Otevřít hlavní menu

Leonid Kučma

ukrajinský politik a bývalý prezident

Leonid Danylovyč Kučma (ukrajinsky Леонід Данилович Кучма; * 9. srpna 1938, Čajkyne, Černihivská oblast) je ukrajinský politik, v letech 19942005 působil jako prezident Ukrajiny.

Leonid Kučma
Леонід Кучма
Leonid Kučma v roce 2003
Leonid Kučma v roce 2003

2. prezident Ukrajiny
Ve funkci:
19. července 1994 – 23. ledna 2005
Předseda vlády Vitalij Masol
Jevhen Marčuk
Pavlo Lazarenko
Vasyl Durdynec
Valerij Pustovojtenko
Viktor Juščenko
Anatolij Kinach
Viktor Janukovyč
Předchůdce Leonid Kravčuk
Nástupce Viktor Juščenko

4. premiér Ukrajiny
Ve funkci:
13. října 1992 – 22. září 1993
Prezident Leonid Kravčuk
Předchůdce Valentyn Symonenko
Nástupce Juchym Zvjagilskij
Stranická příslušnost
Členství nezávislý

Narození 9. srpna 1938 (81 let)
Čajkyne, Černihivská oblast, Ukrajinská SSR, SSSR
Národnost ukrajinská
Choť Ljudmyla Mykolajivna Kučmová
Děti Olena Leonidivna Frančyková
Příbuzní Victor Pinchuk (zeť)
Sídlo Dnipro
Alma mater Dněpropetrovská národní univerzita Olesa Hončara
Profese politik
Náboženství Ukrajinská pravoslavná církev
Ocenění honorary doctor of the China Foreign Affairs University (1995)
řetěz Řádu za občanské zásluhy (1996)
Řád bílé orlice (1997)
Řád republiky (2003)
velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku
… více na Wikidatech
Podpis Leonid Kučma Леонід Кучма, podpis
Commons Kategorie Leonid Kuchma
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

MládíEditovat

Studoval v Dněpropetrovsku, byl úspěšným raketovým inženýrem v kosmodromu Bajkonur a jedním z prominentních členů KSSS. Po osamostatnění Ukrajiny se angažoval v politice jako nestraník a umírněný reformátor. Mnozí badatelé však tvrdí, že na tomto politickém vzestupu má zásluhu jeho svatba s Ljudmylou Tumanovovou, dcerou tamějšího předáka KSSS.

V letech 19921993 zastával úřad předsedy vlády. Když parlament zablokoval jeho reformní program, podal Kučma dobrovolně demisi.

PrezidentEditovat

Leonid Kučma zvítězil v předčasných prezidentských volbách v roce 1994. Zvítězil především díky svému programu posílení ekonomiky obnovením ekonomických styků s Ruskem a plánovanému zavedení dalších ekonomických změn vedoucích k tržnímu hospodářství. Za jeho volebního období byla provedena privatizace, ovšem mnohé reformy nebyly provedeny dokonale. Ekonomická situace se stabilizovala až během měnové reformy v roce 1996, země však stále trpěla rozsáhlou úřední a politickou korupcí, organizovaným zločinem i vysokou individuální kriminalitou a nedostatkem politické kultury i právního vědomí ve všech vrstvách. Navzdory ekonomickým reformám se Kučma snažil uzákonit mnohé změny přisuzující více pravomocí prezidentovi, avšak ty byly zamítnuty ústavním soudem.

Ve druhém kole prezidentských voleb v roce 1999 zvítězil těsně před lídrem komunistů Petrem Symonenkem, a byl tedy zvolen i na druhé volební období. Hlas mu dali pravděpodobně i jeho odpůrci ve snaze zabránit komunistickému kandidátovi získat převahu hlasů.

Kučmova politika byla spojena též s některými nedemokratickými kroky. V roce 2000 byla uveřejněna kazetová nahrávka, na které údajný Kučmův hlas dává nepřímo podnět k vraždě opozičního novináře gruzínského původu Georgije Gongadzeho, který toho roku zmizel. Jeho tělo bylo nalezeno téhož roku později. Dodnes není nic prokázáno a Kučma pravost záznamu a vše s tím související popírá. Tato kauza vyvolala řadu demonstrací proti Kučmovi.

Kučma je mimo to podezírán z potlačování svobody tisku a hrál klíčovou roli při rozpuštění vládního kabinetu prozápadního premiéra Viktora Juščenka v roce 2001.

Viktor Juščenko se však stal jeho nástupcem v prezidentské funkci v roce 2004 (viz Oranžová revoluce). Ústavní soud sice dovolil Kučmovi ucházet se o prezidentský úřad potřetí, toho se však později sám vzdal. V těchto prezidentských volbách podporoval Kučma proruského kandidáta Viktora Janukovyče.

V mládí byl Kučma amatérským hráčem na kytaru a rád hrál karty. Zajímal se také o ukrajinskou historii a napsal knihu "Ukrajina není Rusko" (ukr. 'Україна - не Росія'). Kučma je ženatý a má jednu dceru.

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení Poznámka
Ázerbájdžán  Ázerbájdžán   Řád Istiglal[1] 1999, 6. srpna za velké úspěchy v rozvoji přátelství a spolupráce mezi Ukrajinou a Ázerbájdžánem a za hodnotnou práci při rozšiřování strategického partnerství obou zemí
Brunej  Brunej   Královský rodinný řád Bruneje I. třídy 2004
Itálie  Itálie   velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[2] 1995, 3. května
Kazachstán  Kazachstán   Řád zlatého orla 1999, 7. září za vynikající osobní přínos k posílení tradičních vztahů přátelství a bratrství mezi národy Kazachstánu a Ukrajiny a za stálou snahu rozšířit komplexní a vzájemně prospěšnou spolupráci
  Medaile Astana
Litva  Litva[3]   velkokříž Řádu Vitolda Velikého 1996, 20. září za zásluhy o rozvoj přeshraničních vztahů mezi Ukrajinou a Litvou a za přátelskou spolupráci mezi národy
  velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase 1998, 4. listopadu
Moldavsko  Moldavsko   Řád republiky[4] 2003, 8. srpna jako projev hlubokého uznání zvláštního přínosu k rozvoji vztahů přátelství a spolupráce mezi Ukrajinou a Moldavskem
Polsko  Polsko   Řád bílé orlice[5] 1997, 16. května
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[6] 1998, 16. dubna
Rakousko  Rakousko   velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[7] 1998
Rumunsko  Rumunsko   velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy[8] 2000
Rusko  Rusko   Řád za zásluhy o vlast I. třídy[9] 2004, 20. dubna za velký osobní přínos k posílení přátelství a spolupráce mezi národy Ruska a Ukrajiny
Sovětský svaz  Sovětský svaz   Řád rudého praporu práce 1976
  Leninova cena 1981
Španělsko  Španělsko   řádový řetěz Řádu za občanské zásluhy[10] 1996, 4. října
Ukrajina  Ukrajina   Státní cena Ukrajiny v oblasti vědy a techniky[11] 1993 za vývoj výrobní technologie a rozvoj sériové výroby velkokapacitních osobních trolejbusů řady UMZ-T
  Výroční medaile 25 let nezávislosti Ukrajiny 2016, 19. srpna
Uzbekistán  Uzbekistán   Řád za zvláštní zásluhy 1998

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leonid Kuchma na anglické Wikipedii.

  1. 177 - Ukraynanın Prezidenti Leonid Daniloviç Kuçmanın "İstiqlal" ordeni ilə təltif edilməsi haqqında. www.e-qanun.az [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  2. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  3. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  4. lex.justice.md [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  5. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 16 maja 1997 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  6. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  7. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  8. Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2019-10-08]. Dostupné online. 
  9. Указ Президента Российской Федерации от 20.04.2004 г. № 556. Президент России [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. (rusky) 
  10. BOE.es - Documento BOE-A-1996-22150. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  11. zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat