Jan Kačer
český herec a divadelní režisér
Jan Kačer (* 3. října 1936 Holice) je český herec a režisér, vdovec po herečce Nině Divíškové.[1]
| Jan Kačer | |
|---|---|
 Jan Kačer (2007) | |
| Narození | 3. října 1936 (87 let) Holice  Československo |
| Alma mater | AMU v Praze |
| Povolání | herec, filmový režisér, politik, pedagog, televizní herec, režisér, učitel, divadelní herec, filmový herec a divadelní režisér |
| Titul | doc. |
| Ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň (1998)Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} IV. třídy (2016) |
| Politická strana | Česká strana národně sociální |
| Choť | Nina Divíšková (1962–2021) |
| Děti | Simona Kačerová Klára Cimburová Adéla Kačerová-Kubačáková |
| Funkce | poslanec Federálního shromáždění |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Život editovat
V roce 1955 absolvoval na SPŠ keramickou v Bechyni.[2]
V roce 1959 dostudoval obor režie na pražské DAMU, poté odešel do Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Zde se vytvořila skupina generačně spřízněných herců a dramatických umělců, která později založila Činoherní klub v Praze. Zde Kačer působil také jako režisér (1965–1974) a herec (v ostravském Státním divadle 1976–1986). Od roku 1976 do 1981 působil souběžně v pražském Divadle E. F. Buriana a mezi léty 1986 až 1990 byl členem Divadla na Vinohradech[3].
Ve filmu debutoval v roce 1959 epizodní rolí Probuzení Jiřího Krejčíka. První hlavní roli mu poskytli Ján Kadár a Elmar Klos ve stejnojmenném filmu natočeném podle románu Smrt si říká Engelchen.
Režíroval mnoho divadelních her (Sbohem, Sokrate!, Pekař Jan Marhoul, Peer Gynt, Višňový sad, Revizor, Na dně) a několik televizních filmů (Jsem nebe, Město mé naděje).
Byl aktivní i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. V té době moderoval rovněž podvečery pro Masarykovo demokratické hnutí v Divadle Kolowrat. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[4]
V senátních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu ve volebním obvodu Náchod za formaci Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální.[5] V senátních volbách roku 2004 se neúspěšně ucházel o křeslo senátora v obvodu Praha 6 jako nestraník za KDU-ČSL.[6]
Je také autorem čtyř vzpomínkových biograficky laděných knih (Jedu k mámě, 2003; Mírnou oklikou, 2005; K přátelům, 2012, Zadními vrátky, 2022).
V roce 2014 obdržel ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce.[7] V roce 2016 obdržel Medaili za zásluhy I. stupně.[8]
V roce 2019 načetl audioknihu Fin Mika Waltari (vydala Audiotéka).
Divadelní režie, výběr editovat
- 1958 Viktor Dyk: Ondřej a drak, Umění mladých (na scéně divadla ABC)
- 1959 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
- 1960 Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
- 1961 Carlo Goldoni: Poprask na laguně, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
- 1962 Vítězslav Nezval: Milenci z kiosku, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
- 1964 František Langer: Periferie, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava
- 1967 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor, Činoherní klub
- 1969 Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad, Činoherní klub
- 1970 Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti, Národní divadlo (Tylovo divadlo)
- 1971 Maxim Gorkij: Na dně, Činoherní klub
- 1973 Maxim Gorkij: Děti slunce, Národní divadlo
- 1976 Maxim Gorkij: Jegor Bulyčov a jiní, Divadlo E. F. Buriana
- 1976 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Státní divadlo Ostrava
- 1979 Antonín Máša: Rváč, Divadlo E. F. Buriana
- 1980 Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad, Divadlo E. F. Buriana
- 1981 William Shakespeare: Komedie masopustu, Činoherní studio Ústí nad Labem
- 1981 William Shakespeare: Bouře, Žižkovské divadlo
- 1982 Nikolaj Vasiljevič Gogol:, Revizor, Divadlo na Vinohradech
- 1983 Michail Lermontov: Maškaráda, Žižkovské divadlo
- 1985 William Shakespeare: Othello, Státní divadlo Ostrava
- 1986 Karel Čapek: Loupežník, Státní divadlo Ostrava
- 1989 Josef Topol: Hlasy ptáků, Divadlo na Vinohradech
- 1990 Vladislav Vančura: Pekař Jan Marhoul, Národní divadlo
- 1992 William Shakespeare: Zimní pohádka, Národní divadlo
- 1994 Henrik Ibsen: Peer Gynt, Národní divadlo
- 1996 Antonín Máša: Podivní ptáci, Národní divadlo
- 1997 Euripidés: Ífigeneia v Aulidě, Jihočeské divadlo České Budějovice
- 1999 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Divadlo Na Fidlovačce
- 2001 Florimond Hervé: Mamzelle Nitouche, Divadlo Na Fidlovačce
- 2002 William Shakespeare: Bouře, Divadlo F. X. Šaldy Liberec
Filmografie, výběr editovat
Film editovat
- 1959 Probuzení
- 1963 Smrt si říká Engelchen
- 1963 Cesta hlubokým lesem
- 1964 Každý den odvahu
- 1965 Nikdo se nebude smát
- 1965 Bloudění
- 1966 Návrat ztraceného syna
- 1966 Der sanfte Lauf
- 1967 Údolí včel
- 1967 Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky
- 1969 Den sedmý, osmá noc
- 1969 Flirt se slečnou Stříbrnou – role: redaktor Dr. Karel Leden
- 1978 Město mé naděje
- 1982 Vinobraní
- 1985 Vlčí bouda
- 1986 Operace mé dcery
- 1997 Výchova dívek v Čechách
- 1997 Modré z neba
- 1999 Vincenz Priessnitz
- 2004 Bolero
- 2005 Krev zmizelého
- 2007 Kumšt, Divadlo Na Jezerce
- 2018 Chata na prodej
Televize editovat
- 1969 Rozhovory (film) – role: soudce
- 1970 Alexandr Dumas starší (seriál) – role: Alexandr Dumas mladší
- 1973 Jana Eyrová (seriál) – Edward Rochester
- 2004 Rodinná pouta (seriál)
- 2007 Velmi křehké vztahy (seriál)
- 2015 Ordinace v růžové zahradě (seriál)
Práce pro rozhlas editovat
Vzpomínky editovat
- 2020 Legendy Činoherního klubu, vzpomínky Jana Kačera na pět osobností divadla Činoherní klub (Petr Čepek, Josef Somr, Jiřina Třebická, František Husák a Pavel Landovský), Český rozhlas, připravila Šárka Švábová.[10]
- 2022 Osudy Jana Kačera, pětidílné vzpomínky Jana Kačera v pořadu Osudy, Český rozhlas, Vltava[11]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ PEŠKA, Lukáš. Ratha chci sledovat naživo, ne z médií. 5 plus 2. 15. 8. 2013, roč. 2, čís. 33, s. 12.
- ↑ SEZNAM.CZ. Slavný herec (85) přišel už jako malý kluk o tatínka. Oběsil se kvůli strachu o rodinu. www.super.cz [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 15.11. - 16.11.1996 [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 5.11. - 6.11.2004 [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Nadace Život umělce, tištěná publikace "Umělci ocenění za kalendářní rok 2014" (odkaz na pdf) Archivováno 28. 7. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ Zeman vyznamenal 30 osobností, šest ocenil Řádem bílého lva [online]. ČTK [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.
- ↑ TUREK, Petr. Ernest Hemingway: Stařec a moře. Vltava [online]. Český rozhlas [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
- ↑ ŠVÁBOVÁ, Šárka. Legendy Činoherního klubu očima Jana Kačera. Populární divadlo v ulici ve Smečkách oslavilo 55 let své existence [online]. Český rozhlas, 2020-12-29 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
- ↑ ŠVÁBOVÁ, Šárka. Nešlo nám o úspěch představení, ale o změnu světa, vzpomíná Jan Kačer v Osudech [online]. Český rozhlas, 2021-01-25 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 8, 47, ISBN 978-80-200-1502-0.
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 33–35, 37, 47, 64, 84, 99, 107, 118, 123, 127, 128, 197, 258, 327, 340, 353, 435, 473, 474, 481, 506, 520, 537.
- Encyklopédia filmu, Obzor 1993.
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 551–553.
- Jan Kačer. Jedu k mámě. Praha : Eminent, 2003. 249 s. ISBN 80-7281-126-6.
- Jan Kačer. Mírnou oklikou. Praha : Eminent, 2005. 185 s. ISBN 80-7281-235-1.
- Jan Kačer. K přátelům. Praha : Eminent, 2012. 190 s. ISBN 978-80-7281-435-0.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 390–391.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 271.
- Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2.upr. a rozš. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 425.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 301.
- Mirek Novák: Jak jsme začínali, Koršach, Praha, 1994, str. 161–171, ISBN 80-900346-4-0.
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 109, 111–4, 129, 135, 187–8, 192, ISBN 978-80-239-9604-3.
- Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 23–4, 31, 66, ISBN 80-903399-5-6.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 14–15.
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 357, 359, ISBN 80-207-0485-X.
- Marie Valtrová: Divadlo s rodokmenem – Divadlo Na Jezerce, Brána, 2010
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 26, 101, ISBN 80-7243-121-8.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kačer na Wikimedia Commons 
Osoba Jan Kačer ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Kačer
- Jan Kačer v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Jan Kačer v databázi Archivu Národního divadla
- Jan Kačer v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jan Kačer ve Filmové databázi
- Jan Kačer na Kinoboxu
- Jan Kačer v Internet Movie Database (anglicky)
- Jan Kačer na Dabingforum.cz
- Jan Kačer na stránkách Národního divadla
- Jan Kačer – profil v projektu Zlatá šedesátá
- Vánoční setkání v Janíkově stodole Archivováno 4. 12. 2010 na Wayback Machine. Novinky.cz, 2.12.2010
- Rozhovor Katolický týdeník 30/2006
- Jan Kačer v cyklu České televize 13. komnata
