Otevřít hlavní menu

Česká strana národně sociální

Tento článek je o původní národně socialistické straně. O politické straně založené v roce 2005 pojednává článek Česká strana národně socialistická.

Česká strana národně sociální (zkratkou ČSNS) je česká mimoparlamentní politická strana, nalézající se od roku 2003 v konkurzním řízení, v minulosti však (pod různými názvy) významná.

Česká strana národně sociální
Zkratka ČSNS
Datum založení 4. dubna 1897
Předseda Michal Klusáček.JPG
Michal Klusáček
Sídlo Legerova 1854/22
120 00 Praha 2
Ideologie národní socialismus
konzervativní socialismus
občanský nacionalismus
euroskepticismus
Politická pozice středstředolevice
Evropská strana žádná
Stranické noviny Český deník
Česká demokracie
České slovo
Svobodné slovo
Barvy
     bílá
     červená
     modrá
     zlatá
Volební výsledek 0,03 % (PSP ČR 2017)
Zisk mandátů ve volbách
Zastupitelstva obcí
13 / 62178
Zastupitelstva krajů
0 / 675
Poslanecká sněmovna
0 / 200
Senát
0 / 81
Oficiální web
www.csns.cz

Obsah

HistorieEditovat

Do druhé světové válkyEditovat

Rakousko-UherskoEditovat

Strana byla založena roku 1897 jako Česká strana národně sociální odštěpením vlastenecky orientované části od dosud převážně jednotného dělnického hnutí. Bezprostředním impulsem k založení strany se stalo protistátoprávní prohlášení českých sociálnědemokratických poslanců v říšské radě.

První republikaEditovat

Ještě před samotným vznikem Československa přijala na svém 8. sjezdu ve dnech 30. března – 1. dubna 1918 název Československá strana socialistická. V prvních letech republiky úzce spolupracovala s Československou sociální demokracií a uvažovala o opětovném sloučení s ní. Kvůli vnitřním problémům sociální demokracie a programovým rozdílům však ke sloučení nedošlo.

V roce 1923 byli vyloučeni ze strany radikální levicoví členové, kteří vytvořili Neodvislou socialistickou stranu dělnickou.

Národní socialisté byli oporou demokratické republiky a náleželi k tzv. stranám Hradu, podporujícím prezidenta Masaryka, a také ke stranám sdruženým v tzv. Pětce, která měla zásluhu na stabilizaci politického systému první republiky. Podíleli se na vládě v letech 19181926 a 19291938. Mezi významné představitele ČSNS patřili Václav Klofáč, Emil Franke, Jiří Stříbrný a od roku 1923, kdy vstoupil do strany, i Edvard Beneš a jiní další politici.

 
Budova Melantrichu v Praze, historické sídlo strany a vydavatelství

Roku 1926 sjezd strany přijal nový název – Československá strana národně socialistická, tento sjezd také rozhodl spor mezi předsedou Klofáčem (demokratický proud) a J. Stříbrným (nacionalistický proud) ve prospěch předsedy Klofáče a jeho spojenců, zejména E. Beneše. Stříbrný a jeho stoupenci byli ze strany vyloučeni.

Po odchodu prezidenta Masaryka z úřadu byl na jeho doporučení, a s podporou demokratických stran, zvolen novým prezidentem právě národní socialista Edvard Beneš. ČSNS se zasazovala o obranu republiky a po zániku demokratického rozdělení stran se přidala k pravicové Straně národní jednoty (1938), část jejích příznivců přešla do Národní strany práce (ve spojení se sociálními demokraty).

Během německé okupace a před únorem 1948Editovat

Během druhé světové války mnoho národních socialistů trpělo v nacistických koncentračních táborech, jednou z vězněných byla i Dr. Milada Horáková, dlouholetá členka ČSNS. Nacisty byla dokonce odsouzena k trestu smrti, ten však nebyl vykonán.

V roce 1945 byla strana obnovena (předsedou se stal Petr Zenkl); tiskovým orgánem strany se stalo Svobodné slovo. V rámci Národní fronty představovala spolu s Československou stranou lidovou nejvýraznější vnitrokoaliční opozici proti narůstající hegemonii KSČ. Podařilo se jí však na svou stranu přetáhnout jen malou část voličů nepovolených stran (např. agrárníků) a ve volbách v roce 1946 získala 23,66 % hlasů, čímž se stala po KSČ druhou nejsilnější parlamentní stranou. Strana vypracovala vlastní návrh nové československé ústavy, na němž započala práci v červnu 1946. Návrh této ústavy zahrnoval i vytvoření tří zemských sněmů (českého, moravskoslezského a slovenského) s taxativně vymezenými zákonodárnými kompetencemi[1].

Strana je spojena i s počátky politologie u nás, a to díky Vlastislavu Chalupovi, který v roce 1945 založil v Brně Oddělení pro vědeckou politiku Zemské kulturní rady Československé strany národně socialistické, které vydávalo Přehledy a dokumenty k československé politice, jež pod názvem Tři roky vydal MPÚ v Nakladatelství Melantrich Praha 1991 a tato činnost pokračovala v rámci třetího odboje, kdy členové oddělení Chalupa (později místopředseda Československé národní rady americké), Mojmír Povolný (později předseda Rady svobodného Československa) a Ivan Gaďourek emigrovali a další členové Jaroslav Bohanes s Dušanem Novákem byli součástí domácí skupiny zasílající do zahraničí politické přehledy o domácí situaci, za což byli dlouhodobě vězněni. Tyto zprávy vyšly pod názvem Prameny k dějinám III. odboje v Centru pro studium československé exilové politiky Univerzity Palackého v Olomouci 1995 v 5 svazcích. Nakonec spoluzaložili 1991 Mezinárodní politologický ústav v Brně.

Poúnorový vývojEditovat

 
Znak obrozené strany v období socialismu (1948–1993)

V únoru 1948 ČSNS iniciovala demisi demokratických ministrů, po únorovém převratu byla tzv. obrozena (zbavena protikomunisticky orientovaných představitelů) a jako Československá strana socialistická sehrávala až do roku 1989 úlohu loutkové strany komunistů jako součást Národní fronty se všemi negativy i částečnými pozitivy. Přestože komunisté nepřikládali přívržencům ČSNS/ČSS takový význam, jako například stoupencům lidovců, v systému Národní fronty připadla obrozené straně úloha působit a "zpracovávat" hlavně maloburžoazní vrstvy a zastánce masarykovsko-benešovské republiky.[zdroj?] V listopadu 1989 měla strana 14 000 členů.[2]

Souběžně od roku 1948 existovala exilová Československá národně socialistická strana, jejím předsedou byl až do své smrti Petr Zenkl. Exilová ČSNS se také výrazně podílela na vzniku a fungování Rady svobodného Československa, jejímž prvním předsedou byl zvolen právě Zenkl. Dalšími významnými politiky ČSNS, kteří působili v poúnorovém exilu byli např. Vladimír Krajina nebo bývalí ministři Hubert Ripka a Jaroslav Stránský.

Polistopadový vývojEditovat

Období střídání předsedů a názvů strany (1989 – 2002)Editovat

Již v létě roku 1989 otiskl vnitrostranický časopis Demokrat prohlášení tzv. obrodného proudu, ve kterém se poprvé otevřeně hovořilo o politickém pluralismu, svobodných volbách a přihlášení se k osobnostem typu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše nebo Milady Horákové. Významnou pozitivní roli sehrála strana v počátcích Sametové revoluce. Její ústřední deník Svobodné slovo začalo otiskovat první necenzurované informace. V době, kdy Československá televize hlásala, že v Praze došlo k drobným nepokojům, na Svobodné slovo stály fronty lidí už před otevřením trafik. Stranické vydavatelství Melantrich, které mělo sídlo na Václavském náměstí, nezištně nabídlo svůj balkón Občanskému fóru. Právě z balkonu Melantrichu Václav Havel poprvé promluvil k desetitisícům shromážděných lidí. Vše nasvědčovalo tomu, že Socialistická strana bude hrát významnou úlohu v polistopadovém vývoji, kvůli vnitrostranickým půtkám se toto však nakonec nestalo.

V roce 1990 se tehdejší Československá strana socialistická sloučila s Čs. stranou národně sociální v exilu, nedošlo však k očekávanému přejmenování strany. Rozčarovaní představitelé obrodného proudu založili vlastní platformu Národně sociální sněm (NSS) a po jejich vyloučení ze strany založili vlastní Národně sociální stranu, která se marně pokoušela prosadit v politice. Ve volbách v roce 1992 byla ČSS jednou ze 3 stran levicového uskupení Liberálně sociální unie (LSU) a byla zastoupena v Poslanecké sněmovně, po složitém vývoji uvnitř tohoto uskupení i strany se však v roce 1996 do Poslanecké sněmovny znova nedostala. V roce 1993 pod vedením předsedy Pavla Hirše došlo k návratu představitelů NSS, posunu politické orientace více doprava a strana se přejmenovala na název Liberální strana národně sociální (LSNS). V roce 1996 se LSNS sloučila se stranou Svobodní demokraté (nástupce Občanského hnutí) a změnila název na Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (SD–LSNS). Toto spojení však nebylo příliš úspěšné vzhledem k výrazně odlišným prioritám obou zakládajících subjektů. V roce 1997 oslavila strana pod vedením předsedy JUDr. Tomáše Sokola 100. výročí založení jako nejstarší původní česká politická strana. Krátce poté bývalí Svobodní demokraté stranu většinou opustili a strana se vrátila k historickému názvu Česká strana národně sociální. Nikdy se však již nevrátila do velké politiky.

Velkou výhodou strany byl po roce 1989 velký majetek (mj. nemovitosti, např. budova na Náměstí Republiky v Praze, vypracovaná organizační struktura (pokrytí státu pobočkami a sekretariáty) i početná členská základna (ovšem s relativně vysokým věkovým průměrem). Straně se však tyto výhody nepodařilo využít k získání respektive udržení slušných volebních výsledků a špatnou ekonomickou politikou postupně přišla o veškerý svůj majetek. Během této doby strana vyměnila 9 předsedů. Postupně byl nevýhodně rozprodáván její majetek a z nich hrazeny předražené a neefektivní politické kampaně. Až po spojení strany se Svobodnými demokraty si vedení strany uvědomilo, že dluhy Svobodných demokratů nyní přešly na ČSNS. V roce 2002 byla prodána hlavní nemovitost strany – budova na Náměstí republiky v Praze.

Předsednictví Jaroslava Rovného (2002 – 2012)Editovat

 
Jaroslav Rovný, předseda ČSNS v letech 2002 – 2012

Jestliže v roce 2000 ČSNS kandidovala v 11 krajích, přičemž v Královéhradeckém (4,44 %) a Karlovarském (3,98 %) kraji chybělo málo, aby se dostala do zastupitelstva[3], ve volbách 2004 kandidovala už jen v Libereckém kraji se ziskem 0,17 % hlasů[4] stejně tak jako v roce 2008, kdy získala 0,11 %[5]. Co se týká komunální politiky, tak v roce 2002 za stranu kandidovalo 1354 kandidátů[6] a dále 90 kandidátů na koaličních kandidátkách. Strana tehdy získala 120 zastupitelů. V roce 2006 za stranu kandidvalo už jen 36 lidí[7] a strana získala pouze 20 zastupitelů[8][9].

 
Budínka 28. října 2011

28. října 2011 u příležitosti výročí založení Československa a výročí studentských nepokojů z roku 1939 a zavraždění Václava Sedláčka uspořádal 1. místopředseda ČSNS Michal Klusáček setkání na louce Budínka u Dobronína, kde stojí kříž na památku tam zavražděných Němců (viz Masakr u Dobronína). Na protest proti údajnému překrucování dějin a pro zdůraznění posloupnosti historických událostí členové ČSNS před železný kříž umístili 64 dřevěných křížů, které připomínaly oběti nacistického masakru ve Velkém Meziříčí a jména obcí, které byly v Československu za války vypáleny. Kvůli medializaci dále natřeli železný kříž narůžovo[10][11].

Dne 26. listopadu 2011 u vstupu do Obecního domu v Praze, kde se konal ustavujícím sjezdu strany LEV21 - Národní socialisté, uspořádali členové ČSNS protest[12] proti zneužívání historie ČSNS nově vzniklým politickým subjektem. Na ulici členové ČSNS rozdávali narcisky s poukazem na předsedu strany LEV21 a na chodník umístili hanlivé a zesměšňující nálepky.[12]

Současnost (2012 – nyní)Editovat

Dne 3. listopadu 2012 na 35. sjezdu strany Jaroslav Rovný dále odmítl kandidovat na předsedu a na jeho místo byl zvolen letecký inženýr Michal Klusáček.

 
ČSNS: 4 programové body Eurovolby 2014
Volební výsledky posledních volebEditovat
  • V parlamentních volbách v roce 2017 kandidovala ČSNS v 10 krajích ze 14 a obdržela 0,03 % hlasů (1573 hlasů).

Předsedové stranyEditovat

 
Oslava 115 let ČSNS na Staroměstské radnici v roce 2012

Exiloví předsedové ČSNSEditovat

Přehled názvů stranyEditovat

  • Strana národních dělníků (18971898)
  • Česká strana národně sociální (18981914), v prvních letech strany se používal také název Národně-sociální strana českoslovanská
  • Česká strana socialistická (1918)
  • Československá strana socialistická (19181926)
  • Československá strana národně socialistická (19261938, 19451948)
  • Československá strana socialistická (19481993)
  • Liberální strana národně sociální (19931996)
  • Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (19961997)
  • Česká strana národně sociální (od 1997)

V přehledu není zahrnuto sloučení do Strany národní jednoty v roce 1938, členství v Národní frontě po roce 1948 a koalice Liberálně sociální unie v roce 1992.

Jiné strany podobného nebo stejného jménaEditovat

Volební výsledkyEditovat

Volby do zákonodárných sborůEditovat

Rok Název zákonodárného sboru Počet hlasů Počet mandátů
1901 Poslanecká sněmovna Říšské rady 7/425 1,65 %
1907 Poslanecká sněmovna Říšské rady 13/516 2,52 %
1911 Poslanecká sněmovna Říšské rady 18/516 3,49 %
1918 Revoluční národní shromáždění československé 36/269 13,38 %
1920 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR 500 821 8,1 % 24/281 8,54 %
1925 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR 609 153 8,5 % 28/300 9,33 %
1929 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR 767 328 10,4 % 31/300 10,33 %
1935 Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR 755 880 9,18 % 28/300 9,33 %
1946 Ústavodárné Národní shromáždění ČSR 1 298 917 18,37 % 55/300 18,33 %
1948 Národní shromáždění 30/300 10,00%
1954 Národní shromáždění 19/368 5,16 %
1960 Národní shromáždění 16/300 5,33 %
1964 Národní shromáždění 21/300 7,00 %
1971 Česká národní rada 15/200 5,00 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 19/350 5,43 %
1976 Česká národní rada 14/200 7,00 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 18/350 5,14 %
1981 Česká národní rada 11/200 5,50 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 17/350 4,86 %
1986 Česká národní rada 18/200 9,00 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 18/350 5,14 %
1990 Česká národní rada 192 922 2,68 % -/200 -
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 199 446 2,75 % -/350 -
19921 Česká národní rada 421 988 6,52 % 5/200 2,50 %
Sněmovna lidu Federálního shromáždění 378 962 5,84 % 7/350 2,00 %
19962 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 124 165 2,05 % -/200 -
1998 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 17 185 0,29 % 1/200 0,50 %
2002 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 38 655 0,81 % -/200 -
20063 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - - -/200 -
20104 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 295 0,00 % -/200 -
20135 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - - -/200 -
20176 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 1 574 0,03 % -/200 -

Senátní volbyEditovat

Rok Obvod Jméno kandidáta Politická příslušnost Počet hlasů
1996 1 - Karlovy Vary Josef Havlíček ČSNS 503 1,93 %
2 - Sokolov Jiří Dytrych BEZPP 751 3,63 %
4 - Most Petr Pakosta BEZPP 1509 6,37 %
7 - Plzeň-město Pavel Rada ČSNS 1032 2,76 %
18 - Příbram Tomáš Sokol ČSNS 2353 7,44 %
20 - Praha 4 Vavřinec Bodenlos ČSNS 220 0,48 %
27 - Praha 1 Jiří Dienstbier ČSNS 7789 16,49 %
32 - Teplice Jutta Kučerová ČSNS 3218 11,66 %
33 - Děčín Mahulena Čejková ČSNS 2367 8,18 %
39 - Trutnov Vladimír Wolf ČSNS 1881 5,81 %
40 - Kutná Hora Radko Šťastný ČSNS 1082 3,57 %
47 - Náchod Jan Kačer ČSNS 2856 8,04 %
77 - Vsetín Aglaia Škarpová BEZPP 635 1,82 %
1998 37 - Jičín Jiří Drobeček BEZPP 2302 5,84 %
2000 11 - Domažlice Jaroslav Fridrich BEZPP 104 0,3 %
17 - Praha 12 Radim Uzel BEZPP 6223 20,11 %
35 - Jablonec nad Nisou Ivan Kracík BEZPP 1521 4,18 %
62 - Prostějov Oto Košta BEZPP 878 2,28 %
2002 27 - Praha 1 Jiří Hanzlíček BEZPP 187 0,66 %
2006 strana se voleb nezúčastnila
2008 strana se voleb nezúčastnila
2010 1 - Karlovy Vary Jaroslav Rovný ČSNS 1791 5,34 %
2012 23 - Praha 8 Jan Zenkl BEZPP 311 1,04 %
2014 strana se voleb nezúčastnila
2016 strana se voleb nezúčastnila
2018 14 - České Budějovice Marie Paukejová BEZPP 1082 2,47 %
62 - Prostějov Marek Obrtel BEZPP 3356 7,92 %

Volby do Evropského parlamentuEditovat

Volby v roce Počet hlasů Počet získaných mandátů
20041 2 944 0,12 % 0
2009 791 0,03 % 0
2014 502 0,03 % 0
  • 1V rámci Národní koalice (ČSNS + Národní strana)

Volby do zastupitelstev obcíEditovat

Volby v roce Hlasy v % Počet získaných mandátů Počet kandidátů
1919 17,3 % ?
1923
1927
1931
1938
1990 3,54 % 1055
1994 0,95 % 589 1989
1998 0,46 % 288 1610
2002 0,22 % 135 1354
2006 0,02 % 14 115
2010 0,03 % 20 107
2014 0,01 % 9 15
2018 0,02 % 13 80

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KUBEŠ, Vladimír. O novou ústavu. Praha: Melantrich, 1948. (čeština) 
  2. BENDA, Václav. Lidová strana- problémy a naděje. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977–1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 52-53.
  3. http://volby.cz/pls/kz2000/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20001112
  4. http://volby.cz/pls/kz2004/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20041105
  5. http://volby.cz/pls/kz2008/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20081017
  6. http://volby.cz/pls/kv2002/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=4&xdz=6&xnumnuts=0&xstrana=2
  7. http://volby.cz/pls/kv2006/kv22115?xjazyk=CZ&xid=0&xv=5&xdz=8&xnumnuts=0&xvyber=1
  8. http://volby.cz/pls/kv2006/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=9&xdz=8&xnumnuts=0&xstrana=2&xvyber=1
  9. http://volby.cz/pls/kv2006/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=9&xdz=8&xnumnuts=0&xstrana=361&xvyber=1
  10. http://www.csns.cz/files/2011-10-28_TZ_CSNS_Budinka.pdf
  11. http://zpravy.idnes.cz/clenove-csns-natreli-kriz-na-pamatku-zabitych-nemcu-na-ruzovo-p6z-/domaci.aspx?c=A111029_111607_domaci_fih
  12. a b http://www.novinky.cz/domaci/251674-paroubek-je-zkrachovaly-levicak-a-narcis-protestovalo-par-lidi.html
  13. Zastupitelé dle navrhující strany | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  14. Výsledky hlasování | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  15. Výsledky hlasování | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  16. http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Rejstrik.aspx?id=301

LiteraturaEditovat

  • KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948 : organizace, program, politika. Brno: Doplněk, 2002. 262 s. ISBN 80-7239-138-0. 
  • PETERA, Jaromír. Československá strana socialistická a rok 1968. In: KUBEŠ, Jiří. Historie 2003 : celostátní studentská vědecká konference : Pardubice, 4.-5. prosince 2003. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2004. ISBN 80-7194-697-4. S. 269-293.
  • KALETA, Martin. Petr Zenkl a hospodářský program Národně socialistické strany v letech 1945 - 1946. Bakalářská práce. Unicorn College, Praha, 2015. 113 s.
  • SKOPAL, Jaroslav. Konec jedné velké strany? : vzpomínky a analýza 1967-2006. Krásná Lípa: Marek Belza, 2007. 236 s. ISBN 978-80-903360-9-4. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat