Wikipedie

Atlético Madrid

španělský fotbalový klub

Atlético de Madrid (celým názvem: Club Atlético de Madrid) je španělský fotbalový klub, který sídlí v Madridu. Od sezóny 2002/03 působí v Primera División, španělské nejvyšší fotbalové soutěži. Klubové barvy jsou modrá, bílá a červená.[2]

Atlético Madrid
Soubor:Atletico Madrid Logo 2024.png
NázevClub Atlético de Madrid
Přezdívka„Atleti“
„Los Indios“
„El Pupas“
„Los Colchoneros“
„Los Rojiblancos“
ZeměŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
MěstoMadrid
Založen26. dubna 1903[1]
AsociaceŠpanělsko RFEF
Barvy• modrá, bílá a černá ( ; 1903–1911)[1]
• modrá, bílá, červená a černá ( ; 1911–1947)[1]
• modrá, bílá a červená ( ; od 1947)[2]
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Sout잊panělsko
Primera División (I)
2023/244. místo
StadionWanda Metropolitano, Madrid
Kapacita67 703 diváků[3]
Vedení
VlastníkMiguel Ángel Gil Marín (54,6 %)
Wanda Group (20 %)
Enrique Cerezo (17,9 %)
PředsedaŠpanělsko Enrique Cerezo
TrenérArgentina Diego Simeone
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly11× mistr Španělska
Domácí trofeje10× Copa del Rey
2× Supercopa de España
Mezinárodní trofeje1× Pohár vítězů pohárů
3× Evropská liga UEFA
3× Superpohár UEFA
1× Interkontinentální pohár
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Založen byl dne 26. dubna 1903 jako Athletic Club de Madrid, který založili tři baskičtí studenti žijící v Madridu. V roce 1921 se stalo Atlético kompletně nezávislým na Athleticu Bilbao (a Basků), přičemž madridský celek hrál v tomto partnerství jakousi baskickou enklávu mimo Bilbao.[1] V letech 1939–1947 byl klub součástí frankistických vzdušných sil po fúzí s Aviación Nacional ze Zaragozy.[4] Na počátku roku 1941 pak vymizel z názvu anglický Athletic, který byl nahrazen španělským názvem Atlético (čímž bylo také vymazáno poslední pouto na baskický Athletic).[5] Stalo se tak z důvodu pečlivého frankistického potírání všech anglicismů v zemi.[5] V této době se stal také fotbalovou jedničkou v Madridu, kdy poprvé a také naposled nahradil Real Madrid z pozice toho silnějšího klubu ve městě.[4] Opětovná změna nastala až v padesátých letech, kdy se stal z Realu hegemon nejen ve Španělsku, ale i na evropské půdě.[4] Po těchto změnách nebylo Atlético v konečném součtu následujících padesáti let příliš dominantní oproti městskému rivalovi a nebo katalánské Barceloně (jediné tituly "Rojiblancos" v této éře pochází ze sezón 1965/66, 1969/70, 1972/73, 1976/77 a 1995/96), přičemž dokonce na počátku nového milénia přišel teprve druhý sestup z nejvyšší soutěže.[1] Po návratu do La Ligy začala postupná změna k lepšímu a po nástupu Diega Simeoneho v roce 2011 došlo k načatí další zlaté éry klubu (započaté titulem v sezóně 2013/14 a následovaných dvěma finálovými účasti v LM – 2013/14, 2015/16).[1]

Ve své historii zvítězil shodně desetkrát v nejvyšší soutěži i domácím poháru, včetně historického doublu v roce 1996. V roce 1962 zvítězil v Poháru vítězů pohárů, v roce 1974 se stal vítězem Interkontinentálního poháru. V roce 2010 získal trofej pro vítěze Evropské ligy, když v prodloužení finále porazil anglický Fulham FC. Stejný úspěch zopakoval o dva roky později (2012), kdy tentokrát pokořil španělský Athletic Bilbao. Poslední mezinárodní triumf se datuje do sezóny 2017/18, kdy Atlético zvítězilo potřetí v Evropské lize.

Své domácí zápasy odehrává na stadionu Wanda Metropolitano s kapacitou 67 703 diváků.[3]

Historie

editovat

Athletic Club de Madrid

editovat

Tým původně založili 26. dubna 1903 jako Athletic Club de Madrid tři baskičtí studenti žijící v Madridu. Viděli v něm jakousi větev týmu Athletic Bilbao. V roce 1904 se připojili k odpadlým hráčům z týmu Real Madrid. Začali hrát v barvách jako Athletic Bilbao, tedy v modré a bílé, ale od roku 1911 hrají ve svých současných barvách. Důvod této změny není znám s naprostou jistotou. V roce 1919 společnost Compañía Urbanizadora Metropolitana, která budovala podzemní komunikační systém v Madridu, získala půdu poblíž univerzity. Jako součást projektu zde byl vybudován sportovní stadión pojmenovaný Estadio Metropolitano de Madrid s kapacitou 35 800 diváků. Od roku 1923 jej měl pronajmutý právě klub Atlético de Madrid (tehdy ještě Athletic Club de Madrid) až do roku 1966, kdy se tým přestěhoval do svého současného působiště, tehdy nově vybudovaného stadiónu Estadio Vicente Calderón. Po přestěhování týmu byl Estadio Metropolitano de Madrid zdemolován a nahrazen budovami, které patří univerzitě.

Roku 1921 se Athletic Madrid stal nezávislým na Athleticu Bilbao a od roku 1923 se usadil na svém prvním stadiónu. Ve 20. letech zvítězil třikrát v soutěži Campeonato del Centro, v letech 1921 a 1926 skončil na druhém místě v poháru Copa del Rey. Na základě těchto výsledků došlo roku 1928 k pozvání klubu do soutěže Primera División La Ligy. Během první sezóny byl manažerem týmu Angličan Fred Pentland, avšak v roce 1930 klub sestoupil do nižší soutěže Segunda División. V roce 1934 se pod vedením Pentlanda opět vrátil zpátky do nejvyšší soutěže. O dva roky později tým znovu sestoupil poté, co jej v polovině sezóny převzal Josep Samitier. V témž roce však došlo k začátku španělské občanské války v jejímž důsledku byla klubu „udělena milost“ a jeho sestup společně s La Ligou byl pozastaven.

Athletic Aviación de Madrid

editovat

V roce 1939, kdy se La Liga opět rozběhla, se Athletic Madrid sloučil s týmem Aviación Nacional ze Zaragozy, tím vznikl tým Athletic Aviación de Madrid. Aviación Nacional byl původně založen roku 1937 členy španělského letectva. Bylo jim slíbeno účastnické místo v Primera División v sezóně 1939-40, ale španělská fotbalová federace toto zamítla. Klub se tedy sloučil s Athléticem, které během občanské války ztratilo 8 mužů sestavy. Tento celek se nakonec tohoto ročníku nejvyšší soutěže zúčastnil, avšak jen díky tomu, že půda, na níž hrál tým Real Oviedo, byla během konfliktu poškozena. S manažerem Ricardem Zamorou se tým následně stal v roce 1940 poprvé v historii mistrem Španělska, tj. vítězem La Ligy, následujícího roku jej obhájil.

V roce 1941 diktátor Francisco Franco zakázal týmům používat ve svých názvech cizojazyčná slova a jména. Tým se tedy přejmenoval na Atlético Aviación de Madrid. V roce 1947 se tým rozhodl ze svého jména odstranit vojenskou příslušnost a přejmenoval se na svůj současný název Club Atlético de Madrid. V témž roce se mu podařilo zvítězit na stadionu Metropolitano nad Realem Madrid 5:0, což je dosud nejvyšší vítězství týmu nad svým městským rivalem.

Zlatá éra

editovat

V letech 1950 a 1951 pod vedením manažera Helenia Herrery a s pomocí Larbi Benbareka, marockého fotbalisty a jedné z prvních afrických hvězd, získal Atlético Madrid další dva tituly mistra Španělska. S odchodem Herrery v roce 1953 však tým začal sklouzávat za Real Madrid a FC Barcelonu, po zbytek 50. let naň zbyly bitvy o třetí tým země s Atléticem Bilbao. V závěru 50. a během 60. a 70. let Atlético de Madrid bojoval s Barcelonou o pozici druhého nejlepšího týmu země. V sezóně 1957/58 obsadil post manažera Čechoslovák Ferdinand Daučík (též Fernando Daucik) a dovedl tým až na druhé místo La Ligy. Tímto výsledkem se kvalifikoval do příštího ročníku PMEZ. Veden brazilskými útočníky Vavou a Enrique Collarem dosáhl klub semifinále poté, co porazil týmy Drumcondra FC, CSKA Sofia a FC Schalke 04. V semifinále však narazil na svého úhlavního rivala – Real Madrid. V prvním utkání zvítězil Real 2:1 na domácím hřišti, v druhém však na stadionu Metropolitano zvítězil Atlético 1:0. Rozhodující třetí duel se hrál na neutrální půdě v Zaragoze, vítězství a postup nakonec slavil konkurenční Real, který zde vyhrál 2:1.

Atlético nakonec Realu připravilo pomstu, pod vedením manažera José Villalongy, bývalého kouče městského rivala, porazili bílý balet ve dvou po sobě následujících finále španělského poháru Copa del Rey v letech 1960 a 1961. Roku 1962 zvítězil v Poháru vítězů pohárů, když porazil v opakovaném finále Fiorentinu 3:0. O rok později došel opět do finále této soutěže, tentokrát však podlehl Tottenhamu Hotspur 5:1. Atlético táhl v této době Enrique Collar, který se stal vlivným hráčem, společně se záložníky Miguelem Jonesem a Adelardem. Toto nejlepší období v historii klubu se však shoduje s obdobím, kdy v letech 1961–1980 kraloval La Lize právě jiný madridský tým – Real Madrid.

Finále PMEZ

editovat

Významní a důležití hráči hrávali za Atlético v této éře. Jednalo se zejména o veterána Adelarda a pravidelně skórujícího Luise Aragonése, Javiera Iruretu a José Eulogio Gárateho. Poslední jmenovaný získal třikrát za sebou v letech 1969–1971 Trofeo Pichichi. Tým mimo jiné angažoval také několik známých argentinských hráčů – Rubéna Ayalu, Panadera Díaze a Ramóna "Cacha" Herediu, mimo to také trenéra Juana Carlose Lorenza, taktéž Argentince. Lorenzo věřil v disciplínu, obezřetnost a narušení soupeřovy hry. I přes jistou kontroverznost jeho metody slavily úspěch a po vítězství v La Lize roku 1973, o rok později došel do finále Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ).[6] Na cestě do něj vyřadil Galatasaray Istanbul, Dinamo Bukurešť, Crvenou zvezdu Bělehrad a Celtic Glasgow. Ve finále však narazil na silný Bayern Mnichov. Finálový duel skončil remízou 1:1, v odvetě však již kraloval německý velkoklub a zvítězil 4:0.

Éra Luise Aragonése

editovat

Krátce po porážce ve finále PMEZ angažovalo Atlético jako trenéra svoji bývalou hvězdu Luise Aragonése. Ten vedl tým v několika obdobích, konkrétně v letech 1974–1980, 1982–1987, 1991–1993 a 2002–2003. Jeho první úspěch přišel velmi brzy. Bayern Mnichov jako vítěz PMEZ odmítl účast na Interkontinentálním poháru, a tak jej jako druhý tým nahradilo právě Atlético. V tomto poháru porazilo celkově ve dvou zápasech (první 0:1, druhý 2:0) argentinský tým CA Independiente. Aragonés také tým dovedl k vítězství v Copa del Rey v roce 1976 a v La Lize v roce 1977.

Během jeho druhého období trénování dovedl tým na druhé místo v La Lize a vítězství v Copa del Rey. Velmi mu k tomu pomohl mexický kanonýr Hugo Sánchez, který nastřílel v lize 19 branek a obdržel Trofeo Pichichi. Ten stejný také skóroval dvakrát ve finále španělského poháru, ve kterém Atlético porazilo Athletic Bilbao 2:1. Sánchez v týmu strávil jedinou sezónu, poté se odebral přes město do Realu Madrid. I přes tuto ztrátu dovedl Aragonés tým k vítězství ve španělském superpoháru v roce 1985. O rok později dokormidloval tým do finále Poháru vítězů pohárů, kde však podlehl 3:0 Dynamu Kyjev.

Éra Jesúse Gila

editovat

Jesús Gil se stal prezidentem týmu v roce 1987. Atlético tehdy již deset let neslavilo titul La Ligy a zoufale se snažilo o nějaký úspěch. Gil přivedl několik velice drahých hráčů, např. Paula Futreho. Avšak titul zůstáuval stále nedotknutelný. Gil v následujících letech najal a propustil hodně manažerů, např. Césara Luise Menottiho, Rona Atkinsona, Javiera Clementa a vracejícího se Luise Aragonése v honbě za úspěchem. Až v roce 1996, kdy byl manažerem Radomir Antić, se sestavou obsahující jména jako José Luis Caminero, Luboslav Penev, Diego Simeone, Milinko Pantić, Juan Manuel Lopéz a Kiko, ten vytoužený úspěch přišel. Atlético tehdy vyhrálo jak ligu, tak národní pohár. Ale ani tento výsledek nijak nezměnil Gilovu taktiku, Antić se u týmu udržel ještě následující tři sezóny, poté byl v roce 1998 nahrazen Arrigem Sacchim. Následující rok se nakrátko Antić vrátil, avšak již záhy jej vystřídal Claudio Ranieri. Sezóna 1999/00 však skončila pro tým katastrofou. Ranieri byl vyhozen a třetí příchod Antiće selhal zabránění nevyhnutelného. I přes úspěch v Copa del Rey, kde tým dokráčel až do finále, došlo k sestupu do Segunda División, druhé nejvyšší španělské fotbalové ligy. Zde Atlético strávilo dvě sezóny. V roce 2001 se neumístilo na postupových pozicích, o rok později se stalo celkovým vítězem.

Současnost

editovat
 
Finále Evropské ligy 2009/10

Před smrtí Jesúse Gila v roce 2004 se stal novým prezidentem klubu Enrique Cerezo. Nové tisíciletí ukázalo, že v tabulce by se Atlético mělo pohybovat okolo středu. V roce 2006 se k týmu přidalo několik velice zdatných fotbalistů – Fernando Torres, jeden z největších talentů nedávné minulosti španělského fotbalu, portugalští reprezentanti a internacionálové Costinha a Maniche a Argentinec Sergio Agüero. Přestože tým vynakládá nemalé finanční částky na platy svých kvalitních hráčů, dobré výsledky prosazuje jen s velkým úsilím. V červnu 2007 klub opustil Torres, který se upsal anglickému Liverpoolu, opačným směrem putoval jiný Španěl – Luis García. Z Villarrealu přišel reprezentant Uruguaye Diego Forlán.

V sezónách 2008/09 a 2009/10 klub hrál Ligu mistrů. V prvním případě vypadl v osmifinále s Portem a druhém se loučil se soutěží už po základních skupinách. Následně se ale dokázal v Evropské lize 2009/10 probojovat až k vítězství, když Atlético postupně vyřadilo Galatasaray, Sporting CP, Valencii a Liverpool, následně si ve finálovém zápase poradili s anglickým klubem z Londýna Fulhamem 2:1 po prodloužení. Tým pod vedením trenéra Quique Sáncheze Florese táhli hráči jako Sergio Agüero, Diego Forlán, Simão, José Manuel Jurado, José Antonio Reyes, Antonio López, Álvaro Domínguez nebo devatenáctiletý brankář David de Gea.

Triumf v Evropské lize si Atlético zopakovalo v sezóně 2011/12, když porazilo ve finále další španělský tým Athletic Bilbao 3:0. V základní skupině B Evropské ligy 2012/13 bylo Atlético Madrid (obhájce trofeje) přilosováno k týmům Académica de Coimbra (Portugalsko), Hapoel Tel Aviv (Izrael) a FC Viktoria Plzeň (Česko). Ve skupině obsadilo Atlético druhé místo za první Plzní (bilance 4 výhry, 0 remíz a 2 prohry, 12 bodů).[7] V šestnáctifinále bylo vyřazeno ruským klubem FC Rubin Kazaň poměrem 1:2 z dvojzápasu (domácí prohra 0:2 a venkovní výhra 1:0). Ve finále Copa del Rey 17. května 2013 porazilo Atlético 2:1 Real Madrid, skórovali Diego da Silva Costa a João Miranda. Byl to jubilejní desátý triumf klubu v této soutěži.[8]

V sezoně 2013/14 vyhrálo Atlético titul v La Lize, když udrželo za zády Real i Barcelonu. Ve finále Ligy mistrů UEFA 2013/14 proti Realu Madrid mělo na dosah celkový triumf, ale nakonec prohrálo s městským rivalem 1:4, když v nastaveném čase vedlo 1:0, ovšem chvíli před koncem vyrovnal Sergio Ramos na 1:1 a mužstvo se poté v prodloužení úplně zhroutilo.

Na začátku sezony 2014/15 získalo španělský Superpohár (Supercopa de España), když porazilo Real. Byla to druhá trofej klubu v této soutěži.[9]

S koncem sezóny 2016/17 přišlo i rozloučení se stadionem Vicente Calderóna. V nové sezóně se klub přestěhuje do supermoderního fotbalového stánku Wanda Metropolitano.[10] Někdy se označuje rovněž jako La Peineta. Původně se jednalo o městský stadión, jehož přestavba byla zamýšlena pro možné budoucí využití při olympiádě v Madridu. Nicméně město nikdy nevyhrálo volbu zaručující konání tohoto sportovního svátku v roce 2012. Proto v roce 2007 byla podepsána dohoda mezi radnicí, klubem a titulárním sponzorem pivovarem Mahou o rekonstrukci stadiónu na nový moderní fotbalový stánek pro Atlético Madrid. Kontroverze ovšem budí čínský sponzor Wanda Group. Ta se stala titulárním sponzorem Metropolitano, to rozlítilo některé fanoušky Colchoneros, kteří považují jméno čínského konglomerátu v názvu stadionu za výsměch historii klubu.[11] Kapacita činí 68 000 míst.

S novou sezónou 2017/18 přichází i modernizace klubového loga. Jedná se spíše o evoluci, která měla za úkol přiblížit logo nové éře Atlética. Vyznačuje se jednoduchostí, lehkostí, redukcí zdobných prvků a celkově zaoblenějšího tvaru.[12]

Historické názvy

editovat

Zdroj: [1]

  • 1903 – Athletic Club (Sucursal de Madrid)
  • 1921 – Athletic Club de Madrid
  • 1939 – fúze s Aviación Nacional de Zaragoza (1937–1939) ⇒ Athletic Aviación de Madrid
  • 1941 – Atlético Aviación de Madrid[5]
  • 1947 – Club Atlético de Madrid

Úspěchy

editovat

Úspěchy A–týmu

editovat
Kontinentální medaile
Domácí medaile
  • Španělský fotbalový pohár (Copa del Generalísimo, Copa del Rey; 10× vítěz)[16]
    •   – Club Atlético de Madrid: 1959/60, 1960/61, 1964/65, 1971/72, 1975/76, 1984/85, 1990/91, 1991/92, 1995/96, 2012/13
Menší úspěchy
  • Campeonato Regional Centro (4× vítěz)[18]
    •   – Athletic Club (Sucursal de Madrid): 1920/21; Athletic Club de Madrid: 1924/25, 1927/28; Athletic Aviación de Madrid: 1939/40
    •   – Athletic Club (Sucursal de Madrid): 1908/09, 1912/13, 1913/14, 1916/17, 1917/18, 1919/20; Athletic Club de Madrid: 1921/22, 1922/23, 1925/26, 1926/27, 1928/29, 1930/31, 1933/34
  • Trofeo Villa de Madrid (18× vítěz)[24]
    •   – Club Atlético de Madrid: 1974, 1975, 1976, 1980, 1983, 1985, 1986, 1989, 1990, 1992, 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 2000, 2003

Úspěchy mládeže

editovat
Domácí medaile
  • Španělská fotbalová ligová soutěž do 19 let (kvalifikace do soutěže Copa de Campeones; 9× vítěz)
    •   – Club Atlético de Madrid: 2000/01 (sk. 5), 2001/02 (sk. 5), 2002/03 (sk. 5), 2004/05 (sk. 5), 2008/09 (sk. 5), 2011/12 (sk. 5), 2015/16 (sk. 5), 2017/18 (sk. 5), 2018/19 (sk. 5)

Významní hráči

editovat

Umístění v jednotlivých sezonách

editovat
Stručný přehled

Zdroj:[36][37][38]

Jednotlivé ročníky

Zdroj:[36][37][38]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, zlaté podbarvení – 1. místo, stříbrné podbarvení – 2. místo, bronzové podbarvení – 3. místo, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

  Španělsko (1929 –)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1929 Primera División 1 18 8 2 8 43 41 +2 18 6.
1929/30 Primera División 1 18 5 2 11 32 50 -18 12 10.
1930/31 Segunda División 2 18 11 1 6 47 31 +16 23 3.
1931/32 Segunda División 2 16 8 2 6 38 34 +4 18 4.
1932/33 Segunda División 2 18 10 4 4 40 35 +5 24 2.
1933/34 Segunda División 2 18 11 2 5 45 28 +17 24 1.
1934/35 Primera División 1 22 8 5 9 40 45 -5 21 7.
1935/36 Primera División 1 22 6 3 13 34 50 -16 15 11.
Španělské soutěže se v letech 1936–39 nehrály, a to kvůli právě probíhající občanské válce.
1939/40 Primera División 1 22 14 1 7 43 29 +14 29 1.
1940/41 Primera División 1 22 13 7 2 70 36 +34 33 1.
1941/42 Primera División 1 26 14 5 7 50 44 +6 33 3.
1942/43 Primera División 1 26 11 5 10 54 44 +10 27 8.
1943/44 Primera División 1 26 15 4 7 66 49 +17 34 2.
1944/45 Primera División 1 26 13 5 8 46 41 +5 31 3.
1945/46 Primera División 1 26 10 6 10 50 48 +2 26 7.
1946/47 Primera División 1 26 13 6 7 58 44 +14 32 3.
1947/48 Primera División 1 26 13 7 6 73 45 +28 33 3.
1948/49 Primera División 1 26 15 4 7 54 32 +22 34 4.
1949/50 Primera División 1 26 15 3 8 71 51 +20 33 1.
1950/51 Primera División 1 30 17 6 7 87 50 +37 40 1.
1951/52 Primera División 1 30 16 5 9 80 57 +23 37 4.
1952/53 Primera División 1 30 13 4 13 65 70 -5 30 8.
1953/54 Primera División 1 30 11 7 12 57 47 +10 29 11.
1954/55 Primera División 1 30 11 7 12 59 64 -5 29 8.
1955/56 Primera División 1 30 14 5 11 75 49 +26 33 5.
1956/57 Primera División 1 30 15 4 11 65 54 +11 34 5.
1957/58 Primera División 1 30 16 10 4 78 43 +35 42 2.
1958/59 Primera División 1 30 13 6 11 58 48 +10 32 5.
1959/60 Primera División 1 30 15 3 12 59 40 +19 33 5.
1960/61 Primera División 1 30 17 6 7 57 35 +22 40 2.
1961/62 Primera División 1 30 15 6 9 50 36 +14 36 3.
1962/63 Primera División 1 30 14 9 7 61 36 +25 37 2.
1963/64 Primera División 1 30 10 9 11 37 34 +3 29 7.
1964/65 Primera División 1 30 20 3 7 58 27 +31 43 2.
1965/66 Primera División 1 30 18 8 4 54 20 +34 44 1.
1966/67 Primera División 1 30 14 7 9 57 30 +27 35 4.
1967/68 Primera División 1 30 12 9 9 38 32 +6 33 6.
1968/69 Primera División 1 30 10 10 10 40 37 +3 30 6.
1969/70 Primera División 1 30 18 6 6 53 22 +31 42 1.
1970/71 Primera División 1 30 17 8 5 51 20 +31 42 3.
1971/72 Primera División 1 34 14 11 9 45 28 +17 39 6.
1972/73 Primera División 1 34 20 8 6 49 29 +20 48 1.
1973/74 Primera División 1 34 16 8 10 50 31 +19 40 2.
1974/75 Primera División 1 34 11 13 10 46 34 +12 35 6.
1975/76 Primera División 1 34 18 6 10 60 38 +22 42 3.
1976/77 Primera División 1 34 19 8 7 62 33 +29 46 1.
1977/78 Primera División 1 34 16 4 14 61 52 +9 36 6.
1978/79 Primera División 1 34 14 13 7 55 37 +18 41 3.
1979/80 Primera División 1 34 10 11 13 38 44 -6 31 13.
1980/81 Primera División 1 34 17 8 9 59 41 +18 42 3.
1981/82 Primera División 1 34 15 4 15 38 37 +1 34 8.
1982/83 Primera División 1 34 20 6 8 56 38 +18 46 3.
1983/84 Primera División 1 34 17 8 9 53 47 +6 42 4.
1984/85 Primera División 1 34 16 11 7 51 28 +23 43 2.
1985/86 Primera División 1 34 17 8 9 53 38 +15 42 5.
1986/87 Primera División 1 44 18 11 15 58 54 +4 47 7.
1987/88 Primera División 1 38 19 10 9 60 38 +22 48 3.
1988/89 Primera División 1 38 19 8 11 69 45 +24 46 4.
1989/90 Primera División 1 38 20 10 8 55 35 +20 50 4.
1990/91 Primera División 1 38 17 13 8 52 28 +24 47 2.
1991/92 Primera División 1 38 24 5 9 67 35 +32 53 3.
1992/93 Primera División 1 38 16 11 11 52 42 +10 43 6.
1993/94 Primera División 1 38 13 9 16 54 54 0 35 12.
1994/95 Primera División 1 38 13 9 16 56 54 +2 35 14.
1995/96 Primera División 1 42 26 9 7 75 32 +43 87 1.
1996/97 Primera División 1 42 20 11 11 76 64 +12 71 5.
1997/98 Primera División 1 38 16 12 10 79 56 +23 60 7.
1998/99 Primera División 1 38 12 10 16 54 50 +4 46 13.
1999/00 Primera División 1 38 9 11 18 48 64 -16 38 19.
2000/01 Segunda División 2 42 21 11 10 59 39 +20 74 4.
2001/02 Segunda División 2 42 23 10 9 68 44 +24 79 1.
2002/03 Primera División 1 38 12 11 15 51 56 -5 47 12.
2003/04 Primera División 1 38 15 10 13 51 53 -2 55 7.
2004/05 Primera División 1 38 13 11 14 40 34 +6 50 11.
2005/06 Primera División 1 38 13 13 12 45 37 +8 52 10.
2006/07 Primera División 1 38 17 9 12 46 39 +7 60 7.
2007/08 Primera División 1 38 19 7 12 66 47 +19 64 4.
2008/09 Primera División 1 38 20 7 11 80 57 +23 67 4.
2009/10 Primera División 1 38 13 8 17 57 61 -4 47 9.
2010/11 Primera División 1 38 17 7 14 62 53 +9 58 7.
2011/12 Primera División 1 38 15 11 12 53 46 +7 56 5.
2012/13 Primera División 1 38 23 7 8 65 31 +34 76 3.
2013/14 Primera División 1 38 28 6 4 77 26 +51 90 1.
2014/15 Primera División 1 38 23 9 6 67 29 +38 78 3.
2015/16 Primera División 1 38 28 4 6 63 18 +45 88 3.
2016/17 Primera División 1 38 23 9 6 70 27 +43 78 3.
2017/18 Primera División 1 38 23 10 5 58 22 +36 79 2.
2018/19 Primera División 1 38 22 10 6 55 29 +26 76 2.
2019/20 Primera División 1 38 18 16 4 51 27 +24 70 3.
2020/21 Primera División 1 38 26 8 4 67 25 +42 86 1.
2021/22 Primera División 1 38 21 8 9 65 43 +22 71 3.

Účast v evropských pohárech

editovat

Zdroj: [13][39]

Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1950 Latinský pohár Semifinále   FC Girondins de Bordeaux 2:4 (Lisabon)
Zápas o 3. místo   SS Lazio 2:1 (Lisabon)
1951 Latinský pohár Semifinále   AC Milán 1:4 (Milán)
Zápas o 3. místo   Sporting CP 3:1 (Milán nebo Turín[39])
1958/59 Pohár mistrů evropských zemí Předkolo   Drumcondra FC 8:0 5:1 13:1
1. kolo   CDNA Sofia 2:1 0:1 2:2 (3. zápas: 3:1)
Čtvrtfinále   FC Schalke 04 3:0 1:1 4:1
Semifinále   Real Madrid 1:0 1:2 2:2 (3. zápas: 1:2)
1961/62 Pohár vítězů pohárů Předkolo   CS Sedan Ardennes 4:1 3:2 7:3
1. kolo   Leicester City FC 2:0 1:1 3:1
Čtvrtfinále   Werder Brémy 3:1 1:1 4:2
Semifinále   SC Motor Jena 4:0 1:0 5:0
Finále   ACF Fiorentina 1:1; opak.: 3:0
1962/63 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Hibernians FC 4:0 1:0 5:0
Čtvrtfinále   PFK Botev Plovdiv 4:0 1:1 5:1
Semifinále   1. FC Norimberk 2:0 1:2 3:2
Finále   Tottenham Hotspur FC 1:5
1963/64 Veletržní pohár 1. kolo   FC Porto 2:1 0:0 2:1
2. kolo   Juventus FC 1:2 0:1 1:3
1964/65 Veletržní pohár 1. kolo   Servette FC 6:1 2:2 8:3
2. kolo   Shelbourne FC 1:0 1:0 2:0
3. kolo   RFC de Liège 2:0 0:1 2:1
Čtvrtfinále Volný los
Semifinále   Juventus FC 3:1 1:3 4:4 (3. zápas: 1:3)
1965/66 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   NK Dinamo Zagreb 4:0 1:0 5:0
2. kolo   Știința Cluj 4:0 2:0 6:0
Čtvrtfinále   Borussia Dortmund 1:1 0:1 1:2
1966/67 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo   Malmö FF 3:1 2:0 5:1
2. kolo   FK Vojvodina 2:0 1:3 3:3 (3. zápas: 2:3)
1967/68 Veletržní pohár 1. kolo   Wiener Sport-Club 2:1 5:2 7:3
2. kolo   Göztepe AŞ 2:0 0:3 2:3
1968/69 Veletržní pohár 1. kolo   KSV Waregem 2:1 0:1 2:2 (v)
1970/71 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo   FK Austria Wien 2:0 2:1 4:1
2. kolo   Cagliari Calcio 3:0 1:2 4:2
Čtvrtfinále   Legia Warszawa 1:0 1:2 2:2 (v)
Semifinále   AFC Ajax 1:0 0:3 1:3
1971/72 Pohár UEFA 1. kolo   Panionios GSS 2:1 0:1 2:2 (v)
1972/73 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   SC Bastia 2:1 0:0 2:1
2. kolo   FK Spartak Moskva 3:4 2:1 5:5 (v)
1973/74 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo   Galatasaray SK 0:0 1:0 1:0
2. kolo   FC Dinamo Bucureşti 2:2 2:0 4:2
Čtvrtfinále   FK Crvena zvezda 0:0 2:0 2:0
Semifinále   Celtic FC 0:0 2:0 2:0
Finále   FC Bayern Mnichov 1:1; opak.: 0:4
1974 Interkontinentální pohár Finále   CA Independiente 2:0 0:1 2:1
1974/75 Pohár UEFA 1. kolo   Kjøbenhavns Boldklub 4:0 2:3 6:3
2. kolo   Derby County FC 2:2 2:2 4:4 (6:7 pen.)
1975/76 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   FC Basel 1:1 2:1 3:2
2. kolo   Eintracht Frankfurt 1:2 0:1 1:3
1976/77 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   SK Rapid Wien 1:1 2:1 3:2
2. kolo   HNK Hajduk Split 1:0 2:1 3:1
Čtvrtfinále   Levski Spartak Sofia 2:0 1:2 3:2
Semifinále   Hamburger SV 3:1 0:3 3:4
1977/78 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo   FC Dinamo Bucureşti 2:0 1:2 3:2
2. kolo   FC Nantes 2:1 1:1 3:2
Čtvrtfinále   Club Brugge KV 3:2 0:2 3:4
1979/80 Pohár UEFA 1. kolo   Dynamo Dresden 1:2 0:3 1:5
1981/82 Pohár UEFA 1. kolo   Boavista FC 3:1 1:4 4:5
1983/84 Pohár UEFA 1. kolo   FC Groningen 2:1 0:3 2:4
1984/85 Pohár UEFA 1. kolo   FC Sion 2:3 0:1 2:4
1985/86 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Celtic FC 1:1 2:1 3:2
2. kolo   Bangor City FC 1:0 2:0 3:0
Čtvrtfinále   FK Crvena zvezda 1:1 2:0 3:1
Semifinále   Bayer Uerdingen 1:0 3:2 4:2
Finále   FK Dynamo Kyjev 0:3
1986/87 Pohár UEFA 1. kolo   Werder Brémy 2:0 1:2 3:2
2. kolo   Vitória SC 1:0 0:2 1:2
1988/89 Pohár UEFA 1. kolo   FC Groningen 2:1 0:1 2:2 (v)
1989/90 Pohár UEFA 1. kolo   ACF Fiorentina 1:0 0:1 1:1 (1:3 pen.)
1990/91 Pohár UEFA 1. kolo   FC Politehnica Timișoara 1:0 0:2 1:2
1991/92 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Fyllingen Fotball 7:2 1:0 8:2
2. kolo   Manchester United FC 3:0 1:1 4:1
Čtvrtfinále   Club Brugge KV 3:2 1:2 4:4 (v)
1992/93 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   NK Maribor 6:1 3:0 9:1
2. kolo   Trabzonspor 0:0 2:0 2:0
Čtvrtfinále   Olympiacos FC 3:1 1:1 4:2
Semifinále   Parma FC 1:2 1:0 2:2 (v)
1993/94 Pohár UEFA 1. kolo   Heart of Midlothian FC 3:0 1:2 4:2
2. kolo   OFI Kréta 1:0 0:2 1:2
1996/97 Liga mistrů UEFA Základní skupina B   FC Steaua București 4:0 1:1 1. místo
  Widzew Łódź 1:0 4:1
  Borussia Dortmund 0:1 2:1
Čtvrtfinále   AFC Ajax 2:3 1:1 3:4
1997/98 Pohár UEFA 1. kolo   Leicester City FC 2:1 2:0 4:1
2. kolo   PAOK FC 5:2 4:4 9:6
3. kolo   GNK Croatia Zagreb 1:0 1:1 2:1
Čtvrtfinále   Aston Villa FC 1:0 1:2 2:2 (v)
Semifinále   SS Lazio 0:1 0:0 0:1
1998/99 Pohár UEFA 1. kolo   FK Obilić 2:0 1:0 3:0
2. kolo   PFK CSKA Sofia 1:0 4:2 5:2
3. kolo   Real Sociedad 4:1 1:2 5:3
Čtvrtfinále   AS Roma 2:1 2:1 4:2
Semifinále   Parma FC 1:3 1:2 2:5
1999/00 Pohár UEFA 1. kolo   MKE Ankaragücü 3:0 0:1 3:1
2. kolo   Amica Wronki 1:0 4:1 5:1
3. kolo   VfL Wolfsburg 2:1 3:2 5:3
4. kolo   RC Lens 2:2 2:4 4:6
2004 Pohár Intertoto 3. kolo   FC Tescoma Zlín 0:2 4:2 4:4 (v)
Semifinále   OFK Bělehrad 2:0 3:1 5:1
Finále   Villarreal CF 2:0 0:2 2:2 (1:3 pen.)
2007 Pohár Intertoto 3. kolo   ACF Gloria Bistrița 1:0 1:2 2:2 (v)
2007/08 Pohár UEFA 2. předkolo   FK Vojvodina 3:0 2:1 5:1
1. kolo   Kayseri Erciyesspor 4:0 5:0 9:0
Základní skupina B   FK Lokomotiv Moskva 3:3 1. místo
  Aberdeen FC 2:0
  FC København 2:0
  Panathinaikos FC 2:1
Šestnáctifinále   Bolton Wanderers FC 0:0 0:1 0:1
2008/09 Liga mistrů UEFA 3. předkolo   FC Schalke 04 4:0 0:1 4:1
Základní skupina D   PSV Eindhoven 2:1 3:0 2. místo
  Olympique de Marseille 2:1 0:0
  Liverpool FC 1:1 1:1
Osmifinále   FC Porto 2:2 0:0 2:2 (v)
2009/10 Liga mistrů UEFA 4. předkolo   Panathinaikos FC 2:0 3:2 5:2
Základní skupina D   APOEL FC 0:0 1:1 3. místo
  FC Porto 0:3 0:2
  Chelsea FC 2:2 0:4
2009/10 Evropská liga UEFA Šestnáctifinále   Galatasaray SK 1:1 2:1 3:2
Osmifinále   Sporting CP 0:0 2:2 2:2 (v)
Čtvrtfinále   Valencia CF 0:0 2:2 2:2 (v)
Semifinále   Liverpool FC 1:0 1:2 2:2 (v)
Finále   Fulham FC 2:1 prodl.
2010 Superpohár UEFA Finále   FC Internazionale Milano 2:0
2010/11 Evropská liga UEFA Základní skupina B   Aris Soluň 2:3 0:1 3. místo
  Bayer 04 Leverkusen 1:1 1:1
  Rosenborg BK 3:0 2:1
2011/12 Evropská liga UEFA 3. předkolo   Strømsgodset IF 2:1 2:0 4:1
4. předkolo   Vitória SC 2:0 4:0 6:0
Základní skupina I   Celtic FC 2:0 1:0 1. místo
  Stade Rennais FC 3:1 1:1
  Udinese Calcio 4:0 0:2
Šestnáctifinále   SS Lazio 1:0 3:1 4:1
Osmifinále   Beşiktaş JK 3:1 3:0 6:1
Čtvrtfinále   Hannover 96 2:1 2:1 4:2
Semifinále   Valencia CF 4:2 1:0 5:2
Finále   Athletic Bilbao 3:0
2012 Superpohár UEFA Finále   Chelsea FC 4:1
2012/13 Evropská liga UEFA Základní skupina B   Hapoel Tel Aviv FC 1:0 3:0 2. místo
  FC Viktoria Plzeň 1:0 0:1
  Académica de Coimbra 2:1 0:2
Šestnáctifinále   FK Rubin Kazaň 0:2 1:0 1:2
2013/14 Liga mistrů UEFA Základní skupina G   FK Zenit Sankt-Petěrburg 3:1 1:1 1. místo
  FC Porto 2:0 2:1
  FK Austria Wien 4:0 3:0
Osmifinále   AC Milán 4:1 1:0 5:1
Čtvrtfinále   FC Barcelona 1:0 1:1 2:1
Semifinále   Chelsea FC 0:0 3:1 3:1
Finále   Real Madrid 1:4 prodl.
2014/15 Liga mistrů UEFA Základní skupina A   Olympiacos FC 4:0 2:3 1. místo
  Juventus FC 1:0 0:0
  Malmö FF 5:0 2:0
Osmifinále   Bayer 04 Leverkusen 1:0 0:1 1:1 (3:2 pen.)
Čtvrtfinále   Real Madrid 0:0 0:1 0:1
2015/16 Liga mistrů UEFA Základní skupina C   Galatasaray SK 2:0 2:0 1. místo
  SL Benfica 1:2 2:1
  FC Astana 4:0 0:0
Osmifinále   PSV Eindhoven 0:0 0:0 0:0 (8:7 pen.)
Čtvrtfinále   FC Barcelona 2:0 1:2 3:2
Semifinále   FC Bayern Mnichov 1:0 1:2 2:2 (v)
Finále   Real Madrid 1:1 (3:5 pen.)
2016/17 Liga mistrů UEFA Základní skupina D   PSV Eindhoven 2:0 1:0 1. místo
  FC Bayern Mnichov 1:0 0:1
  FK Rostov 2:1 1:0
Osmifinále   Bayer 04 Leverkusen 0:0 4:2 4:2
Čtvrtfinále   Leicester City FC 1:0 1:1 2:1
Semifinále   Real Madrid 2:1 0:3 2:4
2017/18 Liga mistrů UEFA Základní skupina C   AS Roma 2:0 0:0 3. místo
  Chelsea FC 1:2 1:1
  Qarabağ FK 1:1 0:0
2017/18 Evropská liga UEFA Šestnáctifinále   FC København 1:0 4:1 5:1
Osmifinále   FK Lokomotiv Moskva 3:0 5:1 8:1
Čtvrtfinále   Sporting CP 2:0 0:1 2:1
Semifinále   Arsenal FC 1:0 1:1 2:1
Finále   Olympique de Marseille 3:0
2018 Superpohár UEFA Finále   Real Madrid 4:2 prodl.
2018/19 Liga mistrů UEFA Základní skupina A   AS Monaco FC 2:0 2:1 2. místo
  Club Brugge KV 3:1 0:0
  Borussia Dortmund 2:0 0:4
Osmifinále   Juventus FC 2:0 0:3 2:3
2019/20 Liga mistrů UEFA Základní skupina D   Juventus FC 2:2 0:1 2. místo
  FK Lokomotiv Moskva 2:0 2:0
  Bayer 04 Leverkusen 1:0 1:2
Osmifinále   Liverpool FC 1:0 3:2 Prodloužení
Čtvrtfinále Soupeř bude upřesněn po dohrání všech odvet

Odkazy

editovat

Související články

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g "Historia" [online]. atleticodemadrid.com [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  2. ↑ a b "Atletico Madrid Colors" [online]. teamcolorcodes.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b "Wanda Metropolitano (Estadio Metropolitano)" [online]. stadiumdb.com [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c "Why everything you know about the Madrid derby might be wrong" [online]. fourfourtwo.com, 07.01.2015 [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c "Un decreto españoliza los nombres (1940)" [online]. as.com, 20.12.2016 [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ 1973/74 European Champions Clubs' Cup - Final, UEFA.com, cit. 5. 6. 2013 (anglicky)
  7. ↑ Plzeň - Atlético Madrid 1:0, Horváth a spol. zakončili podzim báječně. iDNES.cz [online]. 2012-12-06 [cit. 2012-12-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ Real zostal bez trofeje, prehral aj vo finále pohára, SME.sk, cit. 18. 5. 2013 (slovensky)
  9. ↑ Atletico zdolalo v odvete Real 1:0 a získalo Superpohár, SME.sk, citováno 23. 8. 2014 (slovensky)
  10. ↑ Página oficial del Atlético de Madrid - Wanda Metropolitano. Club Atlético de Madrid [online]. [cit. 2017-07-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  11. ↑ Memes, críticas y polémica: por qué el Atlético Madrid le puso "Wanda" a su nuevo estadio. Infobae [online]. [cit. 2017-07-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  12. ↑ Atlético de Madrid: El Atlético presenta su nuevo escudo - Marca.com. Marca.com. Dostupné online [cit. 2017-07-09]. (španělsky) 
  13. ↑ a b c d e "European Cups Archive" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ "Intercontinental Club Cup" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ "Spain - List of Champions" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ "Spain - List of Cup Finals" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b c d "Spain - List of Super Cup Finals" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ "Spain - List of Champions of Centro" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ "Mundo Deportivo, str. 4 (23. června 1941)" [online]. hemeroteca.abc.es [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (španělsky) 
  20. ↑ "Trofeo Teresa Herrera (La Coruña-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ "Coupe Mohamed V (Casablanca - Morocco)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ "Trofeo Colombino (Huelva-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ "Trofeo Ramón de Carranza (Cádiz-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ "Trofeo Villa de Madrid (Madrid-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ "Mundo Deportivo, str. 18 (15. srpna 1991)" [online]. hemeroteca.abc.es [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (španělsky) 
  26. ↑ "Trofeo Semana del Sol-Ciudad de Marbella (Marbella, Málaga-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ "Trofeo Naranja (Valencia-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ "Trofeo Alicante-Costa Blanca-Ciudad de Alicante-Ayuntamiento (Alicante-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ "Trofeo Ciudad de Zaragoza " Memorial Carlos Lapetra" (Zaragoza-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ "Shanghai - International Tournaments" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ "Trofeo Memorial Jesús Gil y Gil 2005-2019" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ "Liverpool 1 Atletico Madrid 1 (Atletico win 5-4 on pens): Diego Simeone's side a step too far for Jurgen Klopp's Reds" [online]. telegraph.co.uk, 02.08.2017 [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ "Liverpool lose to Atletico Madrid on penalties in Audi Cup final" [online]. bbc.com, 02.08.2017 [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ "Spain - U-19 League Champions" [online]. rsssf.com [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ "Spain - U-19 Cup History" [online]. rsssf.com [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ a b "Ligas" [online]. bdfutbol.com [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. (německy) 
  37. ↑ a b "RESULTADOS HISTÓRICOS DEL FÚTBOL ESPAÑOL" [online]. arquero-arba.futbolme.net [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  38. ↑ a b "RESULTADOS HISTÓRICOS DE LAS LIGAS ESPAÑOLAS DE FÚTBOL EN CATEGORÍA REGIONAL" [online]. arquero-arba.futbolme.net [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. (španělsky) 
  39. ↑ a b "Latin Cup" [online]. rsssf.com [cit. 2019-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Atlético_Madrid&oldid=24349233“