Lenochodi

podřád savců

Podřád lenochodi (Folivora) je kategorií dvou monotypických čeledí (každá o jediném rodu) stromových savcůřádu chudozubých.

Jak číst taxoboxLenochodi
alternativní popis obrázku chybí
Lenochod hnědokrký (Bradypus variegatus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Řád chudozubí (Xenarthra)
Podřád lenochodi (Folivora)
Delsuc, Catzeflis, Stanhope, and Douzery, 2001
Čeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

EvoluceEditovat

Společný předek těchto živočichů žil asi před 40 miliony let, kdy se obě čeledi od sebe oddělily; v současnosti jsou od sebe vzdáleny více, než jejich vzhled naznačuje. Lenochodovití dvouprstí byli po dlouhou dobu pozemními živočichy a ke stromovému životu přešli někdy po období doby ledové asi před 10 tisíci lety. Lenochodovití tříprstí po sobě nezanechali průkaznější historické stopy, přičemž se předpokládá, že přešli k životu na stromech mnohem dříve. Obě čeledi jsou příkladem konvergentního vývoje.

V období pleistocénu existovaly obří pozemní formy lenochodů, z nichž některé druhy byly gregarické (žily ve skupinách), což je příklad argentinského druhu Lestodon armatus.[1]

VýskytEditovat

Zvířata obou čeledí žijí na území Střední Ameriky a na severní polovině Jižní Ameriky. Areál výskytu se mnohdy prolíná, někdy na jednom stromě žijí i dva rozličné druhy. Jejich hlavním biotopem jsou tropické deštné pralesy od Amazonské nížiny až po Guyanskou vysočinu a Andy.

PopisEditovat

Jsou to živočichové o velikosti 50 až 80 cm a váze 3,5 až 8 kg s krátkým ocasem nebo bez, převážně šedě zbarvení. Jejich dlouhá a hrubá srst vyrůstá směrem od břicha k zádům a visí jim podél těla. Hlava je kulatá a neochlupený čenich krátký. Končetiny mají poměrně dlouhé, přičemž zadní jsou vždy kratší. Na předních nohách mají dva nebo tři srostlé prsty a na zadních vždy tři; prsty jsou zakončeny silnými zahnutými drápy o délce až 10 cm. Mezi samcem a samicí bývá někdy jen nepatrný rozdíl ve zbarvení. V tlamě mají 18 zubů bez skloviny, nemají řezáky ani špičáky. Krčních obratlů bývá různý počet, a to od šesti do devíti, krk mají pružný a hlavou mohou otáčet o 180°. V jejich kožichu žije mnoho parazitů. Raritou je drobná symbiotická zelená řasa, která jim propůjčuje nazelenalé zbarvení a poskytuje též na tuky bohatou výživu. Řasy jsou na druhou stranu vyživovány trusem specifického druhu můr, jež žijí pouze na lenochodech.[2]

Mají nízkou a kolísavou tělesnou teplotu; pohybuje se v rozmezí 30 až 35 °C, ale může klesnout až na 20 °C, načež dojde k útlumu životních funkcí (k tzv. torporu). V korunách se proto vyhřívají na slunci.[3] Na savce takové velikosti mají nezvykle pomalý metabolismus. Zrak a sluch nepatří mezi klíčové smysly, výborný mají hlavně čich.

ChováníEditovat

Tato stromová zvířata tráví téměř celý svůj život ve větvích vysokých a hustých stromů, kde spí, páří se a vychovávají mladé. V korunách se pohybují velmi málo, převážně jen kvůli potravě. Pomalu lezou po větvi a drží se zavěšeni za hákovité drápy všech končetin. Při spěchu ulezou asi 4,5 m za minutu, přičemž jen výjimečně spadnou a následně uhynou. K úpatí stromů slézají z důvodu se vyprázdnit (přibližně jednou za čtyři dny) nebo při potřebě přestěhovat se za potravou na další strom. Během vzácného pobytu na zemi jsou lenochodi nejzranitelnější, hlavně kvůli jejich malé rychlosti. Po zemi se spíš vlečou než chodí, umí však celkem dobře plavat (rychlostí až 13,5 metru za minutu) a pod vodou zadržet dech na 20, nebo dokonce 40 minut. Zpomalí srdeční činnost aby orgán pracoval pouze na 30 %.[4]

Mimo období páření jsou samotáři. Mnoho času prospí, uvádí se doba od 10 do 20 hodin denně (v průměru zhruba 10 hodin denně).[5] Spí převážně zaháknutí za své drápy na větvích hlavou a hřbetem dolů. Stejnou polohu zaujímají i když nespí, v klidovém nehybném stavu jsou 90 % svého času.[3] Před případným predátorem se obvykle účinně brání ostrými drápy a zuby. Svými pomalými pohyby při lezení unikají pozornosti šelem a dravých ptáků, kteří registrují ve větvoví hlavně pohyb.

PotravaEditovat

Lenochodi jsou býložravci, žerou listy, mladé větvičky, květy i plody. Uvádí se, že příležitostně sežerou i hmyz nebo bezobratlého živočicha. Jejich strava je složená hlavně z listí, je málo energetická a její strávení v několikadílném žaludku za pomoci celulózu rozkládajících bakterií trvá několik dnů. Za potravou se vydávají ve dne i v noci a naleznou ji dokonalým čichem.

Rozmnožování, věkEditovat

Tato polygamní zvířata se páří dle klimatických podmínek oblasti, ve které žijí. Samec po kopulaci odchází a o mláďata se nestará. Samice po 6 až 11 měsíční březosti vrhne obvykle jediné mládě, které se jí ihned přidržuje svými drápy, a kojí ho z prsních žláz na hrudi. Za jeden až dva měsíce se mládě živí již typickou rostlinnou potravou. Matka s ním zůstává ještě jeden až dva roky a poté ho opustí.

Kolika let se lenochodi dožívají není dostatečně zdokumentováno. V lidské péči se mohou dožít průměrně 16 let, avšak v americkém institutu Smithsonian National Zoological Park se jedinec dožil 49 let.[6]

OhroženíEditovat

Čtyři ze šesti druhů lenochodů jsou málo dotčení. Odlišně je na tom lenochod černopásý, který je označen statusem zranitelný. Podstatně hůře je na tom lenochod trpasličí, který je kriticky ohrožený; vyskytuje se pouze na neobydleném ostrůvku v Karibiku o rozloze cca 5 km², jehož populace nedosahuje ani 500 jedinců. Mimo přirozených predátorů je nejvíce ohrožuje lov a dále likvidace přirozených biotopů. V Kostarice se lenochodi dostávají do kontaktu s elektrickým vedením.

TaxonomieEditovat

Lenochodi se taxonomicky dělí:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  • ABC 08/2012: Lenochod není líný! Nejpodivnější savec světa [online]. Ringier, Axel Springer.cz, rev. 08/2012 [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  • MYERS, Phil. Animal Diversity Web: Bradypodidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • MYERS, Phil. Animal Diversity Web: Megalonychidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Bradypodidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Megalonychidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Encyclopedia of Life: Bradypodidae [online]. EOL, Smithsonian Institution, Washington, DC, USA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Encyclopedia of Life: Megalonychidae [online]. EOL, Smithsonian Institution, Washington, DC, USA [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  1. Rodrigo L. Tomassini, Claudia I. Montalvo, Mariana C. Garrone, Laura Domingo, Jorge Ferigolo, Laura E. Cruz, Dánae Sanz-Pérez, Yolanda Fernández-Jalvo & Ignacio A. Cerda (2020). Gregariousness in the giant sloth Lestodon (Xenarthra): multi-proxy approach of a bonebed from the Last Maximum Glacial of Argentine Pampas. Scientific Reports, 10, Article number: 10955. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-67863-0
  2. PETR, Jaroslav. Rozluštěná hádanka riskantní toalety lenochodů. 100+1 zahraničních zajímavostí [online]. 14. listopadu 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-17. 
  3. a b sloth | Definition, Habitat, Diet, & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BRITTON, S. W. Form and Function in the Sloth. The Quarterly Review of Biology. 1941-03-01, roč. 16, čís. 1, s. 13–34. Dostupné online [cit. 2021-01-04]. ISSN 0033-5770. DOI:10.1086/394620. 
  5. Sloth's lazy image 'a myth'. news.bbc.co.uk. 2008-05-13. Dostupné online [cit. 2021-01-04]. (anglicky) 
  6. Southern two-toed sloth. Smithsonian's National Zoo [online]. 2016-04-25 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

  •   Slovníkové heslo lenochod ve Wikislovníku