Bílkov

část města Dačice v okrese Jindřichův Hradec
O vesnici Bílkov, která je součásti obce Drahobudice pojednává článek Drahobudice.

Bílkov (německy Bilkau) je vesnice, část města Dačice v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Nachází se tři kilometry východně od Dačic. Nejbližší železniční stanice je v Dačicích. Spadá pod římskokatolickou farnost Dačice. V Bílkově také stával stejnojmenný hrad spojený s pány z Bílkova. Bílkov je také název katastrálního území o rozloze 6,34 km².

Bílkov
Lokalita
Charaktervesnice
ObecDačice
OkresJindřichův Hradec
KrajJihočeský kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel380 (2021)[1]
Katastrální územíBílkov (6,34 km²)
PSČ380 01
Počet domů114 (2021)[2]
Bílkov
Bílkov
Další údaje
Kód části obce4375
Kód k. ú.604372
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vesnice je rozložena po obou stranách údolí Vápovky, ve východní části Dačické sníženiny, nedaleko styku s Brtnickou vrchovinou. Nejstarší část obce vznikla na ostrohu v pravostranném zákrutu, do kterého ústí Dobrohošťský potok. Katastrální území zasahuje na obě strany údolí, k západu na plošiny Dačické sníženiny, na východě do Slatinských kopců na jižní svah vrchu Bába.[3]

Historie

editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1253,[4] kdy se uvádějí synové Ranožírovi Smil, Ratiboř, Jaroš a Markvart z Bílkova. K roku 1303 se uvádí Ješek z Bílkova. Sňatkem Kláry z Bílkova s Oldřichem z Hradce se dostalo bílkovské zboží do rukou pánů z Hradce. Majitelé Bílkova se během let často střídali, až v roce 1459 prodal Zdeněk ze Šternberka jako poručník sirotků po Menhartovi z Hradce zbořený hrad Bílkov se vsí, městečkem Dačicemi a dalšími vesnicemi na panství Volfgangu Krajířovi z Krajku, načež Bílkov sdílel další osudy s dačickým panstvím až do konce patrimoniálního období v roce 1849.

Podle lánového rejstříku před třicetiletou válkou bylo v Bílkově 24 usedlostí, z toho za války zůstalo osázeno 18 a 6 zpustlo. Do roku 1671 se podařilo znovu osadit 1 usedlost. V této době byli ve vsi ze starých usedlíků 1 láník, 5 pololáníků a 2 domkáři s půdou, z nových usedlíků 1 domkář s půdou.

Podle Tereziánského katastru moravského bylo ve vsi 15 sedláků, 1 čtvrtláník a 5 chalupníků. Na katastru vsi byl vrchnostenský dvůr. Podle vceňovacího operátu žilo roce 1843 v Bílkově 325 obyvatel, z toho 148 mužů a 177 žen v 54 domech a 80 domácnostech. Z nich se 22 živilo v zemědělství, 8 živnostmi a 1 jiným zaměstnáním, vedle 49 nádeníků. Desátky byly odváděny panství Dačice a do Dačic se jezdilo z Bílkova na sobotní týdenní trhy. Z živnostníků zde byl 1 mlynář, 2 krejčí, 3 kováři, 1 švec a 1 tesař. V roce 1850 měla 400 obyvatel.

Ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. Katastr obce měl v roce 1900 výměru 972 hektarů a výměra hospodářské půdy obce byla 611 hektarů. Živnosti roku 1911: 1 hostinský, 1 kovář, 1 mlynář (s pilou), 1 obchodník se smíšeným zbožím, 1 prodejce piva a lihovin v uzavřených nádobách a 1 stolař. Živnosti roku 1924: 1 mlynář, 1 obchodník se smíšeným zbožím, 1 pokrývač, 1 stolař, 1 tra­fikant, 26 hospodařících rolníků, dvůr Karlov velkostatku Dalbergů. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno v roce 1932.

V roce 1921 zde stálo 73 domů a žilo zde 438 obyvatel, z toho 436 obyvatel bylo české národnosti.[5]

JZD vzniklo roku. 1957, v roce 1974 bylo sloučeno do JZD Čs.- sovětského přátelství Hříšice. Nyní převládající zaměstnání: zemědělství, dojížďka za prací v průmyslových závodech v Dačicích, v obci topenáři, zedníci, klempíři.

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 355 400 416 439 398 438 371 317 336 314 300 390 407 378 380
Počet domů 65 65 67 70 71 73 81 85 86 82 82 99 106 108 114

Obecní správa

editovat

Bílkov byl samostatnou obcí a do roku 1849 byl součástí panství Dačice v Jihlavském kraji. V letech 1850 až 1855 byl podřízen politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy okresnímu soudu tamtéž. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byl v letech 1855 až 1868 podřízen Okresnímu úřadu v Dačicích. Když byly roku 1868 veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátil se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od roku 1919 okresní správy politické a od roku 1928 okresního úřadu tamtéž až do roku 1945. Po osvobození v květnu 1945 náležel pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny roku 1960, kdy byl Bílkov po územní reorganizaci s moravským Dačickem začleněn pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. Od 1. ledna 1980 byla obec Bílkov sloučena s Dačicemi a od roku 2003 spadá pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.[8]

První zmínky o škole v Bílkově jsou z roku 1730, od 18. století byly k Bílkovu přiškoleny obce Dobrohošť, Hříšice a Malý Pěčín. Škola byla jednotřídní, teprve roce 1900 byla zřízena druhá třída v souvislosti se stavbou nové budovy. Škola působila v obci až do roku 1978, kdy byla z důvodu malého počtu žáků zrušena a žactvo bylo převedeno do školy v Dačicích.[3]

Pamětihodnosti

editovat
  • Na ostrohu nad soutokem Vápovky a Dobrohošťského potoka byl založen ve 13. století bílkovský hrad, zničený v roce 1444 přepadem Hynka Ptáčka z Pirkštejna. Dnes část hradního areálu zastavěna, nepatrné zbytky zdiva na dvoře domu čp. 63 a na svahu vedle sousedních domů.[3]
  • Kostel svatého Jana Křtitele, původně opevněný středověký kostel, sakristie v původní románskogotické podobě. Nad hlavním vchodem od západu stávala dřevěná věž, nahrazená roku 1803 kamennou stavbou. Při vstupu do kostela náhrobní kamenný kříž z 18. století.[3]
  • Dům čp. 10 z roku 1850 s pozdně empírovým štítem[3]
  • Při silnici do Dačic kamenný kříž z roku 1813[3]
  • Pomník padlým ve dvou světových válkách[3]

Zaniklé stavby

editovat

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27].
  3. a b c d e f g NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 2005. vyd. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1070 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 592–595. 
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 212. 
  5. Chytilův místopis Československé republiky. Praha: [s.n.], 1930. Dostupné online. S. 50. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 18. 

Literatura

editovat
  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 592–595. 

Externí odkazy

editovat