Bílkov
Bílkov (německy Bilkau) je vesnice, část města Dačice v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Nachází se tři kilometry východně od Dačic. Nejbližší železniční stanice je v Dačicích. Spadá pod římskokatolickou farnost Dačice. V Bílkově také stával stejnojmenný hrad spojený s pány z Bílkova. Bílkov je také název katastrálního území o rozloze 6,34 km².
| Bílkov | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Dačice |
| Okres | Jindřichův Hradec |
| Kraj | Jihočeský kraj |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°5′11″ s. š., 15°28′35″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 380 (2021)[1] |
| Katastrální území | Bílkov (6,34 km²) |
| PSČ | 380 01 |
| Počet domů | 114 (2021)[2] |
  Bílkov | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 4375 |
| Kód k. ú. | 604372 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poloha
editovatVesnice je rozložena po obou stranách údolí Vápovky, ve východní části Dačické sníženiny, nedaleko styku s Brtnickou vrchovinou. Nejstarší část obce vznikla na ostrohu v pravostranném zákrutu, do kterého ústí Dobrohošťský potok. Katastrální území zasahuje na obě strany údolí, k západu na plošiny Dačické sníženiny, na východě do Slatinských kopců na jižní svah vrchu Bába.[3]
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1253,[4] kdy se uvádějí synové Ranožírovi Smil, Ratiboř, Jaroš a Markvart z Bílkova. K roku 1303 se uvádí Ješek z Bílkova. Sňatkem Kláry z Bílkova s Oldřichem z Hradce se dostalo bílkovské zboží do rukou pánů z Hradce. Majitelé Bílkova se během let často střídali, až v roce 1459 prodal Zdeněk ze Šternberka jako poručník sirotků po Menhartovi z Hradce zbořený hrad Bílkov se vsí, městečkem Dačicemi a dalšími vesnicemi na panství Volfgangu Krajířovi z Krajku, načež Bílkov sdílel další osudy s dačickým panstvím až do konce patrimoniálního období v roce 1849.
Podle lánového rejstříku před třicetiletou válkou bylo v Bílkově 24 usedlostí, z toho za války zůstalo osázeno 18 a 6 zpustlo. Do roku 1671 se podařilo znovu osadit 1 usedlost. V této době byli ve vsi ze starých usedlíků 1 láník, 5 pololáníků a 2 domkáři s půdou, z nových usedlíků 1 domkář s půdou.
Podle Tereziánského katastru moravského bylo ve vsi 15 sedláků, 1 čtvrtláník a 5 chalupníků. Na katastru vsi byl vrchnostenský dvůr. Podle vceňovacího operátu žilo roce 1843 v Bílkově 325 obyvatel, z toho 148 mužů a 177 žen v 54 domech a 80 domácnostech. Z nich se 22 živilo v zemědělství, 8 živnostmi a 1 jiným zaměstnáním, vedle 49 nádeníků. Desátky byly odváděny panství Dačice a do Dačic se jezdilo z Bílkova na sobotní týdenní trhy. Z živnostníků zde byl 1 mlynář, 2 krejčí, 3 kováři, 1 švec a 1 tesař. V roce 1850 měla 400 obyvatel.
Ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila zemědělstvím. Katastr obce měl v roce 1900 výměru 972 hektarů a výměra hospodářské půdy obce byla 611 hektarů. Živnosti roku 1911: 1 hostinský, 1 kovář, 1 mlynář (s pilou), 1 obchodník se smíšeným zbožím, 1 prodejce piva a lihovin v uzavřených nádobách a 1 stolař. Živnosti roku 1924: 1 mlynář, 1 obchodník se smíšeným zbožím, 1 pokrývač, 1 stolař, 1 trafikant, 26 hospodařících rolníků, dvůr Karlov velkostatku Dalbergů. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno v roce 1932.
V roce 1921 zde stálo 73 domů a žilo zde 438 obyvatel, z toho 436 obyvatel bylo české národnosti.[5]
JZD vzniklo roku. 1957, v roce 1974 bylo sloučeno do JZD Čs.- sovětského přátelství Hříšice. Nyní převládající zaměstnání: zemědělství, dojížďka za prací v průmyslových závodech v Dačicích, v obci topenáři, zedníci, klempíři.
Obyvatelstvo
editovat| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 355 | 400 | 416 | 439 | 398 | 438 | 371 | 317 | 336 | 314 | 300 | 390 | 407 | 378 | 380 |
| Počet domů | 65 | 65 | 67 | 70 | 71 | 73 | 81 | 85 | 86 | 82 | 82 | 99 | 106 | 108 | 114 |
Obecní správa
editovatBílkov byl samostatnou obcí a do roku 1849 byl součástí panství Dačice v Jihlavském kraji. V letech 1850 až 1855 byl podřízen politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy okresnímu soudu tamtéž. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byl v letech 1855 až 1868 podřízen Okresnímu úřadu v Dačicích. Když byly roku 1868 veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátil se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od roku 1919 okresní správy politické a od roku 1928 okresního úřadu tamtéž až do roku 1945. Po osvobození v květnu 1945 náležel pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od roku 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto začlenění trvalo až do poloviny roku 1960, kdy byl Bílkov po územní reorganizaci s moravským Dačickem začleněn pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj, což trvalo až do zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci koncem roku 2002. Od 1. ledna 1980 byla obec Bílkov sloučena s Dačicemi a od roku 2003 spadá pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji.[8]
Škola
editovatPrvní zmínky o škole v Bílkově jsou z roku 1730, od 18. století byly k Bílkovu přiškoleny obce Dobrohošť, Hříšice a Malý Pěčín. Škola byla jednotřídní, teprve roce 1900 byla zřízena druhá třída v souvislosti se stavbou nové budovy. Škola působila v obci až do roku 1978, kdy byla z důvodu malého počtu žáků zrušena a žactvo bylo převedeno do školy v Dačicích.[3]
Pamětihodnosti
editovat- Na ostrohu nad soutokem Vápovky a Dobrohošťského potoka byl založen ve 13. století bílkovský hrad, zničený v roce 1444 přepadem Hynka Ptáčka z Pirkštejna. Dnes část hradního areálu zastavěna, nepatrné zbytky zdiva na dvoře domu čp. 63 a na svahu vedle sousedních domů.[3]
- Kostel svatého Jana Křtitele, původně opevněný středověký kostel, sakristie v původní románskogotické podobě. Nad hlavním vchodem od západu stávala dřevěná věž, nahrazená roku 1803 kamennou stavbou. Při vstupu do kostela náhrobní kamenný kříž z 18. století.[3]
- Dům čp. 10 z roku 1850 s pozdně empírovým štítem[3]
- Při silnici do Dačic kamenný kříž z roku 1813[3]
- Pomník padlým ve dvou světových válkách[3]
Zaniklé stavby
editovat- Vodní mlýn č.p. 3
Galerie
editovat-
Kostel svatého Jana Křtitele nad vesnicí -
Domky u Dobrohošťského potoka -
Most přes Vápovku -
Dům čp. 4
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27].
- ↑ a b c d e f g NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 2005. vyd. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1070 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 592–595.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 212.
- ↑ Chytilův místopis Československé republiky. Praha: [s.n.], 1930. Dostupné online. S. 50.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 18.
Literatura
editovat- NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 592–595.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílkov na Wikimedia Commons - Bílkov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
