Jan Kačer

český herec

Jan Kačer (* 3. října 1936 Holice) je český herec a režisér, manžel herečky Niny Divíškové.[1]

Jan Kačer
Jan Kačer (2007)
Jan Kačer (2007)
Narození 3. října 1936 (84 let)
Holice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie múzických umění v Praze
Titul doc.
Ocenění medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (1998)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm IV. třídy (2016)
Politická strana Česká strana národně sociální
Manžel(ka) Nina Divíšková
Děti Simona Kačerová
Klára Cimburová
Adéla Kačerová-Kubačáková
Funkce poslanec Federálního shromáždění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Kačer (1971)
Jan Kačer (2012)

ŽivotEditovat

V roce 1955 absolvoval na SPŠ keramické v Bechyni.

V roce 1959 dostudoval obor režie na pražské DAMU, poté odešel do Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Zde se vytvořila skupina generačně spřízněných herců a dramatických umělců, která později založila Činoherní klub v Praze. Zde Kačer působil také jako režisér (19651974) a herec (v ostravském Státním divadle 19761986). Od roku 1976 do 1981 působil souběžně v pražském Divadle E. F. Buriana a mezi léty 19861990 byl členem Divadla na Vinohradech[2].

Ve filmu debutoval v roce 1959 epizodní rolí Probuzení Jiřího Krejčíka. První hlavní roli ve mu poskytli Ján Kadár a Elmar Klos ve stejnojmenném filmu natočeném podle románu Smrt si říká Engelchen.

Režíroval mnoho divadelních her (Sbohem, Sokrate!, Pekař Jan Marhoul, Peer Gynt, Višňový sad, Revizor, Na dně) a několik televizních filmů (Jsem nebe, Město mé naděje).

Byl aktivní i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. V té době moderoval rovněž podvečery pro Masarykovo demokratické hnutí v Divadle Kolowrat. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[3]

V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu ve volebním obvodu Náchod za formaci Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální.[4] V senátních volbách roku 2004 se neúspěšně ucházel o křeslo senátora v obvodu Praha 6 jako nestraník za KDU-ČSL.[5]

Je také autorem tří vzpomínkových biograficky laděných knih (Jedu k mámě, 2003; Mírnou oklikou, 2005; K přátelům, 2012).

V roce 2014 obdržel ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce.[6] V roce 2016 obdržel Medaili za zásluhy I. stupně.[7]

V roce 2019 načetl audioknihu Fin Mika Waltari (vydala Audiotéka).

Divadelní režie, výběrEditovat

Filmografie, výběrEditovat

HerecEditovat

Práce pro rozhlasEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PEŠKA, Lukáš. Ratha chci sledovat naživo, ne z médií. 5 plus 2. 15. 8. 2013, roč. 2, čís. 33, s. 12. 
  2. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  4. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15.11. - 16.11.1996 [online]. volby.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  5. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.11. - 6.11.2004 [online]. volby.cz [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (česky) 
  6. Nadace Život umělce, tištěná publikace "Umělci ocenění za kalendářní rok 2014" (odkaz na pdf)
  7. Zeman vyznamenal 30 osobností, šest ocenil Řádem bílého lva [online]. ČTK [cit. 2016-11-19]. Dostupné online. 
  8. TUREK, Petr. Ernest Hemingway: Stařec a moře. Vltava [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat