Bašár al-Asad

syrský politik

Bašár Háfiz al-Asad (arabsky بشار حافظ الأسد‎; * 11. září 1965 Damašek) je syrský lékař a politik, od července 2000 devatenáctý prezident Sýrie. Kromě toho je vrchním velitelem Syrských ozbrojených sil a generálním tajemníkem Ústředního velení Socialistické strany arabské obrody, která se nominálně hlásí k neoba'athismu. Jeho otcem a předchůdcem byl generál Háfiz al-Asad, jehož prezidentství v letech 1971–2000 znamenalo přeměnu Sýrie z republiky v dynastickou diktaturu.

Bašár al-Asad
Bašár al-Asad (2022)
Bašár al-Asad (2022)
19. prezident Sýrie
Úřadující
Ve funkci od:
17. července 2000
Předseda vládyMuhammad Mustafa Mírú
Muhammad Nádží al-Utrí
Ádil Safar
Rijád Hidžáb
Umar Ibráhím Ghaláwandží
Wá'il al-Halkí
Imád Chamís
Husajn Arnús
PředchůdceHáfiz al-Asad
Generální tajemník Národní rady Socialistické strany arabské obrody
Úřadující
Ve funkci od:
18. května 2017
PředchůdceHáfiz al-Asad
Generální tajemník Ústředního velení Socialistické strany arabské obrody
Úřadující
Ve funkci od:
24. června 2000
PředchůdceHáfiz al-Asad
Stranická příslušnost
ČlenstvíSocialistická strana arabské obrody
Vojenská služba
SlužbaSýrie
SložkaSyrské ozbrojené síly
Doba služby1988–současnost
Hodnostpolní maršál
Bitvy/válkyobčanská válka v Sýrii

Narození11. září 1965 (59 let)
Damašek, Sýrie Sýrie
ChoťAsmá al-Asad (od 2000)
RodičeHáfiz al-Asad (otec)
Anísa Machlúf (matka)
Děti3
PříbuzníBásil al-Asad, Máhir al-Asad, Majd al-Assad a Bushra Assad (sourozenci)
Ali al-Assad (děd)
Hilal al-Assad (bratranec)
Rifaat al-Assad (strýc)
Jamil al-Assad (strýc)
Na'isa Shalish (babička)
Rami Makhlouf (maternal cousin)[1]
Mohammed Makhlouf (strýc z matčiny strany)
Alma materDamašská univerzita
Zaměstnáníoftalmolog
Profeseoftalmolog
Náboženstvímuslim (Alavité)
Oceněnívelkokříž Řádu čestné legie (2001)
Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. třídy (2002)
Řád Františka I. (2004)
Řád Zajda (2008)
Řád krále Abd al-Azíze (2009)
… více na Wikidatech
PodpisBašár al-Asad, podpis
CommonsBashar al-Assad
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se a vyrůstal v Damašku, v roce 1988 absolvoval Lékařskou fakultu Damašské univerzity a začal pracovat jako lékař v Syrské armádě. O čtyři roky později absolvoval postgraduální studium v Londýně, kde se specializoval na oftalmologii. Po smrti staršího bratra Básila v roce 1994 byl povolán do Sýrie, aby převzal jeho roli následníka. Nastoupil na vojenskou akademii a v roce 1998 převzal velení nad okupací Libanonu. V červenci 2000 se po smrti svého otce Hafíze stal prezidentem. V únoru 2005 byl zavražděn libanonský předseda vlády Rafík Harírí, což vyvolalo cedrovou revoluci, která donutila Asada ukončit okupaci Libanonu.

Způsob vlády Bašára al-Asada je popisován jako personalistická diktatura,[2] která vládne jako totalitní policejní stát.[3] Asadův režim se vyznačuje četným porušováním lidských práv a tvrdými represemi. Ačkoli se režim označuje za sekulární, různí politologové a pozorovatelé uvádějí, že využívá sektářského napětí v zemi. První desetiletí Asadova prezidentství bylo poznamenáno intenzivní cenzurou, hromadnými popravami, nucenými zmizeními, diskriminací etnických menšin a rozsáhlým sledováním ze strany tajné policie. Spojené státy, Evropská unie a většina státu Ligy arabských států vyzvaly Asada k odstoupení z funkce prezidenta v roce 2011 poté, co nařídil násilné potlačení Arabského jara, což vedlo k vypuknutí občanské války v Sýrii. V této válce zahynulo přibližně 580 000 lidí, z toho minimálně 306 000 civilistů, přičemž více než 90 % civilních obětí mají na svědomí proasadovské jednotky.[4][5] Válka také vyhnala z domovů 14 milionů Syřanů, z nichž více než polovina je uprchlíky, což způsobilo největší uprchlickou krizi na světě. Dalších 154 000 civilistů nuceně zmizelo či bylo svévolně zadrženo; více než 135 000 osob bylo mučeno, vězněno nebo zemřelo ve vládních vazebních střediscích.[6][7]

Osobní život a vzdělání

editovat

Narodil se jako druhorozený syn, což ho vylučovalo z asadovských dynastických pravidel dědění. Proto mohl studovat. Bašár Háfiz al-Asad vystudoval na univerzitě v Damašku a na Western Eye Hospital v Londýně lékařství a stal se očním lékařem. Začal kariéru oftalmologa, v Londýně se seznámil s Londýňankou syrského původu Asmou al-Akhras. Po dopravní nehodě[8] roku 1994, ve které přišel jeho starší bratr Básil al-Asad o život, se navrátil do Sýrie, z rozhodnutí otce se stal jeho vybraným nástupcem. Absolvoval vojenskou akademii v Homsu.[9]

Se ženou Asmou mají tři děti.

Politická kariéra

editovat

Po smrti jeho otce na srdeční infarkt 10. června 2000 byl v ústavě Syrské republiky změněn minimální věk na kandidaturu do prezidentského křesla, takže se mohl ve svých 34 letech stát otcovým následníkem. O měsíc později 10. července 2000 byl oficiálně zvolen v referendu 97,29 % hlasů prezidentem. V roce 2005 se musel s armádou stáhnout z okupovaného území Libanonu po propuknutí tzv. libanonské cedrové revoluce.

S Bašárovým nástupem k moci byly spojovány naděje na uvolnění a reformu syrského režimu strany BAAS, která je v Sýrii u moci od roku 1963. Hovořilo se dokonce o tzv. damašském jaru. Krátké období reforem z roku 2000 však proměnu režimu zevnitř nakonec nepřineslo.

Forma vlády, kterou staví Bašar al-Asad, je dnes politology považována za autoritářský režim. Asad vlastní režim popisuje jako sekulární, nicméně pozorovatelé a zahraniční experti popisují, že u moci se drží etnickými a sektářskými tlaky.[10][11] Ačkoli byl dříve Asad viděn jako místní a mezinárodní, tedy mezi arabskými státy výjimečným,[12] očekávání odborníků nenaplnil, když tvrdě zasáhl (a vojensky obléhal) podporovatele Arabského jara, čímž způsobil konflikt dnes známý jako syrská občanská válka. Syrská opozice, EU, Spojené státy a většina státu Arabské ligy vyzvaly Asada k rezignaci.[13][14] Během syrské občanské války byl Asad obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti organizací OSN.[15]

V roce 2007 byl zvolen ještě jednou na další sedmileté období. Asad se hlásí k náboženskému směru alavitů. Od roku 2011 je terčem mezinárodní kritiky v souvislosti s jeho bojem proti rebelům v syrské občanské válce, která stále trvá (2022). V roce 2013 byl jeho režim obviněn vládami některých členských států OSN ze zneužití mezinárodně zakázaných chemických zbraní, jejich použití však nebylo dosud prokázáno.

Koncem dubna 2014 Asad ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách. Byly to po desetiletích první prezidentské volby s více kandidáty. Tyto volby vyhrál a 16. července 2014 složil v damašském paláci prezidentskou přísahu na třetí sedmileté období. Evropská unie volby považuje za nelegální, spojenci Damašku naopak za demokratické.[16]

Prezidentský mandát obhájil i ve volbách konaných 26. května 2021, kdy získal, dle oficiálních údajů, 95,1% hlasů při téměř 79% volební účasti.

V listopadu roku 2023 byl na Asada vydán Francií mezinárodní zatykač kvůli chemickému útoku z roku 2013 ve městě Ghúta, na kterém se měl údajně podílet. Zatykač byl rovněž vydán na jeho bratra Máhira a dva generály syrské armády.[17][18]

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. Rami Makhlouf: The rift at the heart of Syria's ruling family. Dostupné online.
  2. GEDDES, Barbara; WRIGHT, Joseph; FRANTZ, Erica. How Dictatorships Work. [s.l.]: Cambridge University Press, 2018. Dostupné online. ISBN 978-1-316-33618-2. DOI 10.1017/9781316336182. S. 233. 
  3. SALADDIN, Ahmad. Totalitarian Space and the Destruction of Aura. [s.l.]: State University of New York Press, 2019. ISBN 9781438472911. S. 144,149. 
  4. Assad, Iran, Russia committed 91% of civilian killings in Syria. Middle East Monitor [online]. 2022-06-20 [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 
  5. 91 percent of civilian deaths caused by Syrian regime and Russian forces: rights group. The New Arab [online]. 2022-06-19 [cit. 2023-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-05. 
  6. Record of Arbitrary Arrests. SNHR [online]. 2023-08-14 [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 
  7. On the 12th Anniversary of the Popular Uprising: A Total of 230,224 Civilians Documented as Dead, including 15,275 Who Died due to Torture, 154,871 Arrested and/or Forcibly Disappeared, and Roughly 14 Million Syrians Displaced. ReliefWeb [online]. 2023-03-15 [cit. 2023-11-19]. Dostupné online. 
  8. DOČKAL, Ondřej. Current crysis in Syria. Praha : Asociace pro mezinárodní otázky, 2012. www.studentsummit.cz [online]. [cit. 2015-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-08. 
  9. Profil na E15. euro.e15.cz [online]. [cit. 2013-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. Flight of Icarus? The PYD’s Precarious Rise in Syria. www.crisisgroup.org. International Crisis Group, May 8, 2014, s. 23. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-20. 
  11. MEUSE, Alison. Syria's Minorities: Caught Between Sword Of ISIS And Wrath of Assad [online]. NPR, 18 April 2015 [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. 
  12. Syria's Assad tightens grip after four years of war. www.dailymail.co.uk. The Daily Mail, 12 April 2015. Dostupné online [cit. 12 March 2015]. 
  13. Bassem Mroue. Bashar Assad Resignation Called For By Syria Sit-In Activists. www.huffingtonpost.com. The Huffington Post, 18 April 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2011. 
  14. Arab League to offer 'safe exit' if Assad resigns. www.cnn.com. CNN.com, 23 July 2012. Dostupné online [cit. 13 March 2015]. 
  15. UN implicates Bashar al-Assad in Syria war crimes. www.bbc.co.uk. BBC News, 2 December 2013. Dostupné online [cit. 13 March 2015]. 
  16. http://www.rozhlas.cz/zpravy/blizkyvychod/_zprava/prezidentske-volby-v-syrii-drtive-vyhral-soucasny-prezident-basar-asad--1358684
  17. ČTK, iDNES cz. Francie vydala mezinárodní zatykač na Asada za chemický útok z roku 2013. iDNES.cz [online]. 2023-11-15 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  18. Francie vydala mezinárodní zatykač na syrského prezidenta Asada. Měl mít podíl na chemickém útoku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-11-15 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  19. Légion d’honneur, enquête sur un système opaque. Le Monde.fr. 2017-06-06. Dostupné online [cit. 2020-08-10]. (francouzsky) 
  20. PÉREZ-PEÑA, Richard. A French Honor Not Always for the Honorable; Assad Returns His. The New York Times. 2018-04-20. Dostupné online [cit. 2020-08-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  21. zakon.rada.gov.ua [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  22. Врученный Кучмой Асаду орден аннулировать невозможно - Банковая. news.bigmir.net [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (rusky) 
  23. SYRIA-ASSAD-BOURBON. www.mediafaxfoto.ro [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. 
  24. رئيس دولة الامارات يقلد الرئيس السوري وسام زايد تعبيرا عن عمق العلاقات التي تربط البلدين. دنيا الوطن [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (arabsky) 
  25. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  26. الملك عبدالله والرئيس الأسد يتفقان على إزالة العوائق في العلاقات الثنائية والتنسيق على جميع المستويات. جريدة الرياض [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-16. (arabsky) 
  27. 4/17085 : CAMERA - ITER ATTO. banchedati.camera.it [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-18. 
  28. Gaceta Oficial de la República Bolivariana de Venezuela. 2010-6-28, s. 377480. Dostupné online. (španělsky) 
  29. EBC. memoria.ebc.com.br [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné online. (portugalsky) 
  30. Bancada na Câmara dos Deputados [online]. [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-29. (portugalsky) 
  31. President Michel Suleiman hosts Syrian President Bashar al-Assad and Saudi King Abdullah bin Abdel Aziz | The Marada News. web.archive.org [online]. 2014-04-29 [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-29. (anglicky) 
  32. Iran Awards Syrian Leader Highest Medal of Honor. web.archive.org [online]. 2014-04-29 [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-29. 

Literatura

editovat
  • LESCH, David W. The new lion of Damascus: Bashar al-Asad and modern Syria. New Haven: Yale University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0300109911. (anglicky) 
  • BRUNSWIG, Muriel. Syrien. Bielefeld: Reise Know-How Verlag P. Rump, 2000. ISBN 3894168293. (německy) 

Externí odkazy

editovat