v milionech t)
 Pořadí  země  produkce 
(v milionech t)
   1 Brazílie 24,8    9 Německo 4,2
   2 Indie 22,1    10 Pákistán 4
   3 Čína 11,1    11 Kuba 3,8
   4 USA    8    12 Jižní Afrika 2,6
   5 Thajsko 7,3    13 Kolumbie 2,6
   6 Austrálie 5,4    14 Filipíny 2,1
   7 Mexiko 4,9    15 Indonésie 2,1
   8 Francie 4,4    16 Polsko 2

V ČR se v letech 1990–2010 vyrábělo ročně 400 až 500 tisíc tun bílého cukru.[11]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Brockhaus ABC Chemie. Brockhaus Verlag, Leipzig 1965, str. 1221.
  2. Ottův slovník naučný, heslo Cukr, str. 762nn.
  3. Consumption of Caloric Sweeteners Hits Record High in 1999 (anglicky). www.usda.gov [online]. [cit. 2012-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-16. 
  4. a b KURZWEIL, Ray; GROSSMAN, Terry. Fantastická cesta. Olomouc: Anag, 2007. ISBN 978-80-7263-392-0. 
  5. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4496732/ - Sugars and Health Controversies: What Does the Science Say?
  6. Will sugar make you old?. BBC Good Food. Dostupné online [cit. 2018-10-25]. (anglicky) 
  7. http://medicalxpress.com/news/2016-12-daily-sugar-intake-guidelines-based.html - Study suggests that daily sugar intake guidelines are based on low quality evidence
  8. https://medicalxpress.com/news/2017-05-link-blood-sugar-brain-cancer.html - Surprising link between blood sugar and brain cancer found
  9. Ottův slovník naučný, heslo Cukr, str. 761n.
  10. Hsblatt – Die Welt in Zahlen. 2005
  11. http://www.cukr-listy.cz/lc-statistika.html

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, heslo Cukr. Sv. 5, str. 761

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat