Otevřít hlavní menu

Luiz Inácio Lula da Silva (* 27. října 1945) je brazilský politik. V letech 20032011 byl po dvě funkční období brazilským prezidentem a tedy i předsedou vlády. Svou přezdívku Lula (hypokoristikon křestního jména Luiz, ale také znamená krakatice) si v roce 1982 přidal ke svému oficiálnímu jménu.

Luiz Inácio Lula da Silva
Luiz Inácio Lula da Silva.jpg

35. prezident Brazílie
Ve funkci:
1. ledna 2003 – 1. ledna 2011
Viceprezident José Alencar
Předchůdce Fernando Henrique Cardoso
Nástupce Dilma Rousseff
Stranická příslušnost
Členství Strana pracujících

Narození 27. října 1945 (73 let)
Caetés, Pernambuco, Brazílie
Choť Maria de Lurdes da Silva (zemřela)
Marisa Letícia Rocco Casa (od 1974)
Rodiče Aristides Inácio da Silva a Eurídice Ferreira de Melo
Sídlo São Bernardo do Campo
Náboženství římský katolicismus
Ocenění velkokříž Řádu svatého Olafa (2003)
Letelier-Moffitt Human Rights Award (2003)
řetěz Řádu Isabely Katolické (2003)
Cena kněžny asturské za mezinárodní spolupráci (2003)
velkokříž Řádu peruánského slunce (2003)
… více na Wikidatech
Podpis Luiz Inácio Lula da Silva, podpis
Webová stránka www.institutolula.org
Commons Luiz Inácio Lula da Silva
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Inaugurace Luize Inácii Luly da Silvy (2003). Prezident Luiz Inácio Lula da Silva s ženou Marisou Letícií Lula da Silva, prezident Fernando Henrique Cardoso s ženou Ruth Cardoso.

ŽivotEditovat

Narodil se ve velmi chudých poměrech ve vesnici Caetés v brazilském státě Pernambuco jako jedno ze sedmi dětí. Číst se naučil až v deseti letech[1] a základní školu po čtyřech letech opustil, aby ve 12 letech začal pracovat jako pouliční prodavač a leštič bot, aby tak vypomáhal své rodině[2]. V 19 letech přišel o levý malíček na ruce, když obsluhoval lis v továrně na výrobu automobilových součástek.[1] Od té doby začal být aktivní v odborech.[2]

V roce 1969 se oženil s Marií de Lourdes, která téhož roku zemřela na hepatitidu.[1] V roce 1974 se oženil se vdovou Marisou Letícií, se kterou má tři syny (také adoptoval syna Marisy z předchozího manželství), také má jednu nemanželskou dceru s Miriam Cordeiro.

PolitikaEditovat

V roce 1978 byl zvolen prezidentem ocelářských odborů ve městě São Bernardo do Campo, centru brazilského automobilového průmyslu. Organizoval i několik stávek, měsíc strávil ve vězení, po protestech veřejnosti byl propuštěn. V roce 1980 spoluzakládal levicovou Partido dos Trabalhadores (česky Strana pracujících). V roce 1982 neúspěšně kandidoval na post guvernéra státu São Paulo.

V roce 1986 byl zvolen poslancem. Roku 1989, kdy byl prezident v Brazílii poprvé přímo volen, kandidoval a se ziskem 16,08% hlasů jako druhý postoupil do druhého kola, které prohrál (získal 44,23 % hlasů). Po skončení svého poslaneckého mandátu v roce 1990 již znovu na poslance nekandidoval. Znovu se stal prezidentským kandidátem v dalších volbách v roce 1994, kdy opět skončil druhý (se ziskem 27,04 % hlasů, vítěz Fernando Henrique Cardoso vyhrál již v prvním kole. Stejně dopadl i v roce 1998 (tentokrát se ziskem 31,7 % hlasů).

V prezidentských volbách v roce 2002 již první kolo vyhrál (získal 46,4 % hlasů), svého soupeře porazil i v druhém kole (tam získal 61,3 % hlasů) a stal se tak prezidentem Brazílie. Jeho sociální politika je pragmatická a umírněně levicová.

V roce 2006 byl znovu zvolen, když zvítězil v prvním (získal 48,61 % hlasů) i druhém (získal 60,83 %) kole prezidentských voleb. O rok později pak prohlásil, že nebude usilovat o změnu ústavy, která by mu umožňovala kandidovat potřetí.[3]

Korupce a praní špinavých penězEditovat

V březnu 2016 ho zadržela brazilská policie pro podezření z korupce, provedla u něj domovní prohlídku a podrobila ho výslechu. Vyšetřování se týká korupce kolem ropné společnosti Petrobras, jejíž manažeři záměrně předražovali zakázky, přičemž část peněz plynula předním brazilským politikům, včetně vládní Strany práce.[4] Podle policie měl konečné slovo při jmenování manažerů firmy Petrobras a byl jednou z hlavních osob, které z těchto zločinů těžily. Dále podle policie existují důkazy, že se Lula obohatil a že peníze přispěly k financování jeho volební kampaně. Podle obžaloby dostával úplatky v hodnotě 3,7 milionu realů (asi 26 milionů korun) od stavební firmy OAS, ať už formou luxusního bytu ve městě Guarujá. [5]

V první polovině července roku 2017 byl Lula nepravomocně odsouzen v první z pěti kauz ke trestu 9, 5 roků odnětí svobody za korupci a praní špinavých peněz.[6][7] V lednu 2018 soud jednomyslně zamítl odvolání da Silvy a zvýšil mu trest z devíti na 12 let.[8]

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Alžírsko  Alžírsko   Národní řád za zásluhy[9]
Benin  Benin   velkokříž Národního řádu Beninu[10]
Bolívie  Bolívie   velkokříž s řetězem Řádu andského kondora 2007
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona 2007, 12. září
Gabon  Gabon   velkokříž Řádu rovníkové hvězdy[11]
Ghana  Ghana   Řád ghanské hvězdy
Guinea-Bissau  Guinea-Bissau   Medaile Amílcara Cabrala 2010
Kapverdy  Kapverdy   Řád Amílcara Cabrala I. třídy[12] 2004
Kolumbie  Kolumbie   velkokříž Řádu Boyacá[13] 2005
Mexiko  Mexiko   řádový řetěz Řádu aztéckého orla[14] 2007
Norsko  Norsko   velkokříž Řádu svatého Olafa 2003
  velkokříž Norského královského řádu za zásluhy 2003
Panama  Panama   velkokříž Řádu Omara Torrijose Herrery
Peru  Peru   velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce[15] 2003
Portugalsko  Portugalsko[16]   velkokříž Řádu věže a meče 2008, 5. března
  velkokříž s řetězem Řádu svobody 2003, 23. července
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie   řetěz Řádu krále Abd al-Azíze 2009
Spojené království  Spojené království   čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[17] 2006
Sýrie  Sýrie   Řád Umajjovce I. třídy 2010
Španělsko  Španělsko   velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[18] 2003, 11. července
Ukrajina  Ukrajina   Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy 2003
  Řád svobody[19] 2009
Zambie  Zambie   řetěz Řádu zambijského orla 2011

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luiz Inácio Lula da Silva na anglické Wikipedii.

  1. a b c Lula: Fourth time lucky? [online]. BBC, 2002-10-28 [cit. 2007-04-27]. (BBC News). Dostupné online. 
  2. a b Biography [online]. Presidency of the Federative Republic of Brazil, 2005 [cit. 2007-09-02]. Dostupné online. 
  3. Newsroom. Brazilian President Vows Not to Seek a Third Term. BrazzilMag. 2007-08-27. Dostupné online [cit. 2008-04-05]. 
  4. Policie propustila brazilského exprezidenta Lulu. Vyslýchala ho kvůli miliardové korupční aféře. Aktuálně.cz. 2016-03-04. Dostupné online [cit. 2017-07-12]. (česky) 
  5. Bývalého brazilského prezidenta odsoudili za korupci a praní peněz na téměř 10 let vězení
  6. Bývalý brazilský prezident Lula da Silva dostal za korupci 9,5 roku vězení. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-07-12]. (česky) 
  7. Brazilský exprezident da Silva dostal 9,5 roku vězení za korupci. Aktuálně.cz. 2017-07-12. Dostupné online [cit. 2017-07-12]. (česky) 
  8. Brazilský exprezident Lula da Silva přišel o šanci kandidovat. Dostal přísnější trest za korupci
  9. Lula e Bouteflika convocam empresários a buscar parcerias — Portal Computador Para Todos. web.archive.org [online]. 2011-05-13 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  10. Ex-presidente Lula recebe Ordem Nacional do Benin. Instituto Lula [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  11. BBC Brasil. www.bbc.com [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  12. Not�cias de Cabo Verde | Noticias de Cabo Verde, Portugal e pa�ses de l�ngua portuguesa e comunidades portuguesas. www.noticiaslusofonas.com [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  13. Uribe oferece ao Brasil saída ao Pacífico por estrada amazônica - 14/12/2005 - UOL Últimas Notícias. noticias.uol.com.br [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  14. Lula será condecorado com Ordem da Águia Asteca no México - 03/08/2007 - UOL Últimas Notícias. noticias.uol.com.br [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  15. Lula realiza visita para entablar alianza comercialcon entre países del Mercosur y naciones andinos - AGO. 25, 2003 - Economía - Historicos - EL UNIVERSO. www.eluniverso.com [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  16. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  17. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  18. https://www.boe.es/boe/dias/2003/07/12/pdfs/A27392-27392.pdf
  19. zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat