Otevřít hlavní menu

Megatherium (z řečtiny Mega-velký a Therion-zvíře) je vyhynulý rod obrovského pozemního lenochoda. Žil od období pliocénu do konce pleistocénu v Jižní Americe a Střední Americe, než byl zcela vyhuben.[1] Dosahoval zhruba rozměrů (hmotnosti) dnešního slona, jeho hmotnost se pohybovala v rozmezí 4 až 6 tun.

Jak číst taxoboxMegatherium
Stratigrafický výskyt: Raný pliocén-raný holocén, před 5 miliony-10(možná i 8) tisíci let
alternativní popis obrázku chybí
kostra druhu Megatherium americanum
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád chudozubí (Xenarthra)
Řád lenochodi (Folivora)
Čeleď Megatheriidae
Rod Megatherium
Cuvier, 1796
Druhy
  • Megatherium americanum
  • Megatherium altiplanicum
  • Megatherium tarijense
  • Megatherium medinae
  • Megatherium istilarti
  • Megatherium parodii
  • Megatherium sundti
  • Megatherium gallardoi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

PotravaEditovat

Obří lenochod pojídal listy stromů, za kterými se natahoval opřený o zadní část těla. Výzkumy prokázaly, že nebyl všežravý, ale šlo o výlučného býložravce.[2] Měl neobyčejně dlouhé drápy.

HistorieEditovat

Jeho fosilní pozůstatky byly poprvé objeveny již v roce 1788 v Argentině, přibližně sto kilometrů od Buenos Aires.

 
Rekonstrukce vzezření megatéria

Žil možná ještě kolem roku 8000 př. n. l. (před deseti tisíci lety), datum jeho přesného vyhynutí ale není známé.[3] Objevy fosilních stop z Nového Mexika dokazují, že tito obří savci byli loveni pravěkým člověkem.[4]

V populární kultuřeEditovat

Megatherium se objevuje v několika dokumentárních trikových filmech, např. Putování s pravěkými zvířaty. Je zde vyobrazen jako býložravec, který se občas oportunisticky přiživí i na čerstvých mršinách.

ReferenceEditovat

  1. https://phys.org/news/2019-03-giant-sloth-holocene.html - Study suggests giant sloth did not make it to Holocene
  2. https://phys.org/news/2017-04-giant-sloth-megatherium-vegetarian.html
  3. Fiedal, Stuart (2009). "Sudden Deaths: The Chronology of Terminal Pleistocene Megafaunal Extinction". In Haynes, Gary (ed.). American Megafaunal Extinctions at the End of the Pleistocene. Vertebrate Paleobiology and Paleoanthropology. Springer. str. 21–37. doi:10.1007/978-1-4020-8793-6_2. ISBN 978-1-4020-8792-9.
  4. https://blogs.scientificamerican.com/laelaps/is-this-going-to-be-a-stand-up-fight-sir-or-another-sloth-hunt/

Externí odkazyEditovat