Polská socialistická dělnická strana v Československu

Polská socialistická dělnická strana (polsky Polska Socjalistyczna Partia Robotnicza, zkratka PSPR, plným názvem Polská socialistická dělnická strana v Československu, Polska Socjalistyczna Partia Robotnicza w Czechosłowacji) byla politická strana na území prvorepublikového Československa, která reprezentovala část polské národnostní menšiny.

DějinyEditovat

Navazovala na dřívější politickou organizaci sociálních demokratů polské národnosti působící na území Slezska za dob Rakouska-Uherska. Byla založena v únoru 1921. Krátce poté v ní ale došlo k rozkolu mezi pravicí a levicí a velkou část jejích předních funkcionářů přebrala Komunistická strana Československa (ke komunistům odešli například Emanuel Chobot, Ludwik Lizak nebo Engelbert Wawreczka. Mnozí z nich ale byli brzy poté odstaveni v rámci KSČ nástupem mladší generace. Emanuel Chobot a mnozí další se tak po několika letech vrátili do Polské socialistické dělnické strany. Předsedou byl Emanuel Chobot, mezi další představitele patřil mimo jiné Antoni Steffek, Wiktor Sembol či Arnold Kwietniowski.[1]

Před parlamentními volbami v roce 1925 vytvořila strana koalici nazvanou Polský lidový a dělnický svaz, ve kterém se spojilo několik polských menšinových stran. Kromě Polské socialistické dělnické strany ještě Polské lidové strany, Svaz slezských katolíků v Československé republice a Slezská lidová strana. V parlamentu za tuto širokou koalici zasedl ovšem jen Leon Wolf ze Svazu slezských katolíků v Československé republice. V parlamentních volbách v roce 1929 kandidovala tato široká polská koalice společně s Židovskou stranou a polská část získala dva mandáty v parlamentu, z nichž jeden připadl zástupci socialistů, Emanuelovi Chobotovi.[2]

Během 30. let 20. století se strana jako odraz prohlubujícího se zahraničněpolitického odcizování mezi Československem a Polskem, stala terčem agitace ostatních polských stran a byla kritizována pro svou blízkost československé vládní koalici a Československé sociálně demokratické straně dělnické. V důsledku této agitace a finanční podpory z Polska se ve straně roku 1934 utvořila národovecky, propolsky a autonomisticky orientovaná frakce, která se osamostatnila pod názvem Polská sociálně demokratická strana v Československu. Do parlamentních voleb v roce 1935 pak tato odštěpenecká strana a ostatní polské strany šly na kandidátní listině Autonomistický blok, které dominovala Hlinkova slovenská ľudová strana, zatímco zbytková Polská socialistická dělnická strana spojila síly s Československou sociálně demokratickou stranou dělnickou. Nezískala ale žádný mandát a v následujících letech i ona začala částečně prolamovat svou izolaci v polském táboře a spolupracovat s autonomistickými politickými stranami. Tato spolupráce ale narazila na své limity v březnu 1938, kdy Polská socialistická dělnická strana odmítla v rámci pokračující integrace polského politického spektra vstup do platformy nazvané Svaz Poláků v Československu.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 950–952. (česky) Dále jen: Politické strany. 
  2. a b Politické strany. 950-952