Zemské volby v Čechách 1908

Zemské volby v Čechách 1908 byly volby konané v Českém království od 20. února do 5. března 1908, kterými byli zvoleni poslanci Českého zemského sněmu coby zákonodárného sboru zemské samosprávy v rámci rakousko-uherského, respektive předlitavského ústavního systému.[1] Probíhaly podle kuriového systému. Šlo o historicky poslední volby do zemského sněmu před jeho paralýzou prostřednictvím obstrukcí a následným rozpuštěním roku 1913.

Zemské volby v Čechách 1908
StátČeské královstvíČeské království České království
Druh volebzemské
Volební termín20. února - 5. března 1908
Předchozí volby1901
Výsledky
Celkem 242 poslanců v Zemském sněmu
k většině třeba 122
Jiří Kristián Lobkowicz Josef Žďárský Karel Kramář
Jiří Kristián Lobkowicz Josef Žďárský Karel Kramář
volební lídr volební lídr volební lídr
Konzervativní velkostatek Čs. agrárníci mladočeši
5,136 hlasů 102,399 hlasů 44,304 hlasů
1.3 % 25.6 % 11.1 %
49  mandátů 43  mandátů 38  mandátů
0 25 29
Max Egon z Fürstenbergu
Max Egon z Fürstenbergu Karl Eppinger
volební lídr volební lídr
Ústavověrný velkostatek Něm. pokroková strana Něm. agrárníci
3,066 hlasů 18,728 hlasů 31,906 hlasů
0.8 % 4.7 % 8.0 %
21  mandátů 19  mandátů 15  mandátů
0 7 12

Dobové souvislostiEditovat

V roce 1908 už česká politická scéna díky zavedení rovného a všeobecného volebního práva na celostátní úrovni, poprvé realizovaného ve volbách do Říšské rady roku 1907, nabyla rysů systému více politických stran. Původní dominance staročeské a od počátku 90. let 19. století mladočeské strany byla vystřídána soutěží několika silných, stavovsky a ideologicky definovaných politických subjektů, přičemž podobné rozrůzňování probíhalo i v sudetoněmeckém (českoněmeckém) táboře. I historické strany jako mladočeská se musely vyrovnávat s proměnou volebního systému a založit svou agitaci na daleko širší voličské a společenské základně. Národnostní konflikt obou zemských etnik zároveň zůstával nevyřešen a ani opakovaná kola usmiřovacích a vyrovnávacích konferencí na tom nic neměnila. Ideologické a etnické štěpení se prohlubovalo i na celostátní úrovni. Po čtyřletém funkčním období vlády Ernesta von Koerbera zažívalo Předlitavsko období vládní nestability, rychlého střídání kabinetů a častého zablokování Říšské rady obstrukcemi, na což exekutiva reagovala opakovaně vládnutím mimoparlamentním způsobem.[2]

Výsledky volebEditovat

Volební systém do Českého zemského sněmu odpovídal parametrům, které zde nastavila již únorová ústava roku 1861. Zvoleno bylo 236 poslanců a to ve čtyřech skupinách: kurie venkovských obcí, skupina měst, skupina obchodních a živnostenských komor a kurie velkostatkářská, ve všech s omezeným volebním právem (volební cenzus). Na sněmu pak tyto čtyři volební skupiny tvořily tři kurie (poslanci zvolení za skupinu měst a skupinu obchodních a živnostenských komor zasedali v společné kurii měst). Kromě nich na sněmu zasedalo šest nevolených virilistů, kteří mandát nabývali z titulu své funkce.[3][4]

Sněmovní volby potvrdily ústup pozic mladočeské strany, která sice zůstávala díky omezenému volebnímu právu významnou silou, ale v počtu mandátů ji předstihli čeští agrárníci. Podobně se propadala i pozice tradiční hlavní politické strany českoněmeckého tábora, pokrokové strany. I v sudetoněmecké společnosti uspěli agrární kandidáti a kromě toho i radikálně nacionalistické formace antisemitského a všeněmeckého ražení. Naopak slabé byly české i německé strany katolické orientace. Beze změn zůstal poměr sil mezi oběma politickými proudy velkostatkářů, tedy konzervativním a ústavověrným velkostatkem.[1] Velkostatkáři totiž podobně jako v zemských volbách roku 1901 uzavřeli předběžnou dohodu o rozdělení mandátů s tím, že ve sboru svěřeneckých velkostatků připadne všech 16 křesel konzervativnímu velkostatku a ve sboru nesvěřeneckém pak 33 mandátů konzervativnímu a 21 ústavověrnému velkostatku.[5]

Z národnostního hlediska byl sněm složen z 99 etnických Čechů (včetně 1 virilního mandátu rektora české univerzity) a 90 Němců (včetně 21 proněmeckých a provídeňských ústavověrných velkostatkářů a 1 virilního mandátu rektora německé univerzity). 49 poslanců za konzervativní velkostatek bylo národnostně převážně nevyhraněno, do kategorie národnostně nevyhraněných řadily Národní listy v povolební analýze i 4 zbylé virilní hlasy představitelů katolické hierarchie.[6]

 
Strana Hlasy Poslanci
Abs. % ± Abs. % ±
České strany
Českoslovanská strana agrární 102,399 25.6 10.2 43 17.8 25
Národní strana svobodomyslná 44,304 11.1 20.5 38 15.7 28
Strana katolického lidu 34,076 8.5 8.2 1 0.4 1
Státoprávní strany (ČSNS a radikálové) 24,587 6.1 1.1 5 2.1 2
Společní čeští kandidáti 6,095 1.5 1.5 1 0.4 1
Národní strana 5,541 1.4 0.2 4 1.7 2
Česká strana pokroková 3,126 0.8 0.6 1 0.4 1
Živnostenští kandidáti 1,990 0.5 0.5 0 0
samostatní mladočeši 1,744 0.4 0.4 2 0.8 2
samostatní státoprávníci 1,708 0.4 0.4 2 0.8 2
samostatní agrárníci 1,543 0.4 0.4 0 0
ženská kandidátka 199 0.1 0.1 0 0
bez bližšího určení 3,964 1.0 0.4 1 0.4 1
Češi celkem 231,284 57.6 1.1 98 40.5 1
Německé strany
Německá agrární strana 31,906 8.0 5.9 15 6.2 12
Německá radikální strana 27,880 7.0 7.0 15 6.2 15
Německá pokroková strana 18,728 4.7 5.5 19 7.9 7
Německá lidová strana 10,656 2.6 2.8 8 3.3 6
Všeněmecké sjednocení 9,450 2.4 11.6 4 1.7 21
Společní němečtí kandidáti 6,826 1.7 1.7 0 0
Křesťansko-sociální strana 6,508 1.6 0.5 2 0.8 1
samostatní agrárníci 4,394 1.1 1.1 1 0.4 1
samostatní radikálové 863 0.2 0.2 1 0.4 1
Německá lidová strana dělnická 104 0.0 0.0 0 0
bez bližšího určení 3,814 1.0 1.0 3 1.2 3
Němci celkem 121,124 30.3 4.3 68 28.1 4
Národnostně nevyhraněné strany
Sociální demokracie 39,443 9.8 5.1 0 0
Velkostatkářské strany
Strana konzervativního velkostatku 5,136 1.3 1.2 49 20.2 0
Strana ústavověrného velkostatku 3,066 0.8 0.7 21 8.7 0
Velkostatkáři celkem 8,202 2.1 1.9 70 28.9 0
virilní poslanci 6 2.5 0
Celkem 400,058 100 242 100
Zdroj: [7]
Hlasy
Čs. agrárníci
25,6 %
Mladočeši
11,1 %
ČSSD
9,8 %
Katolíci
8,5 %
Něm. agrárníci
8,0 %
Něm. radikálové
7,0 %
ČSNS
6,1 %
Něm. liberálové
4,7 %
Něm. lidovci
2,6 %
Všeněmci
2,4 %
CS
1,6 %
Staročeši
1,4 %
Konz. velkostatek
1,3 %
ostatní
9,9 %
Hlasy
Češi
57,6 %
Němci
30,3 %
ČSSD
9,8 %
Velkostatkáři
2,1 %
Mandáty
Konz. velkostatek
20,2 %
Čs. agrárníci
17,8 %
Mladočeši
15,7 %
Úst. velkostatek
8,7 %
Něm. liberálové
7,9 %
Něm. agrárníci
6,2 %
Něm. radikálové
6,2 %
Něm. lidovci
3,3 %
ČSNS
2,1 %
Všeněmci
1,7 %
Staročeši
1,7 %
ostatní
8,5 %
Mandáty
Češi
40,5 %
Velkostatkáři
28,9 %
Němci
28,1 %

Dopady volebEditovat

Český zemský sněm zůstával i nadále složen na základě kuriového systému, tedy s výrazně omezeným volebním právem (zcela bez zastoupení i nadále proto zůstávali sociální demokraté). Pro nemožnost dohody české a německé politické reprezentace byl sněm trvale paralyzován a jeho význam jako relevantního politického fóra klesal. V době sněmovních voleb působila v Předlitavsku vláda Maxe Becka. Ta měla ambici dosáhnout urovnání národnostních sporů a utvořit trvalejší provládní většinu. Na Českém zemském sněmu ale po volbách opět probíhaly česko-německé potyčky a obstrukce a vláda reagovala tím, že sněm prakticky nesvolávala.[8] První zasedání sněmu se po březnových volbách uskutečnilo až 15. září 1908. Okamžitě na něm byly předloženy různé stranické návrhy na reformu volebního systému, 8. října 1908 pak vláda předložila vlastní návrh. Němečtí poslanci ale proti navrhovaným změnám přešli do obstrukce a zablokovali jakékoliv jednání tohoto zákonodárného sboru. Kvůli obstrukci bylo znemožněno i formální konstituování sněmu s jeho orgány a výbory.[9] Početní poměry na sněmu vyžadovaly pro schválení případné volební reformy přítomnost minimálně 182 poslanců, z nichž pro návrh muselo hlasovat 122. Ani jedno ze zemských etnik tak nemohlo takovou změnu prosadit proti vůli druhého zemského národa.[6]

15. října 1908 byl sněm odročen a začala vleklá krize jeho akceschopnosti. Čeští poslanci mezitím jako odvetu začali paralyzovat jednání Říšské rady pomocí obstrukcí. Eskalace národnostního napětí pak dokonce vedla v prosinci 1908 vládu k vyhlášení stanného práva v Praze a okolí.[10]

Sněm se již nikdy ve svém plénu nesešel a v roce 1913 ho vláda nechala rozpustit (takzvané Anenské patenty) a nahradit technokratickou zemskou správní komisí.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 331. (česky) 
  2. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 518–545. (česky) Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  3. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. (česky) 
  4. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  5. Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online. 
  6. a b Složení příštího sněmu král. českého. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 67, s. 3. Dostupné online. 
  7. Statistická příručka království Českého. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1913. Dostupné online. S. 54. 
  8. Česká společnost 1848–1918, s. 542.
  9. KOŘALKA, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-022-1. S. 176. (česky) 
  10. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 331–332. (česky) 

Související článkyEditovat