Semily
Semily (německy Semil) jsou město ležící na severovýchodě Čech a jihovýchodě Libereckého kraje v okresu Semily.[4] Rozkládají se v hlubokém údolí u soutoku Jizery s Oleškou na severní hranici Českého ráje.[5] V Semilech žije přibližně 8 100[1] obyvatel, a jsou tak v rámci okresu předstiženy Turnovem. Zároveň jde o okresní město s nejnižším počtem obyvatel v Česku. Leží v kotlině na řece Jizeře ve výšce 340 m n. m.,[6] kolem 50 km od Liberce a asi 100 km od Prahy.
Semily | |
---|---|
![]() Pohled na město | |
![]() ![]() | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | město |
Pověřená obec | Semily |
Obec s rozšířenou působností | Semily (správní obvod) |
Okres | Semily |
Kraj | Liberecký |
Historická země | Čechy |
Stát | ![]() |
Zeměpisné souřadnice | 50°36′7″ s. š., 15°20′8″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 8 081 (2024)[1] |
Rozloha | 16,31 km²[2] |
Nadmořská výška | 340 m n. m. |
PSČ | 513 01 |
Počet domů | 1 532 (2021)[3] |
Počet částí obce | 4 |
Počet k. ú. | 3 |
Počet ZSJ | 15 |
Kontakt | |
Adresa městského úřadu | Husova 82 51301 Semily podatelna@mu.semily.cz |
Starostka | Lena Mlejnková (SLK) |
Oficiální web: www | |
![]() ![]() Semily | |
Další údaje | |
Kód obce | 576964 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
![]() | |
![]() Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rozloha Semil je 16,31 km².[4] Město se člení na tři katastrální území (Semily, Spálov u Semil, Bítouchov u Semil) a čtyři místní části (Semily, Podmoklice, Spálov, Bítouchov). Mezi památky Semil patří děkanský kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Jana Křtitele, hotel Obecní dům, dům čp. 2 (muzeum), tři roubené chalupy v Jílovecké ulici, mariánský sloup, sochy sv. Anny a sv. Václava u děkanského kostela, sochy sv. Jana Nepomuckého, dr. Františka Ladislava Riegra, sousoší Antala Staška a Ivana Olbrachta a další.
V blízkosti města se nachází ojedinělé údolí Jizery, jež patří do Geoparku UNESCO, prochází jím Riegrova a Kamenického stezka.
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o Semilech, resp. o farním kostele, je z roku 1352, a dá se tedy předpokládat, že obec samotná existovala již dříve. Vsi Podmoklice a Klinkovice jsou připomínány již v roce 1318 jako majetek Voka z Rotštejna. V Semilech sídlila šlechta, která zde pravděpodobně na Koštofranku vystavěla tvrz a později u Jizery dvůr a nakonec na počátku 18. století zámek. V roce 1542 se majetkové poměry ustálily a Semily se dostaly do vlastnictví rodu Smiřických ze Smiřic. Později přešly do rukou Albrechta z Valdštejna, který je v roce 1628 postoupil do zástavy Mikuláši Desfoursovi, jenž je roku 1635 získal do dědičného vlastnictví.
V roce 1691 postihl Semily požár, při němž shořela většina domů včetně někdejší fary, školy, radnice, panských domů a dvou kostelů. Majitel panství Ferdinand Ignác Desfours mimo řady opatření k obnově nechal postavit nový jednopatrový barokní zámek, v jehož severozápadním křídle je částečně zakomponována i budova původní renesanční tvrze.
V roce 1713 již měly Semily více domů nežli před požárem. Byly pak v majetku Desfoursů až do roku 1748, kdy byly prodány hr. Františku Václavu Caretto-Millesimo, zeti Ferdinanda Desfourse. Panství bylo v roce 1754 ještě rozšířeno o statek Jesenný a Škodějov. Roku 1810 prodal Josef Caretto-Milesimo semilské panství podnikateli Jakubu Veithovi, který se zde za kontinentální blokády snažil zavést výrobu řepného sirobu. V roce 1824 koupil Semily Karel Alain Gabriel kníže Rohan, vévoda Montbazonský a Bouillonský. Zámek Rohanové od roku 1850 pronajímali nově vytvořeným státním úřadům, jako okresnímu hejtmanství, okresnímu soudu, bernímu úřadu aj. Město na přelomu let 1898/1899 za 270 tisíc zlatých koupilo část velkostatku včetně zámku, pivovarů a lesů, čímž si vytvořilo podmínky k dalšímu růstu. Nezbytnou přístavbu zámku si již nemohlo dovolit a prodalo jej proto roku 1924 státu. Ten jej využívá dodnes, po zrušení okresních úřadů v roce 2002 je mj. sídlem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Semily se staly pověřenou obcí 3. stupně s 21 spádovými obcemi. Roku 1939 se se Semily sloučila obec Podmoklice a v roce 1964 byly připojeny také Bítouchov a Spálov.
Název Semily se ustálil až v polovině 19. století, od kdy se také pro městečko Semily, jak je od neznámé doby nazýváno, již trvale užívá označení město. Na starších mapách a dokumentech najdeme i tvary Semil, Semill, Semile, Semille či dokonce Seemühl. Od čeho je jméno odvozeno se lze jen dohadovat – podle jazykovědců by mělo označovat osadu „semilů“, tj. lidí, kteří jsou milí nebo kteří se líbí.
Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím a řemesly, zejména zpracováním lnu a bavlny a tkalcovstvím, od poloviny 19. století v továrnách. K průmyslovému rozvoji Semil a Podmoklic přispěla stavba železniční tratě z Pardubic do Liberce v letech 1856–1858.
Počátkem 20. století se začalo více dbát na vzhled města. Nevzhledné budovy, které nebyly zničeny po dalším požáru, byly zbourány a nahrazeny většími a výstavnějšími. Postavila se i Semilská nemocnice a vyrostla vilová čtvrť Na Kruhách v místech, kde byly původně jen louky. Čistý přírůstek domů v 1. desetiletí 20. století byl 115.
Po skončení 1. světové války bylo postaveno dalších 26 domů Na Kruhách a 46 domů na Letné. Zbudovala se učňovská škola, druhá budova nemocnice, krematorium a v Podmoklicích škola. Po 2. světové válce bylo vystaveno gymnázium, Základní škola Dr. F. L. Riegra, vyrostlo několik bytových sídlišť: Oleška, Řeky, Pod nádražím, Černý most; výstavba rodinných domů pokračovala nad nádražím, v lokalitě Vinice a Nad špejcharem.
Přírodní poměry
editovatMěsto Semily se nachází v jihovýchodním cípu Libereckého kraje v Semilském okresu. Leží v údolí na soutoku řek Jizery a Olešky a na svazích, především na jižní straně (Komenského náměstí, Nad Špejcharem, Vinice). Území bývalo často řekou Jizerou zaplavováno, proto bylo městečko původně položeno ve vyšší výšce kolem dnešního Komenského náměstí a např. nynější Riegrovo náměstí a Podmoklice nebyly zastavěny.
Západně od Semil se nachází národní přírodní památka Kozákov a chráněná krajinná oblast Český ráj. Severozápadně od města chrání údolí Jizery přírodní památka Galerie a na ni navazující přírodní rezervace Údolí Jizery u Semil a Bítouchova. Východním směrem se nachází Krkonošské podhůří, v němž se mj. nalézá národní přírodní památka Strážník.
Klima
editovatSemily se nacházejí v mírně teplé oblasti s častými dešti. Klima je celkem vyrovnané bez místních anomálií. Průměrná délka slunečního svitu ve dne je 5 hodin a průměrný počet deštivých dnů v roce je 150.[7]
Semily – podnebí | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Období | leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec | rok |
Průměrné denní maximum [°C] | 0 | 2 | 6 | 11 | 17 | 18 | 20 | 21 | 16 | 11 | 4 | 1 | 11 |
Průměrné denní minimum [°C] | −2 | −2 | 0 | 2 | 6 | 10 | 11 | 11 | 8 | 5 | 1 | −1 | 4 |
Průměrné srážky [mm] | 45 | 60 | 114 | 59 | 63 | 117 | 145 | 55 | 80 | 80 | 72 | 66 | 956 |
Zdroj: http://www.zoover.co.uk/czech-republic/liberecky/semily/weather |
Politika
editovatZastupitelstvo
editovatSemilské zastupitelstvo má dvacet jedna členů, včetně starosty a dvou místostarostů. Rada města je sedmičlenná.
Ve volebním období 2010–2014 byli zvoleni kandidáti těchto stran: Volba pro Semily (12 mandátů), Semiláci (2 mandáty), ODS (2 mandáty), SNK-ED (1 mandát), KSČM (1 mandát), ČSSD (1 mandát), Unie pro sport a zdraví (1 mandát) a Strana pro otevřenou společnost (1 mandát). Starostou se stal Mgr. Jan Farský z vítězné Volby pro Semily, místostarostkami Lena Mlejnková a Marcela Volšičková, obě taktéž z Volby pro Semily. V městské radě zasedali kromě pěti zastupitelů z Volby pro Semily také Vladimír Šimek (SNK-ED) a Karel Krejsa (ČSSD).
Po komunálních volbách konaných v říjnu 2014 se do zastupitelstva dostalo osm osobností kandidujících za Volbu pro Semily, následované čtyřmi za ANO 2011, třemi za uskupení SPOLU a po dvou z kandidátek České strany sociálně demokratické (ČSSD), dále Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) a společné Semiláků s Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou (KDU-ČSL).[8] Po volbách se starostkou stala Věra Blažková (ANO 2011), jež vystřídala Jana Farského (Volba pro Semily), který již podle svých předvolebních vyjádření na tuto funkci nechtěl kandidovat.[9] Tato sestava však neměla dlouhého trvání, neschopnost vyřešit problematický stav městské nemocnice vedla 25. března 2015 k odvolání starostky a celé rady, do níž byli poté zvoleni čtyři zastupitelé Volby pro Semily a jeden za ČSSD (dvě místa jsou stále volná a nabízena ostatním stranám). Starostkou byla zvolena Lena Mlejnková (v minulém období místostarostka) a místostarosty Ing. Tomáš Sábl a Vladimír Šimek.[10]
Vlajka a znak
editovatOd 16. století má městečko již svůj znak – na modrém štítu jelen vpravo kráčející od lípy po zelené louce, nad ním do oblouku šest šesticípých hvězd. V roce 1992 byla městu Semily schválena Českou národní radou městská vlajka, jejíž barevné řešení vychází z barev znaku. Vlajku tvoří modrý a zelený pruh, které jsou od sebe odděleny šesti zlatými šesticípými hvězdami.
Obyvatelstvo
editovat2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 8 986 | 8 924 | 8 886 | 8 944 | 8 919 | 8 830 | 8 710 | 8 681 | 8 630 | 8 576 | 8 548 | 8 512 | 8 472 | |
Hustota zalidnění (obyv./km2) | 551 | 547 | 545 | 549 | 547 | |||||||||
Průměrný věk | 40,1 | 40,5 | 40,7 | 41,0 | - |
Nejvíce obyvatel žije v místní části Podmoklice. Míra úmrtnosti v Semilech mírně převyšuje krajskou i celorepublikovou úroveň, což je způsobeno vyšším průměrným věkem obyvatel, protože mládež odtud odchází pro nedostatek pracovních příležitostí. Kriminalita v Semilech je na velmi nízké úrovni (index kriminality 17, Most má index kriminality 43). Podíl vysokoškoláků v Semilech je dosud také na nízké úrovni.
Sídliště
editovatVeškerá semilská sídliště se nacházejí v místní části Podmoklice:
- sídliště Černý most: budované převážně svépomocí, nazvané podle silničního mostu, pod nímž prochází železniční trať. Vyrůstalo v 70. letech 20. století
- sídliště Oleška: první sídliště v Semilech, vybudované v letech 1951–1961 pro 1100 obyvatel
- sídliště Pod Nádražím: postaveno v letech 1961–1966 pro 1300 obyvatel i se zázemím
- sídliště Řeky: největší sídliště v Semilech pro 2300 obyvatel, stavěno v letech 1978–1984
Školství, kultura a sport
editovatŠkolství
editovatVe městě je pět mateřských škol – křesťanská na ulici Pekárenské, waldorfská na ulici Pod Vartou, Luční, Treperka a Na Olešce. Základních škol je také pět – Dr. F. L. Riegra na Jizerské ulici, Ivana Olbrachta v ulici Nad Špejcharem, základní a střední waldorfská v Tyršově ulici, speciální v Nádražní ulici, praktická a speciální v Jizerské ulici. Semily mají i tři střední školy – integrovanou v ulici 28. října, Waldorfská základní a střední škola Semily, příspěvková organizace v ulici Jana Žižky a v ulici Tyršova; a Gymnázium Ivana Olbrachta v ulici Nad Špejcharem.
První škola v Semilech vznikla někdy v 16. století poblíž radnice. Zprávy jsou velmi kusé a přesná data známa nejsou. Jednalo se o pouhou dřevěnou chalupu s tabulí a dlouhou lavicí pro žáky. Prvním známým učitelem byl roku 1561 jistý Vávra písař.[13]
První zděná školní třída byla na faře, jež byla postavena roku 1797.[13] Měla jednu třídu a její kapacita byla až 100 dětí. V roce 1841 byla pronajata v jiném domě druhá místnost, protože první nepostačovala. Teprve o dvacet let později byla postavena v místě dnešní ZUŠ trojtřídní, později čtyřtřídní obecná škola. Roku 1886 byla prosazena a následně postavena měšťanská škola, dodnes fungující, hned vedle stávající.[14] Brzy však byly obě školy přeplněné a byly zřízeny provizorní třídy na radnici.
30. srpna 1931[14] byla otevřena v Podmoklicích v Žižkově ulici moderní obecná škola (dnes waldorfské lyceum), jež byla pojmenována po T. G. Masarykovi. Dne 1. září 1949 bylo založeno čtyřleté gymnázium (dnes i osmileté), od roku 1951 sídlící v moderní budově od architekta Oldřicha Udatného. V prvorepublikové učňovské škole v ulici 28. října je dnes Integrovaná střední škola. Semilskou zvláštností je Waldorfská základní a střední škola, jejíž specifický systém výuky, založený Rudolfem Steinerem na antroposofii, přitahuje děti a mládež i jejich rodiče z celé republiky. Základní škola na sídlišti v Řekách nese jméno slavného semilského rodáka dr. F. L. Riegra. Všechny semilské školy prošly v nedávných letech kompletní rekonstrukcí a zateplením.
Kultura
editovatKulturní a společenský život v Semilech z velké části organizuje Kulturní centrum Golf, dokončený v roce 1979 a pro svou estetickou hodnotu navržený k prohlášení za kulturní památku. V jeho velkém sále se odbývají divadla, koncerty, plesy a další akce. V letech 2009–2010 byla provedena úplná rekonstrukce starého kina Jitřenka na Riegrově náměstí, které pro biografická představení slouží již od roku 1920, má 117 míst a je vybaveno špičkovou digitální technologií, která umožňuje zajišťovat i on-line přenosy operních, baletních a činoherních představení z předních světových divadel. V budově sídlí také Městská knihovna se 66 tisíci svazky knih, nabízející kromě internetu pro veřejnost také kurzy Univerzity třetího věku, přednášky a besedy o literatuře. Muzeum a Pojizerská galerie, jež hostí také Informační centrum, kromě tematických historických výstav a výstav děl regionálních umělců přináší i pohledy do tvorby renomovaných autorů, besedy a komorní koncerty. Spravuje také Červenou roubenku s pilníkářskou dílnou a způsob života domkáře na periférii města. S výtvarnými a historickými výstavami se můžeme setkat také ve foyer Státního okresního archivu Semily. (pořádání výstav). Možná vás přiláká i soukromé Technické muzeum v nedalekém Loukově.[15]
Spolkový život
editovatJeden z nejstarších spolků je pěvecký sbor Jizeran. Na veřejnosti poprvé vystoupil 27. června 1860,[16] založen byl Bedřichem Pincem. Po roce 1990 byl obnoven Mgr. Jaroslavem Vávrou. V současnosti diriguje sbor Jiří Kurfiřt – ředitel ZUŠ.
Hasiči a sokolové byli původně sdruženi v jednom spolku, založeném už roku 1871. Časem se jejich kroky rozešly, ale fungují dodnes k prospěchu města.
Semily ve světě proslavila Jizerka – špičkový dětský a mládežnický sbor, založený Alenou Kuželovou v roce 1965. Alena i její manžel Václav, který se na vedení sboru podílel od roku 1967, byli za svou mnohaletou obětavou práci oceněni řadou uznání – mj. čestným občanstvím Semil (2005), Cenou Františka Lýska a Cenou Bedřicha Smetany. Má dva přípravné sbory: Sedmikrásku (1.–2. třída ZŠ) a Čekanky (3.–5. třída ZŠ), dále Smíšený sbor a mužskou H9. Jizerka zpívala v mnoha evropských zemích, USA a Japonsku. V roce 2007 se hlavní sbormistryní Jizerky stala bývalá žačka Brádlových, dnes renomovaná mezzosopranistka Nadia Ladkany.[17]
Na dlouhou tradici ochotnického divadla, založeného roku 1862, navazuje dnes PODIO, jehož režisérem je bývalý loutkoherec Zdeněk Lindner; ten také vytvořil každoroční divadelní přehlídku Semilský paroháč. Vynikající výkony podává pod taktovkou italského dirigenta Graziana Sanvita Podkrkonošský symfonický orchestr (PSO), pokračující v tradici stejnojmenného orchestru, založeného Jiřím Matlasem. Z dalších velmi aktivních spolků můžeme zmínit Podkrkonošskou společnost přátel dětí zdravotně postižených, Fokus, Junák - český skaut, Orel, Cervus Semilensis, Spolek rodáků a přátel města Semil, Český svaz včelařů, Český svaz chovatelů, Klub českých turistů, Podkrkonošskou a Pojizerskou společnost Járy Cimrmana a další. Ze sportovních uveďme Golf Club Semily s jedinečným hřištěm, populární Florbalový klub SCC, Horolezecký oddíl, Lyžařský klub a Zimní lyžařskou školu s vlekem na svahu Kozákova, Sportovně střelecký klub se střelnicí nebo Autoklub.[15]
Kulturní akce
editovat- festival Jazz pod Kozákovem
- Semilský pecen
- Semilský paroháč
- Semilský džbánek
- Country festival
Zdravotnictví
editovatČasté úrazy v jeho továrnách vedly továrníka F. Schmitta v letech 1891 až 1892 k postavení první nemocnice v semilském okrese. Šestnáctilůžková nemocnice v budově dnešního Domu dětí a mládeže fungovala 16 let. Roku 1908 ji nahradila nová nemocnice, jež měla v prvních letech 50 lůžek a pacientům sloužily řádové sestry. V roce 1928 byl otevřen nový pavilon a řádové sestry byly nahrazeny civilním zdravotnickým personálem. Ve 30. letech byla na hlavní budově provedena nástavba, díky níž se navýšila kapacita nemocnice na 220 lůžek. V letech 1992–1996 proběhla rekonstrukce v hodnotě půl miliardy Kč a do pavilónů byla přemístěna oddělení z Lomnice nad Popelkou.[18][19]
V 50. letech vznikla na nároží ulic Tyršova a Špidlenova dvojposchoďová poliklinika.
Nemocnice a poliklinika
editovatSemilská nemocnice se nachází při silnici II/292 do Podmošny na samém okraji města. Disponuje 150 lůžky, má přes 200 zaměstnanců a je rozdělena do tří pavilónů s vlastní lékárnou. Zatímco interna v roce 2016 zanikla, renomé si udržuje chirurgie a zvláště ortopedie, poskytují také nabídku ambulantní léčby. V poliklinice ordinují stomatologové, alergolog, dětští a praktičtí lékaři.[20]
Doprava
editovatSemily se nachází na křižovatce silnic II/289, II/292, III/2829 a III/2892. Nejvytíženější ulicí v Semilech je ulice Nádražní (II/289+II/292) v úseku od Riegrova náměstí přes most až po křižovatku Luční×Nádražní×Na Olešce.
Na území města Semily se nacházejí dvě železniční stanice. Železniční stanice Semily v Podmoklicích na trati 030[21] z Pardubic do Liberce. V této stanici zastavují vlaky přibližně každou hodinu včetně rychlíků. Železniční zastávka Spálov ve Spálově na trati 035[21] z Tanvaldu do Železného Brodu. V této zastávce staví pouze osobní vlaky zhruba každé 2 hodiny.
Autobusové nádraží dříve leželo přímo na Riegrově náměstí, dnes se nachází v Podmoklicích asi 300 metrů od Riegrova náměstí a asi 100 metrů od železniční stanice. Autobusovou dopravu zajišťuje společnost Bus Line a.s. (někdejší ČSAD Semily a ČSAD Jablonec n. N.). MHD v Semilech pod číslem 670 505 jezdí celý den okruh ze Spálova nebo z Řek kolem krematoria nebo vlakového nádraží, přes nemocnici, Benešov u Semil a zpět.
Památky a zajímavosti
editovatŘada stavebních památek v Semilech pochází z počátku 20. století. Mezi ně se řadí například secesní Obecní dům a sokolovna (někdejší Dělnický dům), nárožní dům v Husově ulici nebo novorománský kostel sv. Petra a Pavla.
- Děkanský kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v letech 1908 až 1911 na místě původního barokního kostela se hřbitovem, pocházejícího z roku 1702, jemuž zase předcházela řada dřevěných staveb. Jde o trojlodní novorománskou basiliku s plochým stropem a mohutnou věží dle projektu karlínského architekta Bohumila Štěrby, s kněžištěm netradičně obráceným na západ. Z původní stavby jsou zachovány v nikách na průčelí dvě nadživotní kamenné sochy sv. Petra a sv. Pavla. Zařízení je vesměs pseudoslohové z doby stavby chrámu, vše buď z dílny, nebo aspoň podle návrhů řezbářské dílny Petra Buška synové na Sychrově.[22] K nejcennějším artefaktům patří vitráže od Benedikta Škardy z Brna, jejichž donátoři jsou na nich zmíněni. Umělecky hodnotné jsou také tympanony nad třemi vstupy do chrámu, které provedl pražský sochař Jindřich Čapek. Varhany patří k nejvýznamnějším dílům mistra Josefa Kobrle z Lomnice nad Popelkou – vybavil je dvěma manuály, pedálem, 18 rejstříky a pneumatickou kuželkovou vzdušnicí, píšťaly uložil ve dvou skříních románského slohu, od 1926 měchy poháněny elektřinou. Ve věži jsou zavěšeny tři zvony – nejstarší „ke cti Boží“ je datován 1537, druhý sv. Jana Křtitele pochází z kostela na Koštofranku a má vročení 1590 a poslední, zasvěcený sv. Anežce České, věnoval děkan Alfréd Kostka roku 1991 k uctění památky svého otce, jenž zahynul v koncentračním táboře.[23]
Sbor dr. Karla Farského - Sbor Dr. Karla Farského byl vystavěn roku 1938 československou církví. Při jeho stavbě použil turnovský architekt Vladimír Krýš moderní technologie - beton a sklo. Velmi působivá je lamelová klenba, vzepjatá 5 metrů vysoko nad sborem o rozměrech 10,9 x 15,0 metrů, a zejména 24 metrů vysoká železobetonová věž s cihelnou výplní. V předsíni a později i ve sboru bylo zřízeno kolumbárium. Původní harmonium nahradily jednomanuálové elektrické varhany s pěti rejstříky. Roku 1958 doplněny do kostela dva reliéfy akad. malíře Vladimíra Komárka, „M. Jan Hus na kazatelně“ a „Karel Farský v zamyšlení nad Písmem svatým“. Střed zdi nad kněžištěm od roku 1990 zdobí plastika „Žehnající Kristus“ od akad. sochaře Jana Mastníka.[23]
- Kaple Čtrnácti svatých pomocníků – stavba z 2. poloviny 18. století s dobovou figurativní výmalbou interiéru.[22] Nachází se 1 km severně za městem, při silnici II/289. U objektu roste čtveřice památných stromů – Lípy u kapličky Čtrnácti pomocníků.
- Kaple Bolestné P. Marie (Sejkorská kaplička) – stavba z konce 18. století. Nachází se 3 km za městem.[22]
- Fara – jednopatrová stavba z konce 18. století s průčelím členěným dekorativními rámy.[22]
- Zámek - jednopatrová barokní stavba pochází z první poloviny 17. století. Severní zámecké křídlo zdobí arkády. Roku 1846 zničil střechu zámku požár. Rozsáhlé přestavby po roce 1898, tehdy se stalo majitelem zámku město. Od roku 1922 zámek v majetku státu. V roce 1926 vystavěno druhé patro, v 70. letech 19. století bylo třetí patro a zazděny arkády, po r. 1990 rehabilitace.[23]
- Radnice – původně dřevěná stavba s věží z roku 1691, která později zchátrala. Nová radnice slavnostně otevřena roku 1874 za přítomnosti Františka Ladislava Riegra. Budova zároveň sloužila jako knihovna, záložna, divadelní sál a hostinec a obchod s potravinami. Roku 1922, v neděli 17. září, z balkónu promluvil prezident Tomáš Garrigue Masaryk (pamětní deska).
- Muzeum a Pojizerská galerie – původně panský dům z roku 1760 patří k nejstarším ve městě. Dům patřil původně k zámku. Od 80. let 19. století v něm žil spisovatel Antal Stašek a roku 1882 se zde narodil jeho syn Kamil – Ivan Olbracht. Dnes muzeum a galerie s infocentrem.
- Obecní (dříve též Okresní) dům – novorenesanční stavba postavená jako hotel Janem Vejrychem v letech 1905 až 1906.[22] Jde o čtyřpatrovou stavbu s bohatým štukovým secesním dekorem, s věží a z Benátek dodanou mozaikou. Mozaiku provedla pražská firma Giovanni Petrucco podle návrhu umělce Jano Köhlera. Městská pokladna nemohla však provoz ufinancovat, a tak hotel prodala okresu, v roce 1928 jej koupil Miloš Kvapil. Po znárodnění hotel chátral, teprve nový majitel, TOPEX 99 jej po roce 1999 postupně obnovil.[23]
- Sokolovna (dříve Dělnický dům) – stavba s figurálním tympanonem od J. J. Hlavy, postavena v roce 1909 sociálně demokratickou stranou, roku 1916 získána v dražbě jednotou Sokola.[22]
- Městská nemocnice – stavba od V. Hellera po roce 1907.[22]
- Mariánský barokní sloup na Komenského náměstí z roku 1737 se sochami sv. Jana Evangelisty, sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého, sloup byl postaven jako díkůvzdání za záchranu města před požárem. Na soklu se nacházejí reliéfy Ukřižovaného Krista, sv. Václava a sv. Floriána. Autorem je pravděpodobně sochař Martin Jelínek z Kosmonos.[23]
- Socha Františka Ladislava Riegra v řečnickém postoji z roku 1928, od pražského sochaře Ladislava Šalouna.
- Sousoší Otec a syn (Antal Stašek a Ivan Olbracht) od sochaře Josefa Malejovského z roku 1960.
- Socha sv. Václava od sochaře Františka Herrgesella z roku 1864, daroval F. L. Rieger na památku svého otce. Původně stávala na Dolením (Riegrově náměstí), r. 1979 přemístěna ke kostelu sv. Petra a Pavla naproti radnici.
- několik soch: barokní sousoší sv. Anny s P. Marií, barokní sv. Jan Nepomucký, sv. Václav s kašnou (u cesty ke hřbitovnímu kostelu), další sv. Václav (u farního kostela, od F. L. Riegra na památku jeho otce).[22]
- v Jílovecké ulici (pod hřbitovním kostelem) se nalézá soubor tří roubených chaloupek z let 1785 až 1906. Bydleli zde drobní řemeslníci a tovární dělníci, mimo jiné také výrobce pilníků, jehož řemeslu je věnována stálá expozice. Jde o domy pojizerského typu.[23]
- Krematorium – vystavěno roku 1937, šlo o první elektrické krematorium v českých zemích. Funkcionalistický projekt vytvořil architekt Josef Schejbal. Vnitřní dekorace provedl Alois Doležel z Prostějova, žák Maxe Švabinského. V 60. letech 20. století bylo krematorium rekonstruováno na plyn a od roku 1988 slouží jen jako obřadní síň.[23]
- Při Cihlářské ulici na sv. okraji Semil je chráněna památná Lípa u cihelny (50°36′20,6″ s. š., 15°20′35,6″ v. d.)
Na severu města začínají dvě velice zajímavé stezky procházející Údolím Jizery, a to Kamenického a Riegrova. Toto údolí patří do Geoparku Český ráj a vyskytuje se v něm endemická rostlina lomikámen trsnatý vlnatý. V osadě Nouzov nalezneme Cimrmanovu Nejnižší rozhlednu na světě a u osady Cimbál Masarykovu vyhlídku. Východně od Semil jsou také populární Bozkovské dolomitové jeskyně a západně zase hora Kozákov, jež je nejvyšším vrcholem Českého ráje – 745 m.[24]
Riegrův domek
editovatDům čp. 68, jemuž místní lidé říkají Riegrův domek, je poslední zachovanou stavbou kdysi rozsáhlého komplexu budov Riegrova mlýna, bývala v něm konírna. Na domě je také umístěna pamětní deska jako vzpomínka na slavného semilského rodáka F. L. Riegra.
Komunistická mozaika
editovatStaronovým symbolem semilského náměstí se po svém odkrytí v roce 2009 stala komunistická mozaika s rudou hvězdou, srpem a kladivem, umístěná vysoko na průčelí domu a dominující Riegrovu náměstí. Od roku 1990 byla překrytá reklamním bannerem. Kontroverzní výzdoba náměstí byla zároveň při odhalení doplněna citátem George Santayany: „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“
V roce 2016 v participativním rozpočtu občané odhlasovali definitivní zakrytí kontroverzní mozaiky novou fasádou, na níž bude vyveden znak města. Realizace tohoto projektu proběhla na podzim 2018.[25]
Známí rodáci a osobnosti
editovat- Josef Bartoš (1923–1998), klasický archeolog, propagátor antroposofie, iniciátor waldorfského školství v Semilech
- Jiří Bažant (1924–2011), hudební skladatel, aranžér, klavírista a hudební pedagog
- Dagmar Benešová (1906–1999), profesorka Univerzity Karlovy, zakladatelka moderní dětské patologie
- Jiří Čeřovský (* 1955), politik
- Miloš Endler (1903–1993), malíř krajin, grafik a restaurátor obrazů
- Jan Farský (* 1979), místopředseda hnutí STAN, poslanec PČR, v letech 2006 až 2014 starosta Semil
- Julie Hamáčková (1892–1968), hydrobioložka, profesorka ČVUT
- Josef Jiří Hlava (1884–1936), sochař a konzervátor
- Pavel Hlava (1924–2003), sklářský výtvarník
- Rudolf Hlava (1911–1988), pedagog, sběratel, archivář a muzejník, čestný občan Semil
- Jindřich Hybler (1891–1966), český sbormistr a hudební skladatel
- Miloslav Jágr (1927–1997), iustrátor, scénograf, spisovatel a výtvarník
- Jiří Janoušek (1917–1940), pplk. in mem., letec 311. perutě RAF
- Mirko Jelusich (1886–1969), rakouský spisovatel, divadelní kritik a klíčová postava nacistické kultury v Rakousku
- Magdalena Jetelová (* 1946), sochařka, fotografka a výtvarnice konceptuálních projektů, žije v Německu
- Zdeněk Johan (1935–2016), mineralog, profesor univerzity ve francouzském Orléansu, čestný občan Semil
- Jan Kamenický (1876–1951), vrchní rada zemského úřadu, propagátor turistiky, publicista
- Kateřina Kasanová (* 1999), modelka, vítězka Miss Face Czech Republic 2017
- Vladimír Komárek (1928–2002), český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog
- Karel Kramář (1860–1937), český a československý politik, první ministerský předseda ČSR, účastník odboje, předseda Československé národní demokracie, předseda Národního sjednocení
- Bohumil Kučera (1874–1921), český fyzik
- Vincenc Kwaysser (1837–1901), ředitel továrny, vynálezce hektografu, chemik a fotograf
- Marie Kwaysserová (1849–1913), německá básnířka a překladatelka
- Antonín Langhamer (* 1936), teoretik výtvarného umění, ředitel Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
- Milena Lenderová (* 1946), historička, profesorka Jihočeské univerzity, děkanka Fakulty humanitních studií Univerzity Pardubice
- Bohumil Majzner (1934–2016), loutkoherec a potomek významné podkrkonošské loutkářské rodiny Majznerů
- František Mizera (1861–1925), učitel a historik
- Otakar Morávek (1925–1996), pedagog, ředitel gymnázia 1968–1969, lehkoatletický trenér, významný člen Sokola
- Ladislav Muška (* 1928), pěvec a režisér opery Severočeského divadla v Ústí nad Labem
- Jaromír Nosek (* 1978), herec, absolvent semilského Gymnázia Ivana Olbrachta
- Břetislav Novák (* 1952), sklářský výtvarník
- Josef František Novák (1767–1844), profesor teologie, arcibiskup zadarský
- Ivan Olbracht (1882–1952), spisovatel, prozaik, publicista, novinář a překladatel
- Josef Paldus (* 1935), český chemik, profesor na Univerzitě ve Waterloo v kanadském Ontáriu, čestný občan Semil
- Květoslava Patočková (1912–1991), alias semilská bába, bylinkářka a lidová léčitelka
- František Adam Petřina (1799–1855), fyzik a matematik
- Ludvík Pytlíček (1943–2019), filatelista
- Věra Plívová-Šimková(* 1934), filmová režisérka, známá zejména svými filmy o dětech a pro děti
- František Ladislav Rieger (1818–1903), politik, publicista, spoluzakladatel a vůdce Národní strany, později nazývané jako staročeská strana
- Jiří Salaba (* 1947), malíř
- Antal Stašek (1843–1931), spisovatel a právník
- Karel Steigerwald (* 1945), dramatik, dramaturg, scenárista a publicista
- Pavel Tigrid (1917–2003), vlastním jménem Pavel Schönfeld, spisovatel a publicista
- Josef Vejvara (1869–1946), spisovatel a žurnalista Národních listů
- Zdeněk Zahradník (* 1936), hudební skladatel a režisér
Partnerská města
editovat- Koločava, Ukrajina
- Schauenburg, Německo
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b Město Semily. Základní informace [online]. Semily: Město Semily [cit. 2011-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-01.
- ↑ PROKEŠ, Miroslav a kol. Semily. 2. vydání. vyd. Semily: Město Semily, 2010. 129 s. S. 7.
- ↑ Portál veřejné správy České republiky [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR [cit. 2011-03-12]. Kapitola město Semily. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-10.
- ↑ Semily [online]. Bottighofen: HolidayCheck [cit. 2011-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-30.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2014-11-08]. Kapitola Výsledky voleb. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Semily povede architektka Blažková, nahradila poslance Farského. iDNES.cz [online]. 2014-11-07 [cit. 2014-11-08]. Dostupné online.
- ↑ Zápis ze IV. zasedání Zastupitelstva města Semily z 25. 3. 2015. On line: http://www.semily.cz/dokumenty-rm-a-zm/d-2300/p1=2619 [cit. 2016-0/-25].
- ↑ TŘEBICKÝ, Viktor; POMALIŠOVÁ, Michaela; NOVÁK, Josef; MEJSNAR, Jaromír. Zpráva o kvalitě života - Semily 2010 [online]. Praha: Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o. s., 2010-08-13 [cit. 2011-04-25]. S. 2. Dostupné online. ISBN 978-80-904490-8-4.
- ↑ Portál obyvateleceska.cz: Vývoj počtu obyvatel v obci Semily [online], [citováno 2015-07-06] Dostupné
- ↑ a b PROKEŠ, Miroslav. Semily. 1. vyd. Semily: Město Semily, 2010. 127 s. S. 64. [dále jen Prokeš].
- ↑ a b Mizera, s. 177-178
- ↑ a b SOkA Semily, Městský úřad Semily, kronika města 2014
- ↑ Prokeš, str. 69.
- ↑ Jizerka, aneb cesta za poselstvím hudby. 1.. vyd. Semily: Muzeum a Pojizerská galerie, 2015. 191 s. ISBN 9788090589025.
- ↑ Prokeš, str. 81.
- ↑ Prokeš, str. 80.
- ↑ Prokeš, str. 83.
- ↑ a b jízdní řád ČD 2010/11
- ↑ a b c d e f g h i POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. [Sv.] 3. P-Š. 1.. vyd. Praha: Academia, 1980. 538 s.
- ↑ Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2023-01-15]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Ze Semil zmizela kontroverzní mozaika s komunistickými symboly. Liberecká Drbna [online]. 13. září 2018 [cit. 2019-01-15]. Dostupné online.
Související články
editovatLiteratura
editovat- PROKEŠ, Miroslav. Semily. 1. vyd. Semily: Město Semily, 2010. 127 s. S. 64. [dále jen Semily].
- MIZERA, František. Paměti města Semily a jeho okolí. 1. vyd. Semily: Město Semily, 1930. 275 s.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Semily na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Semily ve Wikislovníku
- Galerie Semily na Wikimedia Commons
- Semily v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Hrady.cz: Zámek Semily