Otevřít hlavní menu
Skleněná mozaika Poslední soud na Zlaté bráně katedrály sv. Víta (1372)
Možná hledáte: Mozaika (pořad).

Mozaika (opus musivum, "věnované múzám") je plošná výzdoba, ornamentální nebo figurální, sestavená z drobných různobarevných kostek, hranolků nebo kolíčků, kamenných, keramických, později skleněných, upevňovaných do měkké omítky nebo tmelu.

HistorieEditovat

Ve starověkém orientu a v antice (v Řecku od 6. století př. n. l., ve Římě zejména ve 2. až 4. století) se užívalo kamenné mozaiky z kaménků malého formátu zejména k výzdobě podlah (např. v Pompejích). Monumentální sloh skleněné figurální mozaiky se vyhranil na stěnách a klenbách starokřesťanských bazilik v Římě (např. v chrámě Santa Prassede), v Jeruzalémě, v Betlémě a byzantských chrámů z 5. a 6. století, odkud se dostal i do italské Ravenny. Od 11. století se mozaiky šířily také na Sicílii, kde je do paláců a chrámů dodávali mozaikáři císařských dílen Nobiles officinae (Palermo, Cefalú, aj.).

Skleněné mozaikové kolíčky se vyráběly na benátském ostrově Torcellu už v 7. a 8. století a později se výrazně uplatnily ve výzdobě baziliky sv. Marka. V klimaticky méně příhodných podmínkách se výjimečně uplatnila exteriérová mozaika za Karla IV. na Zlaté bráně pražské katedrály, pro niž byli povolání benátští mozaikáři.

Mozaiková dlažbaEditovat

  • Mozaikovou dlažbu z drobných kaménků tří barev (černo-červeno-bílou), skládanou do ornamentů, rozvinuli italští kameníci rodiny Cosmati, kteří působili v Římě i v dalších městech severní a střední Itálie od 11. století do 13. století.
  • Mozaiková dlažba z drobných kaménků geometrických tvarů a později z režné keramiky byla ve středověku typická pro chrámové podlahy klášterních kostelů řádu cisterciáků.
  • Mozaikové obklady stěn či dlažba z pestrobarevně glazovaných různě tvarovaných keramických dlaždic se rozšířila v jižní a západní Evropě od pozdní renesance. V 19. století se přenesla také do koupelen a na chodby činžovních domů.
  • Mozaiková dlažba z dlaždic většího formátu se od 19. století rozšířila také na chodníky ve městech. Nejčastější jsou čtvercové či obdélné kostky, nebo do sebe zapadající tvarovky, tzv. zámková dlažba.

MikromozaikaEditovat

Speciální technika vyvinutá koncem 18. století ve Florencii a praktikovaná během 19. století také v Římě, užívá sekaná miniaturní sklíčka pestrých barev o rozměrech 1-2 milimetry pro výzdobu šperků.


GalerieEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat