Andrej Hlinka

československý římskokatolický duchovní a politik slovenské národnosti

Andrej Hlinka (27. září 1864, Černová[1], dnes část Ružomberku16. srpna 1938, Ružomberok[2]) byl slovenský katolický kněz, politik, vůdčí osobnost slovenského národního hnutí, signatář Martinské deklarace a zakladatel a vůdčí osobnost Hlinkovy slovenské ľudové strany (tzv. Ľuďáků).

Andrej Hlinka
Andrej Hlinka v roce 1932
Andrej Hlinka v roce 1932
1. předseda Hlinkovy ľudové strany
Ve funkci:
1913 – 16. srpna 1938
NástupceJozef Tiso
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
10. ledna 1919 – 9. října 1919
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1938
Stranická příslušnost
ČlenstvíKatolická lidová strana (do 1901)
Slovenská národná strana
Hlinkova slovenská ľudová strana (1905 – 1938)

Narození27. září 1864
Rakouské císařství Černová, Rakouské císařství
Úmrtí16. srpna 1938 (ve věku 73 let)
Československo Ružomberok, Československo
Profesekněz, politik
Náboženstvířímskokatolické
Oceněnívelkokříž Řádu znovuzrozeného Polska
CommonsAndrej Hlinka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Andrej Hlinka na fotografii z roku 1908
Hlinkův pomník v Prešově

ŽivotEditovat

Hlinka absolvoval kněžský seminář při Spišské kapitule, na kněze byl vysvěcen v roce 1889. Byl farářem na různých místech, naposledy v Ružomberku. Už v mládí začal politickou kariéru v řadách maďarské Lidové strany (Néppárt), vedené hrabětem Zichym. Stranu opustil poté, co se vzdala principů národnostní tolerance, mimo jiné nesouhlasila s Hlinkovou poslaneckou kandidaturou pro jeho národnostní projevy. Ve volbách 1901 dokonce podpořil kandidáta maďarské Liberální strany. V roce 1897 se stal redaktorem Ľudových novin, v roce 1906 založil Ľudovou banku a v roce 1910 slovenské tiskárny v Bratislavě. V letech 1905 a 1913 se neúspěšně pokoušel založit Slovenskou lidovou stranu. Mezitím byl v letech 1907–1910 ve vězení, oficiálně pro protimaďarské projevy během voleb 1906 a pro své projevy během českého přednáškového turné 1907. Reálně protože se vyslovil proti národnostnímu útlaku v Uhersku a mimo jiné kritizoval maďarizační školské zákony z roku 1907. Ve vězení se setkal a polemizoval s pozdějším maďarským komunistickým vůdcem Bélou Kunem. Psal a překládal teologická díla.

V roce 1918 se Hlinka stal členem nově vytvořené Slovenské národní rady. Na samém počátku byl nakloněn myšlence jednotného „československého národa“,[3] rychle ji však opustil. Ještě v témže roce se podílel na založení Slovenské ľudové strany, jíž se stal předsedou. Byl vůdčí osobností delegace Slováků, která v létě 1919 působila ve Francii na Versailleské konferenci, kde žádal autonomii pro Slovensko. Na tuto konferenci odjel na falešný polský pas, ale na jednání nebyl však Hlinka vůbec vpuštěn a po návratu byl krátce uvězněn na Mírově. Důvodem uvěznění bylo, že cestoval do Versailles právě na falešný pas.

U příležitosti 700 výročí založení Třetího řádu sv. Františka z Assisi, se v říjnu 1921 zúčastnil spolu se knězem Dr. Aloisem Kolískem první velké společné pouti Čechů a Slováků v novodobé historii Československa.[4] V roce 1924 byl jmenován papežským komořím a v roce 1927 apoštolským protonotářem.

V roce 1925 se jeho strana přejmenovala na Hlinkovu slovenskú ľudovú stranu (HSĽS), jíž byl až do konce svého života lídrem a hlavním ideologem. V letech 19181938 byl vůdce poslanecké frakce SĽS a posléze HSĽS v československém Národním shromáždění. 27. února 1938 jednal s K. H. Frankem ze Sudetoněmecké strany (SdP) o spolupráci; SdP pak poskytla hlinkovcům finanční podporu ve výši pět milionů korun.[5] Krátce před svou smrtí se dohodl na spolupráci mezi HSĽS, Konradem Henleinem a politickým vůdcem maďarské menšiny v Československu, hrabětem Esterházym.

IdeologieEditovat

Ideologický základ Hlinkova politického přesvědčení a politiky tvořilo hluboké vlastenecké cítění (zvýrazněné nejprve maďarskou nadvládou a posléze zřetelně slabším postavením Slováků v Československu), klerikalismus a antikomunismus. Jestliže v mládí byl odpůrcem útlaku Slováků ze strany Maďarů, po vzniku Československa se stal vášnivým odpůrcem „pražské centralizace“ a faktu, že většinu moci ve státě soustředili ve svých rukou Češi. Nicméně ve třicátých letech po sjezdu strany v Piešťanech v září 1936 tato strana jednoznačně přechází na autoritativní nebo spíše totalitní pozice a nachází vzory v rakouském stavovském státě, v Portugalsku Antónia Salazara, Frankově Španělsku nebo Mussoliniho Itálii. [6]

Náhledy na osobnost HlinkyEditovat

První prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk o Hlinkovi prohlásil: „Základním jeho rysem je ohromná primitivnost, nevzdělanost, naprostá nepotřeba kultury.[7]

Po Hlinkově smrti stanul v čele jeho strany Jozef Tiso. Strana postupně ovládla situaci na Slovensku a po vzniku Slovenského štátu převzala veškerou moc (teoreticky, prakticky ovšem byla její moc a moc jejích představitelů omezena přáními Německa). Strana se změnila ve skutečně masovou a z Hlinky se stala kultovní osobnost nového režimu. Odvolávaly se na něj i nově založené organizace Hlinkova garda (napodobenina německých Sturmabteilung) a Hlinkova mládež (napodobenina německých Hitlerjugend).

V dubnu 1939 přijal Slovenský sněm zákon o zásluhách Andreje Hlinky (83/1939 Sl.z.).

Po obnovení Československa v roce 1945 byl Hlinka jakožto antikomunista, klerikalista, odpůrce pragocentrismu a centralizace státu a i vzhledem k tomu, že před svou smrtí v roce 1938 krátce aktivně spolupracoval se Sudetoněmeckou stranou a Jánosem Esterházym, označen jako fašista či spíše klerofašista. Po sametové revoluci ovšem ztratil tento jednostranný negativní pohled svůj monopol.

Ve Slovak National Biography z roku 1991 je o něm uvedeno: „one of the most significant personalities in modern Slovak history, a nationalistic Christian politician and representative of Slovak autonomic efforts“ (česky: „jedna z nejvýznamnějších osobností moderní slovenské historie, nacionalistický křesťanský politik a představitel slovenských autonomistických snah“).

Jeho tvář byla vyobrazena na poslední slovenské tisícikorunové bankovce, platné před zavedením eura. V říjnu 2007 Národní rada Slovenské republiky přijala zákon č. 531/2007 Z.z., o zásluhách Andreje Hlinky o státotvorný slovenský národ a o Slovenskou republiku. Je po něm pojmenován slovenský Řád Andreje Hlinky.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu pro prohlížení je nutná registrace na FamilySearch
  2. Andrej Hlinka. Národní listy. 17. 8. 1938, s. 1. Dostupné online. 
  3. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 108-110. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa.. 
  4. KUBANOVIČ, Zlatko. Historický náhľad do dejín slovenských saleziánov (Od dona Bosca do roku 1924). Bratislava: Don Bosco, 2019. ISBN 978-80-8074-436-6. S. 137 - 139. (slovenština) 
  5. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 139-146
  6. TELEVIZE, Česká. „Za Boha život – za národ slobodu!“ Před osmdesáti lety zemřel Andrej Hlinka. ČT24 [online]. [cit. 2019-05-22]. Dostupné online. (česky) 
  7. Byl Andrej Hlinka vždy proti Československu?. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2017-11-03]. (česky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat