Zemské volby v Čechách 1908

Zemské volby v Čechách 1908 byly volby konané v Českém království od 20. února do 5. března 1908, kterými byli zvoleni poslanci Českého zemského sněmu coby zákonodárného sboru zemské samosprávy v rámci rakousko-uherského, respektive předlitavského ústavního systému.[1] Probíhaly podle kuriového systému. Šlo o historicky poslední volby do zemského sněmu před jeho paralýzou prostřednictvím obstrukcí a následným rozpuštěním roku 1913. Zemský zákonodárný sbor pro Čechy byl obnoven až v roce 1928 zřízením zemských zastupitelstev.

Zemské volby v Čechách 1908
StátČeské královstvíČeské království České království
Druh volebzemské
Volební termín20. února - 5. března 1908
Předchozí volby1901
Následující volby1928
Výsledky
Celkem 242 poslanců v Zemském sněmu
k většině třeba 122
Jiří Kristián Lobkowicz Josef Žďárský Karel Kramář
Jiří Kristián Lobkowicz Josef Žďárský Karel Kramář
volební lídr volební lídr volební lídr
Konzervativní velkostatek Čs. agrárníci mladočeši
5 136 hlasů 102 399 hlasů 44 304 hlasů
1,3 % 25,6 % 11,1 %
49  mandátů 43  mandátů 38  mandátů
0 25 29
Max Egon z Fürstenbergu Theodor Zuleger
Max Egon z Fürstenbergu Karl Eppinger Theodor Zuleger
volební lídr volební lídr volební lídr
Ústavověrný velkostatek Něm. pokroková strana Něm. agrárníci
3 066 hlasů 18 728 hlasů 31 906 hlasů
0,8 % 4,7 % 8,0 %
21  mandátů 19  mandátů 15  mandátů
0 7 12
Mapa výsledků podle jednotlivých kurií

Dobové souvislosti

editovat

V roce 1908 už česká politická scéna díky zavedení rovného a všeobecného volebního práva na celostátní úrovni, poprvé realizovaného ve volbách do Říšské rady roku 1907, nabyla rysů systému více politických stran. Původní dominance staročeské a od počátku 90. let 19. století mladočeské strany byla vystřídána soutěží několika silných, stavovsky a ideologicky definovaných politických subjektů, přičemž podobné rozrůzňování probíhalo i v sudetoněmeckém (českoněmeckém) táboře. I historické strany jako mladočeská se musely vyrovnávat s proměnou volebního systému a založit svou agitaci na daleko širší voličské a společenské základně. Národnostní konflikt obou zemských etnik zároveň zůstával nevyřešen a ani opakovaná kola usmiřovacích a vyrovnávacích konferencí na tom nic neměnila. Ideologické a etnické štěpení se prohlubovalo i na celostátní úrovni. Po čtyřletém funkčním období vlády Ernesta von Koerbera zažívalo Předlitavsko období vládní nestability, rychlého střídání kabinetů a častého zablokování Říšské rady obstrukcemi, na což exekutiva reagovala opakovaně vládnutím mimoparlamentním způsobem.[2]

Výsledky voleb

editovat

Volební systém do Českého zemského sněmu odpovídal parametrům, které zde nastavila již únorová ústava roku 1861. Zvoleno bylo 236 poslanců a to ve čtyřech skupinách: kurie venkovských obcí, skupina měst, skupina obchodních a živnostenských komor a kurie velkostatkářská, ve všech s omezeným volebním právem (volební cenzus). Na sněmu pak tyto čtyři volební skupiny tvořily tři kurie (poslanci zvolení za skupinu měst a skupinu obchodních a živnostenských komor zasedali v společné kurii měst). Kromě nich na sněmu zasedalo šest nevolených virilistů, kteří mandát nabývali z titulu své funkce.[3][4]

Sněmovní volby potvrdily ústup pozic mladočeské strany, která sice zůstávala díky omezenému volebnímu právu významnou silou, ale v počtu mandátů ji předstihli čeští agrárníci. Podobně se propadala i pozice tradiční hlavní politické strany českoněmeckého tábora, pokrokové strany. I v sudetoněmecké společnosti uspěli agrární kandidáti a kromě toho i radikálně nacionalistické formace antisemitského a všeněmeckého ražení. Naopak slabé byly české i německé strany katolické orientace. Beze změn zůstal poměr sil mezi oběma politickými proudy velkostatkářů, tedy konzervativním a ústavověrným velkostatkem.[1] Velkostatkáři totiž podobně jako v zemských volbách roku 1901 uzavřeli předběžnou dohodu o rozdělení mandátů s tím, že ve sboru svěřeneckých velkostatků připadne všech 16 křesel konzervativnímu velkostatku a ve sboru nesvěřeneckém pak 33 mandátů konzervativnímu a 21 ústavověrnému velkostatku.[5]

Z národnostního hlediska byl sněm složen z 99 etnických Čechů (včetně 1 virilního mandátu rektora české univerzity) a 90 Němců (včetně 21 proněmeckých a provídeňských ústavověrných velkostatkářů a 1 virilního mandátu rektora německé univerzity). 49 poslanců za konzervativní velkostatek bylo národnostně převážně nevyhraněno, do kategorie národnostně nevyhraněných řadily Národní listy v povolební analýze i 4 zbylé virilní hlasy představitelů katolické hierarchie.[6]

Volební účast

editovat
Kurie Počet Účast
Poslanců Voličů Odvolilo Hlasů
I. Velkostatky 70 457 166 8 204 36.3
II. Obchodní komory 15 195 165 517 84.6
III. Města 72 169 023 111 054 127 113 65.7
IV. Venkovské obce 79 437 085 270 925 270 925 62.0
Dohromady 236 606 760 382 310 406 759 63.2
Zdroj: [7]

Celkové výsledky

editovat
 
Strana Hlasy v první volbě Poslanci
Abs. % ± Abs. % ±
České strany
Českoslovanská strana agrární 102 399 25.6 10.2 43 17.8 25
Národní strana svobodomyslná 44 304 11.1 20.5 38 15.7 28
Strana katolického lidu 34 076 8.5 8.2 1 0.4 1
Státoprávní strany[p 1] 24 587 6.1 1.1 5 2.1 2
Společní čeští kandidáti 6 095 1.5 1.5 1 0.4 1
Národní strana 5 549 1.4 0.2 4 1.7 2
Česká strana pokroková 3 126 0.8 0.6 1 0.4 1
Živnostenští kandidáti 1 990 0.5 0.5 0 0
samostatní mladočeši 1 744 0.4 0.4 2 0.8 2
samostatní státoprávníci 1 708 0.4 0.4 2 0.8 2
samostatní agrárníci 1 543 0.4 0.4 0 0
ženská kandidátka 199 0.1 0.1 0 0
samostatní kandidáti 3 964 1.0 0.4 1 0.4 1
Češi celkem 231 284 57.6 1.1 98 40.5 1
Německé strany
Německá agrární strana 31 906 8.0 5.9 15 6.2 12
Německá radikální strana 27 880 7.0 7.0 15 6.2 15
Německá pokroková strana 18 728 4.7 5.5 19 7.9 7
Německá lidová strana 10 656 2.6 2.8 8 3.3 6
Všeněmecké sjednocení 9 450 2.4 11.6 4 1.7 21
Společní němečtí kandidáti 6 826 1.7 1.7 0 0
Křesťansko-sociální strana 6 508 1.6 0.5 2 0.8 1
samostatní agrárníci 4 394 1.1 1.1 1 0.4 1
samostatní radikálové 863 0.2 0.2 1 0.4 1
Německá lidová strana dělnická 104 0.0 0.0 0 0
samostatní kandidáti 3 814 1.0 1.0 3 1.2 3
Němci celkem 121 129 30.3 4.3 68 28.1 4
Národnostně nevyhraněné strany
Sociální demokracie 39 443 9.8 5.1 0 0
Velkostatkářské strany
Strana konzervativního velkostatku 5 136 1.3 1.2 49 20.2 0
Strana ústavověrného velkostatku 3 066 0.8 0.7 21 8.7 0
Velkostatkáři celkem 8 202 2.1 1.9 70 28.9 0
virilní poslanci 6 2.5 0
Neplatné a roztříštěné hlasy 6 701 1.6
Celkem hlasů 406 759 100 242 100
Celkem odevzdaných lístků 382 310 100
Registrovaní voliči/účast 606 760 63.2
Zdroj: [7][8]
Hlasy
Čs. agrárníci
25,6 %
Mladočeši
11,1 %
ČSSD
9,8 %
Katolíci
8,5 %
Něm. agrárníci
8,0 %
Něm. radikálové
7,0 %
ČSNS
6,1 %
Něm. liberálové
4,7 %
Něm. lidovci
2,6 %
Všeněmci
2,4 %
CS
1,6 %
Staročeši
1,4 %
Konz. velkostatek
1,3 %
ostatní
9,9 %
Hlasy
Češi
57,6 %
Němci
30,3 %
ČSSD
9,8 %
Velkostatkáři
2,1 %
Mandáty
Konz. velkostatek
20,2 %
Čs. agrárníci
17,8 %
Mladočeši
15,7 %
Úst. velkostatek
8,7 %
Něm. liberálové
7,9 %
Něm. agrárníci
6,2 %
Něm. radikálové
6,2 %
Něm. lidovci
3,3 %
ČSNS
2,1 %
Všeněmci
1,7 %
Staročeši
1,7 %
ostatní
8,5 %
Mandáty
Češi
40,5 %
Velkostatkáři
28,9 %
Němci
28,1 %

Výsledky dle jednotlivých kurií

editovat

Celkový přehled

editovat
Počty mandátů pro strany dle jednotlivých kurií
Kurie SKV ČsSA NSS SUV DFP DAP DRP DVP ČSNS ADV NS Ostatní Celkem
Velkostatky 49 N/A N/A 21 N/A N/A N/A N/A N/A N/A N/A N/A 70
Obchodní komory N/A N/A 6 N/A 7 N/A N/A N/A N/A N/A 2 N/A 15
Města N/A N/A 30 N/A 10 N/A 10 6 5 2 2 7 72
Venkovské obce N/A 43 2 N/A 2 15 5 2 N/A 2 N/A 8 79
Čechy celkem 49 43 38 21 19 15 15 8 5 4 4 15 236
Zdroj:[7]

Kurie velkostatku

editovat
Strana Hlasy Mandáty
Počet % Počet ±
Strana konzervativního velkostatku 5 136 62,6 49 0
Strana ústavověrného velkostatku 3 066 37,4 21 0
Neplatné a roztříštěné hlasy 2 0,0
Celkem hlasů 8 204 100 70
Zúčastnilo se voličů 166 100
Voliči v seznamu/účast 457 36,3
Zdroj: [9]

Kurie obchodních a živnostenských komor

editovat
Strana Hlasy Mandáty
Počet % Počet ±
České strany
Národní strana svobodomyslná 146 30,0 6 +2
Národní strana 58 11,9 2 -2
Češi celkem 204 42,0 8 0
Německé strany
Německá pokroková strana 282 58,0 7 0
Němci celkem 282 58,0 7 0
Neplatné a roztříštěné hlasy 31 6,0
Celkem hlasů 517 100 15
Zúčastnilo se voličů 165 100
Voliči v seznamu/účast 195 84,6
Zdroj: [9]

Kurie měst a průmyslových míst

editovat
Strana Hlasy Mandáty
Počet % Počet ±
České strany
Národní strana svobodomyslná 35 522 28,4 30 -8
Státoprávní strany[p 1] 13 810 11,1 5 +4
Národní strana 5 111 4,1 2 +1
Společní čeští kandidáti 3 371 2,7 1 +1
Samostatní svobodomyslní 1 744 1,4 2 +2
Česká strana pokroková 1 686 1,4 0 0
Strana katolického lidu 1 507 1,2 0 0
Samostatní kandidáti 808 0,6 0 0
Samostatní státoprávníci 726 0,6 1 +1
Živnostenští kandidáti 571 0,4 0 0
ženská kandidátka 199 0,2 0 0
Češi celkem 65 055 52,1 41 +1
Německé strany
Německá pokroková strana 16 751 13,4 10 -2
Německá radikální strana 15 909 12,7 10 +10
Německá lidová strana 6 073 4,9 6 -2
Společní němečtí kandidáti 6 073 3,6 0 0
Všeněmecké sjednocení 2 737 2,2 2 -10
Samostatní kandidáti 2 203 1,8 2 +2
Křesťansko-sociální strana 1 529 1,2 1 +1
Německá agrární strana 163 0,1 0 0
Němci celkem 49 930 39,9 31 -1
Národnostně nevyhraněné strany
Sociální demokracie 10 005 8,0 0 0
Neplatné a roztříštěné hlasy 1 454 1,1
Celkem hlasů 127 113 100 72
Zúčastnilo se voličů 111 054 100
Voliči v seznamu/účast 169 023 65,7
Zdroj: [10]

Kurie venkovských obcí

editovat
Strana Hlasy Mandáty
Počet % Počet ±
České strany
Českoslovanská strana agrární 102 399 38,5 43 +22
Strana katolického lidu 32 569 12,2 1 +1
Státoprávní strany[p 2] 10 777 4,1 0 -3
Národní strana svobodomyslná 8 636 3,2 2 -22
Samostatní kandidáti 3 156 1,2 1 +1
Společní čeští kandidáti 2 724 1,0 0 0
Samostatní agrárníci 1 543 0,6 0 0
Česká strana pokroková 1 440 0,5 1 +1
Živnostenští kandidáti 1 419 0,5 0 0
Samostatní státoprávníci 982 0,4 1 +1
Národní strana 380 0,1 0 -1
Češi celkem 166 025 62,3 49 0
Německé strany
Německá agrární strana 31 743 11,9 15 +12
Německá radikální strana 11 971 4,5 5 +5
Všeněmecké sjednocení 6 713 2,5 2 -11
Křesťansko-sociální strana 1 979 1,9 1 0
Německá lidová strana 4 583 1,7 2 -4
Samostatní agrárníci 4 394 1,7 1 +1
Společní němečtí kandidáti 2 261 0,9 0 0
Německá pokroková strana 1 695 0,6 2 -5
Samostatní kandidáti 1 611 0,6 1 +1
Samostatní radikálové 863 0,3 1 +1
Německá lidová strana dělnická 104 0,0 0 0
Němci celkem 70 917 26,6 30 0
Národnostně nevyhraněné strany
Sociální demokracie 29 438 11,1 0 0
Neplatné a roztříštěné hlasy 2 807 1,0
Celkem hlasů 270 925 100 79
Voliči v seznamu/účast 437 085 62,0
Zdroj: [11]

Výsledky v král. hlavním městě Praze

editovat
Strana Hlasy Mandáty
Počet % Počet ±
České strany
Národní strana svobodomyslná 10 122 39,1 8 -1
Národní strana 5 111 19,8 2 +1
Státoprávní strany[p 3] 2 567 9,9 0 0
Česká strana pokroková 904 3,5 0 0
Strana katolického lidu 587 2,3 0 0
Češi celkem 19 291 74,6 10 0
Německé strany
Společní němečtí kandidáti 3 612 14,0 0 0
Němci celkem 3 612 14,0 0 0
Národnostně nevyhraněné strany
Sociální demokracie 2 878 11,1 0 0
Roztříštěné hlasy 95 0,4 0 0
Neplatné hlasy 406 1,5
Celkem hlasů 26 282 100 10
Zúčastnilo se voličů 13 187 100
Voliči v seznamu/účast 17 120 77,0
Počet občanů/oprávněno volit 213 050 8,0
Zdroj: [12]

Dopady voleb

editovat

Český zemský sněm zůstával i nadále složen na základě kuriového systému, tedy s výrazně omezeným volebním právem (zcela bez zastoupení i nadále proto zůstávali sociální demokraté). Pro nemožnost dohody české a německé politické reprezentace byl sněm trvale paralyzován a jeho význam jako relevantního politického fóra klesal. V době sněmovních voleb působila v Předlitavsku vláda Maxe Becka. Ta měla ambici dosáhnout urovnání národnostních sporů a utvořit trvalejší provládní většinu. Na Českém zemském sněmu ale po volbách opět probíhaly česko-německé potyčky a obstrukce a vláda reagovala tím, že sněm prakticky nesvolávala.[13] První zasedání sněmu se po březnových volbách uskutečnilo až 15. září 1908. Okamžitě na něm byly předloženy různé stranické návrhy na reformu volebního systému, 8. října 1908 pak vláda předložila vlastní návrh. Němečtí poslanci ale proti navrhovaným změnám přešli do obstrukce a zablokovali jakékoliv jednání tohoto zákonodárného sboru. Kvůli obstrukci bylo znemožněno i formální konstituování sněmu s jeho orgány a výbory.[14] Početní poměry na sněmu vyžadovaly pro schválení případné volební reformy přítomnost minimálně 182 poslanců, z nichž pro návrh muselo hlasovat 122. Ani jedno ze zemských etnik tak nemohlo takovou změnu prosadit proti vůli druhého zemského národa.[6]

15. října 1908 byl sněm odročen a začala vleklá krize jeho akceschopnosti. Čeští poslanci mezitím jako odvetu začali paralyzovat jednání Říšské rady pomocí obstrukcí. Eskalace národnostního napětí pak dokonce vedla v prosinci 1908 vládu k vyhlášení stanného práva v Praze a okolí.[15]

Sněm se již nikdy ve svém plénu nesešel a v roce 1913 ho vláda nechala rozpustit (takzvané Anenské patenty) a nahradit technokratickou zemskou správní komisí.

Poznámky

editovat

Reference

editovat
  1. a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 331. 
  2. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 518–545. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  3. NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. 
  4. Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  5. Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online. 
  6. a b Složení příštího sněmu král. českého. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 67, s. 3. Dostupné online. 
  7. a b c Statistická příručka království Českého. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1909. Dostupné online. S. 62–63. 
  8. Statistická příručka království Českého. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1913. Dostupné online. S. 54. 
  9. a b KREJČÍ, Dobroslav. Statistika všeobecných voleb do sněmu Království českého, konaných počátkem r. 1908. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1908. Dostupné online. S. 38–39. 
  10. KREJČÍ, Dobroslav. Statistika všeobecných voleb do sněmu Království českého, konaných počátkem r. 1908. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1908. Dostupné online. S. 28. 
  11. KREJČÍ, Dobroslav. Statistika všeobecných voleb do sněmu Království českého, konaných počátkem r. 1908. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1908. Dostupné online. S. 29. 
  12. KREJČÍ, Dobroslav. Statistika všeobecných voleb do sněmu Království českého, konaných počátkem r. 1908. Praha: Zemská statistická kancelář království Českého, 1908. Dostupné online. S. 40. 
  13. Česká společnost 1848–1918, s. 542.
  14. KOŘALKA, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-022-1. S. 176. 
  15. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 331–332. 

Související články

editovat