Otevřít hlavní menu

Jiří Vyvadil

český poslanec (1992–1996), člen České národní rady, soudce Nejvyššího správního soudu ČR a právník, likvidátor Československé strany socialistické, zvaný Vyhonil

Jiří Vyvadil (* 2. srpna 1954 Praha) je český právník a politik, v 90. letech 20. století předseda Československé strany socialistické a poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za koalici Liberálně sociální unie, později za ČSSD, v letech 1996–2000 senátor za obvod č. 2 - Sokolov, poté do roku 2006 soudce různých stupňů až po Nejvyšší správní soud.

JUDr. Jiří Vyvadil

Předseda Čs. strany socialistické
Ve funkci:
18. března 1990 – 13. ledna 1991
Předchůdce Jan Škoda
Nástupce Ladislav Dvořák

1. senátor za obvod č. 2 - Sokolov
Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 23. listopadu 2000
Předchůdce Senát PČR vznikl
Nástupce Jan Hadrava

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 6. června 1996

Poslanec České národní rady
Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992[P 1]

Náměstek ministra spravedlnosti ČR
Ve funkci:
2005 – 27. února 2006[1]
Stranická příslušnost
Členství ČSS (LSU)
ČSSD (1993-2010)
ČSNS 2005 (2011)
ČSSD

Narození 2. srpna 1954 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Choť ženatý
Alma mater Univerzita Karlova
Profese politik, advokát a soudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

Vzdělání a profeseEditovat

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po promoci nastoupil jako podnikový právník do PZO Motokov, poté se stal advokátem v Chebu.

Politická kariéraEditovat

Po třináct let byl členem Československé strany socialistické. V letech 1984–1990 pracoval jako tajemník poslaneckého klubu ČSS ve Federálním shromáždění a České národní radě. V roce 1990 po krátkou dobu předsedal ČSS.[2] V březnu 1990 ho sjezd ČSS zvolil předsedou strany. Strana ale ve volbách v roce 1990 neuspěla a nezískala parlamentní zastoupení. Počátkem roku 1991 Vyvadil na svou funkci rezignoval.[3]

Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady (volební obvod Středočeský kraj) na kandidátní listině koalice LSU, do níž patřila i Československá strana socialistická, jejímž byl členem.[4][5]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V ní setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1996. Byl členem ústavněprávního výboru sněmovny. Již v září 1992 opustil poslanecký klub LSU a od listopadu zasedal spolu s Pavlem Hiršem a několika bývalými členy republikánské strany v Liberálním klubu, později klubu Liberální strany národně sociální. Tehdy nesouhlasil s levicovou orientací LSU a byl vstřícnější vůči koncepci ekonomické reformy prováděné pravicovou vládní koalicí. V říjnu 1993 přestoupil do klubu ČSSD.[6][7]

Od roku 1993 do roku 2010 byl členem ČSSD.[2] V senátních volbách v roce 1996 byl zvolen senátorem za senátní obvod č. 2 – Sokolov.[8] V Senátu pracoval jako místopředseda a do roku 2000 jako předseda Ústavně právního výboru, kdy mu vypršel čtyřletý mandát člena horní komory, který již neobhajoval.

Působení v justiciEditovat

V roce 2000 se neúspěšně ucházel o post veřejného ochránce práv,[9] ve stejném roce jej prezident jmenoval soudcem Okresního soudu v Sokolově,[10] od roku 2001 soudil u Obvodního soudu pro Prahu 3, v letech 2003 až 2005 působil na Městském soudu v Praze.[11] V březnu 2005 jej ministr spravedlnosti přidělil k Nejvyššímu správnímu soudu. Od září 2005 pobýval na roční stáži na Ministerstvu spravedlnosti, kde zastával pozici náměstka. Po tuto dobu mu byl pozastaven výkon soudcovské funkce. Tuto stáž musel v únoru 2006 předčasně ukončit, protože jej předseda NSS Josef Baxa odvolal zpět s odůvodněním, že nesplnil očekávání na brzkou reformu české justice, navíc se sešel s trestně stíhaným Tomášem Pitrem, o této schůzce nikoho neinformoval a svůj postup koordinoval pouze s premiérem Jiřím Paroubkem,[12] který jej na ministerstvo povolal. Baxa tehdy proti němu zahájil kárné řízení, jemuž se Vyvadil vyhnul tím, že se sám vzdal soudcovské funkce.[13] Později vykonával advokátní praxi.[14][15]

Další politické angažmáEditovat

V období Paroubkova předsednictví mu radil ve věci umístění amerického radaru na českém území. Před rokem 2010 se uváděl jako Paroubkův hlavní politický poradce pro strategické záležitosti a otázky justice.[16]

V senátních volbách 2010 neúspěšně kandidoval jako kandidát ČSSD do senátu za senátní obvod č. 1 – Karlovy Vary, když se ziskem 15,05 % hlasů skončil na třetím místě, od druhého postupového místa jej dělilo jen 91 hlasů.[17] V únoru 2011 se vrátil do České strany národně socialistické, která je jednou z nástupnic České strany socialistické, z níž byl ale kvůli vnitřním neshodám již v červnu 2011 vyloučen.[18] Později se vrátil do ČSSD jako člen místní buňky v Rokycanech, ale ve vysoké politice několik let nebyl znát.[14] Veřejně obhajoval střelce airsoftovou pistolí na prezidenta Václava Klause, organizoval petice proti církevním restitucím.[14]

Během tzv. Krymské krize v březnu 2014 zaslal coby předseda přípravného výboru občanského sdružení Přátelé Ruska v České republice ruskému velvyslanci dopis, v němž mimo jiné uvedl: „Původci a organizátoři této krize, představitelé EU a USA, využili radikalistických polofašistických a nacionalistických sil a společně uskutečnili státní převrat, při kterém odstranili legálního prezidenta. Přitom navíc uvedli do funkce dočasného premiéra, který je znám svými fašistickými sympatiemi.[14] Dopis hojně citovaly ruské servery a česká média jej označovala za „zvací dopis“ v upomínce na iniciativu některých českých komunistů v srpnu 1968.[14] Facebooková stránka Přátelé Ruska měli v té době přes 2200 členů, k příznivcům se hlásili kromě jiných poslanci ČSSD Jaroslav Foldyna a Stanislav Huml.[14]

V březnu 2015 Vyvadil na Facebooku založil skupinu zaměřenou na odpor vůči průjezdu amerického vojenského konvoje Českou republikou. Do skupiny se infiltrovala řada recesistů v čele s aktivisty Žít Brno Jaroslavem Cermanem a Robinem Kvapilem, čímž vznikl zmatek.[19] Cerman publikoval svou výpověď o průběhu akce na blogu časopisu Respekt[20] a v souladu s ní kauzu většinově interpretovala i česká média. Parlamentní listy zveřejnily rozhořčenou Vyvadilovu reakci, v níž mimo jiné uvedl, že o mystifikaci věděl a snažil se ji využít ve svůj prospěch.[21]

V dubnu 2015 prohlásil, že byl telefonicky kontaktován Alexandrem Zaldostanovem, vůdcem motorkářské skupiny Noční vlci s žádostí o pomoc při zajištění jejich průjezdu Českem,[22] resp. s žádostí o zorganizování setkání motorkářské skupiny s občany.[23] V otevřeném dopise premiéru Sobotkovi žádal, aby byl skupině při průjezdu Českem zajištěn policejní doprovod.[24] Jak s odstupem vyšlo najevo, Vyvadil při zajišťování podpory skupině nekomunikoval s Alexandrem Zaldostanovem, ale s recesisty z diskusního serveru Okoun.cz, kteří se za Zaldostanova vydávali.[25]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu České republiky.

ReferenceEditovat

  1. ČTK. Vyvadil na ministerstvu skončil. Lidovky.cz [online]. 2000-03-21 [cit. 2014-03-25]. Dostupné online. 
  2. a b Vzpurný náměstek Vyvadil na ministerstvu skončil. Novinky.cz [online]. 2006-02-27 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  3. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1458. 
  4. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1459. 
  7. Jiří Vyvadil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. 
  8. Senátní volby 1996 [online]. Volby.cz [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. 
  9. ČTK. Kluby mají kandidáty na ombudsmana. iDNES.cz [online]. 2000-03-21 [cit. 2009-12-29]. Dostupné online. 
  10. Soudci jmenovaní prezidentem republiky [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  11. JUDr. Jiří Vyvadil. Strukturovaný životopis [online]. Praha: Naši politici o.s., 2010-07-30 [cit. 2015-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  12. ŠTĚPÁNEK, Petr. Jiří Vyvadil – další Paroubkův talent. Virtually.cz [online]. 2010-01-28 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  13. Bývalý ministerský náměstek Vyvadil opouští NSS. Novinky.cz [online]. 2006-06-30 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  14. a b c d e f KLÍMOVÁ, Jana. Co vyvádí Vyvadil. Respekt.cz [online]. 2014-03-23 [cit. 2014-03-25]. Placený přístup k celému textu. Dostupné online. 
  15. JUDr. Jiří Vyvadil [online]. Praha: Česká advokátní komora [cit. 2015-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  16. Bývalý poradce Paroubka Vyvadil chce být senátorem. ParlamentniListy.cz [online]. 2010-06-30 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  17. Senátní volby 2010 [online]. Volby.cz [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. 
  18. KOLÁŘ, Petr. Vyvadil skončil, Paroubek finišuje. EURO. 2011, čís. 27–28. Dostupné online. 
  19. WIRNITZER, Jan. Vtipálci vyškolili „velitele“ Vyvadila, rozklížili odpor proti konvoji. IDNES.cz [online]. Dostupné online. 
  20. CERMAN, Jaroslav. Blog.Respekt.cz [online]. Dostupné online. 
  21. VYVADIL, Jiří. ParlamentníListy.cz [online]. Dostupné online. 
  22. Spanilá jízda Putinových jezdců. Vůdce Nočních vlků se ptal Vyvadila na cestu. Lidovky.cz [online]. 2015-04-17 [cit. 2016-03-17]. Dostupné online. 
  23. Příznivci plánují setkání s Nočními Vlky. Odpůrci sepisují petice a otevřené dopisy. EuroZprávy.cz [online]. 2015-04-22 [cit. 2016-03-17]. Dostupné online. 
  24. VYVADIL, Jiří. ParlamentníListy.cz [online]. Dostupné online. 
  25. MALÝ, Martin. Boj velitele Vyvadila s větrnými mlýny. ihned.cz [online]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat