Josef David (politik)
Josef David, též Joža David (17. února 1884 Kylešovice[1] – 21. dubna 1968 Praha)[2], byl československý politik a dlouholetý meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou.
| Josef David | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1921 – 1939 | |
| Člen Státní rady Československé | |
| Ve funkci: 1940 – 1945 | |
| Místopředseda čs. vlády | |
| Ve funkci: 5. dubna 1945 – 6. listopadu 1945 | |
| Poslanec Prozatím. Nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodár. Nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | nár. soc. SNJ nár. soc. (ČSS) |
| Narození | 17. února 1884 Kylešovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 21. dubna 1968 (ve věku 84 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Děti | Milan David |
| Profese | politik, spisovatel, novinář, publicista a redaktor |
| Ocenění | Čestné občanství města Brna (1945) Čestné občanství města Třebíče (1945) Čestné občanství města Kladna (1947) |
| Commons | Josef David |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatStudoval na gymnáziu v Opavě. V rodných Kylešovicích zakládal dělnicko-vzdělávací jednotu. Počátkem století ho myšlenkově oslovil Václav Klofáč a jeho národně sociální hnutí kombinující sociální a národní tematiku. Roku 1902 byl zakladatelem České strany národně sociální v Opavě. Působil jako redaktor listu Pokrok v Brně, Stráže českého severu v Mostě, Obrany lidu v Mladé Boleslavi a Slezského slova v Opavě.[3]
Za první světové války bojoval v řadách rakousko-uherské armády, ale roku 1915 přeběhl do ruských pozic. Po pobytu v zajateckých táborech se začal angažovat v Československých legiích. Působil v redakci legionářského Československého deníku vydávaného v Rusku. Jednal s představiteli zahraničního politického exilu (Tomáš Garrigue Masaryk). Po válce se angažoval v organizacích sdružující československé legionáře, byl předsedou Československé obce legionářské.[3]
Po parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění. Byl do sněmovny kooptován až dodatečně roku 1921 jako jeden ze čtyř nových poslanců reprezentujících Československé legie.[4][5] Počátkem 20. let 20. století měl blízko k levicovému křídlu socialistické strany, ale na rozdíl o skupiny okolo Bohuslava Vrbenského ve straně zůstal.[6]
Poslanecký mandát obhájil i v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu, tedy formálně do roku 1939,[7] přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.[8]
Za druhé světové války působil v exilu ve Spojeném království, přičemž pomáhal s organizací československých zahraničních jednotek. Zasedal v exilové Státní radě Československé a v Slovanském výboru, který se orientoval na válečnou i poválečnou spolupráci se SSSR. V dubnu 1945 se stal náměstkem předsedy vlády v první vládě Zdeňka Fierlingera.[3] Po osvobození byl za národní socialisty v letech 1945–1946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění (zároveň působil od listopadu 1945, po odchodu z postu ve vládě, jako předseda Prozatímního Národního shromáždění[9]) a v letech 1946–1948 poslancem Ústavodárného Národního shromáždění.[7] Během únorového převratu v roce 1948 se nepřipojil k protikomunistické části národně socialistické strany a přispěl tak k legitimizaci mocenského zvratu ve prospěch KSČ.[3]
Jeho syn Milan byl manželem političky Jaroslavy Moserové.[10]
Profesí byl tajemníkem Československé obce legionářské. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.[11]
Dílo
editovat- Lužičtí Srbové. Londýn: Československý výbor pro slovanskou vzájemnost, 1944. 22 s.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1300. [online]. google.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d David Josef [online]. opava-city.cz [cit. 2011-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-10.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 392.
- ↑ 69. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 659. Dále jen: Politické strany.
- ↑ a b Josef David [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 290.
- ↑ http://www.exlibrisweb.cz/pdf/KZ2008-03.pdf
- ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-10]. Dostupné online.
Literatura
editovat- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 225.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 12. sešit : D-Die. Praha: Libri, 2009. 105-215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 144–145.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef David na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef David (politik)
- Projev Josefa Davida v Národním shromáždění roku 1937
- Josef David Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine. v KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
