Ronaldo

brazilský fotbalista, držitel zlatého míče
Tento článek pojednává o brazilském fotbalistovi. Možná hledáte: Cristiano Ronaldo – portugalský fotbalista.

Ronaldo Luis Nazario de Lima, známý jako Ronaldo (* 18. září 1976, Bento Ribeiro), je bývalý brazilský fotbalový útočník. Kromě brazilského má i španělské občanství. Od roku 2018 je většinovým vlastníkem prvoligového španělského klubu Real Valladolid.[2]

Ronaldo
Ronaldo-14-05-2013.jpg
Osobní informace
Celé jméno Ronaldo Luiz Nazário de Lima
Datum narození 18. září 1976 (44 let)
Místo narození Rio de Janeiro, Brazílie Brazílie
Výška 183 cm
Přezdívka O Fenômeno[1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice útočník
Mládežnické kluby
1990–1993 Brazílie São Cristóvão
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1993–1994
1994–1996
1996–1997
1997–2002
2002–2007
2007–2008
2009–2011
Brazílie Cruzeiro
Nizozemsko PSV Eindhoven
Španělsko FC Barcelona
Itálie Inter Milán
Španělsko Real Madrid
Itálie AC Milán
Brazílie Corinthians
0140(12)
0460(42)
0370(34)
0680(49)
1270(83)
02000(9)
0310(18)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1994–2011 Brazílie Brazílie 980(62)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 1994 Brazílie
Stříbrná medaile MS 1998 Brazílie
Zlatá medaile MS 2002 Brazílie
Copa América
Stříbrná medaile 1995 Brazílie
Zlatá medaile 1997 Brazílie
Zlatá medaile 1999 Brazílie
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Bronzová medaile LOH 1996 Brazílie U23
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1997/1998 Inter Milán
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1996/1997 FC Barcelona
Konfederační pohár
Zlatá medaile 1997 Brazílie
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 2002 Real Madrid
1. španělská fotbalová liga
Zlatá medaile 2002/2003 Real Madrid
Zlatá medaile 2006/2007 Real Madrid
Další informace
Web www.ronaldo.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
19. února 2020
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
19. února 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je přezdíván O Fenômeno („Fenomén“). Díky své rychlosti, schopnosti driblovat a střeleckým instinktům je Ronaldo obecně uznáván za jednoho z nejlepších hráčů v moderní historii fotbalu. Jeho slabinou byla dlouhodobá zranění.

FIFA jej zvolila nejlepším fotbalistou v letech 1996, 1997 a 2002.[3] Ve Španělsku obdržel Trofeo Pichichi za největší počet nastřílených branek, konkrétně v letech 1997 a 2004.[4]

Zúčastnil se čtyř světových šampionátů, a to v letech 1994 (zlato), 1998 (stříbro), 2002 (zlato) a 2006 (čtvrtfinále). Na mistrovství v roce 2006 se stal nejlepším střelcem světových šampionátů v historii s 15 góly, roku 2014 jej ale překonal Miroslav Klose.[5]

V únoru 2011 oznámil ukončení kariéry ve 34 letech.[6]

Klubová kariéraEditovat

Cruzeiro (1993–1994)Editovat

Ronaldo za Cruzeiro debutoval ve svých 16 letech a v premiérové sezóně vsítil 12 branek, pět z nich proti týmu Bahia.[5] V brazilské lize byl v tomto období známý jako „Ronaldinho“.[5]

PSV Eindhoven (1994–1996)Editovat

První sezóna (1994–1995)Editovat

První evropskou štací nadějného Brazilce se stal nizozemský PSV Eindhoven, v jehož dresu se už dříve prezentoval Romário. Mezi zájemci, kteří neuspěli náležely týmy jako Ajax, AC Milán a Juventus.[7] Trenér Aad de Mos jej nasadil od začátku do zápasu prvního kola ligy proti Vitesse a Ronaldo se odvděčil gólem ještě před desátou minutou. PSV v Arnhemu zvítězilo 4:2, u dvou gólů byl Luc Nilis.[8] Další zápas před domácími fanoušky na stadionu Philips otevřel skóre v první minutě. V průběhu přidal ještě druhý a zajistil vítězství 4:1 nad Go Ahead Eagles.[7] Na dubnovém pokoření Utrechtu 4:0 se podílel premiérovým hattrickem.[7]

Cesta Pohárem UEFA byla krátká, v 1. kole totiž Eindhoven vypadl s Leverkusenem. Záříjový zápas na půdě německého týmu přinesl porážku 4:5 a tři góly soupeřova Ulfa Kirstena. Mnozí však opěvovali výkon mladého 17letého Brazilce, který svůj výkon též korunoval hattrickem. Ronaldo se dostal do dalších šancí, proti byl však německý gólman Rüdiger Vollborn.[7]

Za sezónu nastřílel celkově 33 branek za 35 utkání. V nizozemské lize se počet jeho gólů zastavil na 30, stal se tak nejlepším střelcem. Mužstvo vybojovalo třetí příčku.

Druhá sezóna (1995–1996)Editovat

Nizozemská liga začala v srpnu, první Ronaldovy góly dorazily v září proti Heerenveenu (výhra 5:1) a Utrechtu (výhra 3:0). Proti každému z nich se prosadil dvakrát a jednu trefu zaznamenal další zápas proti Volendamu (výhra 5:0).[7][9] První kolo Poháru UEFA proti finskému MyPa ovládl celkově 5 góly, Eindhoven se po výsledcích 1:1 a 7:1 dostal do další části. V říjnu 1995 absentoval tři zápasy kvůli kolenu, vrátil se však a 18. listopadu dalšími třemi góly zničil De Graafschap (výhra 8:0).[10] Potíže s kolenem jej znovu dostihly v polovině prosince, chyběl až do dubna.[7] Eindhoven v závěru sezóny ztratil místo v čele tabulky ve prospěch Ajaxu. Ronaldo stihl zasáhnout už jen do předposledního zápasu proti Spartě Rotterdam (porážka 1:2), a to pouze na druhý poločas. Proti tomu samému soupeři nastoupil i ve finále domácího poháru v květnu 1996, to mužstvo Dicka Advocaata zvítězilo 5:2.[11]

Za sezónu zaznamenal 18 branek za 19 zápasů.

FC Barcelona (1996–1997)Editovat

Ronaldo zamířil za částku 12,5 milionu liber (£) do Barcelony,[12] kterou vedl anglický trenér Bobby Robson. V srpnovém dvojutkání o nakonec získaný Španělský superpohár se Ronaldo prosadil už po šesti minutách, a to další gól a gólovou asistenci přidal.[13] Barcelona první zápas vyhrála 5:2.[14]

Soupeřem v rámci 10. kola La Ligy byla dne 26. října Valencia. Ronaldo poslal katalánské mužstvo do vedení po 15 minutách a ve 35. minutě vedení navýšil. Soupeř však po půli vyrovnal góly Ferreiry a Karpina. Poslední slovo měl ale mít Ronaldo, který ten večer překonal brankáře Zubizarretu potřetí.[13]

Během jednoho roku v Barceloně vstřelil 47 soutěžních gólů za 49 utkání.[15]

Inter Milán (1997–2002)Editovat

První sezóna (1997–1998)Editovat

Ronaldo byl už ve svých 20 letech fotbalovou hvězdou, jejíž služby si za částku 32 milionu dolarů ($) zajistil Inter Milán pod vedením Massima Morattiho. Podepsal kontrakt na pět let.[16] Nově příchozí kouč Luigi Simoni Ronalda nasadil do úvodního utkání italské ligy proti Brescii, se kterou milánský klub vyhrál 2:1 díky gólům jiného debutanta, Álvara Recoby.[17] Úvodní šňůra dvanácti zápasů bez prohry se neobešla bez devíti Ronaldových branek. Po prohře s Udinese 0:1 se Inter na domácím hřišti utkal s Juventusem, kde Djorkaeff vstřelil jediný gól celého klání. Byl to Ronaldo, kdo mu asistoval nahrávkou, poté co se sám vyhnul dvojici obránců – Paolu Monterovi a Ciru Ferrarovi.[18] Průběhem sezóny přišla krize, po prohře s Parmou se ale Inter na jaře vzchopil a zaznamenal šest výher za sebou včetně té (3:0) proti AC Milán. Ronaldo se na ní podílel přesně mířeným lobem za záda gólmana Sebastiana Rossiho.[18] Souboj o titul mezi Interem a Juventusem se měl rozhodnout na Stadio delle Alpi. Juventus měl jednobodový náskok, do konce soutěže zbývaly čtyři zápasy. Turínští se dostali do vedení gólem Del Piera. Ronaldo se dvacet minut před koncem dostal do šance, byl však odstaven Markem Iulianem. Rozhodčí Piero Ceccarini penaltu nepískl a Inter padl.[18] Mistrovský titul vybojoval Juventus.

Cesta italským pohárem Coppa Italia skončila ve čtvrtfinále proti AC Milán. Naproti tomu v Poháru UEFA se zadařilo. Ve finále milánské mužstvo stanulo proti římskému Laziu, do kterého Ronaldo nastoupil po boku Zamorana. Zamorano a Zanetti poslali Inter do vedení 2:0, v 70. minutě výhru zpečetil sám Ronaldo, poté co překonal Marchegianiho.[18] Pro Inter to byl už třetí triumf v Poháru UEFA za posledních osm let.[19]

Druhá sezóna (1998–1999)Editovat

Třetí sezóna (1999–2000)Editovat

Třetí rok za Nerazzurri nastřílel pouze tři góly v Serii A, a to proti Piacenze, AC Milán a Lecce. Právě proti Lecce 21. listopadu 1999 si přivodil potíže se šlachou v pravém koleni a v 59. minutě musel střídat.[18] Inter Milán utkání vyhrál 6:0, na několik měsíců ale přišel o Ronalda.[20]

Podle všeho byl připraven na první zápas finále domácího poháru proti Laziu dne 12. dubna 2000. Ze střídačky přihlížel Simeoneho brance na 2:1 pro Římany, o několik minut později vkročil na trávník za Baggia.[21] Znovu se ale ozvalo pravé koleno, které Ronaldovi zabránilo zápas dohrát. Inter tedy podlehl 1:2 a v odvetě gól již nepadl.

Čtvrtá sezóna (2000–2001)Editovat

Ronaldo byl pro zranění nucen vynechat celou sezónu 2000/01, během které skončili „Černomodří“ v italské lize až pátí.

Pátá sezóna (2001–2002)Editovat

Po 21 měsících se Ronaldo dočkal návratu na hřiště – v půlce srpna si na 35 minut zahrál v jím organizovaném charitativním zápase proti šampionovi nigerijské ligy, týmu Enyimba (výhra 7:0). Při odchodu z trávníku dostal „standing ovation“ od 20 tisíc přihlížejících.[22] Prvním soutěžním zápasem po nucené přestávce byl souboj proti rumunskému Brașovu v rámci Pohár UEFA.[23]

Real Madrid (2002–2007)Editovat

 
Ronaldo ve dresu „Bílého baletu“

V srpnu 2002 se čerstvý mistr světa Ronaldo stal posilou Realu Madrid, který pod Florentinem Pérezem budoval hvězdný tým přezdívaný „Galácticos“. Madridskému celku se upsal na čtyři roky.[24] Přestupová částka činila 47 milionů eur.[25]La Liga poprvé poznala Ronalda 6. října. V průběhu druhého poločasu proti Alavés nahradil Gutiho a asi minutu poté přesně zacílil za gólmana Dutruela zvyšujíc na 3:1, když prsama zpracoval balon od Roberta Carlose. Jeho druhý gól mu připravil McManaman, Real porazil baskický tým 5:2.[26] Na další gól ve španělské lize čekal do listopadového zápasu s Rayo Vallecano, kde jednou trefou přispěl k vítězství 3:2.[27]

Před třetím skupinovým domácím zápasem Ligy mistrů proti Dortmundu ještě obhajující „Bílý balet“ nevyhrál. Na branku Jana Kollera ale reagovali Raúl a Ronaldo. Ten byl v zápase obzvlášť živý a měl šance vstřelil druhou branku, na Jense Lehmanna ale znovu nevyzrál.[28] Po remíze 1:1 na Signal Iduna Parku se Real postavil italskému AC Milán, proti němuž stanul Ronaldo za podpory Raúla, Zidaneho a Figa. Ve 12. minutě se dostal do kombinace s Raúlem a ten vyslal madridské mužstvo do vedení. Raúl přidal ještě jeden a Ronalda střídající Guti ještě třetí. Souboj velkoklubů skončil 3:1, za Milán skóroval Rivaldo.[29] Jediným gólem venkovního zápasu s Lokomotivem zařídil další cestu za obhajobou. V prvním zápase čtvrtfinále doma proti Manchesteru United vyšel střelecky naprázdno, přesto Real vyhrál 3:1. Ronaldo byl ve 20. minutě zastaven Wesleym Brownem, ale penaltu rozhodčí Anders Frisk nepískl.[30] První patnáctiminutovka na Old Trafford byla v režii Angličanů, poté se ale režie chopili Los Blancos a po ose Zidane–Guti se míč dostal k Brazilcovi, jenž nedal brankáři Barthezovi šanci.[31] Před poločasem srovnal van Nistelrooy, po něm vrátil Španělům vedení Ronaldo, který opět těžil z kombinace Zidana a Gutiho a z nepozornosti obránců Browna a O’Shey.[31] Ačkoli fotbalisté United opět srovnali, v 59. minutě Ronaldo opět přesně zakončil po další přihrávce Gutiho.[32]David Beckham sice otočil stav zápasu na 4:3 pro anglický tým, na postup přes Real to ale nestačilo.[31] Domácí semifinále s Juventusem odstartoval v útoku po boku Morientese. Ve 23. minutě prostřelil Buffona a otevřel skóre, jeho potíže s lýtkem ale přiměli trenéra del Bosqueho vystřídat jej. Juventus nakonec prohrál 1:2,[33] na domácí půdě ale Los Blancos vyřadil.

Po sezóně 2003/04 měl na svém kontě 25 branek za 32 utkání a získal tak svou druhou Trofeo Pichichi pro nejlepšího střelce La Ligy. [4]

AC Milán (2007–2008)Editovat

Během ledna roku 2007 opustil Real a zamířil do AC Milán za částku takřka 8 milionů eur, přičemž podepsal smlouvu na 18 měsíců.[34]

Reprezentační kariéraEditovat

Mistrovství světa 1994Editovat

Trenér Carlos Alberto Parreira 17letého Ronalda vměstnal do nominace pro mistrovství světa 1994. Fotbalisté jako Romário, Dunga, Zinho, Jorginho a Cafú získali Brazílii historicky čtvrté zlato. Ronaldo se během mistrovství na hřišti neobjevil.[1]

Copa América 1997Editovat

Trenér Mário Zagallo Ronalda zahrnul do konečné nominace na turnaj Copa América 1997. V prvním utkání proti Kostarice pomohl dvěma góly k výhře 5:0.[35] Výhry nad Mexikem 3:2 a Kolumbií 2:0 zajistili Brazilcům první místo, ve čtvrtfinále pak čekala Paraguay. Tu Ronaldo pokořil jedinými dvěma góly v onom utkání.[36] Ve finále stanul Ronaldo po boku Edmunda, nikoliv Romária, proti domácí Bolívii, která ještě v průběhu druhého poločasu hrála nerozhodně 1:1. Nejprve Ronaldo a poté Zé Roberto rozhodli o výhře 3:1 a zisku prvního zlata od turnaje Copa América roku 1989.[35]

Konfederační pohár 1997Editovat

Brazílie se na prosincovém Konfederačním poháru FIFA v Saúdské Arábii v roce 1997 představila s hvězdným útokem Ronaldo–Romário a dokráčela si pro celkové prvenství.[37] Po postupu ze skupiny vsítil Ronaldo v semifinále proti České republice první gól na turnaji. Brazílie vyhrála také díky Romáriovi 2:0 a ve finále se střetla s Austrálií, kterou ve skupinovém utkání neporazila, ono utkání totiž skončilo nerozhodně 0:0. V souboji o prvenství čekali diváci na gól 15 minut, Denílson našel Ronalda a ten otevřel skóre. Ve 27. minutě zvýšil vedení na 2:0 a další gól vstřelil z pokutového kopu.[37] Romário rovněž vstřelil hattrick a Brazílie vyhrála 6:0.[37]

Mistrovství světa 1998Editovat

Na Mistrovství světa 1998 se Ronaldo ocitl v roli největší hvězdy celého šampionátu pořádaného Francií.[38] Kvůli zranění jej nemohl podporovat Romário,[37] trenér Mário Zagallo tak Ronalda spároval s Bebetem. Po úvodním vítězství 2:1 proti Skotsku se Brazílie postavila Maroku,[39] proti kterému vstřelil Ronaldo svůj první gól na turnaji ještě před 10. minutou po přihrávce Rivalda. Brazílie porazila Maroko 3:0 a zajistila si osmifinále.[40] Na tom nic nezměnila ani prohra s Norskem 1:2, u které byl celých 90 minut rovněž Ronaldo.[41]

Copa América 1999Editovat

Ronaldo se v roce 1999 zúčastnil již svého třetího turnaje Copa América. Trenér Vanderlei Luxemburgo zde představil útočný trojzubec ve složení Ronaldo, Ronaldinho, Rivaldo, který později uspěl na MS 2002.[42] V úvodním utkání Ronaldo dvěma góly přispěl k vítězství nad Venezuelou 7:0.[43] Ve třetím utkání proti Chile z penalty zajistil první místo s devíti body, Brazílie vyhrála 1:0.[44] Proti Argentině vstřelil vítězný gól na 2:1 a dostal mužstvo do semifinále.[42] Poté co svěřenci trenéra Luxemburga vyřadili Mexiko góly Amorosa a Rivalda, utkali se v Asunciónu s Uruguayí. Krátce po začátku druhého poločasu navázal na dvougólového Rivalda, zvýšil vedení na 3:0 a toto skóre se již nezměnilo.[42]

Mistrovství světa 2002Editovat

Trenér Luiz Felipe Scolari se na mistrovství světa 2002 rozhodl spoléhat na útočnou trojici tří „R“, kterou utvořili Ronaldo, Rivaldo a Ronaldinho. Ačkoli byl Ronaldo po dlouhodobém zranění a Brazílie se v kvalifikace trápila, na světovém šampionátu v Jižní Koreji a v Japonsku získala svoji pátou zlatou medaili.[45] Ronaldo se s osmi góly stal nejlepším střelcem celého turnaje. Více než osm gólů na jednom MS vstřelili pouze čtyři hráči: Just Fontaine (13 gólů), Sándor Kocsis (11), Gerd Müller (10) a Eusébio (9).[45]

V úvodním skupinovém utkání proti Turecku Ronaldo srovnal po gólu Hasana Şaşe na 1:1, když v 50. minutě překonal dobře chytajícího brankáře Rustu Recbera. Po 73 minutách jej vystřídal Luizão, na něhož byl spáchán faul v penaltovém území. Následnou penaltu proměnil Rivaldo a Brazílie tak získala tři body za výhru 2:1. Pro Ronalda to byl první reprezentační gól po takřka třech letech.[46] Podobnou minutáž strávil na trávníku v utkání proti Číně, kterou pomohl porazit jedním gólem a asistencí. Před poločasovou přestávkou byl nedovoleně zastaven, Ronaldinho z následné penalty zvýšil vedení na 3:0. Konečný výsledek 4:0 se urodil v 54. minutě, to na gól Ronaldovi nahrál Cafú.[47] Ve třetím utkání proti Kostarice si dal Luis Marín vlastní gól, následně navýšil vedení na 2:0 Ronaldo. Ve druhé půli mířil sám na brankáře Ericka Lonnise, ale nepřekonal jej. Utkání odehrál Ronaldo celé, Brazílie nakonec vyhrála 5:2.[48] V osmifinále proti Belgii se Ronaldo dlouho nedokázal prosadit, svůj pátý gól na turnaji nakonec přeci vstřelil, a to v 86. minutě. Zpečetil tak výhru 2:0, poté co se v průběhu druhého poločasu prosadil Rivaldo.[49] Ve čtvrtfinále proti Anglii se brazilská ofenzíva prosazovala s obtížemi, naopak anglický forvard Michael Owen se gólově prosadil už během 30 minut. Brazílie ale otočila na 2:1 a udržela vedení i v 10 lidech, poté co byl vyloučen Ronaldinho.[50] Semifinálový souboj znovu proti Turecku rozhodl Ronaldo jediným gólem utkání ve 49. minutě, v 68. minutě ho vystřídal Luizão.[51] Turecké defenzívě však dělal větší starosti spíše Rivaldo.[52] Ve finále čelil Ronaldo reprezentaci Německa a nejlepšímu brankáři turnaje Oliveru Kahnovi, jenž na šampionátu kapituloval jen jednou. Během úvodních 45 minut přesně nezakončil, ale v 67. minutě využil ojedinělé chyby Kahna a poslal vlastní mužstvo do vedení. Druhý a zároveň poslední finálový gól dostal za Kahnovy záda v 79. minutě a získal tak druhou zlatou medaili z mistrovství světa v kariéře.[53]

Mistrovství světa 2006Editovat

 
Malba Ronalda na mistrovství světa v Německu v roce 2006

Trenér Parreira měl pro mistrovství světa 2006 v útoku k dispozici nejen Ronalda, ale též Ronaldinha, Kaká, Robinha nebo Adriana. Přes pochybnosti ohledně jeho zdravotního stavu nastoupil Ronaldo proti Chorvatsku v základu vedle Adriana při výhře 1:0. Úvodní utkání se mu úplně nepovedlo, nedokázal se zapojit do dění a až po 55 minutách poprvé střelecky ohrozil gólmana Pletikosu. Po 69 minutách jej vystřídal Robinho.[54][55] Proti Austrálii nastoupila Brazílie v totožném složení, kdy dvojici útočníků ofenzivně podporovali ještě Kaká a Ronaldinho. Obrana „Socceroos“ dělala brazilským hvězdám problémy, Ronaldo navíc obdržel poněkud zbytečnou žlutou kartu, když po odpískání ofsajdu vstřelil míč do soupeřovy branky. Několik minut do druhé půle však nahrál Adrianovi na první gól. Později jej opět střídal Robinho, Brazílie díky závěrečnému gólu vyhrála 2:0 a zajistila si postup do osmifinále.[56] Třetí utkání proti Japonsku hrálo obměněné mužstvo, Ronaldo ale odehrál celých 90 minut. Vyrovnáním na 1:1 překonal počet Pelého gólů na světovém mistrovství a gólem na konečných 4:1 v 81. minutě dorovnal německého útočníka Gerda Müllera, do té doby historicky nejlepšího střelce mistrovství. Mimo jiné byl vyhlášen mužem zápasu podle FIFA.[57] Proti Ghaně skóroval už po pěti minutách a definitivně překonal Gerda Müllera. Znovu odehrál celé utkání, které Brazílie vyhrála 3:0.[58] Podobně jako v roce 1998 zastavila Brazílii Francie, tentokráte už ve čtvrtfinále. Evropské mužstvo vyhrálo 1:0 a zatímco Ronaldo nenašel recept na gólmana Fabiena Bartheze, Thierry Henry překonal Didu.[59] Nakonec obdržel Bronzovou kopačku FIFA pro třetího nejlepšího střelce turnaje.[60]

ŽivotopisEditovat

Narodil se v Bentu Ribeiru, chudém předměstí Rio de Janeira. Jméno dostal po doktoru Ronaldu Valentem, který asistoval jeho matce při třetím porodu. Starší bratr Nelinho a sestra Lone mu však častěji říkali přezdívkou Dadado.[61]

Již v sedmnácti letech byl srovnáván s králem fotbalu Pelém a byl také nominován na Mistrovství světa v USA, kde však nenastoupil. O čtyři roky později ve Francii nastřílel celkem 4 góly. Ovšem den před finálovým utkáním měl záhadný kolaps. Do zápasu sice nastoupil ale byl jenom stín nejlepšího hráče světa. Brazílie bez jeho schopnosti zkrátka prohrála. V roce 2002 v Japonsku a Koreji se stal s osmi brankami nejlepším střelcem, přičemž ve finále dvakrát překonal na turnaji dosud pouze jednou kapitulujícího německého brankáře Olivera Kahna. Na mistrovství světa 2006 vstřelil celkem tři góly, což mu zajistilo překonání rekordu Gerda Müllera a s celkově patnácti vstřelenými brankami se stal nejlepším střelcem MS všech dob. V roce 2011 ukončil svou bohatou a dlouhou kariéru.

PřestupyEditovat

Zdroje:[62]
Období Z klubu Do klubu Přestupová částka Poznámka
léto 1994   Cruzeiro   PSV Eindhoven 5,48 milionu
léto 1996   PSV Eindhoven   FC Barcelona 15 milionů €
léto 1997   FC Barcelona   Inter Milán 28 milionů € nejdražší přestup té doby[63]
srpen 2002   Inter Milán   Real Madrid 45 milionů € nejdražší přestup té doby[63]
léto 2008   Real Madrid   AC Milán 7,5 milionu €

StatistikaEditovat

Klub Sezóna Liga Pohár LM či EL Celkem
Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly
Cruzeiro 1993 32 34 5 1 0 0 42 43
1994 17 20 0 0 7 2 24 22
PSV Eindhoven 1994/95 33 30 1 2 2 3 36 35
1995/96 13 12 3 2 5 6 21 20
FC Barcelona 1996/97 37 34 4 6 7 5 49 47
Inter Milan 1997/98 32 25 4 3 11 6 47 34
1998/99 19 14 4 0 6 1 29 15
1999/00 7 3 1 0 0 0 8 3
2000/01 0 0 0 0 0 0 0 0
2001/02 10 7 1 0 5 0 16 7
Real Madrid 2002/03 31 23 1 0 11 6 44 30
2003/04 32 24 7 3 9 4 48 31
2004/05 34 21 1 0 10 3 45 24
2005/06 23 14 2 1 2 0 27 15
2006/07 7 1 2 1 4 2 13 4
AC Milan 2007 14 7 0 0 0 0 14 7
2007/08 6 2 0 0 0 0 6 2
Corinthians 2009 30 20 8 3 0 0 38 23
2010 20 9 0 0 7 3 27 12
2011 2 0 0 0 2 0 4 0
Celkem 399 300 44 22 88 41 538 374

ÚspěchyEditovat

KlubovéEditovat

ReprezentačníEditovat

IndividuálníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b HERRERA, Luis. Ronaldo: The Phenomenon's Top 10 Moments. Bleacher Report [online]. 2011-02-14 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Brazilec Ronaldo už je majitelem Realu Valladolid. Sport.cz [online]. 2018-09-03 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  3. a b THE BEST FIFA FOOTBALL AWARDS™ [online]. FIFA.com [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Spain - List of Topscorers ("Pichichi") 1929-2018 [online]. RSSSF, rev. 2019-06-20 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c ALVES, Marcus. O Fenomeno had every quality a striker could want. Only injuries and fitness could stop him. FourFourTwo.com [online]. 2017-07-27 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Brazil's Ronaldo confirms retirement. The Irish Times [online]. 2011-02-14 [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e f KELLY, James. RONALDO: THE PSV DIARIES. These Football Times [online]. 2019-03-05 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Spielbericht: 1094152 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  9. Spielbericht: 1093885 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  10. Spielbericht: 1093958 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  11. Spielbericht: 2219561 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  12. BRIGGS, Michael. Barca bank on Ronaldo. Independant [online]. 1997-03-16 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b CARMICHAEL, Charlie. RONALDO AND THE GAME THAT SUMMED UP HIS GREATEST INDIVIDUAL SEASON. These Football Times [online]. 2018-11-27 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Spielbericht: 2424031 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  15. HERRERA, Luis. Ronaldo: The Phenomenon's Top 10 Moments. Bleacher Report [online]. 2011-02-14 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. INTER MILAN SIGNS BRAZILIAN RONALDO. Washington Post [online]. 1997-06-22 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Spielbericht: 2214519 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  18. a b c d e NEWMAN, Blair. THE HEARTBREAK OF RONALDO AT INTERNAZIONALE. These Football Times [online]. 2018-09-18 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. FITZGERALD, Nick. WHY THE 1990S SHOULD’VE BELONGED TO A STAR-STUDDED INTERNAZIONALE. These Football Times [online]. 2019-10-23 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Spielbericht: 2211372 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  21. Spielbericht: 2428142 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  22. Ronaldo returns as Inter thrash Enyimba. BBC Sport [online]. 2001-08-09 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Inter return for Ronaldo. The Telegraph [online]. 2001-09-19 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Real swoop for Ronaldo. BBC [online]. 2002-09-01 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Real Madrid acquires Ronaldo. ESPN [online]. 2002-09-01 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. LOWE, Sid. Ronaldo scores on his first date. The Guardian [online]. 2002-10-07 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Bayern go clear. BBC [online]. 2002-11-20 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Ronaldo rescues Real. BBC [online]. 2003-02-20 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. MCCARRA, Kevin. Real take their cue from Raul. The Guardian [online]. 2003-03-13 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. MCCARRA, Kevin. United hopes hang by a thread. The Guardian [online]. 2003-04-09 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. a b c TEJWANI, Karan. THE NIGHT RONALDO SILENCED A RAUCOUS OLD TRAFFORD WITH A HAT-TRICK OF SUBLIME QUALITY. These Football Times [online]. 2018-11-30 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Manchester United 1:3 Real Madrid [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. 
  33. GLENDENNING, Barry. Real Madrid 2 - 1 Juventus. The Guardian [online]. 2003-05-06 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Ronaldo completes move to AC Milan. CNN [online]. 2007-01-30 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b CARROLL, Jack. Ronaldo, nightclubs and my summer at the 1997 Copa América. The Guardian [online]. 2017-06-14 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Spielbericht: 3041980 (Brazil 2:0 Paraguay) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 
  37. a b c d SHARP, Will. The dream of Ronaldo and Romário. These Football Times [online]. 218-08-29 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. STEINBERG, Jacob. World Cup stunning moments: Ronaldo falters as France win. The Guardian [online]. 2018-05-08 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. SOUTHWICK, Andrew. Craig Brown: Manager feared Scotland would be humiliated v Brazil at 1998 World Cup. BBC [online]. 2018-06-11 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. Ronaldo, the goal that started it all. FIFA.com [online]. 2013-06-13 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Spielbericht: 936691 (Brazil 1:2 Norway) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. 
  42. a b c PETERS, Jerrad. 20 Stunning Copa America Goals. Bleacher Report [online]. 2015-06-09 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Brazil 7:0 Venezuela [online]. World Football [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Brazil 1:0 Chile [online]. World Football [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. a b Scolari’s Seleção of '02 in numbers [online]. FIFA.com, 2018-01-02 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Staff and agencies. Brazil 2 - 1 Turkey. The Guardian [online]. 2002-06-03 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Brazil smash China. BBC [online]. 2002-06-08 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. Brazil dump out Costa Rica. BBC [online]. 2002-06-13 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. GLENDENNING, Barry. Brazil 2 - 0 Belgium. The Guardian [online]. 2002-06-17 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. INGLE, Sean. Brazil stroll past limp England. The Guardian [online]. 2002-06-21 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. Brazil stride into final. BBC [online]. 2002-06-26 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Brazil-Turkey player ratings. BBC [online]. 2002-06-26 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Brazil crowned world champions. BBC [online]. 2002-06-30 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Ronaldo fit for Brazil Cup opener. BBC [online]. 2006-06-06 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. Brazil 1-0 Croatia. BBC [online]. 2006-06-13 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. Brazil 2-0 Australia. BBC [online]. 2006-06-18 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. Japan 1-4 Brazil. BBC [online]. 2006-06-22 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. BRAZIL 3-0 GHANA. FIFA.com [online]. 2006-06-27 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. Brazil 0-1 France. BBC [online]. 2006-07-01 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. 2006 FIFA World Cup Official FIFA Awards: Zidane wins adidas Golden Ball award. FIFA.com [online]. 2006-07-10 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. Ronaldo to the rescue. The Irish Times [online]. 1997-08-30 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Transfer History [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. a b SMYTH, Rob. Ronaldo at 40: Il Fenomeno’s legacy as greatest ever No9, despite dodgy knees. The Guardian [online]. 2016-09-17 [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. Topscorers Eredivisie 1994-1995, Eredivisielive.nl (nizozemsky)
  65. European Golden Shoe (anglicky)
  66. Golden Boot ("Soulier d'Or") Awards, RSSSF.com (anglicky)
  67. UEFA Club Footballer of the Year, UEFA.com, citováno 30. 8. 2014 (anglicky)
  68. Team of the Year 2002. UEFA.com [online]. 2003-02-03 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat