Obezita

lidská nemoc

Obezita (zastarale cizím slovem obesita nebo obesitas), česky otylost (zastarale česky též obtloustlost) je stav, ve kterém přirozená energetická rezerva savce (např. člověka), která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví. Obezita u divokého zvířete je relativně vzácná, ale je obvyklá u domácích zvířat jako prasata, psi nebo kočky atd., která mohou být překrmená a bez dostatečného pohybu.

Obvod pasu muže s ideální hmotností, s nadváhou (nad 94 cm), obézního (nad 102 cm)

Parametry obezityEditovat

Související informace naleznete také v článku Měření podkožního tuku.

Pro bělošskou evropskou populaci je podle kritérií Světové zdravotnické organizace (WHO) definována indexem tělesné hmotnosti (BMI) vyšším než 30. Pro asijskou a pacifickou populaci je obezita definována BMI vyšším než 25, někdy než 27. Hodnota BMI v rozmezí 25–30 u bělošské evropské populace je označována jako nadváha.

Za zdravou váhu je považována hodnota mezi 18,5 a 25. Jako obezita prvního stupně se označuje hodnota mezi 30 a 35, obezita druhého stupně 35 až 40. Pokud přesáhne 40, jde o tzv. morbidní obezitu neboli obezitu 3. stupně.[1] Se stupněm obezity rostou zdravotní výdaje.[2]

 
Obézní muž: 182 kg

Orientačním ukazatelem nadváhy je také obvod pasu. Při obvodu nad 102 centimetrů u mužů a nad 88 centimetrů u žen jde o obezitu.[zdroj?] Existují též další ukazatele obezity: poměr obvodu pasu k obvodu hýždí, měření tloušťky kožní řasy apod.

Obezita v ČeskuEditovat

V České republice podle statistických údajů Státního zdravotního ústavu téměř každý druhý člověk trpí nadváhou a každý čtvrtý pak některým typem obezity.[3]

EtymologieEditovat

 
Obézní žena

Obezita je jmenná forma slova obézní, pocházejícího z latinského obēsus, což značí „statný, tučný nebo vykrmený“. Ēsus je minulé příčestí slova edere – „jíst“, s přidaným ob. V klasické latině je toto slovo používáno jen ve formě minulého příčestí. V angličtině bylo použito poprvé v roce 1651 v díle N. Biggse Mataotechnia Medicina Praxeuus.

PříčinyEditovat

  • Nadměrný a rychlý přístup k potravinám, čas a chuť k jídlu (nikoli hlad) vedoucí k nadměrnému příjmu kalorií (přejídání)[4] nebo úmyslné vykrmování[5]
  • Nevhodná kvalita a složení stravy (kalorií)[6]
  • Nízká potravinová bezpečnost.[7]
  • Nedostatek pohybu[8] (např. lenost) – novodobé výzkumy ovšem naznačují, že lovci a sběrači mají stejný energetický výdej jako lidé ve vyspělých společnostech (jen menší příjem), a přesto nejsou obézní[9]
  • Stárnutí způsobuje zpomalení nakládání s tuky.[10]
  • Příčiny hormonální (mateřské přibírání váhy, nadbytek estrogenů, nedostatek melatoninu, podzimní přibírání váhy)[11]
  • Nedostatek spánku (ghrelin, čas na jídlo)[12], hypofunkce štítné žlázy aj.
  • Deprese, jež sice koreluje s obezitou, ale je spíše důsledek obezity[13][14]
  • Bakterie, viry (infekční obezita)[zdroj?]
  • Dědičnost – vyskytuje se u syndromů, jako je syndrom Prader-Williův, Bardet-Biedlův, Cohenův či Ayaziův, jejichž výskyt je ale minimální: měně než promile případů[zdroj?]
  • Špatné zacházení ze strany jiných lidí[zdroj?]
  • Nové výzkumy naznačují, že příčinou mohou být i střevní bakterie.[15]
  • Vliv rodiny a okolí[16]

Obezita a rakovinaEditovat

Zhodnocení výsledků více než 200 dostupných meta-analýz zkoumajících souvislost mezi obezitou a výskytem 36 typů rakoviny, nalezlo souvislost u jedenácti typů rakoviny, převážně u malignit zažívacích orgánů a souvisejících s ženskými hormonálními vlivy.[17]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat