Dačice

město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji
Možná hledáte: Dašice.

Dačice (německy Datschitz) jsou město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, 12 km jižně od Telče na Moravské Dyji v nejjižnějším cípu Českomoravské vrchoviny. V roce 1960 byly při správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Od 1. ledna 2000 jsou i součástí samosprávného Jihočeského kraje (do 30. května 2001 Budějovického). Přestože město patří do Jihočeského kraje, leží na historickém území Moravy. Žije zde přibližně 7 100[1] obyvatel.

Dačice
Centrum Dačic, pohled z kostelní věže sv. Vavřince
Centrum Dačic, pohled z kostelní věže sv. Vavřince
Znak města DačiceVlajka města Dačice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0313 546127
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíDačice
Okres (LAU 1)Jindřichův Hradec (CZ0313)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel7 142 (2022)[1]
Rozloha66,96 km²
Nadmořská výška477 m n. m.
PSČ380 01
Počet domů1 852 (2021)[2]
Počet částí obce16
Počet k. ú.11
Počet ZSJ19
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Dačice
Krajířova 27/I
380 01 Dačice
meu@dacice.cz
StarostaIng. Karel Macků (KDU-ČSL)
Oficiální web: www.dacice.cz
Dačice
Dačice
Další údaje
Kód obce546127
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jsou přirozeným centrem nejzazšího cípu jihozápadní Moravy, což je dáno nejen jejich polohou, ale i množstvím služeb, obchodů, firem, i řadou kulturních a sportovních zařízení, jako je kino nebo moderní sportovní stadion. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje. Ve městě se pravidelně pořádá také řada kulturních festivalů. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Sousedními obcemi sídla jsou Český Rudolec, Hříšice, Cizkrajov, Budíškovice, Dobrohošť, Třebětice, Volfířov, Staré Hobzí, Peč, Kostelní Vydří, Zadní Vydří, Černíč a Mysletice.

NázevEditovat

Vesnice byla pojmenována od osobního jména Dak nebo Dač, což byla domácí podoba některého jména začínajícího na Da- (např. Dalibor, Dabor, Dalemil). Původní význam místního jména byl "Dakovi/Dačovi lidé".[3]

Z (někdy rovněž uváděného) názvu Datschig vzniklo místní příjmení Točík. (K němu má ale foneticky blízko i Thusing/Toužín na Dyji, která se zde vskutku „točí“ ve velkém meandru.) Protože nářečně Datsch = Deutsch (= Němec), lze se domnívat, že mohlo jít o prosté označení německé enklávy, která se sem rozšířila, když od Jihlavy začali přicházet německy hovořící lidé v souvislosti s tamější těžbou stříbra. (Totožný základ pak mohou mít i názvy obcí Dálčice a Dašice poblíž Kutné Hory.)[zdroj?]

Podle škodolibější verze to naopak byli německy hovořící starousedlíci, kdo dal nově příchozím „gastarbeiterům“ právě takové označení: tatschig/datschig/dantschig (= tupý, bezelstný; podle jiného výkladu – z italského donzella – však i milý).[zdroj?] Česky hovořící starousedlíci se – podle známé pověsti – zmohli jen na volání: (Jeďte) Dál! Číc!.

Hypotetická je souvislost názvu Datsch(itz) s benediktinským klášterem Deutz (lat. Tuitio) v Kolíně nad Rýnem: v relativní blízkosti Dačic se nacházejí tři benediktinské kláštery (v Třebíči, Brně a Táboře).

HistorieEditovat

Trhová ves, ležící při důležitém brodu přes řeku Dyji, byla původně zeměpanským majetkem. V souvislosti s objednávkou znojemského kníže a moravského markraběte Konráda Oty k vysvěcení zdejšího farního kostela olomouckým biskupem Pelhřimem je ves Dačice v roce 1183 poprvé písemně zmíněna a to v kronice Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku.

Zeměpanské léno obdržel od krále Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, od kterého ves Dačice někdy mezi lety 1334 a 1359 získali páni z Hradce. Za jejich vlády, jak se dá soudit z městského znaku se zlatou pětilistou růží, se tržní osada Dačice stala městečkem s právem výročního trhu a střediskem bílkovského panství, které drželi po celé další století.[4]

V roce 1459 zakoupil bílkovské panství i s městečkem Dačicemi Wolf Krajíř z Krajku, za jehož panování mu král Jiří z Poděbrad udělil v roce 1464 právo druhého výročního trhu, za Oldřicha Krajíře z Krajku obdržely Dačice v roce 1582 od císaře Rudolfa II. statut města.[5] V 16. století přicházejí do města italští umělci, zvláště stavitelé. Z původní trhové vsi, soustředěné okolo farního kostela, vzniklo renesanční městečko, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí, později centrum města s radnicí a ostatními správními či obchodními budovami.

U nového zámku vznikla nová městská čtvrť Hradecké předměstí. Město bylo obdařeno mnoha výsadami, bohatlo obchody a řemesly, organizovanými v ceších. V té době se Dačice stávají jedním z významných měst Jednoty bratrské. Pohromou pro město byla třicetiletá válka. Roku 1680 vylidnil Dačice mor, následně roku 1690 obrovský požár zničil na 80 domů. K nejvýznamnější barokní památce patří tzv. františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského na východní straně města.

Rakousko-UherskoEditovat

Počátkem 19. století se Dačice stávají průkopníky v odborném školství a průmyslu. Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy v Dačicích zřízena jedna z prvních lesnických škol (od roku 1937 zde má žulový pomník). V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl J. K. Radem vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě, patentován 1843. V polovině 19. století se výrazně mění postavení města. Dačice se staly sídlem okresu, který zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi.

První Československá republikaEditovat

V letech 1922-1923 si místní komunistická strana vystavěla „Dělnický dům“ s tělocvičnou, kolem kterého se soustředil veškerý její stranický život. Dne 9. září 1923 se konalo jeho slavnostního otevření, kterého se účastnily FDTJ z celého 28. okresu. Největší skupiny přijely z Jihlavy a ze Znojma. Do domu byla také přenesena prodejna dělnického konzumního družstva „Vzájemnost“. Zde se také scházela od roku 1926 nově založená Federace proletářské tělovýchovy (sdružující Jednotu proletářské tělovýchovy Dačice, fotbalový klub Rudá hvězda Dačice, Cyklistický klub, Dělnický klubu turistů a Spartakovi skauty práce). Dne 11. srpna 1929 se v Dačicích konalo její oblastní cvičení. Školní mládež se cvičení účastnila až do roku 1931, kdy proletářská tělovýchova obdržela od zemského úřadu výstrahu rozpuštěním.[6] V parlamentních volbách 1935 získala KSČ v Dačicích 320 hlasů.[7]

Protektorát Čechy a MoravaEditovat

V letech 1939–1945 přišly Dačice o své židovské obyvatele, většinou v polském koncentračním táboře Lublinu. Dne 6. června 1945 vydal ONV Dačice výnos o odsunu německého obyvatelstva a o osídlování pohraničních částí okresu, přičemž odsunem pověřil táborské partyzány pod velením Vladimíra Hobzy. Během Hobzova tzv. čištění od Němců došlo k exekuci čtyř Němců a jednoho českého udavače.[8]

Vývoj města po roce 1945Editovat

Po druhé světové válce zde byla vystavěna nemocnice a závod na výrobu autodílů, dnes největší zaměstnavatel v okolí. Sídlem okresního úřadu zůstaly Dačice s výjimkou let válečných 1940–1945 až do roku 1960, kdy po více než stech letech ztratily nejen sídlo okresu, ale ocitly se spolu s dalšími moravskými městy a obcemi v Čechách. Dnes jsou moravské Dačice sídlem tzv. malého okresu v Jihočeském kraji.

PamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Dačicích.

Kostkový cukrEditovat

 
Pomník kostce cukru

Zajímavostí je v prostoru před věží farního kostela se nacházející žulový pomník kostky cukru, neboť ve zdejší rafinerii byl v roce 1841 vyroben a v roce 1843 patentován J. K. Radem první kostkový cukr na světě.[11]

Společenský životEditovat

Samospráva města od roku 2011 vyvěšuje 5. července moravskou vlajku.[12]

Členění městaEditovat

Město Dačice se člení na šestnáct místních částí na jedenácti katastrálních územích:

Vlastní město Dačice se dělí na šest částí označovaných římskými čísly v uvedeném pořadí:

  • I. Město (dolní a horní náměstí s okolím)
  • II. Antonínské předměstí (k nemocnici)
  • III. Za řekou Dyjí, dříve Stráňské předměstí (Za lávkami, Kapetova, k Hradišťku)
  • IV. Hradecké Předměstí (Péráček, Nivy)
  • V. Červený vrch
  • VI. Toužín (do 60. let 20. století samostatné k.ú.)

Prostřední Vydří leží na odděleném území a tvoří tak exklávu města.

OsobnostiEditovat

Partnerská městaEditovat

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 168.
  4. Od nejstarších dob po Krajíře z Krajku (Proměny zámku Dačice #1) [online]. 2020-04-09 [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  5. ZWACH, Josef. Denkwürdigkeiten der Stadt Datschitz: aus authentischen Quellen gesammelt und herausgegeben. [s.l.]: Typ.-Literarisch-Artistische Anst., (Zamarski & Dittmarsch) 138 s. Dostupné online. (německy) 
  6. Sborník příspěvků k 50. výročí KSČ. Vydal Státní archiv, 1971, s. 5-10.
  7. Bartoš, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska 1848 – 1960. XII. Ostrava 1990.
  8. Havlík, B.: Perzekuce a odsun Němců na jihozápadní Moravě v letech 1945 – 1946. Vlastivědný sborník vysočiny, Oddíl věd společenských, XII, 2000.
  9. Zámek Dačice [online]. pruvodce.com, 2006-10-02 [cit. 2008-12-20]. Dostupné online. 
  10. Palackého náměstí a Kancnýřův sad - Infocentrum Dačice. turistika.dacice.cz [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. 
  11. Kostka cukru [online]. Městský úřad Dačice,, 2005-03-29 [cit. 2008-12-21]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  12. https://www.facebook.com/224337820660/photos/a.224602710660.177507.224337820660/10154067756960661/?type=3
  13. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat