Otevřít hlavní menu

Česká strana národně sociální (zkratkou ČSNS) je česká mimoparlamentní politická strana, nalézající se od roku 2003 v konkurzním řízení. Vznikla roku 1897 jako Strana národních dělníků (1898 Česká národně sociální strana v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Dolních a Horních Rakousích, 1990 Česká strana národně-sociální). Po vzniku Československa vystupovala jako Československá strana socialistická a v roce 1926 přijala název Československá strana národně socialistická. Po Mnichovu se strana rozešla. V poválečném režimu regulované demokracie v letech 1945–1948 byla druhou nejsilnější stranou. Svobodný vývoj strany byl přerušen komunistickým převratem v únoru 1948. V roce 1990 se tehdejší Československá strana socialistická sloučila s Čs. stranou národně sociální v exilu, její vliv na politický život byl ale stále nižší. V prosinci roku 2005 založili členové České strany národně sociální novou stranu s názvem „Česká strana národně sociální 2005” a od roku 2006 nese název Česká strana národně socialistická.

Česká strana národně sociální
Logo
Zkratka ČSNS
Datum založení 4. dubna 1897
Předseda Michal Klusáček.JPG
Michal Klusáček
Sídlo Legerova 1854/22, Praha, 120 00, Česko
Ideologie národní socialismus
konzervativní socialismus
občanský nacionalismus
euroskepticismus
Politická pozice středstředolevice
Evropská strana žádná
Stranické noviny Český deník
Česká demokracie
České slovo
Svobodné slovo
Barvy
     bílá
     červená
     modrá
     zlatá
Volební výsledek 0,03 % (PSP ČR 2017)
Zisk mandátů ve volbách
Zastupitelstva obcí
13 / 62178
Zastupitelstva krajů
0 / 675
Poslanecká sněmovna
0 / 200
Senát
0 / 81
IČO 00442721 (PSH)
Oficiální web www.csns.cz

Obsah

HistorieEditovat

Rakousko-UherskoEditovat

Strana byla založena roku 1897 jako Strana Národních Dělníků (SND) odštěpením vlastenecky smýšlejících dělníků a nižších středních vrstev od dosud převážně jednotného dělnického hnutí. Bezprostředním impulsem k založení strany se stalo protistátoprávní prohlášení českých sociálnědemokratických poslanců v říšské radě. V roce 1898 byla strana přejmenována na Českou národně sociální stranu v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Dolních a Horních Rakousích a v roce 1990 na Českou stranu národně-sociální. První titul národně-sociálního listu zněl «Český dělník» (1897-1899), jehož redaktorem byl Alois Simonides, a další «České dělnické listy» (1897-1899), dále strana vydávala osvětový časopis «Probuzení» (1897-1899) a pro mládež «Vpřed» (1897-1899), které v roce 1900 splynuly v týdeníku «Česká demokracie» (1900-1903). V roce 1907 vyšlo první číslo Českého slova, jehož redaktorem byl Jiří Pichl, ve Slezsku vydával «Slezské slovo» Joža David.[1] Strana spojovala reformní socialismus s národním radikalismem a protirakouským antimilitarismem, za což byla během 1. světové války persekvována. Na jaře 1918 se spojila s Českou stranou lidovou realistickou (přejmenovanou na Českou stranu pokrokovou) a Federací českých anarchistů komunistů (FČAK) do České strany socialistické.[2][3]

První republikaEditovat

Po vzniku Československé republiky došlo ve straně k organizačním změnám, které se projevily navenek přijetím nového programu i názvu Československá strana socialistická. V novém programu se strana vyslovila pro třídní boj a zespolečenštění výrobních prostředků vyvlastněním a jejich převodem do správy odborových organizací a družstev. Anarchistický sjezd v únoru 1919 potvrdil sloučení do Československé strany socialistické, v jejímž organizačním rámci se hodlali komunističtí anarchisté prosazovat.[4] Změna kurzu uvnitř socialistické strany v první polovině dvacátých let vyvolala velké rozpory. Vytvořila se opozice bývalých anarcho-komunistů (v čele s dr. B. Vrbenským), která byla v roce 1923 pro hlasování proti reakčnímu zákonu na ochranu republiky z národně socialistické strany vyloučena. Vrbenského skupina se téhož roku spojila s Neodvislou socialistickou stranou dělnickou a vytvořila tzv. Socialistické sjednocení, přejmenované v roce 1924 na Nezávislou stranu dělnickou. Samostatnost této malé politické strany skončila v roce 1925 přechodem jejich členů do KSČ.[5]

Československá strana socialistická měla větší podporu v Čechách než na Moravě. V prvních volbách do parlamentu z roku 1920 získala strana 500 821 hlasů, z toho na Moravě celkem 89 890 hlasů (nejvíce v brněnském volebním kraji). Tento stav trval až do roku 1929, kdy se do strany začlenila Národní strany práce a národní socialisté získali též příslušníky maloburžoazie, úřednictva, zřízenectva a také málo uvědomělé vrstvy dělníků.[6] Roku 1926 sjezd strany přijal nový název – Československá strana národně socialistická, tento sjezd také rozhodl spor mezi předsedou Klofáčem (demokratický proud) a J. Stříbrným (nacionalistický proud) ve prospěch předsedy Klofáče a jeho spojenců, zejména E. Beneše. Stříbrný a jeho stoupenci byli ze strany vyloučeni. Po odchodu prezidenta Masaryka z úřadu byl na jeho doporučení, a s podporou demokratických stran, zvolen novým prezidentem právě národní socialista Edvard Beneš, který byl v letech 1926–1935 místopředsedou národně socialistické strany. Národní socialisté byli oporou demokratické republiky a náleželi k tzv. stranám Hradu, podporujícím prezidenta Masaryka, a také ke stranám sdruženým v tzv. Pětce, která měla zásluhu na stabilizaci politického systému první republiky. Podíleli se na vládě v letech 19181926 a 19291938. Mezi významné představitele ČSNS patřili Václav Klofáč, Emil Franke, Jiří Stříbrný a od roku 1923, kdy vstoupil do strany, i Edvard Beneš a jiní další politici.[7]

 
Budova Melantrichu v Praze, historické sídlo strany a vydavatelství

Organizačně se strana národních socialistů dělila na dva zemské výbory se sídlem v Praze a v Brně, v čele s pražským ústředním výborem. Nižší složkou byly župní organizace, které se kryly s územním rozsahem volebních krajů do poslanecké sněmovny. Uvnitř žup se pak vytvářely tzv. obvody. Poměrně početná tisková politika národně socialistické strany vycházela vstříc místním požadavkům a plnila stranické potřeby. Melantrich, akciová společnost pro průmysl grafický a nakladatelství v Praze, se hlásil ke straně národních socialistů, jeho politiku určoval jeho ředitel Jaroslav Šalda. Šalda zaměřil «České slovo» na střední vrstvy, zejména množstvím mutací Českého slova; ranní a večerní vydání, odpolední vydání vycházelo v létech 1937—1938 v nákladu přes 650 000 výtisků denně. «Moravské slovo» začalo v Brně vycházet v lednu 1925 jako pokračovatel «Socialistické budoucnosti», ale už v červnu 1925 přešlo do Melantrichu v Praze a vycházelo jako hlavičkové vydání Českého slova a ústřední matrice byly denně zasílány do filiálních tiskáren Melantricha v Brně a v Ostravě.[8]

Druhá republikaEditovat

Národně socialistická strana se po Mnichovu v listopadu 1938 rozešla. Značná část členů a část jejího vedení vstoupily do Strany národní jednoty. Skupina kolem představitelů jejího legionářského a sokolského křídla národně socialistické strany vstoupila do Národní strany práce. Někteří jednotlivci buď odešli z veřejného života anebo zůstali činní mimo obě stávající politické strany.[9]

Protektorát Čechy a MoravaEditovat

V letech druhé světové války se členové ČSNS zapojili do občanského národního odboje a někteří činitelé spolupracovali v londýnském exilu s prezidentem Edvardem Benešem. V letech 1939–1945 nacisté popravili a umučili na 2400 příslušníků národně socialistické strany (gestapem nazývané „Benesch-Partei”), dalších několik tisíc věznili v koncentračních táborech a věznicích (například poválečný předseda strany Petr Zenkl, předválečný generální tajemník strany Karel Moudrý, Milada Horáková a celá řada dalších). Mezi popravenými a umučenými byla řada předních i řadových pracovníků strany, učitelů, legionářů a sokolských pracovníků (např. pražský primátor Otakar Klapka, senátorka Františka Plamínková).[9]

Třetí republikaEditovat

Dne 11. května 1945 se konalo v Praze setkání domácích a zahraničních představitelů Československé strany národně socialistické a 17. května 1945 ustavující manifestační schůze v pražské Lucerně, kde byla strana prohlášena za obnovenou a její bývalí členové a stoupenci byli vyzváni k jejímu budování. Novým předsedou byl zvolen Petr Zenkl.[9]

ProgramEditovat

Jedním z prvních úkolů obnovy národně socialistické strany bylo vypracování nového programu. Národní socialisté vystupovali jako socialistická strana, ale jimi představovaný socialismus byl v mnohém odlišný od parlamentního socialismu sociální demokracie či od radikálního socialismu komunistů. Jejich poválečné programové dokumenty pojem socialismu zcela přesně nevysvětlovaly, byť hovořily o specifické formě „českého socialismu“. Z programových tezí vyplývalo, že socialismus národních socialistů byl spíše komplexem důležitých sociálních a hospodářských reforem s cílem budovat sociálně spravedlivý a demokratický režim. Výrazným prvkem jejich programu byl silný akcent na vlastenectví, které mělo podobu českého – po válce přirozeně silně protiněmecky laděného – nacionalismu.

—Únor 1948: šedesát let poté, 2015[9]

Strana vypracovala vlastní návrh nové československé ústavy, na němž započala práci v červnu 1946. Návrh této ústavy zahrnoval i vytvoření tří zemských sněmů (českého, moravskoslezského a slovenského) s taxativně vymezenými zákonodárnými kompetencemi[10].

Organizace a tiskEditovat

Československá strana národně socialistická po květnu 1945 obnovila předválečnou vnitřní výstavbu a vnitrostranickou strukturu. Na konci roku 1945 sdružovala přibližně 450 000 členů, o rok později na podzim 1946 strana udávala kolem 594 000 členů.[9] Členskou základnu tvořili státní zaměstnanci (učitelé, železničáři, poštovními zaměstnanci), příslušníci svobodných povolání, úředníci, podnikatelé, obchodníci a živnostníci a částečně rolníci a domkáři. Značná část dělnictva a zaměstnanců z větších závodů ubyla. Početně byli silně zastoupeni ve společenských organizacích: Československá obec sokolská, Československá obec legionářská, Jednotný svaz českých zemědělců.[9] Na svou stranu se jí podařilo přetáhnout jen malou část voličů nepovolených stran (např. agrárníků). Ve volbách v roce 1946 získala 23,66 % hlasů, čímž se stala po KSČ druhou nejsilnější parlamentní stranou.

Významnými organizačními složkami poválečné strany se staly její zájmové odbory. Národně socialistický odbor mladých na jaře 1946 ve svých řadách sdružoval 150 000 členů. Před volbami v květnu 1946 Mládež Československé strany národně socialistické vystoupila z jednotného Svazu české mládeže. Na počátku roku 1947 čítala kolem 200 000 členů. Velký počet stoupenců měla strana mezi studenty (např. vysokoškolský Klub akademiků, studentští funkcionáři Emil Ransdorf, Miroslav Fic, Ota Hora, Josef Lesák, Jiří Ješ). V čele odboru žen se angažovaly předsedkyně F. Zeminová, J. Žáčková-Bátková, M. Horáková, Jarmila Uhlířová, Růžena Pelantová. Dále byly zakládány zaměstnanecké, živnostensko-obchodnické a zemědělské odbory. Zemědělská politika hrála významnou roli, zejména při ovlivňování jednotné odborové organizace pod vlivem komunistů - Jednotného svazu českých zemědělců.[9]

Tiskové podniky Melantricha nahradily zdiskreditované České Slovo Svobodným Slovem, v jehož vedení stál bývalý redaktor Českého Slova a Lidových novin (majetek Jaroslava Stránského) Ivan Herben. Lidové noviny, přejmenované na «Svobodné noviny», přešly pod vedení Svazu spisovatelů a jejich šéfredaktorem se stal Ferdinand Peroutka. Dále vycházel politický týdeník «Svobodný zítřek», který vedl bývalý šéfredaktor «Večerního Českého slova» Luděk Stránský (1900–1956). Vedle toho strana vydávala krajské stranické deníky a týdeníky, tiskoviny ústředních odborů strany a interní periodika.[9]

Strana je spojena i s počátky československé poválečné politologie. Vlastislav Chalupa založil v roce 1945 v Brně při Zemské kulturní radě Československé strany národně socialistické „Oddělení pro vědeckou politiku”, které vydávalo «Přehledy a dokumenty k československé politice». MPÚ Nakladatelství Melantrich v Praze je v roce 1991 vydalo pod názvem «Tři roky. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1945-1948».[11] V rámci třetího odboje, kdy členové oddělení Chalupa (později místopředseda Československé národní rady americké), Mojmír Povolný (později předseda Rady svobodného Československa) a Ivan Gaďourek emigrovali, další členové Jaroslav Bohanes s Dušanem Novákem byli součástí domácí skupiny zasílající do zahraničí politické přehledy o domácí situaci, za což byli dlouhodobě vězněni. Tyto zprávy vyšly roku 1995 v pěti svazcích pod názvem «Prameny k dějinám III. odboje» v Centru pro studium československé exilové politiky Univerzity Palackého v Olomouc.[12] Nakonec spoluzaložili roku 1991 Mezinárodní politologický ústav v Brně. V listopadu 1989 měla strana 14 000 členů.[13]

 
Znak obrozené Československé strany socialistické (1948–1993)

Poúnorový vývojEditovat

Někteří funkcionáři národně socialistické strany se rozhodli spolupracovat s komunisty již před únorem 1948 a ve dnech komunistického převratu se postavili na jejich stranu, tzv. obrozením (vyloučením demokratických představitelů a kopírováním politiky KSČ) vznikla Československá strana socialistická (ČSS), která úzce spolupracovala s komunistickým režimem až do listopadu 1989 jako složka Národní fronty České socialistické republiky. Z vůle KSČ byli do jejího čela postaveni Emanuel Šlechta, který z titulu ekonomického odborníka strany spolupracoval s komunisty již před únorem 1948 a byl exponentem vlivu komunistů v národně socialistické straně, Alois Neuman, Ferdinand Richter a další.[9][14]

Pro tisíce příslušníků a funkcionářů národně socialistické strany znamenal únorový převrat násilnou represi, ve vykonstruovaném politickém procesu byla k trestu smrti odsouzena poslankyně strany Milada Horáková, další členové strany byli po odsouzení fyzicky a psychicky likvidováni ve věznicích a táborech nucené práce, další stovky odešly do nucené emigrace.[9] Exilovým předsedou Československé národně socialistické strany byl až do své smrti Petr Zenkl. Exilová ČSNS se také výrazně podílela na vzniku a fungování Rady svobodného Československa, jejímž prvním předsedou byl zvolen právě Zenkl. Dalšími významnými politiky ČSNS, kteří působili v exilu byli např. Vladimír Krajina nebo bývalí ministři Hubert Ripka a Jaroslav Stránský.[9]

ČSNS po roce 1989Editovat

Tento článek je o původní národně socialistické straně. O politické straně založené v roce 2005 pojednává článek Česká strana národně socialistická.

Již v létě roku 1989 otiskl vnitrostranický časopis Demokrat prohlášení tzv. obrodného proudu, ve kterém se poprvé otevřeně hovořilo o politickém pluralismu, svobodných volbách a přihlášení se k osobnostem typu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše nebo Milady Horákové. Významnou pozitivní roli sehrála strana v počátcích Sametové revoluce. Její ústřední deník Svobodné slovo začalo otiskovat první necenzurované informace. V době, kdy Československá televize hlásala, že v Praze došlo k drobným nepokojům, na Svobodné slovo stály fronty lidí už před otevřením trafik. Stranické vydavatelství Melantrich, které mělo sídlo na Václavském náměstí, nezištně nabídlo svůj balkón Občanskému fóru. Právě z balkonu Melantrichu Václav Havel poprvé promluvil k desetitisícům shromážděných lidí.

Velkou výhodou strany byl po roce 1989 velký majetek (mj. nemovitosti, např. budova na Náměstí Republiky v Praze, vypracovaná organizační struktura (pokrytí státu pobočkami a sekretariáty) i početná členská základna (ovšem s relativně vysokým věkovým průměrem). Straně se však tyto výhody nepodařilo využít k získání respektive udržení slušných volebních výsledků a špatnou ekonomickou politikou postupně přišla o veškerý svůj majetek. Během této doby strana vyměnila 9 předsedů. Postupně byl nevýhodně rozprodáván její majetek a z nich hrazeny předražené a neefektivní politické kampaně. Až po spojení strany se Svobodnými demokraty si vedení strany uvědomilo, že dluhy Svobodných demokratů nyní přešly na ČSNS. V roce 2002 byla prodána hlavní nemovitost strany – budova na Náměstí republiky v Praze.

Období střídání předsedů a názvů strany (1990-2002)Editovat

V roce 1990 se tehdejší Československá strana socialistická sloučila s Čs. stranou národně sociální v exilu, nedošlo však k očekávanému přejmenování strany.[15] Představitelé obrodného proudu, seskupení v platformě Národně sociální sněm (NSS), po vyloučení ze strany založili vlastní Národně sociální stranu.

Ve volbách v roce 1992 byla ČSS jednou ze 3 stran levicového uskupení Liberálně sociální unie (LSU) a byla zastoupena v Poslanecké sněmovně, po složitém vývoji uvnitř tohoto uskupení i strany se však v roce 1996 do Poslanecké sněmovny znova nedostala. V roce 1993 pod vedením předsedy Pavla Hirše došlo k návratu představitelů NSS, posunu politické orientace více doprava a strana se přejmenovala na název Liberální strana národně sociální (LSNS). V roce 1996 se LSNS sloučila se stranou Svobodní demokraté (nástupce Občanského hnutí) a změnila název na Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (SD–LSNS). Toto spojení však nebylo příliš úspěšné vzhledem k výrazně odlišným prioritám obou zakládajících subjektů. V roce 1997 oslavila strana pod vedením předsedy JUDr. Tomáše Sokola 100. výročí založení jako nejstarší původní česká politická strana. Krátce poté bývalí Svobodní demokraté stranu většinou opustili a strana se vrátila k historickému názvu Česká strana národně sociální. Nikdy se však již nevrátila do velké politiky.

Předsednictví Jaroslava Rovného (2002 – 2012)Editovat

 
Jaroslav Rovný, předseda ČSNS v letech 2002 – 2012

Jestliže v roce 2000 ČSNS kandidovala v 11 krajích, přičemž v Královéhradeckém (4,44 %) a Karlovarském (3,98 %) kraji chybělo málo, aby se dostala do zastupitelstva[16], ve volbách 2004 kandidovala už jen v Libereckém kraji se ziskem 0,17 % hlasů[17] stejně tak jako v roce 2008, kdy získala 0,11 %[18]. Co se týká komunální politiky, tak v roce 2002 za stranu kandidovalo 1354 kandidátů[19] a dále 90 kandidátů na koaličních kandidátkách. Strana tehdy získala 120 zastupitelů. V roce 2006 za stranu kandidvalo už jen 36 lidí[20] a strana získala pouze 20 zastupitelů[21][22].

 
Budínka 28. října 2011

28. října 2011 u příležitosti výročí založení Československa a výročí studentských nepokojů z roku 1939 a zavraždění Václava Sedláčka uspořádal 1. místopředseda ČSNS Michal Klusáček setkání na louce Budínka u Dobronína, kde stojí kříž na památku tam zavražděných Němců (viz Masakr u Dobronína). Na protest proti údajnému překrucování dějin a pro zdůraznění posloupnosti historických událostí členové ČSNS před železný kříž umístili 64 dřevěných křížů, které připomínaly oběti nacistického masakru ve Velkém Meziříčí a jména obcí, které byly v Československu za války vypáleny. Kvůli medializaci dále natřeli železný kříž narůžovo[23][24].

Dne 26. listopadu 2011 u vstupu do Obecního domu v Praze, kde se konal ustavujícím sjezdu strany LEV21 - Národní socialisté, uspořádali členové ČSNS protest[25] proti zneužívání historie ČSNS nově vzniklým politickým subjektem. Na ulici členové ČSNS rozdávali narcisky s poukazem na předsedu strany LEV21 a na chodník umístili hanlivé a zesměšňující nálepky.[25]

Současnost (2012 – nyní)Editovat

Dne 3. listopadu 2012 na 35. sjezdu strany Jaroslav Rovný dále odmítl kandidovat na předsedu a na jeho místo byl zvolen letecký inženýr Michal Klusáček.

 
ČSNS: 4 programové body Eurovolby 2014

Volební výsledky posledních volebEditovat

  • V parlamentních volbách v roce 2017 kandidovala ČSNS v 10 krajích ze 14 a obdržela 0,03 % hlasů (1573 hlasů).

Předsedové stranyEditovat

 
Oslava 115 let ČSNS na Staroměstské radnici v roce 2012

Exiloví předsedové ČSNSEditovat

Portréty některých předsedůEditovat

Přehled názvů stranyEditovat

  • Strana národních dělníků (18971898)
  • Česká strana národně sociální (18981914), v prvních letech strany se používal také název Národně-sociální strana českoslovanská
  • Česká strana socialistická (1918)
  • Československá strana socialistická (19181926)
  • Československá strana národně socialistická (19261938, 19451948)
  • Československá strana socialistická (19481993)
  • Liberální strana národně sociální (19931996)
  • Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (19961997)
  • Česká strana národně sociální (od 1997)

V přehledu není zahrnuto sloučení do Strany národní jednoty v roce 1938, členství v Národní frontě po roce 1948 a koalice Liberálně sociální unie v roce 1992.

Jiné strany podobného nebo stejného jménaEditovat

Volební výsledkyEditovat

Volby do zákonodárných sborůEditovat

Rok Název zákonodárného sboru Počet hlasů Počet mandátů
1901 Poslanecká sněmovna Říšské rady 7/425 1,65 %
1907 Poslanecká sněmovna Říšské rady 13/516 2,52 %
1911 Poslanecká sněmovna Říšské rady 18/516 3,49 %
1918 Revoluční národní shromáždění československé 36/269 13,38 %
1920 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR 500 821 8,1 % 24/281 8,54 %
1925 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR 609 153 8,5 % 28/300 9,33 %
1929 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR 767 328 10,4 % 31/300 10,33 %
1935 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR 755 880 9,18 % 28/300 9,33 %
1946 Ústavodárné Národní shromáždění ČSR 1 298 917 18,37 % 55/300 18,33 %
1948 Národní shromáždění 30/300 10,00%
1954 Národní shromáždění 19/368 5,16 %
1960 Národní shromáždění 16/300 5,33 %
1964 Národní shromáždění 21/300 7,00 %
1971 Česká národní rada 15/200 5,00 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 19/350 5,43 %
1976 Česká národní rada 14/200 7,00 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 18/350 5,14 %
1981 Česká národní rada 11/200 5,50 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 17/350 4,86 %
1986 Česká národní rada 18/200 9,00 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 18/350 5,14 %
1990 Česká národní rada 192 922 2,68 % -/200 -
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 199 446 2,75 % -/350 -
19921 Česká národní rada 421 988 6,52 % 5/200 2,50 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 378 962 5,84 % 7/350 2,00 %
19962 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 124 165 2,05 % -/200 -
1998 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 17 185 0,29 % 1/200 0,50 %
2002 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 38 655 0,81 % -/200 -
20063 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - - -/200 -
20104 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 295 0,00 % -/200 -
20135 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - - -/200 -
20176 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 1 574 0,03 % -/200 -

Senátní volbyEditovat

Rok Obvod Jméno kandidáta Politická příslušnost Počet hlasů
1996 1 - Karlovy Vary Josef Havlíček ČSNS 503 1,93 %
2 - Sokolov Jiří Dytrych BEZPP 751 3,63 %
4 - Most Petr Pakosta BEZPP 1509 6,37 %
7 - Plzeň-město Pavel Rada ČSNS 1032 2,76 %
18 - Příbram Tomáš Sokol ČSNS 2353 7,44 %
20 - Praha 4 Vavřinec Bodenlos ČSNS 220 0,48 %
27 - Praha 1 Jiří Dienstbier ČSNS 7789 16,49 %
32 - Teplice Jutta Kučerová ČSNS 3218 11,66 %
33 - Děčín Mahulena Čejková ČSNS 2367 8,18 %
39 - Trutnov Vladimír Wolf ČSNS 1881 5,81 %
40 - Kutná Hora Radko Šťastný ČSNS 1082 3,57 %
47 - Náchod Jan Kačer ČSNS 2856 8,04 %
77 - Vsetín Aglaia Škarpová BEZPP 635 1,82 %
1998 37 - Jičín Jiří Drobeček BEZPP 2302 5,84 %
2000 11 - Domažlice Jaroslav Fridrich BEZPP 104 0,3 %
17 - Praha 12 Radim Uzel BEZPP 6223 20,11 %
35 - Jablonec nad Nisou Ivan Kracík BEZPP 1521 4,18 %
62 - Prostějov Oto Košta BEZPP 878 2,28 %
2002 27 - Praha 1 Jiří Hanzlíček BEZPP 187 0,66 %
2006 strana se voleb nezúčastnila
2008 strana se voleb nezúčastnila
2010 1 - Karlovy Vary Jaroslav Rovný ČSNS 1791 5,34 %
2012 23 - Praha 8 Jan Zenkl BEZPP 311 1,04 %
2014 strana se voleb nezúčastnila
2016 strana se voleb nezúčastnila
2018 14 - České Budějovice Marie Paukejová BEZPP 1082 2,47 %
62 - Prostějov Marek Obrtel BEZPP 3356 7,92 %

Volby do Evropského parlamentuEditovat

Volby v roce Počet hlasů Počet získaných mandátů
20041 2 944 0,12 % 0
2009 791 0,03 % 0
2014 502 0,03 % 0
20192 1289 0,05 % 0
  • 1Dvoukoalice s názvem "Národní koalice" (ČSNS + Národní strana)
  • 2Dvoukoalice s názvem "PATRIOTI PRO NEUTRALITU" (ČSNS + Patrioti ČR)

Volby do zastupitelstev obcíEditovat

Volby v roce Hlasy v % Počet získaných mandátů Počet kandidátů
1919 17,3 % ?
1923
1927
1931
1938
1990 3,54 % 1055
1994 0,95 % 589 1989
1998 0,46 % 288 1610
2002 0,22 % 135 1354
2006 0,02 % 14 115
2010 0,03 % 20 107
2014 0,01 % 9 15
2018 0,02 % 13 80

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Petr Bednařík, Jan Jirák, Barbara Köpplová: Dějiny českých médií: od počátku do současnosti, Grada Publishing a.s., 01.01.2011, s. 147.
  2. Československá strana národně socialistická (ČSNS): TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  3. VÁCLAV, Tomek; ONDŘEJ, Slačálek. Anarchismus / Svoboda proti moci. [s.l.]: Albatros Media a.s. 523 s. Dostupné online. ISBN 9788074290787. (česky) Google-Books-ID: yG5uDwAAQBAJ. 
  4. Tomek Václav, Slačálek  Ondřej: Anarchismus / Svoboda proti moci, Albatros Media a.s., 14.09.2018.
  5. KUBÍČEK, Jaromír a Univerzitní knihovna. Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938. Brno: Blok, 1982. s. 68.
  6. KUBÍČEK, Jaromír a Univerzitní knihovna. Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938. Brno: Blok, 1982. s. 68.
  7. MAILTO:INTERNET@CESKATELEVIZE.CZ, Ceska Televize;. Československá strana národně socialistická — Dnes před 70 lety. Česká televize [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. (česky) 
  8. KUBÍČEK, Jaromír a Univerzitní knihovna. Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938. Brno: Blok, 1982. s. 73.
  9. a b c d e f g h i j k Václav Klaus, Naděžda Kavalírová, Josef Lesák, Vladimír Nálevka, Pavel Žáček, a kol.: Únor 1948: šedesát let poté, Institut Václava Klause, 2015: Národní socialisté a únor 1948.
  10. KUBEŠ, Vladimír. O novou ústavu. Praha: Melantrich, 1948. (čeština) 
  11. NIKA, Antikvariát. Tři roky. Přehledy a dokumenty k československé politice v letech 1945 - 1948, I., II. - ...autoři různí/ bez autora. https://www.antikvariat-nika.cz [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  12. Povolný: Prameny k dějinám III. odboje, 5 svazků Antikvariát Praha. knihobot.cz [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  13. BENDA, Václav. Lidová strana- problémy a naděje. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977–1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 52-53.
  14. Československá strana národně socialistická (ČSNS): TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. 
  15. MAILTO:INTERNET@CESKATELEVIZE.CZ, Ceska Televize;. Československá strana národně socialistická — Dnes před 70 lety. Česká televize [online]. [cit. 2019-07-09]. Dostupné online. (česky) 
  16. http://volby.cz/pls/kz2000/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20001112
  17. http://volby.cz/pls/kz2004/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20041105
  18. http://volby.cz/pls/kz2008/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20081017
  19. http://volby.cz/pls/kv2002/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=4&xdz=6&xnumnuts=0&xstrana=2
  20. http://volby.cz/pls/kv2006/kv22115?xjazyk=CZ&xid=0&xv=5&xdz=8&xnumnuts=0&xvyber=1
  21. http://volby.cz/pls/kv2006/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=9&xdz=8&xnumnuts=0&xstrana=2&xvyber=1
  22. http://volby.cz/pls/kv2006/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=9&xdz=8&xnumnuts=0&xstrana=361&xvyber=1
  23. http://www.csns.cz/files/2011-10-28_TZ_CSNS_Budinka.pdf
  24. http://zpravy.idnes.cz/clenove-csns-natreli-kriz-na-pamatku-zabitych-nemcu-na-ruzovo-p6z-/domaci.aspx?c=A111029_111607_domaci_fih
  25. a b http://www.novinky.cz/domaci/251674-paroubek-je-zkrachovaly-levicak-a-narcis-protestovalo-par-lidi.html
  26. Zastupitelé dle navrhující strany | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  27. Výsledky hlasování | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  28. Výsledky hlasování | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  29. http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Rejstrik.aspx?id=301

LiteraturaEditovat

  • KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948 : organizace, program, politika. Brno: Doplněk, 2002. 262 s. ISBN 80-7239-138-0. 
  • PETERA, Jaromír. Československá strana socialistická a rok 1968. In: KUBEŠ, Jiří. Historie 2003 : celostátní studentská vědecká konference : Pardubice, 4.-5. prosince 2003. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2004. ISBN 80-7194-697-4. S. 269-293.
  • KALETA, Martin. Petr Zenkl a hospodářský program Národně socialistické strany v letech 1945 - 1946. Bakalářská práce. Unicorn College, Praha, 2015. 113 s.
  • SKOPAL, Jaroslav. Konec jedné velké strany? : vzpomínky a analýza 1967-2006. Krásná Lípa: Marek Belza, 2007. 236 s. ISBN 978-80-903360-9-4. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat