Volby do parlamentu Československé republiky 1935

československé parlamentní volby

Volby do Národního shromáždění Československé republiky se konaly 19. května 1935. Zvítězila v nich Sudetoněmecká strana v čele s Konradem Henleinem se ziskem 15,18 % všech hlasů.

Volby do parlamentu Československé republiky 1935
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Druh volebparlamentní
Volební termín19. května 1935
Předchozí volby1929
Následující volby1946
Počet kandidátů16 do Poslanecké sněmovny
15 do Senátu
Výsledky
celkem 300 poslanců v Poslanecké sněmovně
pro většinu třeba 151
Rudolf Beran Konrad Henlein Antonín Hampl
Rudolf Beran Konrad Henlein Antonín Hampl
volební lídr volební lídr volební lídr
RSZML SdP ČSDSD
1 176 628 hlasů 1 249 534 hlasů 1 032 773 hlasů
14,3 % 15,2 % 12,5 %
45  mandátů 44  mandátů 38  mandátů
1 44 1
Klement Gottwald Václav Klofáč Jan Šrámek
Klement Gottwald Václav Klofáč Jan Šrámek
volební lídr volební lídr volební lídr
KSČ ČSNS ČSL
849 495 hlasů 755 872 hlasů 615 804 hlasů
10,3 % 9,2 % 7,5 %
30  mandátů 28  mandátů 22  mandátů
0 4 3
Andrej Hlinka Karel Kramář Josef Václav Najman
Andrej Hlinka Karel Kramář Josef Václav Najman
volební lídr volební lídr volební lídr
Autonomistický blok NSj ČŽOSS
564 273 hlasů 458 351 hlasů 448 049 hlasů
6,9 % 5,6 % 5,4 %
22  mandátů 17  mandátů 17  mandátů
22 17 5

Průběh voleb editovat

Šlo v pořadí o 4. a zároveň poslední parlamentní volby (dříve 1920, 1925, 1929) během první republiky.

Volební kampaň editovat

Volební kampaň v pojetí jednotlivých stran se výrazně lišila. Strany vládní se prezentovaly jako jistota a poukazovaly na své úspěchy z předchozích let působení v koalici, byť se nevyhýbaly útokům na koaliční partnery. Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská do voleb šla jako opoziční, ale deklarovala zájem o vstup do povolební koalice. Národní obec fašistická a v menší míře i Národní sjednocení se prezentovaly jako zásadová opozice a deklarovaly snahu o výraznou změnu politického systému Československa. Sudetoněmecká strana a Komunistická strana Československa byly v tomto ohledu rovněž výrazně opoziční, ale ani tyto formace otevřeně nevystupovaly protistátně (z obav před úředním zákazem).

Sudetoněmecká strana se v rámci kampaně odlišovala využíváním náročných způsobů agitace včetně pochodů, bombastické dramaturgie mítinků. V některých etnicky převážně německých pohraničních oblastech českých zemí se objevily i případy nátlaku a zastrašování voličů. Na tyto případy si stěžovala zejména Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR a Komunistická strana Československa.[1]

Volební systém editovat

Krátce před volbami došlo zákonným rozhodnutím stran vládní koalice k mírné korekci volebního systému. Původním záměrem bylo jisté zpřísnění prahu pro přidělení mandátů v Národním shromáždění. S ohledem na polskou a židovskou menšinu (Židovská strana) se ale počítalo s výjimkou pro strany etnických menšin, které měly méně než 300 000 příslušníků, kde se naopak plánovalo změkčení kritérií (celostátně jim mělo stačit 50 000 hlasů do poslanecké sněmovny a 60 000 do senátu). Česká nacionalistická pravice (Národní sjednocení) proti takovémuto zvýhodňování některých menšin ale protestovalo. Koalice nakonec tento záměr opustila. Nakonec tak došlo k mírnější modifikaci. Byl zrušen požadavek zisku tzv. základního mandátu v 1. skrutiniu zavedený před volbami v roce 1925, ale mandáty v parlamentu se měly přidělovat jen kandidátním listinám, které získaly buď v jednom volebním kraji alespoň 20 000 hlasů a celostátně 120 000 hlasů. Motivací bylo pomoci aktivistickým německojazyčným politickým stranám, které se nyní kvůli nástupu SdP obávaly dramatického propadu voličské podpory (BdL nebo Německá křesťansko sociální strana lidová). Nová úprava vedla k spojování některých menších politických formací do účelových volebních koalic či k jejich koalování s velkými politickými stranami. Takto například Židovská strana kandidovala společně se sociálními demokraty. Významným rozdílem oproti předchozím volbám také bylo spojení termínu voleb do dolní a horní komory do jednoho dne.[2][3] 26. května, tedy týden po parlamentních volbách, proběhly rovněž volby do okresních zastupitelstev a volby do zemských zastupitelstev.

Volební účast byla povinná a za neúčast u voleb hrozila sankce. Toto v kombinaci s pocitem, že jde o významné volby, vedlo k vysoké účasti. Voleb se nezúčastnilo jen 646 500 voličů, tedy 7,2 %. Nejvyšší míru volební absence měly některé okresy na východě státu a pak také v etnicky převážně německém pohraničí českých zemí.[4]

Dopad voleb editovat

Voleb se účastnilo 16 stran a koalicí, z nich mandáty získalo 14.[5] Zvoleno bylo 300 poslanců a 150 senátorů.

Celostátním vítězem voleb do dolní i horní komory se stala Sudetoněmecká strana, která do poslanecké sněmovny získala o víc než 70 000 víc hlasů než druhá v pořadí Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci). Kvůli systému skrutinií a přerozdělování mandátů a rovněž kvůli jiné váze voličského hlasu v jednotlivých krajích (počet hlasů nutných pro zisk jednoho mandátu se kraj od kraje výrazně odlišoval) ovšem nejvíce mandátů získali agrárníci. V českých zemích bylo vítězství SdP ještě výraznější a celostátní výsledky agrárníků tak do značné míry závisely na jejich dobrém výsledku ve východních zemích ČSR. V českých zemích SdP získala hlasy cca 60 % etnicky německých voličů, zatímco zbylé tři umírněné německé strany a KSČ coby supraetnická strana 40 %. Neúspěchem naopak volby skončily pro dvě etnicky české nacionalistické formace - Národní sjednocení a NOF. Radikální česká pravice sice o něco zvýšila svůj volební zisk, ale zůstala početně nevýznamnou politickou silou. Průměrných výsledků dosáhly obě socialistické koaliční strany (sociální demokraté a Československá strana národně socialistická).[6]

Vítězi voleb podle jednotlivých zemí ČSR se stala SdP (Čechy), Československá strana lidová (Moravskoslezská země), Autonomistický blok (Slovensko) a KSČ (Podkarpatská Rus).[7]

Podrobnější informace naleznete v článku třetí vláda Jana Malypetra.

V důsledku voleb ztratila dosavadní vládní koalice svou většinu (disponovala nyní 149 z 300 mandátů). V důsledku voleb podala demisi dosavadní druhá vláda Jana Malypetra a s přispěním prezidenta Masaryka zformovala se Třetí vláda Jana Malypetra. V nové vládě zasedla Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská, čímž kabinet obnovil svou parlamentní většinu. Premiér Malypetr měl ale původně větší ambice. Pokus získat pro účast ve vládě HSĽS, ale selhal na požadavku této strany na okamžité zavedení autonomie Slovenska. Rovněž Německá křesťansko-sociální strana lidová vstup do koalice odmítla a preferovala nadále pozici nevyhraněné politické síly stojící mezi německými aktivistickými stranami a SdP. Právě SdP v týdnech po volbách rozehrála pokus o změnu své pozice v politickém systému. Její předák Konrad Henlein ubezpečil prezidenta Masaryka ohledně své loajality a premiérovi Malypetrovi adresoval prohlášení, ve kterém vyslovil názor, že výsledky voleb ospravedlňují zahrnout SdP do koalice namísto početně oslabených aktivistických stran. Když na prvním zasedání 18. června byl předsedou sněmovny zvolen Bohumír Bradáč, hlasovali pro něj i poslanci SdP. Zatímco v analogické volbě předsedy horní komory, kterým se stal sociální demokrat František Soukup, senátoři SdP pro tohoto politika nehlasovali, čímž dali najevo, že by byli ochotni vstřícně spolupracovat pouze s nesocialistickými československými stranami.[8]

Posun vyvolaly volby i v KSČ. Pod dojmem posílení SdP se komunisté začali smířlivěji vyjadřovat k stávajícímu státnímu zřízení v Československu. V parlamentním projevu pak Jan Šverma naznačil, že KSČ oceňuje demokratické zřízení jako takticky vhodný politický systém pro organizování dělnické třídy a v téže době se vyjádřil také smířlivě k otázce obrany ČSR v případě napadení nacistickým Německem. Šlo ale zatím jen o dočasný obrat, kvůli kterému pak Šverma po jistou dobu čelil kritice v rámci mezinárodního komunistického hnutí.[8]

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny editovat

[9]

Graf výsledků editovat

Podíl hlasů editovat

Strany s parlamentním zastoupením
strana %
SdP
15,2
RSZML
14,3
ČSDSD
12,6
KSČ
10,3
ČSNS
9,2
ČSL
7,5
HSĽS
6,9
NSj
5,6
ČŽOSS
5,4
DSAP
3,6
OKSZP-MNP-ZDP
3,6
NOF
2,0
DCV
2,0
BdL
1,7

Rozdělení mandátů editovat

 

     RSZML: 45 poslanců
     SdP: 44 poslanců
     ČSDSD: 38 poslanců
     KSČ: 30 poslanců
     ČSNS: 28 poslanců
     ČSL: 22 poslanců
     Autonomistický blok: 22 poslanců
     NSj: 17 poslanců
     ČŽOSS: 17 poslanců
     DSAP: 11 poslanců
     OKSZP-MNP-ZDP: 9 poslanců
     NOF: 6 poslanců
     DCV: 6 poslanců
     BdL: 5 poslanců

Celostátní výsledky editovat

Strana
Počet hlasů Procentuální vyjádření Počet mandátů Předseda
Sudetoněmecká strana a Karpatoněmecká strana[10][11][12]
1 249 530
15,18 %
44
Konrád Henlein
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu[13]
1 176 593
14,29 %
45
Rudolf Beran
Československá sociálně demokratická strana dělnická, Židovská strana a Polská socialistická dělnická strana v Československu[14]
1 034 774
12,55 %
38
Antonín Hampl
Komunistická strana Československa[15]
849 509
10,32 %
30
Klement Gottwald
Československá strana národně socialistická a Ruská národní jednota (Karpatoruská strana národně socialistická, Ruské národní sjednocení a Karpatoruská trudová strana zemědělců a bezzemků)[16]
755 880
9,18 %
28
Václav Klofáč
Československá strana lidová[17]
615 877
7,48 %
22
Jan Šrámek
Autonomistický blok (HSĽS, SNS, Autonomní zemědělský sojuz a Polská strana v Československu)
564 273
6,86 %
22
Andrej Hlinka
Národní sjednocení[18] (Československá národní demokracie, Ruská nacionálně autonomní strana a Ruská národní strana)[19]
456 353
5,57 %
17
Karel Kramář
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská[20]
448 047
5,44 %
17
Rudolf Mlčoch
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR[21]
299 942
3,64 %
11
Ludwig Czech
Zemská křesťansko-socialistická strana, Maďarská národní strana, Spišská německá strana[22]
291 831
3,55 % 9
Národní obec fašistická[23]
167 433
2,04 %
6
Radola Gajda
Německá křesťansko-sociální strana lidová[24]
162 781
1,98 % 6
Friedrich Stolberg
Německý svaz zemědělců[25]
142 399
1,73 % 5
Franz Spina
Národní sjednocení úřednicko-zřízenecké strany 10 213 0.12 % 0
Hospodářská strana dlužníků
5 977
0,07 %
0
celkem (účast 91,85 %)
8 231 412
100 % 300 -

Výsledky podle zemí editovat

Výsledky voleb v Čechách editovat

Strana Počet hlasů %
Sudetoněmecká strana a Karpatoněmecká strana[26]
918 434
21,50
Československá sociálně demokratická strana dělnická
549 578
12,87
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
541 578
12,69
Československá strana národně socialistická a Ruská národní jednota (Karpatoruská strana národně socialistická, Ruské národní sjednocení a Karpatoruská trudová strana zemědělců a bezzemků)
494 478
11,58
Komunistická strana Československa
384 786
9,01
Národní sjednocení (Československá národní demokracie, Ruská nacionálně autonomní strana a Ruská národní strana)
323 916
7,63
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
274 673
6,43
Československá strana lidová
255 395
5,98
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
217 570
5,09
Německý svaz zemědělců
105 333
2,47
Německá křesťansko-sociální strana lidová
90 303
2,11
Národní obec fašistická
87 387
2,05
Zemská křesťansko-socialistická strana a Maďarská národní strana
14 257
0,33
Národní sjednocení úředních zřízenců
8 124
0,19
Hospodářská strana dlužníků
3 068
0,07
celkem
4 270 905
100

Výsledky voleb v zemi Moravskoslezské editovat

Strana Počet hlasů %
Československá strana lidová[26]
315 567
15,58
Sudetoněmecká strana a Karpatoněmecká strana
302 006
14,92
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
287 567
14,20
Československá sociálně demokratická strana dělnická
269 089
13,29
Československá strana národně socialistická a Ruská národní jednota (Karpatoruská strana národně socialistická, Ruské národní sjednocení a Karpatoruská trudová strana zemědělců a bezzemků)
198 197
9,79
Komunistická strana Československa
174 574
8,62
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská
122 703
6,06
Národní sjednocení (Československá národní demokracie, Ruská nacionálně autonomní strana a Ruská národní strana)
77 975
3,85
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
75 791
3,74
Německá křesťansko-sociální strana lidová
72 478
3,58
Národní obec fašistická
47 437
2,34
Německý svaz zemědělců
36 814
1,82
Autonomistický blok (HSĽS, SNS, Autonomní zemědělský sojuz a Polská strana v Československu)
28 588
1,41
Zemská křesťansko-socialistická strana a Maďarská národní strana
12 615
0,62
Národní sjednocení úředních zřízenců
3 546
0,18
celkem
2 024 947
100

Výsledky voleb ve Slovenské krajině editovat

Strana Počet hlasů %
Autonomistický blok (HSĽS, SNS, Autonomní zemědělský sojuz a Polská strana v Československu)
489 631
30,12
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
286 739
17,64
Zemská křesťansko-socialistická strana a Maďarská národní strana
230 713
14,19
Komunistická strana Československa
210 754
12,97
Československá sociálně demokratická strana dělnická
184 389
11,34
Československá strana národně socialistická a Ruská národní jednota (Karpatoruská strana národně socialistická, Ruské národní sjednocení a Karpatoruská trudová strana zemědělců a bezzemků)
51 935
3,19
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská
42 002
2,58
Československá strana lidová
37 510
2,31
Národní obec fašistická
32 609
2,01
Sudetoněmecká strana a Karpatoněmecká strana
27 558
1,70
Národní sjednocení (Československá národní demokracie, Ruská nacionálně autonomní strana a Ruská národní strana)
25 490
1,57
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
5 409
0,33
celkem
1 625 549
100

Výsledky voleb v Podkarpatské Rusi editovat

Strana Počet hlasů %
Komunistická strana Československa
79 400
25,61
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
60 744
19,60
Autonomistický blok (HSĽS, SNS, Autonomní zemědělský sojuz a Polská strana v Československu)
46 044
14,85
Zemská křesťansko-socialistická strana a Maďarská národní strana
34 247
11,05
Československá sociálně demokratická strana dělnická
29 717
9,59
Národní sjednocení (Československá národní demokracie, Ruská nacionálně autonomní strana a Ruská národní strana)
28 950
9,34
Československá strana národně socialistická a Ruská národní jednota (Karpatoruská strana národně socialistická, Ruské národní sjednocení a Karpatoruská trudová strana zemědělců a bezzemků)
11 273
3,64
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská
8 677
2,80
Československá strana lidová
7 327
2,36
Sudetoněmecká strana a Karpatoněmecká strana
1 533
0,49
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
1 175
0,38
Hospodářská strana dlužníků
903
0,29
celkem
309 990
100

Výsledky voleb do Senátu editovat

[27][28]

 
Strana
Počet hlasů Procentuální vyjádření Počet mandátů
Sudetoněmecká strana 1 092 255 15,01 % 23
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 1 042 924 14,33 % 23
Československá sociálně demokratická strana dělnická 910 252 12,51 % 20
Komunistická strana Československa 740 696 10,18 % 16
Československá strana národně socialistická 672 126 9,24 % 14
Československá strana lidová 557 684 7,66 % 11
Autonomistický blok (HSĽS, SNS, Autonomní zemědělský sojuz a Polská strana v Československu) 495 166 6,80 % 11
Národní sjednocení 410 095 5,64 % 9
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská 393 732 5,41 % 8
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR 271 097 3,73 % 6
Zemská křesťansko-socialistická strana, Maďarská národní strana a Spišská německá strana 259 832 3,57 % 6
Německá křesťansko sociální strana lidová
154 506
2,12 %
3
Národní obec fašistická
145 043
1,99 %
0
Německý svaz zemědělců 128 916 1,77 % 0
Hospodářská strana dlužníků
973
0,01 %
0
celkem
7 277 053
100 % 150

Reference editovat

  1. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 2. Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935). Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-031-4. S. 489–491. Dále jen: Kárník. 
  2. Borek, D.: Židovské strany v politickém systému Československa 1918-1938, Moderní Dějiny, 11. svazek. Praha: Historický ústav, 2003. ISBN 80-7286-053-4. 
  3. Kárník. s. 491-496
  4. Kárník. s. 494-495
  5. http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/publ/4219-06-1920_az_1935 Volby do Národního shromáždění 1920 až 1935 - Český statistický úřad
  6. Kárník. s. 498-501
  7. Kárník. s. 500
  8. a b Kárník. s. 551-557
  9. Statistická ročenka republiky Československé. 1. vyd. Praha: Státní úřad statistický, 1936. Dostupné online. S. 269–270. 
  10. Kandidátní listiny pro volbu do Poslanecké sněmovny [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-03-03]. Dostupné online. 
  11. Oficiální název kandidátní listiny Sudetendeutsche Partei (für das Karpathengebiet: Karpathendeutsche Partei), Vorsitzender Konrad Henlein
  12. Kárník. s. 496
  13. Oficiální název kandidátní listiny Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu zakladatel Antonín Švehla (Domovina domkářů a malorolníků, Slovenská rolnická jednota, Sdružení ruských zemědělců, Československý domov majitelů domů a domků, odborová jednota republikánských zaměstnanců a Odborové sdružení, Ústřední sdružení úředníků, učitelů a zřízenců)
  14. Oficiální název kandidátní listiny Československá sociálně-demokratická strana dělnická
  15. Oficiální název kandidátní listiny Komunistická strana Československa (sekce Komunistické internacionály)
  16. Oficiální název kandidátní listiny Československá strana národně socialistická (předseda Václav Klofáč) na Podkarpatské Rusi Ruská národní jednota, Karpatoruská strana národněsocialistická, Ruské národní sjednocení a Karpatoruská trudová strana malozemědělců a bezzemků
  17. Oficiální název kandidátní listiny Československá strana lidová
  18. bývalá Československá národní demokracie, Národní fronta a Národní liga
  19. Oficiální název kandidátní listiny Národní sjednocení předseda Karel Kramář spolu s Ruským blokem: Ruská nacionálně autonomní strana a Ruská národní strana
  20. Oficiální název kandidátní listiny Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská
  21. Oficiální název kandidátní listiny Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik
  22. Oficiální název kandidátní listiny Christlichsoziale Landespartei, Magyar Nemzeti Párt, Einheit des bodenständigen Deutschtums in Slovensko und Podkarpatská Rus und Sudetendeutsche
  23. Oficiální název kandidátní listiny Národní obec fašistická, předseda Rudolf Gajda
  24. Oficiální název kandidátní listiny Deutsche Christlich-soziale Volkspartei
  25. Oficiální název kandidátní listiny Bund der Landwirte, politische Partei des christlich-deutschen Landvolkes
  26. a b Kárník. s. 498
  27. Předběžné výsledky volby do senátu v roce 1935. Venkov. 23.5.1935, roč. 30, čís. 121, s. 4. 
  28. Jak je složeno nové Národní shromáždění. Venkov. 28.5.1935, roč. 30, čís. 126, s. 3. 

Související články editovat