Portál:První světová válka
První světová válka představuje jeden z nejrozsáhlejších a nejničivějších válečných konfliktů v lidské historii. Trvala od roku 1914 do roku 1918 a vyžádala si životy přibližně devět a půl milionu vojáků. Další miliony civilistů navíc zemřely v důsledku vojenských operací, při masakrech, pogromech, při genocidě Arménů, kvůli hladu a vyčerpání, rozšířeným nemocem a při pandemii španělské chřipky. Roznětkou celosvětového konfliktu byl úspěšný atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Poté vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a v návaznosti nato do války vstoupily i další země. Zpočátku proti sobě stály státy Trojdohody (Velká Británie, Francie a Rusko) proti Ústředním mocnostem (Německé císařství, Rakousko-Uhersko, Osmanská říše a Bulharské carství). Později do války vstoupily i další státy, například Itálie, Spojené státy americké nebo Rumunsko. Bitvy první světové války (z těch nejvýznamnějších například u Verdunu či na Sommě) měly charakter zákopových válek, kdy došlo k postupu vojsk často jen za cenu obrovských ztrát. Přes některé značné úspěchy Ústředních mocností (počáteční německý postup na západní frontě, vítězství na východní frontě v souvislosti s revolucí v Rusku, obsazení Srbska či porážka Rumunska) nakonec došlo k hospodářskému vyčerpání Německa a jeho spojenců. Po revoluci a pádu císařství podepsala nová německá vláda příměří. Konec války s sebou přinesl nejen nové rozdělení sil v Evropě, ale například i vznik extrémních režimů (Sovětské Rusko, Maďarská republika rad, Fašistická Itálie a jiné) či několik let trvající hospodářskou krizi.
Článek měsíce
|
Dnešní výročí
|
  První československý odboj bylo odbojové hnutí Čechů a Slováků během první světové války, jehož cílem bylo svržení Rakousko-Uherska a vytvoření samostatného československého státu. V čele odboje stály dva důležité orgány. V rámci domácího odboje se jednalo o Národní výbor československý. V zahraničním odboji působila Československá národní rada. Hlavními představiteli zahraničního odboje byli Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš, kteří se soustředili na naklonění si představitelů Dohody a vytváření československých vojenských jednotek, které byly později známy jako československé legie. Odboj v českých zemích a na Slovensku zesílil teprve na konci války, když došlo k citelnému oslabení monarchie. Hlavními vůdci českého domácího protirakouského odboje byli Karel Kramář a Alois Rašín. Mezi čelné osobnosti slovenského odboje patřili Matúš Dula, Vavro Šrobár či Milan Hodža. První odboj slavil úspěch na konci roku 1918, kdy došlo k zániku válkou vyčerpaného Rakousko-Uherska a k vytvoření samostatného Československa. |
 27. září za první světové války
|
Obrázek měsíce
|
Osobnost měsíce
|
  Němečtí vojáci připravení vyrazit do útoku během první bitvy na Marně. |
  Živojin Mišić byl srbský voják a polní maršál, který se účastnil všech konfliktů Srbska mezi roky 1876 a 1918. Studoval vojenskou akademii, načež bojoval v srbsko-turecké i rusko-turecké válce v letech 1876 až 1878. Získal hodnost poručíka a poté se účastnil také války s Bulharskem v roce 1885. Generál Radomir Putnik z něj udělal svého pobočníka, načež získal další zkušenosti v první a druhé balkánské válce. Generálskou hodnost získal po bitvě u Kumanova v roce 1912. Po vypuknutí první světové války, kde rakousko-uherská armáda napadla Srbsko, se Živojin Mišić podílel na organizování efektivní srbské obrany. Vyznamenal se především při vítězství v bitvě na Kolubaře, kdy byli Rakušané během nečekaného prosincového protiútoku obráceni na ústup, načež museli znovu vyklidit dobytý Bělehrad a ustoupit zpět za Dunaj. Mišić byl za odvrácení rakousko-uherského útoku odměněn hodností polního maršála. Po porážce v roce 1915 protestoval Živojin Mišić proti ústupu srbských sil, avšak nakonec se poddal a spolu se zbytky srbské armády podstoupil náročené stažení na Korfu přes Albánii a Černou horu. Po zotavení z přesunu se vedle spojenců z Dohody účastnil bojů na Soluňské frontě. Na konci války byl jmenován velitelem srbské armády a po vítězném konci války se stal náčelníkem generálního štábu armády Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Zemřel na počátku roku 1921 v Bělehradě. |
Kategorie
|
Citát měsíce
|
Chronologie
| ||||||||||
 |
|
 
| ||||||||||
Informace
|
Šablony
|
 Související portály: Historie ~ Válka ~ Druhá světová válka Související projekty: Historie |
 {{Portály|První světová válka}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}.
V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony |
