Filip VI. Španělský

španělský král (od 2014)

Filip VI. Španělský (někdy Felipe VI., španělsky Felipe VI de España, plným jménem Felipe Juan Pablo Alfonso de Todos los Santos de Borbón y de Grecia; * 30. ledna 1968, Madrid) je španělský král z rodu anjouských Bourbonů. Dojmenován dne 19. června 2014, a to po abdikaci svého otce Juana Carlose I. v souladu s ústavním zákonem o abdikaci.[1] Se svou manželkou, královnou Letizií, mají dvě dcery, prvorozenou Leonoru, kněžnu asturskou, a druhorozenou Sofii.[2]

Filip VI.
král španělský
Portrét
Král Filip VI.
Doba vlády19. června 2014 – dosud (10 let)
Úplné jménoFelipe Juan Pablo Alfonso de Todos los Santos de Borbón y Grecia
TitulyKatolické Veličenstvo
Král španělský
Křest8. února 1968
Narození30. ledna 1968 (56 let)
Madrid, Španělský státŠpanělský stát Španělský stát
PředchůdceJuan Carlos I.
Následník trůnuLeonor, kněžna asturská
NástupceLeonor Španělská
ManželkaLetizia
PotomciInfantka Leonor
Infantka Sofie
RodBourboni
DynastieBourbon-Anjou
OtecJuan Carlos I.
MatkaSofie Řecká
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Španělská královská rodina
Španělská královská rodina

Král Juan Carlos I.
Královna Sofie

Rozšířená královská rodina


Děti zesnulé vévodkyně z Badajozu:

  • Doña Simoneta
  • Vikomt de la Torre
  • Don Bruno
  • Don Luis

Vévodkyně ze Sorie a Hernani
Vévoda ze Sorie a Hernani

  • Don Alfonso
  • Doña María

Vévodkyně vdova z Kalábrie

Vzdělání

editovat

Filip studoval na prestižních školách v Kanadě, USA (Georgetownské univerzitě ve Washingtonu D.C.) a ve Španělsku. Vojenského vzdělání se princi dostalo na Academia General MilitarZaragoze, na Escuela Naval MilitarMarínu a na Academia General del AireSan Javieru. Do svého jmenování králem měl hodnost podplukovníka generálního štábu armády, fregatního kapitána admiralitního štábu španělského námořnictva a podplukovníka generálního štábu vzdušných sil.[3] Od 19. června je vrchním velitelem španělské armády. Po ukončení období vojenského vzdělání začalo období jeho vzdělání civilního (vystudoval právo na Autonomní univerzitě v Madridu a dosáhl titulu „Master“ v oboru Mezinárodní vztahy na Edmund Walsh School of Foreign Service na Georgetownské univerzitě).

Nástup na královský trůn

editovat

Dne 19. června 2014Madridu složil slavnostní přísahu v parlamentu před zákonodárci obou komor (tzv. Generálních kortes, tzn. parlamentu a senátu) a představiteli dalších státních institucí. Během svého 25 minut dlouhého projevu se věnoval řadě aktuálních otázek, které trápí Španělsko, např. tématu ekonomické krize a nezaměstnanosti a zejména aktuálního problému s mírou nezaměstnanosti mladých lidí. Zdůraznil, že Španělsko je součástí Evropy, zároveň ovšem poukazoval i na nutnost národní integrity, avšak s prostorem pro individualitu každého jedince (nebo autonomních oblastí). Přislíbil, že jeho priority ve funkci krále budou směřovány k účasti na řešení těchto problémů. Zdůraznil to, že je na svou zemi a její historii hrdý a pyšný a zdůraznil důležitost této národní hrdosti u každého obyvatele. Jako důležité označil také určité sblížení královské koruny s obyvateli. Poděkoval svému otci, Janu Karlovi I., za téměř 40 let vlády, své matce, Sofii, za její práci, kterou pro zemi vykonala, ale i za její oddanost a věrnost králi. Závěrem také citoval větu z Don Quijota: „člověk není ničím víc než kterýkoliv jiný, nedokáže-li více než jiný“ (španělsky: "no es un hombre más que otro si no hace más que otro"). Svůj projev zakončil poděkováním, a to ve čtyřech jazycích: španělštině, katalánštině, baskičtině a galicijštině.[4]

Státnické povinnosti

editovat

Již jako korunní princ vykonával mnoho oficiálních zahraničních cest po celém světě a reprezentoval Španělské království. Současně také reprezentoval královskou rodinu ve městech po celém Španělsku a ukazoval se při španělských státních svátcích.

Manželství a děti

editovat
Související informace naleznete také v článku Svatba prince Felipeho a Letizie Ortizové.

Po období Filipova staromládenectví a poměrně nestálého partnerského života 1. listopadu 2003 princ oznámil zasnoubení s novinářkou Letizií Ortiz Rocasolano, bývalou novinářkou CNN, se kterou se oženil 22. května 2004. Svatba se konala v Almudenské katedráleMadridu.

Dne 31. října 2005 porodila princezna Letizia holčičku, Leonor, prvorozenou dědičku následníka trůnu a tehdy druhou v pořadí následnictví španělského trůnu (náležel jí titul infantka, nyní je již první v pořadí následnictví na trůn a náleží jí titul kněžna asturská). Dne 29. dubna 2007 se narodila druhá dcera, infantka Sofie, která se tak stala třetí v pořadí následnictví (nyní druhá v pořadí).

Po atentátech 11. března 2004Madridu se Filip společně se svými sestrami, infantkami Elenou a Cristinou, stali prvními členy španělské královské rodiny, kteří se zúčastnili manifestace.

Kromě svých státnických povinností předsedal jako kníže z Asturie také některým benefičním organizacím, především pak těm, které nesou jeho jméno: Nadace knížete asturského a Nadace knížete z Gerony.[5]

Dne 2. června 2014 jeho otec oznámil, že abdikuje z funkce španělského krále a za svého nástupce určil právě Filipa. Ten se funkce krále ujal dne 19. června 2014.

Účast na olympiádě v Barceloně

editovat

Na letní olympiádě v Barceloně v roce 1992 byl vlajkonošem španělského olympijského výboru a sám se aktivně zúčastnil. Umístil se na šesté pozici ve třídě solingjachtingu a obdržel olympijský diplom.

Tituly, oslovení a vyznamenání

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Filipa VI. Španělského.

Španělská ústava z roku 1978 v článku II, odst. 56, paragrafu 2 vyhrazuje titul „španělského krále“ osobě panovníka.[6] Ten je jako panovník oprávněn užívat i další čestné tituly a hodnosti, které se obvykle vztahují k historickým územním entitám, tradičně spojeným se španělskou korunou:[7]

(španělsky: Rey de España, de Castilla, de León, de Aragón, de las Dos Sicilias (referido a Nápoles y Sicilia), de Jerusalén, de Navarra, de Granada, de Toledo, de Valencia, de Galicia, de Mallorca, de Sevilla, de Cerdeña, de Córdoba, de Córcega, de Murcia, de Menorca, de Jaén, de los Algarves, de Algeciras, de Gibraltar, de las Islas Canarias, de las Indias Orientales y Occidentales y de las Islas y Tierra Firme del Mar Océano).

Jako španělský král je i nejvyšším představitelem řady španělských rytířských a heraldických řádů:

Rodokmen

editovat
 
 
 
 
 
Alfons XII.
 
 
Alfons XIII. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Kristýna Rakouská
 
 
Jan Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Jindřich z Battenberku
 
 
Viktorie z Battenbergu
 
 
 
 
 
 
Beatrix Sasko-Koburská
 
 
Juan Carlos I.
 
 
 
 
 
 
Alfons Neapolsko-Sicilský
 
 
Karel Bourbonsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Antonie Neapolsko-Sicilská
 
 
Marie Mercedes Bourbonsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Filip Pařížský
 
 
Luisa Orléanská
 
 
 
 
 
 
Marie Isabela Orléanská
 
Filip VI.
 
 
 
 
 
Jiří I. Řecký
 
 
Konstantin I. Řecký
 
 
 
 
 
 
Olga Konstantinovna Romanovová
 
 
Pavel I. Řecký
 
 
 
 
 
 
Fridrich III. Pruský
 
 
Sofie Pruská
 
 
 
 
 
 
Viktorie Sasko-Koburská
 
 
Sofie Řecká
 
 
 
 
 
 
Ernest Augustus Hannoverský
 
 
Arnošt August Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Thyra Dánská
 
 
Frederika Hannoverská
 
 
 
 
 
 
Vilém II. Pruský
 
 
Viktorie Luisa Pruská
 
 
 
 
 
 
Augusta Viktorie Šlesvicko-Holštýnská
 

Filip VI. je vnukem řeckého krále Pavla I. a prapravnukem německého císaře Viléma II. Mezi jeho předky patří také britská královna Viktorie, římský císař a český král Leopold II., francouzský král Ludvík Filip, ruský car Mikuláš I., dánský král Kristián IX. a král Obojí Sicílie Ferdinand II.

Poznámky

editovat
  1. Vzhledem k velkému množství titulů spojených se španělskou monarchií, vyjmenovávají se pouze ty nejvýznamnější, a poté je výčet zakončen výrazem «etc.» nebo «&c.». Ty se odvolávají na podružné nebo zaniklé tituly. Těmi jsou: král uherský, dalmatský a chorvatský, vévoda limburský, lotrinský, lucemburský, gelderský, štýrský, kraňský, korutanský a württemberský, lankrabě alsaský, vévoda švábský, falckrabě burgudský, hrabě z Artois, henagvský, namurský, goricijský, feretský a kyburský, markýz oristánský a goceanský, markrabě Svaté říše římské a burgauský, svobodný pán salinský, mechelenský, slovinské marky, pordenonský a tripolský.
    (Ve španělštině: Rey de Hungría, Dalmacia y Croacia, Duque de Limburgo, Lotaringia, Luxemburgo, Güeldres, Estiria, Carniola, Carintia y Wurtemberg, Landgrave de Alsacia, Príncipe de Suabia, Conde Palatino de Borgoña, Conde de Artois, Hainaut, Namur, Gorizia, Ferrete y Kyburgo, Marqués de Oristán y Gociano, Margrave del Sacro Imperio Romano y Burgau, Señor de Salins, Malinas, la Marca Eslovena, Pordenone y Trípoli.)

Reference

editovat
  1. Španělsko má nového krále, ceremonie je mimořádně úsporná.. Novinky.cz [online]. Borgis, 19. červen 2014. Dostupné online. 
  2. Biografía de Su Majestad el Rey [online]. Madrid, Španělsko: rev. 2014-06-19. Dostupné online. (španělsky) 
  3. Noticia de los ascensos de Felipe de Borbón.
  4. Filip VI. Španělský. Mensaje de Su Majestad el Rey en su Proclamación ante las Cortes Generales [online]. Madrid, Španělsko: 2014-06-19. Dostupné online. (španělsky) 
  5. Constitución de la 'Fundación Príncipe de Girona', www.casareal.es
  6. Španělská ústava - TÍTULO II - De la Corona - articulo 56 [online]. Vláda Španělska [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. Royal Styles - Spain [online]. www.heraldica.org [cit. 2014-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Předchůdce:
Juan Carlos I.
  Španělský král
2014
  Nástupce: