CA Independiente

Club Atlético Independiente je fotbalový klub hrající argentinskou první ligu Primeru División. Sídlí ve městě Avellaneda v aglomeraci Buenos Aires.

CA Independiente
Escudo independiente rojo.svg
Název Club Atlético Independiente
Přezdívka „Los Diablos Rojos“
Země Argentina
Město Avellaneda
Založen 1. ledna 1905 [1][2]
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž 1. argentinská liga
2019/20 14. místo
Stadion Libertadores de América,
Avellaneda,
Buenos Aires
Souřadnice
Kapacita 48 069
Vedení
Předseda Argentina Hugo Moyano
Trenér Lucas Pusineri (od 2020)
Sebastián Beccacece (květen 2019 – říjen 2019)
Ariel Holan (2017–2019)
Oficiální webová stránka
Údaje v infoboxu aktuální k 22. 11. 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Největším rivalem je Racing Club ze stejné čtvrti a jejich derby pojmenované Clásico De Avellaneda je druhým nejžhavějším derby v Argentině po rivalitě River PlateBoca Juniors.[3] Independiente, zmíněné trio klubů a San Lorenzo tvoří tzv. Velkou pětku (Cinco Grandes).[4]

Independiente je historicky prvním argentinským vítězem Poháru osvoboditelů.[4] Soutěž vyhrálo celkem sedmkrát (poprvé roku 1964) a tento počet je i v roce 2020 nepřekonán. Rovněž nepřekonaným počinem je série čtyř výher v řadě mezi roky 19721975. Klub je jediným vítězem Poháru osvoboditelů, který finále této soutěže nikdy neprohrál.[5]

Estadio Libertadores de America 2014.JPG

HistorieEditovat

Klub vznikl roku 1904 v řadách zaměstnanců luxusního obchodu se zaměřením na módu. Zatímco zaměstnanci na vyšších místech jako manažeři se účastnili fotbalové ligy firemních oddílů, tak níže postavení a mladší ze zaměstnanců se mohli účastnit jen jako diváci. V důsledku nespokojenosti založili dne 4. srpna 1904 klub pojmenovaný Independiente (nezávislý).[1] Prozatímním předsedou se stal Rosendo Degiorgi, jeho rodina totiž skupinu podpořila provizorními prostory. Na začátku dalšího roku se klub zaregistroval. Roku 1907 si klub zajistil hřiště ve městě Avellaneda a připojil se k Argentinskému fotbalovému svazu.[2] Roku 1908 si Independiente osvojilo tradiční červené dresy s bílými manžetami, inspirováno anglickým klubem Nottingham Forest.[1] O čtyři roky později šlo již o prvoligový klub.

V tomto období v lize dominoval Racing Club, budoucí úhlavní nepřítel a rival, jenž mezi roky 1913 až 1919 získal sedm titulů a zaznamenal jen pět porážek. Jednou z nich byla porážka 1:2 s Independiente, a to v roce 1914. Racing Club se přesunul rovněž do Avellanedy a stejně jako Independiente se roku 1919 začlenil do separátní amatérské ligy Asociación Amateurs de Football (AAmF). Racing Club nejprve dominoval jako v předchozí lize, Independiente mezitím rostlo a roku 1921 skončilo třetí.[2]

Independiente poprvé triumfovalo roku 1922 také zásluhou útočníka jménem Manuel Seoane, další titul přidalo čtyři roky nato. Ve 30. letech se Racing Club i Independiente musely smířit s nadvládou River Plate. Vzájemné záříjové utkání odehrané roku 1931 dopadlo výhrou Racingu 7:4, stárnoucí Seoane byl zastíněn Vicentem Del Giudicem, přezdívaným „Pichín“. Fotbalisté Independiente slavili tituly v letech 1938 a 1939 a roku 1940 svého rivala přehráli 7:0.[2] V Argentině se hrál fotbal světové válce navzdory a v roce 1938 si klub přišel na další titul. Ani výhra Independiente 4:0 neodklonila Racing Club od prvenství v roce 1961, jejich další střet v listopadu byl však za stavu 1:1 kvůli potyčkám hráčů přerušen a sedm z nich si vysloužilo vyloučení.[2]

V roce 1964 se klub z Avellanedy dostal do finále Poháru osvoboditelů a vyhrál jej neporažený, aby v následujícím ročníku obhájil.[5] Roku 1965 se na stadionu Independiente La Doble Visera odehrálo další derby, ve kterém se sice Racing ujal vedení 2:1, rozhodčí Humberto Dellacasa však stačil vyloučit už čtyři jeho hráče za 20 minut. Když pískl penaltu pro domácí mužstvo, jeden ze hráčů Racingu si stěžováním u Dellacasa vysloužil vlastní vyloučení, čímž měl být zápas technicky ukončen (Racing měl v poli pět hráčů). Domácí přesto dostali příležitost penaltu kopnout a proměnili ji a až poté byl zápas ukončen. Svaz rozhodčího potrestal zákazem činnosti po dobu tří měsíců, ovšem tri body pro Independiente platily.[2] Pět let poté se během derby těchto týmů mělo rozhodnout o ligovém mistrovi, přičemž hostující Independiente potřebovalo vyhrát. Jako rozhodčí stanul znovu Dellacasa. Dvacet minut před koncem činil stav 2:2, než rozhodčí pískl penaltu pro hosty. Ujal se ji útočník Aníbal Tarabini, který penaltu zahrával rovnou dvakrát, rozhodčí totiž nechal kop opakovat pro nesprávný postoj brankáře Agustína Cejase a po dvou varováních pro brankáře Dellacasa odpískal technický gól pro hosty. Independiente vyhrálo 3:2.[2]

V roce 2013 Independiente poprvé sestoupilo z nejvyšší ligové soutěže do druhé ligy, Nacional B.[4]

Známí hráčiEditovat

ÚspěchyEditovat

DomácíEditovat

  • Primera División (16): 1922 AAm, 1926, 1938, 1939, 1948, 1960, 1963, 1967 Nacional, 1970 Metropolitano, 1971 Metropolitano, 1977 Nacional, 1978 Nacional, 1983 Metropolitano, 1988–89, 1994 Clausura, 2002 Apertura

MezinárodníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c King of Cups rebound to vindicate nickname. FIFA.com [online]. 2007-04-23 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g CRIPPS, Simon. Forget Buenos Aires’ Superclásico … this is the fire of the Clásico de Avellaneda. These Football Times [online]. 2020-03-06 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HEILBRON, Jaime. World Football: The 10 Greatest Rivalries in Club Football. Bleacher Report [online]. 2012-11-27 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c EDWARDS, Daniel. Boca Juniors and the 5 Most Iconic Club Teams in Argentina. Bleacher Report [online]. 2013-06-17 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b José Luis Pierrend. Copa Libertadores Trivia. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2004-09-11 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. JIANG, Allan. 10 Greatest One-Club Men in World Football History. Bleacher Report [online]. 2012-03-27 [cit. 2020-11-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat