Otevřít hlavní menu

FC Barcelona

fotbalový klub Barcelona, Španělsko

FC Barcelona (celým názvem: Futbol Club Barcelona, zkráceně Barcelona či Barça) je profesionální španělský fotbalový klub sídlící ve městě Barcelona, v autonomním společenství Katalánsko. Od sezóny 1929 hraje v Primera División, španělské nejvyšší fotbalové soutěži. Domácím fotbalovým stadionem je Nou Estadi del Futbol Club Barcelona známý pod jménem Camp Nou s kapacitou téměř 100 tisíc diváků[2]. Klubové barvy jsou modrá a granátová.[3]

FC Barcelona
Název Futbol Club Barcelona
Přezdívka Blaugranas, Barça
Země Španělsko Španělsko
Město Barcelona
Založen 29. listopadu 1899
Asociace Španělsko RFEF
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Primera División
2018/19 1. místo
Stadion Camp Nou
Souřadnice
Kapacita 99 354 [1]
Vedení
Předseda Španělsko Josep María Bartomeu
Trenér Španělsko Ernesto Valverde
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 26× mistr Španělska (1929, 1944/45, 1947/48, 1948/49, 1951/52, 1952/53, 1958/59, 1959/60, 1973/74, 1984/85, 1990/91, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1997/98, 1998/99, 2004/05, 2005/06, 2008/09, 2009/10, 2010/11, 2012/13, 2014/15, 2015/16, 2017/18, 2018/19)
Domácí trofeje 30× Copa del Rey
Copa de la Liga
13× Supercopa de España
Mezinárodní trofeje PMEZ / Liga mistrů UEFA
Veletržní pohár
Pohár vítězů pohárů
Superpohár UEFA
MS ve fotbale klubů
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
PMEZ / Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 1960/1961 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1985/1986 FC Barcelona
Zlatá medaile 1991/1992 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1993/1994 FC Barcelona
Zlatá medaile 2005/2006 FC Barcelona
Zlatá medaile 2008/2009 FC Barcelona
Zlatá medaile 2010/2011 FC Barcelona
Zlatá medaile 2014/2015 FC Barcelona
Veletržní pohár
Zlatá medaile 1955/1958 FC Barcelona
Zlatá medaile 1958/1960 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1961/1962 FC Barcelona
Zlatá medaile 1965/1966 FC Barcelona
Pohár vítězů pohárů
Stříbrná medaile 1968/1969 FC Barcelona
Zlatá medaile 1978/1979 FC Barcelona
Zlatá medaile 1981/1982 FC Barcelona
Zlatá medaile 1988/1989 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1990/1991 FC Barcelona
Zlatá medaile 1996/1997 FC Barcelona
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1979 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1982 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1989 FC Barcelona
Zlatá medaile 1992 FC Barcelona
Zlatá medaile 1997 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2006 FC Barcelona
Zlatá medaile 2009 FC Barcelona
Zlatá medaile 2011 FC Barcelona
Zlatá medaile 2015 FC Barcelona
Interkontinentální pohár
Stříbrná medaile 1992 FC Barcelona
Mistrovství světa ve fotbale klubů
Stříbrná medaile 2006 FC Barcelona
Zlatá medaile 2009 FC Barcelona
Zlatá medaile 2011 FC Barcelona
Zlatá medaile 2015 FC Barcelona
Primera División
Zlatá medaile 1929 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1929/1930 FC Barcelona
Bronzová medaile 1931/1932 FC Barcelona
Bronzová medaile 1942/1943 FC Barcelona
Zlatá medaile 1944/1945 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1945/1946 FC Barcelona
Zlatá medaile 1947/1948 FC Barcelona
Zlatá medaile 1948/1949 FC Barcelona
Zlatá medaile 1951/1952 FC Barcelona
Zlatá medaile 1952/1953 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1953/1954 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1954/1955 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1955/1956 FC Barcelona
Bronzová medaile 1956/1957 FC Barcelona
Bronzová medaile 1957/1958 FC Barcelona
Zlatá medaile 1958/1959 FC Barcelona
Zlatá medaile 1959/1960 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1961/1962 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1963/1964 FC Barcelona
Bronzová medaile 1965/1966 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1966/1967 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1967/1968 FC Barcelona
Bronzová medaile 1968/1969 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1970/1971 FC Barcelona
Bronzová medaile 1971/1972 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1972/1973 FC Barcelona
Zlatá medaile 1973/1974 FC Barcelona
Bronzová medaile 1974/1975 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1975/1976 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1976/1977 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1977/1978 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1981/1982 FC Barcelona
Bronzová medaile 1983/1984 FC Barcelona
Zlatá medaile 1984/1985 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1985/1986 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1986/1987 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1988/1989 FC Barcelona
Bronzová medaile 1989/1990 FC Barcelona
Zlatá medaile 1990/1991 FC Barcelona
Zlatá medaile 1991/1992 FC Barcelona
Zlatá medaile 1992/1993 FC Barcelona
Zlatá medaile 1993/1994 FC Barcelona
Bronzová medaile 1995/1996 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1996/1997 FC Barcelona
Zlatá medaile 1997/1998 FC Barcelona
Zlatá medaile 1998/1999 FC Barcelona
Stříbrná medaile 1999/2000 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2003/2004 FC Barcelona
Zlatá medaile 2004/2005 FC Barcelona
Zlatá medaile 2005/2006 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2006/2007 FC Barcelona
Bronzová medaile 2007/2008 FC Barcelona
Zlatá medaile 2008/2009 FC Barcelona
Zlatá medaile 2009/2010 FC Barcelona
Zlatá medaile 2010/2011 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2011/2012 FC Barcelona
Zlatá medaile 2012/2013 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2013/2014 FC Barcelona
Zlatá medaile 2014/2015 FC Barcelona
Zlatá medaile 2015/2016 FC Barcelona
Stříbrná medaile 2016/2017 FC Barcelona
Zlatá medaile 2017/2018 FC Barcelona
Zlatá medaile 2018/2019 FC Barcelona

FC Barcelona má na kontě mnohé úspěchy. Barcelona je šestadvacetinásobným mistrem Španělska a pětinásobným vítězem Ligy mistrů UEFA (v letech 1992, 2006, 2009, 2011, 2015). Nejvíckrát vyhrála Copa del Rey (30×) a španělský superpohár Supercopa de España (13×, naposledy v roce 2018). V roce 2009 a 2011 získala trofej Mistrovství světa ve fotbale klubů a mnohé další.[4]

Kromě fotbalového jsou v klubu i další týmy basketbalový, házenkářský, futsalový a hokeje na kolečkových bruslích. Od svého založení v roce 1899 má klub heslo: Més que un club (v překladu z katalánštiny: Víc než klub).

HistorieEditovat

 
Sestava z roku 1910

Football Club Barcelona založil v roce 1899 Joan (Hans) Gamper. Gamper se do Barcelony přestěhoval kvůli svým podnikatelským aktivitám v roce 1898, kdy mu bylo 21 let. Švýcarský podnikatel zvolil za klubové barvy červenou a modrou, inspirován svým oblíbeným švýcarským fotbalovým klubem FC Basel 1893. Dalšími spoluzakladateli byli Walter (Gualteri) Wild, Lluis d’Ossó, přítomni byli také Bartomeu Terrados, Otto Kunzle, Otto Maier, Enric Ducal, Pere Cabot, Josep Llobet, John Parsons a William Parsons. Walter Wild, rodák z Anglie se stal prvním prezidentem klubu. V kombinaci s jeho hráčskými schopnostmi ho můžeme považovat za první klubovou legendu. První dres klubu byl napůl sešitý z barev purpurové a modré. Trenýrky byly bílé.

Na počátku existence používala Barcelona jako svůj znak oficiální městský znak Barcelony, aby demonstrovala své spojení s městem. V roce 1910 usoudilo vedení, že klub potřebuje vlastní znak, a vypsalo výběrovou soutěž. Tu vyhrálo logo anonymního přispěvatele, které se s malými úpravami zachovalo dodnes (viz kapitolu Znak). Historicky první utkání sehrála FC Barcelona proti skupině anglických přistěhovalců, prohrála 1:0. Roku 1909 získal klub první oficiální hřiště s kapacitou 6000 diváků. V počáteční éře vyhrál klub několikrát katalánský pohár (první v roce 1901) a čtyřikrát dokázal zvítězit ve španělském mistrovství. První trofej získal roku 1901, kdy vyhrál Copa Macaya. O rok později hrál hned v prvním ročníku finále Copa del Rey, kde podlehl Clubu Vizcaya.

Z Les Corts na Camp Nou (1922–1957)Editovat

„Zlatá éra“ klubu trvala od roku 1919 do roku 1929. Během této doby zůstávala Barcelona prakticky neporažena na domácí půdě. V roce 1922 byl slavnostně otevřen stadion Les Corts a klub na něm zvítězil ve vůbec prvním ročníku La ligy v roce 1929. Stadion se otevíral s kapacitou 20 000 diváků, později byla rozšířena na 60 000 diváků. Přezdívalo se mu Katedrála fotbalu. V této době hrály v klubu hvězdy jako Samitier, Alcántara, Zamora, Sagi, Piera či Sancho.

V roce 1930 však přišly těžké časy, kdy klub přišel o svou chloubu – stadion Les Corts, který obsadil fašistický diktátor Primo de Rivera, jenž si ze stadionu udělal tábor pro občanskou válku. Poprvé se tak projevila zášť politické moci vůči Barceloně. Hlavním důvodem byla příslušnost klubu ke Katalánsku. Mnoho členů klubu bylo pronásledováno, někteří byli zatčeni. Konce největšího teroru se členové klubu dočkali až po konci občanské války, kdy počet členů klesl o 75 % a zázemí klubu dokonce postihlo ostřelování bombami.

Klubu se však podařilo vstát z popela a v sezóně 1944/45 získal svůj druhý titul, který byl záhy následován dalšími. Počet členů se oproti předválečnému zdvojnásobil. Do roku 1957 měla Barcelona na kontě šest mistrovských titulů, více než dvacet titulů katalánských a 13 vítězství v Copa del Rey. V roce 1950 přišel do týmu Ladislav Kubala a tým i s jeho podporou získal v sezóně 1952/53 první mistrovský „double“.

Víc než klub (1957–1974)Editovat

 
„Víc než klub“ je napsáno na tribuně

Ve 40. letech se objevily myšlenky, že stadion v Les Corts nebude dostačující pro potřeby tak velkého klubu, jako je Barcelona. V roce 1953 tak tehdejší prezident Francesc Miró-Sans nechal zahájit stavbu nového stadionu s názvem Camp Nou s kapacitou přes 98 000 diváků. Stadion byl slavnostně otevřen 24. září 1957. Otevření účinkovalo jako pokropení živou vodou a úspěchy se dostavily velmi brzy. Již v následujících dvou sezónách získal klub titul a na mezinárodní scéně vyhrála Barcelona taktéž dvakrát po sobě, v letech 1958 a 1960, Pohár veletržních měst. Ten pak vyhrála ještě roku 1966 a se třemi vítězstvími ji v dnes již neexistující soutěži nikdo nepředstihne.

V 60. letech se u fanoušků začala stále více projevovat nejen sportovní, ale i sociální příslušnost ke klubu. Barcelona se stala národním symbolem „utlačovaného“ katalánského lidu. V roce 1968 prohlásil tehdejší prezident klubu Narcís de Carreras při svém vřelém přivítání po příchodu, že „Barca je víc než jen klub“, což přesně vyjadřuje její spojitost s lidmi v Katalánsku. Toto heslo se ujalo jako oficiální a dnes jej lze vidět na hlavní tribuně stadionu Camp Nou. Po sportovní stránce se však klub potýkal s neúspěchy, kdy nedokázal sesadit tehdy fenomenální Real Madrid z mistrovského trůnu. Dařilo se mu alespoň v domácím poháru, kde si připsal dalších pět vítězství.

V roce 1973 byl do klubu z Ajaxu Amsterdam přiveden nizozemský ostrostřelec Johan Cruijff, díky němuž získala Barcelona po dlouhých čtrnácti letech znovu mistrovský titul. S příchodem Cruijffa se změnila hra klubu k nepoznání, tým předváděl ofenzivní fotbal, který byl označován za nejhezčí na světě.

Na podzim roku 1974 proběhly oslavy 75. výročí založení klubu, kde se ukázal sociální význam Barcelony. Na oslavy dorazilo množství umělců, vznikaly chorály, plakáty a odehrála se různá setkání hráčů s diváky. Vznikl také oficiální chorál klubu Cant del Barça.

Nová strategie (1974–1990)Editovat

S příchodem nového prezidenta Josep Lluís Núñez i Clemente se mění strategie a politika klubu. Núñez přišel 1. července 1978, tedy po odchodu hvězdy Johana Cruijffa. Hlavním cílem je nyní stabilizace klubu a práce s vlastními odchovanci. Vzniká nová fotbalová akademie. Počet členů klubu se vyšplhal až na 700 tisíc v roce 1993. Na sportovním poli dochází k lehkému útlumu, zejména na domácí scéně, kde klub získal pouze jeden mistrovský titul v roce 1985. V domácím poháru Copa del Rey však získává hned pět trofejí a v roce 1990 jich na kontě má už 23.

Na mezinárodní scéně se daří o mnoho lépe. Klub se kvůli neúspěchům nedostává do Poháru mistrů evropských zemí, ale hned třikrát vítězí v Poháru vítězů pohárů. Ve své strategii však Núñez jednou poleví, a to když na nátlak fanoušků za miliardu pessos přivádí v roce 1982 argentinskou superhvězdu Diega Maradonu. Ten však vydrží v klubu pouze do roku 1984, kdy odchází do italského SSC Neapol.

Dream Team (1990–1994)Editovat

 
José Mari Bakero

Když prezident Josep Bugladin Núñez i Clemente měnil sportovní strategii klubu, prohlásil, že to bude velmi bolestné. „Je možné, že deset let nevyhrajeme titul. Je to sice tvrdá cena, ale na konci bude stát vysněný tým.“ Nemýlil se. Barcelona sice vyhrála mezi lety 1974 a 1990 pouze jeden titul, ale na počátku 90. let povstal tým snů.

V roce 1986 prohrála Barcelona ve finále Poháru UEFA a nedůvěra fanoušků rostla. Ovšem bylo znatelné, že výkony klubu jdou vzhůru. Trenérského kormidla se chopila bývalá superhvězda Johan Cruijff. Barcelona dokázala čtyřikrát v řadě zvítězit v Primera División. V klubu dominovaly hvězdy jako Josep Guardiola, José Mari Bakero, Ronald Koeman či Hristo Stoičkov. Tito hráči pak v sezóně 1991/92 získali tři velevýznamné trofeje. Po mistrovském titulu v Primera División následovala vyřazovací část nultého ročníku Ligy mistrů. Ze semifinálové skupiny (odkud postupoval pouze vítěz) přešla s přehledem přes trojici Sparta Praha, Benfica Lisabon a Dynamo Kyjev. Ve finále pak potkala italskou Sampdorii Janov. V základní hrací době skončil zápas bez gólů. V prodloužení pak rozhodl Ronald Koeman gólem ve 112. minutě o premiérovém vítězství Barcelony v Lize mistrů. Vítězstvím se zároveň kvalifikovala do souboje o další významnou trofej – Superpohár UEFA. Tam se potkala s vítězem Poháru UEFA, kde ve dvou zápasech (1:1/2:1) porazila německý Werder Brémy. Získala tak už třetí trofej v sezóně, což se jí do té doby nepodařilo.

Od Nizozemce k Nizozemci (1994–2008)Editovat

Úspěch „týmu snů“ na počátku 90. let byl obrovský a přilákal Barceloně po světě miliony fanoušků. Prohrané finále Ligy mistrů 1993/94 v řeckých Aténách však znamenalo konec této druhé zlaté éry. V klubu byl znát přetlak hvězd a napětí, které vyústilo odchodem trenéra Cruijffa během sezóny 1995/96. Po něm se v klubu vystřídalo během sedmi let hned šest trenérů. Barcelona získala v roce 1997 ještě jednou a naposledy Pohár vítězů pohárů, ale byl znát její celkový ústup z absolutní špičky evropského fotbalu.

Klub však dokázal těžit ze svého postavení a na domácí půdě se mu podařilo posbírat po dvou titulech mistra v letech 1998 a 1999 i stejný počet vítězství ve španělském poháru Copa del Rey v letech 1997 a 1998. V roce 2000 odešel nejdéle sloužící prezident v historii (22 let) Josep Lluís Núñez i Clemente. Přespříští prezident klubu Joan Laporta pak znovu mění strategii a místo starších hvězd typu Luise Figa či Patricka Kluiverta přivádí Ronaldinha, Samuela Eto’a a Deca.

Tento tým již pod vedením nizozemského kouče Franka Rijkaarda nečeká na úspěch dlouho. Již v sezóně 2004/05 vítězí v Primera División a připisuje si šesté vítězství v Supercopa de España. V následující sezóně dokonce podruhé triumfuje v Lize mistrů a s obhajobou trofejí za Primera División a Španělský superpohár získává „treble“. Je nutno doplnit, že ve finále ligy mistrů ve francouzském Stade de France porazila anglický Arsenal 2:1. V roce 2006 pak Barcelona podepisuje sponzorský kontrakt s neziskovou organizací UNICEF a jako první klub světa za hlavní reklamu na dresu neinkasuje peníze, naopak přispívá částkou 20 milionů eur ročně.

Zlaté dítě Pep Guardiola a fantom Messi (2008–2012)Editovat

Se závěrem sezóny 2007/08 poměrně nečekaně skončil v klubu kouč Frank Rijkaard, který v klubu působil pět let. S ním odešly i pilíře útočné hry týmu – Ronaldinho[5] a Deco, které nedlouho na to následoval i kamerunský ostrostřelec Eto’o. Prezident Joan Laporta se odhodlal k riskantnímu tahu a angažoval trenéra B-týmu Barcelony Josepa „Pepeho“ Guardiolu.[6] Tento kouč byl známý svým dosti benevoletním přístupem k hráčům (což byl důvod, proč někteří tento tah kritizovali). Do pozice tahouna týmu dosadil velmi nadaného argentinského technika Lionela Messiho. Pilíře nově vzniklého týmu tvořili Andrés Iniesta, Xavi, obránce Carles Puyol, Dani Alves a brankář Víctor Valdés. Takto vzniklý tým se brzy ukázal jako „fotbalová symfonie“.

Nejlepší rok v klubové historii – 2009Editovat

Příchod Josepa Guardioly na post prvního kouče na počátku sezóny 2008/09 účinkoval jako pokropení živou vodou. Tento energický kouč dovedl tým k nejúspěšnější sezóně v historii klubu, když se mu podařilo nejprve získat španělský „double“ (vítěz ligy i poháru), poté potřetí triumfovat v Lize mistrů, následně zvítězit jak v evropském, tak španělském Superpoháru a nakonec dovršit sezónu snů ziskem titulu Mistra světa klubů. Zisk šesti trofejí znamenal pro Barcelonu obrovský příval podpory fanoušků i mezinárodního uznání, respektu a autority. Navíc se nyní již světovým superhvězdám v čele s Messim, Xavim a Iniestou podařilo zvítězit na hřišti svého největšího rivala Realu Madrid 6:2,[7] což byla pro „Bílý balet“ dosud největší domácí porážka v El Clásico. Vítězství nad Manchesterem United v Lize mistrů a Estudiantes de La Plata na Mistrovství světa klubů se odrazily v přílivu financí i nových členů (za rok 2009 jich přibylo 170 tisíc). Barcelona tak v tomto roce vyhrála všechny soutěže, kterých se účastnila – španělský klub nemůže momentálně získat více než šest trofejí. Navíc Lionel Messi byl za rok 2009 oceněn ziskem Zlatého míče a stal se fotbalistou světa podle FIFA.

Nová fotbalová dynastieEditovat

Toho, čeho jsme v minulosti byli svědky třeba v podání Realu Madrid nebo AC Milán, se nyní odehrává v Barceloně. Klub přepisuje historii pod koučem Guardiolou a s fenomenální trojicí Messi, Xavi, Iniesta. Zdatně jim sekunduje zbytek týmu – Valdés, Puyol, Abidal, Piqué, Pedro, Villa a mnozí další. Již dnes, když slyšíte tato jména, víte, že se jedná o legendy.

V sezóně 2009/10 dokráčel klub až de semifinále Ligy mistrů, kde byl vyřazen pozdějším vítězem Interem Milán. Na domácí scéně se mu podařilo obhájit titul v Primera División, v pořadí už dvacátý.[8] Lionel Messi byl opět oceněn jako nejlepší hráč světa,[9] jako první vítěz v anketě nově vzniklé sloučením dvou dosud nejvýznamnějších. To však není všechno: na prvních třech místech se umístili jen hráči Barcelony – Messi, Xavi, Iniesta.

Následující sezóna dopadla pro klub opět skvěle, když se ve třech soutěžích potýkal s velmi silným rivalem Realem Madrid. Ve Primera División dokázala Barcelona zvítězit rozdílem čtyř bodů již několik kol před koncem. V Lize mistrů na sebe tito soupeři narazili v semifinále, i tady dokázala Barcelona svého rivala přetlačit celkovým skóre 3:1. Ve finále pak pohodlně porazila Manchester United a dokráčela si pro svůj historicky čtvrtý triumf – třetí za posledních šest let. Jediné, čím se doposud rok 2011 liší od roku 2009, je prohra ve finále domácí poháru Copa del Rey právě s Realem Madrid. Real vyhrál zápas v prodloužení, když ve 103. minutě rozhodl svým gólem Cristiano Ronaldo. Barcelona si tak na svůj 26. domácí pohár musí ještě počkat.

Sezona 2011/12Editovat

 
Oslava gólu

Ročník začal pro Barcelonu velmi dobře. V letním období získala dvě velké posily. Francesc Fàbregas přišel po dlouhém jednání z Arsenal FC za 29 milionů €[10] a v klubu se uvedl velmi dobře, když v prvních čtyřech kolech Primera División 2011/12 dal vždy gól. Druhou posilou byl chilský útočník Alexis Sánchez, který přišel posílit útok z italského Udinese Calcio za 26 milionů €[11].

I s těmito hráči vstoupil klub do sezony dvojzápasem o Supercopa de España 2011, čili španělský Superpohár s Realem Madrid. Po úvodní remíze 2-2 na hřišti Realu[12] přišla domácí výhra 3-2, kterou dvěma góly počvtrté v historii[13]. Den před utkáním se konal los nového ročníku Ligy mistrů, kde byl Barceloně nalosován mimo jiné i český mistr FC Viktoria Plzeň[14]. Při této příležitosti byl nejlepším hráčem Evropy za sezonu 2010/11 vyhlášen Lionel Messi[15].

 
Týmové foto po vítězství ve finále MS klubů 2011.

Vítězství v Lize mistrů UEFA 2010/11 přineslo Barçe kromě účasti v Superpoháru UEFA i účast na Mistrovství světa klubů 2011, do jehož semifinále byla nasazena. Po vítězství 4-0 nad Al-Sadd, vítězem Ligy mistrů AFC, si stejným rozdílem poradila se Santos FC, který vyhrál Copa Libertadores 2011 a získala podruhé v historii titul z tohoto prestižního podniku.[16] V semifinálovém utkání se zranil David Villa, který do zbytku sezony nenastoupil.

Sezona 2011-12 naznačila, že Barcelona není neporazitelným tým. V semifinále Ligy mistrů 2011/12 podlehla přes lepší výkon dobře bránící Chelsea a nestala se prvním klubem, který dokázal trofej obhájit.[17] Lionel Messi tak alespoň překonal střelecký rekord soutěže, když se trefil celkem čtrnáctkrát. O titul v Primera División a o sérii tří vítězství jí zase připravil Real Madrid. Věčný rival zvítězil při derby El-Clásico na Nou Campu[18] a vytvořil si rozhodující náskok, který Barca nedokázala stáhnout. Čest klubu tak opět zachraňoval svými góly Lionel Messi, který po dvou letech získal Pichichi Trophy, a to s rekordními 50 brankami.[zdroj?] Nikomu před ním se v předních světových soutěžích nepodařilo této mety dosáhnout.[19] Ve všech soutěžích, kterých se lotos Barcelona účastnila pak vstřelil 73 branek a překonal letitý rekord Gerda Müllera, který v sezoně 1972/73 vstřelil 68 branek.Lionel Messi je nejlepší hráč historie fotbalu[20]

Ten poslední přidal ve finále Copa del Rey 2011/12, kde Barça porazila Athletic Bilbao. V souboji dvou nejúspěšnějších klubů soutěže zvítězila 3-0 a získala v ní 26. vítězství. Tento zápas byl zároveň posledním pro Josepa Guardiolu, nejúspěšnějšího trenéra v historii klubového fotbalu, který během 4 sezon na lavičce katalánského klubu získal neuvěřitelných 14 trofejí.[21][22] S jeho odchodem končí i slavná éra klubu. O navázání na ní se od sezony 2012/13 pokoušel nový trenér Tito Vilanova. zařídil především Lionel Messi. Pro Barcu to bylo jubilejní 10. vítězství v této soutěži, přičemž této mety dosáhl jako první klub[23]. Neuběhly ani dva týdny a Barcelona slavila další triumf. V utkání o Superpohár UEFA, kde se střetla s portugalským vítězem Evropské ligy 2010/11 FC Porto, zvítězila pohodlně 2-0 a v soutěž vyhrála

Roky po GuardioloviEditovat

Sezóna 2012/13

 
Lionel Messi, čtyřnásobný vítěz Zlatého míče (2009, 2010, 2011, 2012) a historicky nejlepší střelec Barcelony. V rámci všech soutěží vstřelil již 420 gólů.[24]

Nový trenér Tito Vilanova do sezony nevstoupil dobře, když se mu nepodařilo získat španělský Superpohár, kde Barcelona podlehla Realu Madrid. Celkově se dá tato sezona považovat za velice rozporuplnou. Messi sice na začátku nového roku počtvrté uspěl v anketě Zlatý míč, ale jeho forma pomalu upadala a už se netěšil takovým úspěchům jako pod Guardiolou. I samotná hra už nebyla zdaleka tak efektivní, ale Barca byla stále velice obávaným klubem a dokráčela až do semifinále Ligy mistrů. Tam po porážkách 0:4 na stadionu Alianz Area a 0:3 na Camp Nou vypadla s Bayernem Mnichov, který následně celou soutěž vyhrál.

V Copa del Rey Barcelona vypadla také v semifinále, kde ji ve vyrovnaném dvojzápase porazil Real Madrid, který pak ve finále podlehl Atléticu Madrid. První trofej za Tita Barcelona nakonec získala, když vyrovnala rekord Realu Madrid (100 bodů) a zvítězila v tomto ročníku La Ligy. Tento pohár byl nakonec Titův poslední, jelikož kvůli zdravotním potížím ze své funkce odstoupil a nahradil ho Gerardo Martino.

Sezóna 2013/14

Klub na sebe v létě upoutal pozornost, když za minimální mzdu poslal do Atlética Madrid svého útočníka Davida Villu a za obrovskou sumu přivedl mladého a talentovaného Neymara. Právě díky gólu tohoto Brazilce se jim podařilo zvítězit v Superpoháru nad Atléticem Madrid. Zajímavé je, že za Atlético se prosadil právě David Villa. Hned po výhře v Superpoháru začala dělat Barcelona svým fanouškům radost, jelikož zažila nejlepší start v historii La Ligy, když první polovinou sezony prošla pouze s jednou porážkou a dvěma remízami.

I přes skvělé výsledky byla však hra velice kritizovaná a ani trápící se Messi s tím nedokázal nic udělat. Upadnutí jeho formy se projevilo, když Zlatý míč 2013 vyhrál Cristiano Ronaldo a přerušil tak Messiho čtyřletou dominanci. Druhou polovinu sezony došlo na slova kritiků a Barceloně se začalo všechno hroutit. V Lize mistrů sice prošla přes Manchester City FC, ale už ve čtvrtfinále po výsledcích 1:1 a 1:0 vypadla s Atléticem Madrid. V lize jejich výsledky taky upadaly, avšak o titul bojovali až do posledního zápasu, kde se jim však nepodařilo porazit Atlético a skončili tak na druhém místě právě po méně slavném madridském klubu.

I v Copa del Rey bojovala Barcelona doslova do posledních minut. Dostali se totiž až do finále, jenže vyrovnaný zápas pár minut před koncem rozhodl Gareth Bale a pohár tak získal Real Madrid. Barcelona tedy po dlouhé době zažila sezonu bez trofeje, což vedlo k okamžitému odvolání Gerarda Martina. Místo něj z Celty Vigo přivedlo vedení Luise Enriqueho.

Éra Luise EnriquehoEditovat

Sezóna 2014/15

Po neúspěšné sezoně bylo jasné, že klub čeká přestavba. Luis Enrique Martínez García se zbavil nejdřív náhradníka Alexise Sáncheze a poté i Cesca Fabregase. Klub navíc opustili i Víctor Valdés, Manuel Pinto a Carles Puyol. Místo nich klub za rekordní částku přivedl Luise Suáreze, Ivana Rakitiče, Claudia Brava, Marc-Andrého ter Stegena, Thomase Vermaelena a Jérémy Mathieua. Barcelona prošla přestavbou a do sezony vstoupila velice dobře.

Hned v prvních měsících velice zářil právě Neymar, jehož přestup byl do té doby spíše kritizován. I Lionel Messi po dvou letech nalezl svou ztracenou formu a všechno se začalo vyvíjet v prostě katalánského velkoklubu. Trenér navíc dával spoustu šancí mladým hráčům z B-týmu, což se ale mnohým fanouškům nelíbilo. Když však klub ke konci října podlehl Realu Madrid, forma značně upadla a fanoušci už opět očekávali sezonu bez trofejí.

Po potupné prohře 0:1 s Realem Sociedad se však situace začala měnit. Hra se zlepšila, rozstřílel se i klíčový hráč Lionel Messi. V březnu 2015 klub navíc díky brankám Jéremyho Mathieua a Luise Suáreze dokázal porazit Real Madrid a se čtyřbodovým náskokem nad odvěkým rivalem byl na dobré cestě k vítězství v La Lize. Titul byl zajištěn v předposledním kole 17. května 2015 při vítězství 1:0 proti Atléticu Madrid. Vítězný gól vstřelil Lionel Messi.[25]Ve finále španělského poháru se po úžasné sólové akci prosadil Lionel Messi, na nějž navázal Neymar a v závěru přidal další gól opět Messi. Katalánci tedy ve finále zvítězili 3:1. Barceloně se také podařilo vyhrát Lize mistrů UEFA 2014/15, ve finále porazila Juventus FC díky gólům Ivana Rakitiće, Luise Suáreze a Neymara. Zápas skončil 3:1 pro Barcelonu a díky tomu znovu vyhrála treble. Stala se tak prvním klubem historie, který tohoto úspěchu dosáhl dvakrát.

Messi, Neymar a Suárez navíc v sezóně společně nastříleli 122 branek a pokořili tak španělský rekord. Konec sezony se i přes velké soutěžní úspěchy nesl ve smutném duchu, jelikož se naplnil dlouho očekávaný přestup a klub opustila jedna z jeho největších legend- Xavi. Nutno ale podotknout, že mu klub během posledního ligového zápasu připravil ohromnou rozlučku.

Sezóna 2015/16

Klub nevstoupil do sezóny vůbec dobře, když v přípravných přátelských zápasech prohrál s nejdříve s Manchesterem United, Chelsea, ale poté i Fiorentinou. Nutno ale podotknout, že do těchto zápasů nezasáhly hvězdy jako Messi, Neymar, Mascherano, Bravo nebo Alves, kteří si prodloužili dovolenou díky své účasti na Copa América 2015. Prvním oficiálním zápasem sezóny byl Superpohár UEFA 2015, kde Barcelona vyzvala Sevillu a když už se zdálo, že Sevilla opravdu otočí náskok Barcelony 4:1, v prodloužení rozhodl svým gólem Pedro a zápas skončil 5:4 pro katalánský celek. Krátce poté Barcelona nastoupila do dvojzápasu o španělský Superpohár proti Athletic Bilbau. První zápas se hrál venku a k překvapení všech skončil 4:0 pro Athletic. V odvetě Barcelona nedokázala náskok soupeře stáhnout, zápas skončil 1:1.

Krátce poté klub opustil Pedro, který zamířil do Chelsea FC, jelikož toužil po větším prostoru. Barcelona přes léto naopak získala Ardu Turana z Atletica Madrid a Aleixe Vidala ze Sevilly. Oba hráči na svůj start ale museli počkat až do příštího přestupového období díky zákazu přestupů, který byl Barceloně udělen. Z B-týmu Luis Enrique povolal útočníky Munira a Sandra, kteří mu sloužili jako náhradníci a Alena Halilovice, který byl ale obratem poslán na hostování do Sportingu Gijón.

I v domácí lize Barcelona zažila velice pomalý start. Vyhráli sice první čtyři zápasy v řadě, ale jejich výkony byly kritizovány. Jako první Barcelonu potrestala Celta Vigo, když Barcelonu ztrapnila výsledkem 4:1. Krátce nato se při zápasu s Las Palmas zranil Lionel Messi na dva měsíce a Barcelona utrpěla další porážku, tentokrát od Sevilly (1:2). Během zranění Lionela Messiho se Neymar a Suárez, ale také třeba do té doby nepříliš známý hráč Sergi Roberto, dostali do obrovské formy a odstartovali dlouhou vlnu skvělých výkonů, kterou završili vítězstvím 4:0 nad Realem Madrid na Santiagu Bernabeu. Dvakrát se do sítě konkurenta trefil Luis Suárez a po jednom gólu přidali Andrés Iniesta a Neymar. Barcelona si tak upevnila průběžnou první příčku v lize.

V prosinci navíc Barcelona již potřetí vyhrála Mistrovství světa klubů a stala se tak nejúspěšnějším klubem v dějinách této soutěže. Luis Suárez na turnaji nastřílel pět gólů a stal se nejlepším střelcem i hráčem turnaje. Barcelona tak zakončila rok 2015 s pěti ze šesti možných trofejí. Dalším úspěchem byl Zlatý míč, který v lednu 2016 vyhrál Lionel Messi a vylepšil tak svůj vlastní rekord v počtu vyhraných Zlatých míčů.

Kronika Futbol Club BarcelonaEditovat

Kronika historie Futbol Club Barcelona

  • 1902 - Barcelona získává svou první trofej, vyhrává Copa Macaya. Založena soutěž Copa del Rey.
  • 1905 - První vítězství v Campionat de Catalunya, do zániku soutěže ji FCB vyhraje 23×
  • 1909 - Premiérová účast v celostátní soutěži. Šlo o královský pohár Copa del Rey. Vypadnutí v semifinále.
  • 1910 -   Copa del Rey (1. titul). Klub vyhrává svou skupinu a o pohár se dělí s Athletic Bilbao. Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1911 - Vyloučení z Copa del Rey. Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1912 -   Copa del Rey (2. titul). Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1913 -   Copa del Rey (3. titul). Klub vyhrává svou skupinu a o pohár se dělí s Real Unión. Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1914 a 1915 - neúčast v kterékoliv soutěži
  • 1916 - Semifinále Copa del Rey
  • 1919 - Finále Copa del Rey

  • 1920 -   Copa del Rey (4. titul).
  • 1922 -   Copa del Rey (5. titul). Slavnostně otevřen stadion Les Corts
  • 1924 - Semifinále Copa del Rey
  • 1925 -   Copa del Rey (6. titul).
  • 1926 -   Copa del Rey (7. titul).
  • 1927 - Semifinále Copa del Rey
  • 1928 -   Copa del Rey (8. titul). Ve třetím opakovaném finále s Real Sociedad
Založena Primera División

  • 1930-31 - 4. místo v lize
  • 1931-32 - 3. místo v lize. Finalista Copa della Repubblica (Copa del Rey)
  • 1932-33 - 4. místo v lize
  • 1933-34 - 9. místo v lize
  • 1934-35 - 6. místo v lize
  • 1935-36 - 5. místo v lize. Finalista Copa della Repubblica (Copa del Rey)

  • 1939-40 - 9. místo v lize
  • 1940-41 - 4. místo v lize
  • 1941-42 - 12. místo v lize.   Copa del Generalísimo (9. titul)
  • 1942-43 - 3. místo v lize
  • 1943-44 - 6. místo v lize
  • 1944-45 -   Mistr Primera División (2. titul)
  • 1945-46 - 2. místo v lize. Vítěz Copa d'Or Argentina
  • 1946-47 - 4. místo v lize
  • 1947-48 -   Mistr Primera División (3. titul)
  • 1948-49 -   Mistr Primera División (4. titul). Vítěz Copa Eva Duarte
  • 1949-50 - 5. místo v lize

  • 1950-51 - 4. místo v lize.    Copa del Generalísimo (10. titul)
  • 1951-52 -   Mistr Primera División (5. titul).   Copa del Generalísimo (11. titul). Vítěz Copa Eva Duarte
 
  • 1952-53 -   Mistr Primera División (6. titul).   Copa del Generalísimo (12. titul). Vítěz Copa Eva Duarte
  • 1953-54 - 2. místo v lize. Finalista Copa del Generalísimo
  • 1954-55 - 2. místo v lize
  • 1955-56 - 2. místo v lize
  • 1956-57 - 3. místo v lize.   Copa del Generalísimo (13. titul)
  • 1957-58 - 3. místo v lize. Vítěz   Pohár veletržních měst (1. vítězství)
  • 1958-59 -   Mistr Primera División (7. titul).   Copa del Generalísimo (14. titul)
  • 1959-60 -   Mistr Primera División (8. titul). Vítěz   Pohár veletržních měst (2. vítězství)


  • 1970-71 - 2. místo v lize.   Copa del Generalísimo (17. titul)
  • 1971-72 - 3. místo v lize
  • 1972-73 - 2. místo v lize
  • 1973-74 -   Mistr Primera División (9. titul). Finalista Copa del Generalísimo
  • 1974-75 - 3. místo v lize
  • 1975-76 - 2. místo v lize
  • 1976-77 - 2. místo v lize
  • 1977-78 - 2. místo v lize.   Copa del Rey (18. titul)
  • 1978-79 - 5. místo v lize. Vítěz   Pohár vítězů pohárů (1. vítězství). Finalista Superpoháru UEFA
  • 1979-80 - 4. místo v lize

 

  • 2000-01 - 4. místo v lize
  • 2001-02 - 4. místo v lize
  • 2002-03 - 6. místo v lize
  • 2003-04 - 2. místo v lize
  • 2004-05 -   Mistr Primera División (17. titul).   Supercopa de España (6. titul)
  • 2005-06 -   Mistr Primera División (18. titul).   Supercopa de España (7. titul). Vítěz   Liga mistrů UEFA (2. titul). Finalista Superpoháru UEFA. Finalista mistrovství světa ve fotbale klubů
  • 2006-07 - 2. místo v lize
  • 2007-08 - 3. místo v lize
  • 2008-09 -   Mistr Primera División (19. titul).   Copa del Rey (25. titul).   Supercopa de España (8. titul). Vítěz   Liga mistrů UEFA (3. titul). Superpohár UEFA (3. vítězství)Mistrovství světa klubů (1. vítězství).
  • 2009-10 -     Mistr Primera División (20. titul).   Supercopa de España (9. titul).

  • 2010-11 -   Mistr Primera División (21. titul). Vítěz   Liga mistrů UEFA (4. titul). Finalista Copa del Rey
  • 2011-12 - 2. místo v lize.   Copa del Rey (26. titul).    Supercopa de España (10. titul). Superpohár UEFA (4. vítězství)Mistrovství světa klubů (2. vítězství).
  • 2012-13 -   Mistr Primera División (22. titul)
      Supercopa de España (11. titul).

Získané trofejeEditovat

Vyhrané domácí soutěžeEditovat

  • Primera División ( 26× )[26]
    • 1929, 1944/45, 1947/48, 1948/49, 1951/52, 1952/53, 1958/59, 1959/60, 1973/74, 1984/85, 1990/91, 1991/92, 1992/93, 1993/94, 1997/98, 1998/99, 2004/05, 2005/06, 2008/09, 2009/10, 2010/11, 2012/13, 2014/15, 2015/16, 2017/18, 2018/19
  • Copa del Rey ( 30× )
    • 1910, 1912, 1913, 1920, 1922, 1925, 1926, 1928, 1942, 1951, 1952, 1952/53, 1957, 1958/59, 1962/63, 1967/68, 1970/71, 1977/78, 1980/81, 1982/83, 1987/88, 1989/90, 1996/97, 1997/98, 2008/09, 2011/12, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18
  • Copa de la Liga ( 2× )
    • 1982/83, 1985/86
  • Supercopa de España ( 13× )

Vyhrané mezinárodní soutěžeEditovat

SoupiskaEditovat

Všechny hráče, kteří kdy hráli za FC Barcelona a na české verzi Wikipedie mají existující článek naleznete v Kategorii:Fotbalisté FC Barcelona

Španělské kluby jsou limitovány pravidly nařizující, že každý klub smí mít na soupisce pouze tři hráče, kteří mají občanství ve státech mimo Evropskou unii. Toto pravidlo se nevztahuje na hráče s dvojím občanstvím a na hráče z tzv. AKT (Africká, Karibská a Pacifická skupina států).

Aktuální k 2. 9. 2019
# Pozice Hráč
1 B   Marc-André ter Stegen
2 O   Nélson Semedo
3 O   Gerard Piqué
4 Z   Ivan Rakitić
5 Z   Sergio Busquets
6 O   Jean-Clair Todibo
8 Z   Arthur Melo
9 Ú   Luis Suárez
10 Ú   Lionel Messi
11 Ú   Ousmane Dembélé
13 B   Neto Murara
15 O   Clément Lenglet
16 O   Moussa Wagué
17 Ú   Antoine Griezmann
18 O   Jordi Alba
19 Z   Carles Aleñá
20 O   Sergi Roberto
21 Z   Frenkie de Jong
22 Z   Arturo Vidal
23 O   Samuel Umtiti
24 O   Junior Firpo

Umístění v jednotlivých sezonáchEditovat

Stručný přehled

Zdroj: [27]

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [27]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, zlaté podbarvení – 1. místo, stříbrné podbarvení – 2. místo, bronzové podbarvení – 3. místo, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení - reorganizace, změna skupiny či soutěže

  Španělsko (1929 – )
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1929 Primera División 1 18 11 3 4 37 23 +14 25 1.
1929/30 Primera División 1 18 11 1 6 46 36 +10 23 2.
1930/31 Primera División 1 18 7 7 4 40 43 -3 21 4.
1931/32 Primera División 1 18 10 4 4 40 26 +14 24 3.
1932/33 Primera División 1 18 7 5 6 42 34 +8 19 4.
1933/34 Primera División 1 18 8 0 10 42 40 +2 16 9.
1934/35 Primera División 1 22 9 6 7 55 44 +11 24 6.
1935/36 Primera División 1 22 11 2 9 39 32 +7 24 3.
Španělské soutěže se v letech 1936–39 nehrály, a to kvůli právě probíhající občanské válce.
1939/40 Primera División 1 22 8 3 11 32 38 -6 19 9.
1940/41 Primera División 1 22 13 1 8 55 45 +10 27 4.
1941/42 Primera División 1 26 8 3 15 57 66 -9 19 12.
1942/43 Primera División 1 26 14 4 8 77 50 +27 32 3.
1943/44 Primera División 1 26 10 8 8 59 46 +13 28 6.
1944/45 Primera División 1 26 17 5 4 50 30 +20 39 1.
1945/46 Primera División 1 26 14 7 5 48 31 +17 35 2.
1946/47 Primera División 1 26 14 3 9 59 42 +17 31 4.
1947/48 Primera División 1 26 15 7 4 65 31 +34 37 1.
1948/49 Primera División 1 26 16 5 5 66 36 +30 37 1.
1949/50 Primera División 1 26 13 3 10 67 47 +20 29 5.
1950/51 Primera División 1 30 16 3 11 83 61 +22 35 4.
1951/52 Primera División 1 30 19 5 6 92 43 +49 43 1.
1952/53 Primera División 1 30 19 4 7 82 43 +39 42 1.
1953/54 Primera División 1 30 16 4 10 74 39 +35 36 2.
1954/55 Primera División 1 30 17 7 6 75 39 +36 41 2.
1955/56 Primera División 1 30 22 3 5 67 26 +41 47 2.
1956/57 Primera División 1 30 16 7 7 70 37 +33 39 3.
1957/58 Primera División 1 30 17 4 9 69 38 +31 38 3.
1958/59 Primera División 1 30 24 3 3 96 26 +70 51 1.
1959/60 Primera División 1 30 22 2 6 88 28 +60 46 1.
1960/61 Primera División 1 30 13 6 11 62 47 +15 32 4.
1961/62 Primera División 1 30 18 4 8 81 46 +35 40 2.
1962/63 Primera División 1 30 11 9 10 45 36 +9 31 6.
1963/64 Primera División 1 30 19 4 7 74 38 +36 42 2.
1964/65 Primera División 1 30 14 4 12 59 41 +18 32 6.
1965/66 Primera División 1 30 16 6 8 51 27 +24 38 3.
1966/67 Primera División 1 30 20 2 8 58 29 +29 42 2.
1967/68 Primera División 1 30 15 9 6 48 29 +19 39 2.
1968/69 Primera División 1 30 13 10 7 40 18 +22 36 3.
1969/70 Primera División 1 30 13 9 8 40 31 +9 35 4.
1970/71 Primera División 1 30 19 5 6 50 22 +28 43 2.
1971/72 Primera División 1 34 17 9 8 40 26 +14 43 3.
1972/73 Primera División 1 34 18 10 6 41 21 +20 46 2.
1973/74 Primera División 1 34 21 8 5 75 24 +51 50 1.
1974/75 Primera División 1 34 15 7 12 57 36 +21 37 3.
1975/76 Primera División 1 34 18 7 9 61 41 +20 43 2.
1976/77 Primera División 1 34 18 9 7 69 34 +35 45 2.
1977/78 Primera División 1 34 16 9 9 49 29 +20 41 2.
1978/79 Primera División 1 34 16 6 12 69 37 +32 38 5.
1979/80 Primera División 1 34 13 12 9 42 33 +9 38 4.
1980/81 Primera División 1 34 18 5 11 66 41 +25 41 5.
1981/82 Primera División 1 34 19 7 8 75 40 +35 45 2.
1982/83 Primera División 1 34 17 10 7 60 29 +31 44 4.
1983/84 Primera División 1 34 20 8 6 62 28 +34 48 3.
1984/85 Primera División 1 34 21 11 2 69 25 +44 53 1.
1985/86 Primera División 1 34 18 9 7 61 36 +25 45 2.
1986/87 Primera División 1 44 24 15 5 63 29 +34 63 2.
1987/88 Primera División 1 38 15 9 14 49 44 +5 39 6.
1988/89 Primera División 1 38 23 11 4 80 26 +54 57 2.
1989/90 Primera División 1 38 23 5 10 83 39 +44 51 3.
1990/91 Primera División 1 38 25 7 6 74 33 +41 57 1.
1991/92 Primera División 1 38 23 9 6 87 37 +50 55 1.
1992/93 Primera División 1 38 25 8 5 87 34 +53 58 1.
1993/94 Primera División 1 38 25 6 7 91 42 +49 56 1.
1994/95 Primera División 1 38 18 10 10 60 45 +15 46 4.
1995/96 Primera División 1 42 22 14 6 72 39 +33 80 3.
1996/97 Primera División 1 42 28 6 8 102 48 +54 90 2.
1997/98 Primera División 1 38 23 5 10 78 56 +22 74 1.
1998/99 Primera División 1 38 24 7 7 87 43 +44 79 1.
1999/00 Primera División 1 38 19 7 12 70 46 +24 64 2.
2000/01 Primera División 1 38 17 12 9 80 57 +23 63 4.
2001/02 Primera División 1 38 18 10 10 65 37 +28 64 4.
2002/03 Primera División 1 38 15 11 12 63 47 +16 56 6.
2003/04 Primera División 1 38 21 9 8 63 39 +24 72 2.
2004/05 Primera División 1 38 25 9 4 73 29 +44 84 1.
2005/06 Primera División 1 38 25 7 6 80 35 +45 82 1.
2006/07 Primera División 1 38 22 10 6 78 33 +45 76 2.
2007/08 Primera División 1 38 19 10 9 76 43 +33 67 3.
2008/09 Primera División 1 38 27 6 5 105 35 +70 87 1.
2009/10 Primera División 1 38 31 6 1 98 24 +74 99 1.
2010/11 Primera División 1 38 30 6 2 95 21 +74 96 1.
2011/12 Primera División 1 38 28 7 3 114 29 +85 91 2.
2012/13 Primera División 1 38 32 4 2 115 40 +75 100 1.
2013/14 Primera División 1 38 27 6 5 100 33 +67 87 2.
2014/15 Primera División 1 38 30 4 4 110 21 +89 94 1.
2015/16 Primera División 1 38 29 4 5 112 29 +83 91 1.
2016/17 Primera División 1 38 28 6 4 116 37 +79 90 2.
2017/18 Primera División 1 38 28 9 1 99 29 +70 93 1.
2018/19 Primera División 1 38 26 9 3 90 36 +54 87 1.
2019/20 Primera División 1 38

Účast v evropských pohárechEditovat

Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1955/58 Veletržní pohár Základní skupina A   Kodaň XI 6:2 1:1 1. místo
Semifinále   Birmingham City FC 1:0 3:4 4:4 (3. zápas: 2:1)
Finále   Londýn XI 6:0 2:2 8:2
1958/60 Veletržní pohár 1. kolo   Basilej XI 5:2 2:1 7:3
Čtvrtfinále   Inter Milán 4:0 4:2 8:2
Semifinále   Bělehrad XI 3:1 1:1 4:2
Finále   Birmingham City FC 4:1 0:0 4:1
1959/60 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo   PFK CSKA Sofia 6:2 2:2 8:4
2. kolo   AC Milán 5:1 2:0 7:1
Čtvrtfinále   Wolverhampton Wanderers FC 4:0 5:2 9:2
Semifinále   Real Madrid 1:3 1:3 2:6
1960/61 Veletržní pohár 1. kolo   Záhřeb XI 4:3 1:1 5:4
Čtvrtfinále   Hibernian FC 3:2 4:4 7:6
1960/61 Pohár mistrů evropských zemí Předkolo   Lierse SK 2:0 3:0 5:0
1. kolo   Real Madrid 2:1 2:2 4:3
Čtvrtfinále   Spartak Hradec Králové 4:0 1:1 5:1
Semifinále   Hamburger SV 1:0 1:2 2:2 (3. zápas: 1:0)
Finále   SL Benfica 2:3
1961/62 Veletržní pohár 1. kolo   Západní Berlín XI 3:0 0:1 3:1
2. kolo   GNK Dinamo Zagreb 5:1 2:2 7:3
Čtvrtfinále   Sheffield Wednesday FC 2:0 2:3 4:3
Semifinále   FK Crvena zvezda 4:1 2:0 6:1
Finále   Valencia CF 1:1 2:6 3:7
1962/63 Veletržní pohár 1. kolo   CF Os Belenenses 1:1 1:1 2:2 (3. zápas: 3:2)
2. kolo   FK Crvena zvezda 1:0 2:3 3:3 (3. zápas: 0:1)
1963/64 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Shelbourne FC 3:1 2:0 5:1
2. kolo   Hamburger SV 4:4 0:0 4:4 (3. zápas: 2:3)
1964/65 Veletržní pohár 1. kolo   ACF Fiorentina 0:1 2:0 2:1
2. kolo   Celtic FC 3:1 0:0 3:1
3. kolo   RC Strasbourg Alsace 2:2 0:0 2:2 (3. zápas: 0:0, HM)
1965/66 Veletržní pohár 1. kolo   VV DOS 7:1 0:0 7:1
2. kolo   Royal Antwerp FC 2:0 1:2 3:2
3. kolo   Hannover 96 1:0 1:2 2:2 (3. zápas: 1:1, HM)
Čtvrtfinále   RCD Espanyol 1:0 1:0 2:0
Semifinále   Chelsea FC 2:0 0:2 2:2 (3. zápas: 5:0)
Finále   Real Zaragoza 0:1 4:2 4:3
1966/67 Veletržní pohár 2. kolo   Dundee United FC 1:2 0:2 1:4
1967/68 Veletržní pohár 1. kolo   FC Zürich 1:0 1:3 2:3
1968/69 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   FC Lugano 3:0 1:0 4:0
2. kolo Volný los
Čtvrtfinále   FK Lyn 3:2 2:2 5:4
Semifinále   1. FC Köln 4:1 2:2 6:3
Finále   Slovan Bratislava 2:3
1969/70 Veletržní pohár 1. kolo   Boldklubben 1913 4:0 2:0 6:0
2. kolo   Győri ETO FC 2:0 3:2 5:2
3. kolo   Inter Milán 1:2 1:1 2:3
1970/71 Veletržní pohár 1. kolo   GKS Katowice 3:2 1:0 4:2
2. kolo   Inter Milán 1:2 1:2 2:4
Superfinále   Leeds United FC 2:1
1971/72 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Lisburn Distillery FC 4:0 3:1 7:1
2. kolo   FC Steaua București 0:1 1:2 1:3
1972/73 Pohár UEFA 1. kolo   FC Porto 0:1 1:3 1:4
1973/74 Pohár UEFA 1. kolo   OGC Nice 2:0 0:3 2:3
1974/75 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo   FC Linz 5:0 0:0 5:0
2. kolo   Feyenoord 3:0 0:0 3:0
Čtvrtfinále   Åtvidabergs FF 2:0 3:0 5:0
Semifinále   Leeds United FC 1:1 1:2 2:3
1975/76 Pohár UEFA 1. kolo   PAOK FC 6:1 0:1 6:2
2. kolo   SS Lazio 4:0 3:0 7:0
3. kolo   Vasas SC 3:1 1:0 4:1
Čtvrtfinále   PFK Levski Sofia 4:0 4:5 8:5
Semifinále   Liverpool FC 0:1 1:1 1:2
1976/77 Pohár UEFA 1. kolo   CF Os Belenenses 3:2 2:2 5:4
2. kolo   KSC Lokeren 2:0 1:2 3:2
3. kolo   Östers IF 5:1 3:0 8:1
Čtvrtfinále   Athletic Bilbao 2:2 1:2 3:4
1977/78 Pohár UEFA 1. kolo   FC Steaua București 5:1 3:1 8:2
2. kolo   AZ Alkmaar 1:1 1:1 2:2
3. kolo   Ipswich Town FC 3:0 0:3 3:3
Čtvrtfinále   Aston Villa FC 2:1 2:2 4:3
Semifinále   PSV Eindhoven 3:1 0:3 3:4
1978/79 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   FK Šachtar Doněck 3:0 1:1 4:1
2. kolo   RSC Anderlecht 3:0 0:3 3:3
Čtvrtfinále   Ipswich Town FC 1:0 1:2 2:2 (v)
Semifinále   KSK Beveren 1:0 1:0 2:0
Finále   Fortuna Düsseldorf 4:3 po prodl.
1979 Superpohár UEFA Finále   Nottingham Forest FC 1:1 0:1 1:2
1979/80 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Íþróttabandalag Akraness 5:0 1:0 6:0
2. kolo   FC Aris Bonnevoie 7:1 4:1 11:2
Čtvrtfinále   Valencia CF 0:1 3:4 3:5
1980/81 Pohár UEFA 1. kolo   Sliema Wanderers FC 1:0 2:0 3:0
2. kolo   1. FC Köln 0:4 1:0 1:4
1981/82 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   PFK Botev Plovdiv 4:1 0:1 4:2
2. kolo   ASVS Dukla Praha 4:0 0:1 4:1
Čtvrtfinále   1. FC Lokomotive Leipzig 1:2 3:0 4:2
Semifinále   Tottenham Hotspur FC 1:0 1:1 2:1
Finále   Standard Liège 2:1
1982 Superpohár UEFA Finále   Aston Villa FC 1:0 0:3 1:3
1982/83 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Apollon Limassol 8:0 1:1 9:1
2. kolo   FK Crvena zvezda 2:1 4:2 6:3
Čtvrtfinále   FK Austria Wien 1:1 0:0 1:1 (v)
1983/84 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   1. FC Magdeburg 2:0 5:1 7:1
2. kolo   NEC Nijmegen 2:0 3:2 5:2
Čtvrtfinále   Manchester United FC 2:0 0:3 2:3
1984/85 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   FC Metz 1:4 4:2 5:6
1985/86 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo   TJ Sparta ČKD Praha 0:1 2:1 2:2 (v)
2. kolo   FC Porto 2:0 1:3 3:3 (v)
Čtvrtfinále   Juventus FC 1:0 1:1 2:1
Semifinále   IFK Göteborg 3:0 0:3 3:3 (5:4 pen.)
Finále   FC Steaua București 0:0 (0:2 pen.)
1986/87 Pohár UEFA 1. kolo   KS Flamurtari Vlorë 0:0 1:1 1:1 (v)
2. kolo   Sporting CP 1:0 1:2 2:2 (v)
3. kolo   Bayer 05 Uerdingen 2:0 2:0 4:0
Čtvrtfinále   Dundee United FC 1:2 0:1 1:3
1987/88 Pohár UEFA 1. kolo   CF Os Belenenses 2:0 0:1 2:1
2. kolo   FK Dynamo Moskva 2:0 0:0 2:0
3. kolo   KS Flamurtari Vlorë 4:1 0:1 4:2
Čtvrtfinále   Bayer 04 Leverkusen 0:1 0:0 0:1
1988/89 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Fram Reykjavík 5:0 2:0 7:0
2. kolo   Lech Poznań 1:1 1:1 2:2 (5:4 pen.)
Čtvrtfinále   Aarhus GF 0:0 1:0 1:0
Semifinále   CFKA Sredec Sofia 4:2 1:1 6:3
Finále   UC Sampdoria 2:0
1989 Superpohár UEFA Finále   AC Milán 1:1 0:1 1:2
1989/90 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Legia Warszawa 1:1 1:0 2:1
2. kolo   RSC Anderlecht 2:1 0:2 2:3
1990/91 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   Trabzonspor 7:2 0:1 7:3
2. kolo   Fram Reykjavík 3:0 2:1 5:1
Čtvrtfinále   FK Dynamo Kyjev 1:1 3:2 4:3
Semifinále   Juventus FC 3:1 0:1 3:2
Finále   Manchester United FC 1:2
1991/92 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo   FC Hansa Rostock 3:0 0:1 3:1
2. kolo   1. FC Kaiserslautern 2:0 1:3 3:3 (v)
Základní skupina B   AC Sparta Praha 3:2 0:1 1. místo
  SL Benfica 2:1 0:0
  FK Dynamo Kyjev 3:0 2:0
Finále   UC Sampdoria 1:0 po prodl.
1992 Superpohár UEFA Finále   Werder Bremen 2:1 1:1 3:2
1992 Interkontinentální pohár Finále   São Paulo FC 1:2
1992/93 Liga mistrů UEFA 1. kolo   Viking FK 1:0 0:0 1:0
2. kolo   PFK CSKA Moskva 2:3 1:1 3:4
1993/94 Liga mistrů UEFA 1. kolo   FK Dynamo Kyjev 4:1 1:3 5:4
2. kolo   FK Austria Wien 3:0 2:1 5:1
Základní skupina A   Galatasaray SK 3:0 0:0 1. místo
  AS Monaco FC 2:0 1:0
  FK Spartak Moskva 5:1 2:2
Semifinále   FC Porto 3:0
Finále   AC Milán 0:4
1994/95 Liga mistrů UEFA Základní skupina A   Galatasaray SK 2:1 1:2 2. místo
  IFK Göteborg 1:1 1:2
  Manchester United FC 4:0 1:2
Čtvrtfinále   Paris Saint-Germain FC 1:1 1:2 2:3
1995/96 Pohár UEFA 1. kolo   Hapoel Beerševa FC 5:0 7:0 12:0
2. kolo   Vitória SC 3:0 4:0 7:0
3. kolo   Sevilla FC 3:1 1:1 4:2
Čtvrtfinále   PSV Eindhoven 2:2 3:2 5:4
Semifinále   FC Bayern Mnichov 1:2 2:2 3:4
1996/97 Pohár vítězů pohárů 1. kolo   AEK Larnaka 2:0 0:0 2:0
2. kolo   FK Crvena zvezda 3:1 1:1 4:2
Čtvrtfinále   AIK Stockholm 3:1 1:1 4:2
Semifinále   ACF Fiorentina 1:1 2:0 3:1
Finále   Paris Saint-Germain FC 1:0
1997 Superpohár UEFA Finále   Borussia Dortmund 2:0 1:1 3:1
1997/98 Liga mistrů UEFA 2. předkolo   Skonto FC 3:2 1:0 4:2
Základní skupina C   Newcastle United FC 1:0 2:3 4. místo
  PSV Eindhoven 2:2 2:2
  FK Dynamo Kyjev 0:4 0:3
1998/99 Liga mistrů UEFA Základní skupina D   Manchester United FC 3:3 3:3 3. místo
  Brøndby IF 2:0 2:0
  FC Bayern Mnichov 1:2 0:1
1999/00 Liga mistrů UEFA Základní skupina B   AIK Stockholm 5:0 2:1 1. místo
  ACF Fiorentina 4:2 3:3
  Arsenal FC 1:1 4:2
Osmifinálová skupina A   Hertha BSC 3:1 1:1 1. místo
  AC Sparta Praha 5:0 2:1
  FC Porto 4:2 2:0
Čtvrtfinále   Chelsea FC 5:1 1:3 6:4
Semifinále   Valencia CF 2:1 1:4 3:5
2000/01 Liga mistrů UEFA Základní skupina H   Leeds United FC 4:0 1:1 3. místo
  Beşiktaş JK 5:0 0:3
  AC Milán 0:2 3:3
2000/01 Pohár UEFA 3. kolo   Club Brugge KV 1:1 2:0 3:1
4. kolo   AEK Athény 5:0 1:0 6:0
Čtvrtfinále   Celta de Vigo 2:1 2:3 4:4 (v)
Semifinále   Liverpool FC 0:0 0:1 0:1
2001/02 Liga mistrů UEFA 3. předkolo   Wisła Kraków 1:0 4:3 5:3
Základní skupina F   Fenerbahçe SK 1:0 3:0 1. místo
  Bayer 04 Leverkusen 2:1 1:2
  Olympique Lyon 2:0 2:3
Osmifinálová skupina B   Liverpool FC 0:0 3:1 1. místo
  Galatasaray SK 2:2 1:0
  AS Roma 1:1 0:3
Čtvrtfinále   Panathinaikos FC 3:1 0:1 3:2
Semifinále   Real Madrid 0:2 1:1 1:3
2002/03 Liga mistrů UEFA 3. předkolo   Legia Warszawa 3:0 1:0 4:0
Základní skupina H   Club Brugge KV 3:2 1:0 1. místo
  Galatasaray SK 3:1 2:0
  FK Lokomotiv Moskva 1:0 3:1
Osmifinálová skupina A   Bayer 04 Leverkusen 2:0 2:1 1. místo
  Newcastle United FC 3:1 2:0
  Inter Milán 3:0 0:0
Čtvrtfinále   Juventus FC 1:2 1:1 2:3
2003/04 Pohár UEFA 1. kolo   FK Matador Púchov 8:0 1:1 9:1
2. kolo   Panionios GSS 2:0 3:0 5:0
3. kolo   Brøndby IF 2:1 1:0 3:1
4. kolo   Celtic FC 0:0 0:1 0:1
2004/05 Liga mistrů UEFA Základní skupina F   Celtic FC 1:1 3:1 2. místo
  FK Šachtar Doněck 3:0 0:2
  AC Milán 2:1 0:1
Osmifinále   Chelsea FC 2:1 2:4 4:5
2005/06 Liga mistrů UEFA Základní skupina C   Werder Bremen 3:1 2:0 1. místo
  Udinese Calcio 4:1 2:0
  Panathinaikos FC 5:0 0:0
Osmifinále   Chelsea FC 1:1 2:1 3:2
Čtvrtfinále   SL Benfica 2:0 0:0 2:0
Semifinále   AC Milán 0:0 1:0 1:0
Finále   Arsenal FC 2:1
2006 Superpohár UEFA Finále   Sevilla FC 0:3
2006 MS ve fotbale klubů Semifinále   Club América 4:0
Finále   Sport Club Internacional 0:1
2006/07 Liga mistrů UEFA Základní skupina A   PFK Levski Sofia 5:0 2:0 2. místo
  Werder Bremen 2:0 1:1
  Chelsea FC 2:2 0:1
Osmifinále   Liverpool FC 1:2 1:0 2:2 (v)
2007/08 Liga mistrů UEFA Základní skupina E   Olympique Lyon 3:0 2:2 1. místo
  VfB Stuttgart 3:1 2:0
  Rangers FC 2:0 0:0
Osmifinále   Celtic FC 1:0 3:2 4:2
Čtvrtfinále   FC Schalke 04 1:0 1:0 2:0
Semifinále   Manchester United FC 0:0 0:1 0:1
2008/09 Liga mistrů UEFA 3. předkolo   Wisła Kraków 4:0 0:1 4:1
Základní skupina C   Sporting CP 3:1 5:2 1. místo
  FK Šachtar Doněck 2:3 2:1
  FC Basel 1893 1:1 5:0
Osmifinále   Olympique Lyon 5:2 1:1 6:3
Čtvrtfinále   FC Bayern Mnichov 4:0 1:1 5:1
Semifinále   Chelsea FC 0:0 1:1 1:1 (v)
Finále   Manchester United FC 2:0
2009 Superpohár UEFA Finále   FK Šachtar Doněck 1:0
2009 MS ve fotbale klubů Semifinále   Atlante FC 3:1
Finále   Estudiantes de La Plata 2:1 po prodl.
2009/10 Liga mistrů UEFA Základní skupina F   Inter Milán 2:0 0:0 1. místo
  FK Dynamo Kyjev 2:0 2:1
  FK Rubin Kazaň 1:2 0:0
Osmifinále   VfB Stuttgart 4:0 1:1 5:1
Čtvrtfinále   Arsenal FC 4:1 2:2 6:3
Semifinále   Inter Milán 1:0 1:3 2:3
2010/11 Liga mistrů UEFA Základní skupina D   Panathinaikos FC 5:1 3:0 1. místo
  FK Rubin Kazaň 2:0 1:1
  FC København 2:0 1:1
Osmifinále   Arsenal FC 2:1 1:3 3:4
Čtvrtfinále   FK Šachtar Doněck 5:1 1:0 6:1
Semifinále   Real Madrid 1:1 2:0 3:1
Finále   Manchester United FC 3:1
2011 Superpohár UEFA Finále   FC Porto 2:0
2011 MS ve fotbale klubů Semifinále   Al-Sadd SC 4:0
Finále   Santos FC 4:0
2011/12 Liga mistrů UEFA Základní skupina H   AC Milán 2:2 3:2 1. místo
  FK BATE 4:0 5:0
  FC Viktoria Plzeň 2:0 4:0
Osmifinále   Bayer 04 Leverkusen 7:1 3:1 10:2
Čtvrtfinále   AC Milán 3:1 0:0 3:1
Semifinále   Chelsea FC 2:2 0:1 2:3
2012/13 Liga mistrů UEFA Základní skupina G   FK Spartak Moskva 3:2 3:0 1. místo
  SL Benfica 0:0 2:0
  Celtic FC 2:1 1:2
Osmifinále   AC Milán 4:0 0:2 4:2
Čtvrtfinále   Paris Saint-Germain FC 1:1 2:2 3:3 (v)
Semifinále   FC Bayern Mnichov 0:3 0:4 0:7
2013/14 Liga mistrů UEFA Základní skupina H   AFC Ajax 4:0 1:2 1. místo
  Celtic FC 6:1 0:1
  AC Milán 3:1 1:1
Osmifinále   Manchester City FC 2:1 2:0 4:1
Čtvrtfinále   Atlético Madrid 1:1 0:1 1:2
2014/15 Liga mistrů UEFA Základní skupina F   APOEL FC 1:0 4:0 1. místo
  Paris Saint-Germain FC 3:1 2:3
  AFC Ajax 3:1 2:0
Osmifinále   Manchester City FC 1:0 2:1 3:1
Čtvrtfinále   Paris Saint-Germain FC 2:0 3:1 5:1
Semifinále   FC Bayern Mnichov 3:0 2:3 5:3
Finále   Juventus FC 3:1
2015 Superpohár UEFA Finále   Sevilla FC 5:4
2015 MS ve fotbale klubů Semifinále   Kuang-čou Evergrande Tchao-pao 3:0
Finále   CA River Plate 3:0
2015/16 Liga mistrů UEFA Základní skupina E   AS Roma 6:1 1:1 1. místo
  Bayer 04 Leverkusen 2:1 1:1
  FK BATE 3:0 2:0
Osmifinále   Arsenal FC 3:1 2:0 5:1
Čtvrtfinále   Atlético Madrid 2:1 0:2 2:3
2016/17 Liga mistrů UEFA Základní skupina C   Celtic FC 7:0 2:0 1. místo
  Borussia Mönchengladbach 4:0 2:1
  Manchester City FC 4:0 1:3
Osmifinále   Paris Saint-Germain FC 6:1 0:4 6:5
Čtvrtfinále   Juventus FC 0:0 0:3 0:3
2017/18 Liga mistrů UEFA Základní skupina D   Juventus FC 3:0 0:0 1. místo
  Sporting CP 2:0 1:0
  Olympiacos FC 3:1 0:0
Osmifinále   Chelsea FC 3:0 1:1 4:1
Čtvrtfinále   AS Roma 4:1 0:3 4:4 (v)
2018/19 Liga mistrů UEFA Základní skupina B   PSV Eindhoven 4:0 2:1 1. místo
  Tottenham Hotspur FC 1:1 4:2
  FC Internazionale Milano 2:0 1:1
Osmifinále   Olympique Lyon 5:1 0:0 5:1
Čtvrtfinále   Manchester United FC 3:0 1:0 4:0
Semifinále   Liverpool FC 3:0 0:4 3:4
2019/20 Liga mistrů UEFA Základní skupina F   Borussia Dortmund –. místo
  FC Internazionale Milano
  SK Slavia Praha

Rivalita s jinými klubyEditovat

Rivalita mezi kluby je dvojího charakteru. První z nich můžeme nazvat geografický. Je mnohem častější a vzniká poměrně jednoduše mezi kluby s nepříliš od sebe vzdálenými domácími hřišti. Jde o kluby ze stejného města, případně regionu. V případě FC Barcelony jde o městského rivala RCD Espanyol a vzájemný duel těchto dvou mužstev se nazývá El derbi Barceloní (v překladu Barcelonské derby). Druhý charakter by se dal nazvat historický. Rivalita v tomto případě vzniká velmi dlouho, zejména mezi úspěšnými kluby, které často mezi sebou bojují o přední místa v domácích soutěžích. Typický s světově proslulý příklad najdeme právě ve Španělsku a jedním z akterů je FC Barcelona. Jejím největším rivalem je Real Madrid a vzájemný souboj se nazývá El Clásico (v překladu Klasika).

El Clásico (Real Madrid)Editovat

 
Souboj v semifinále Ligy mistrů 2010/11
Podrobnější informace naleznete v článku El Clásico.

Jeden z největších a nejsledovanějších duelů na světě mezi nejslavnějšími kluby světa[28]. Souboj mezi FC Barcelona a Real Madrid CF. Aktuálně (2018) proti Barceloně stojí 33 titulů z Primera División a 13 vítězství v Lize mistrů UEFA Realu. Rivalita mezi těmito kluby je tak velmi pochopitelná. Navíc je silně podpořena politicko-historickými důvody. Barcelona je centrum Katalánska, které se cítí utlačováno pod nadvládou Španělského království a léta žádá o autonomii. Pro Katalánce je FC Barcelona národním mužstvem a Real Madrid symbolem zla. Soupeření tak má nejen sportovní charakter, ale je z něj cítit politické a kulturní napětí.[29]

El derbi Barceloní (RCD Espanyol)Editovat

 
Camp Nou při zápase s RCD Espanyol
Aktuální k 31. červenci 2019
Klub Zápasy V R P Góly
FC Barcelona 210 123 43 44 404
RCD Espanyol 210 44 43 123 223

Největším lokálním rivalem byl od založení obou klubů RCD Espanyol, druhý slavný klub z Barcelony. Bílo-modří podle mnohých zradili katalánský lid, když přijali královský patronát a přidali korunu do loga klubu. A tak i zde můžeme vidět politický podtext. V době nadvlády generála Francisco Francoa byl Espanyol symbolem zrady katalánského lidu a přisluhovačem moci. Proti tomu stál revolucionářský duch příznivců Barcy. Rivalitu s RCD Espanyol můžeme pozorovat především mezi fanoušky obou klubů.

Z herního hlediska není Espanyol tak úspěšný jako Barcelona. Na kontě nemá žádný mistrovský titul, „pouze“ 4 vítězství v Copa del Rey. Ovšem při prvních dvou (1929, 1940) musel přejít právě přes Barcelonu, aby trofej získal. Mezi těmito kluby bylo odehráno nejvíce zápasů ze všech regionálních derby (Madrid, Sevilla, ...) na území Španělska. V sezoně 2008/09, kdy Barcelona získal „treble“, byl Espanyol prvním klubem, který porazil Barcu na domácím hřišti Camp Nou.[30]

ZnakEditovat

 
Původní znak
 
Luis Suarez v dresu Barcelony 2019.

Původní znak z roku 1899 byl totožný s městským znakem Barcelony,[31] jako důkaz soudržnosti klubu a města. V roce 1910 byla vypsána soutěž na nový znak. Soutěž vyhrál příspěvek neznámého autora, který slouží s drobnými úpravami dodnes. Úpravy proběhly v letech 1910 (po zavedení znaku), 1920, 1936, 1941, 1960, 1974, 1975 a 2002. V roce 2018 má být schválena další změna, vypuštění písmen FCB, která by měla platit od nové sezóny.

Znak z roku 2002 (desátý v historii klubu) tvoří štít se zlatými okraji. Horní část štítu je vertikálně dělena na dvě poloviny. V levé je červený kříž na bílém poli (Creu de Sant Jordi). Pravou tvoří červené a žluté svislé pruhy (barvy Katalánska). Spodní část tvoří rudé a modré svislé pruhy (barvy klubu), na nichž leží zlatý fotbalový míč. Mezi horní a spodní částí je (2018) zlatý pruh s písmeny FCB (počáteční písmena názvu klubu). Užívá se i černobílá varianta znaku.[32]

DresEditovat

Dres Barcelony byl původně sešit ze dvou dresů různých barev napůl. Trenýrky byly původně bílé. Barvy jsou symbolem Katalánska. Postupně se dres vyvíjel. Na dresu se objevily pruhy, kterých časem přibývalo. Dnes se prakticky před každou sezonou domácí dres lehce upravuje a venkovní dres téměř zcela mění. Například v sezoně 2010/11 byl venkovní dres tyrkysový, v sezoně 2011/12 je venkovní dres poprvé v historii černý. Na hrudi měl dres Barcelony až do sezony 2011/12 logo a nápis UNICEF. Od sezony 2011-12 nosil na hrudi logo neziskové charitativní organizace Qatar Foundation a od sezony 2013-14 již plně komerční logo sponzora. Dres pro sezonu 2012/13 představili činovnící klubu spolu se společností Nike 22. května 2012. Design se opět vrací ke třem pruhům, tentokrát však v moderní "rozpité" podobě.[33]

 
 
 
 
 
 
1899
 
 
 
 
 
 
 
 
1910
 
 
 
 
 
 
 
 
1913
 
 
 
 
 
 
 
 
1935
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1950
 
 
 
 
 
 
1955 (pro Evropské poháry)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1984
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1992
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1995
 
 
 
 
 
 
 
 
 
1997
 
 
 
 
 
 
1998
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2001
 
 
 
 
 
 
 
 
2003
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2004
 
 
 
 
 
 
 
 
2005
 
 
 
 
 
 
2006
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2007
 
 
 
 
 
 
 
 
2008
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2009
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2010
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2011
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2012
 
 
 
 
 
 
 
 
 
2013


OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. FC Barcelona Information [online]. barcelona.cat., 16. srpna 2010 [cit. 2011-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-15. (anglicky) 
  2. A Five Star Stadium [online]. barcelona.cat [cit. 2011-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-15. (anglicky) 
  3. "PŮVOD KLUBOVÝCH BAREV FC BARCELONY" [online]. fcbarcelona.cz, 30.02.2016 [cit. 2018-09-10]. Dostupné online. (česky) 
  4. FC Barcelona Trophy Room [online]. barcelona.cat [cit. 2011-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-10-2011. (anglicky) 
  5. Ronaldinho přestupuje za 21 milionů € do AC Milán
  6. Guardiola by se měl stát novým koučem Barcelony, sport.cz 6. 5. 2008
  7. Barcelona porazila Real Madrid na jeho hřišti 6:2
  8. Barcelona získala jubilejní 20. titul, čas.sk 17.05.2010 (slovensky)
  9. Překvapení: Zlatý míč získal opět Lionel Messi, isport.cz 10.01.2011
  10. 'Vítej doma!' Fabregas přestoupil do Barcelony [online]. lidovky.cz, 12. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  11. Super úlovek Barcy. Získala střelce Sáncheze [online]. isport.cz, 22. července 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  12. Superpohár rozhodne odveta, Real remizoval s Barcelonou [online]. isport.cz, 14. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  13. Barcelona má další trofej, v Superpoháru přehrála Porto [online]. aktuálně.cz, 26. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  14. Los Ligy mistrů: Plzeň vyfasovala Barcelonu, AC Milán a Borisov [online]. isport.cz, 26. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  15. Nejlepším fotbalistou v Evropě je Messi [online]. ČTK, 25. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  16. Barcelona vyhrála MS klubů, ve finále rozdrtila brazilský Santos [online]. Deník Sport, 18. prosince 2011 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  17. Chelsea vyřadila Barcelonu a míří do finále [online]. Česká televize, 24. dubna 2012 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  18. Real porazil Barcelonu a má už sedm bodů náskok [online]. Česká televize, 21.04.2011 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  19. Messi zničil Espaňol čtyřmi góly! V lize jich nasázel už 50! [online]. isport.cz, 05.05.2011 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  20. Four-goal Lionel Messi gives Pep Guardiola perfect Barcelona send-off [online]. The Guardian, 05.05.2011 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Slastné loučení. Guardiola získal s Barcelonou španělský pohár [online]. Deník Sport, 25.05.2012 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  22. Guardiola v Barceloně končí. Rozhodl se neprodloužit smlouvu [online]. Česká televize, 27.04.2012 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (česky) 
  23. Messi vystřílel Barceloně španělský Superpohár [online]. lidovky.cz, 18. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  24. http://www.fcbarcelona.com/club/the-honours/detail/card/fc-barcelona-individual-records FC Barcelona oficial rekords (anglicky)
  25. Barcelona slaví mistrovský titul, zařídil ho gólem božský Messi, iSport.cz, cit. 17. 5. 2015
  26. Real zaváhal na Espaňolu, čímž Barceloně posvětil 22. španělský titul. iDNES.cz [online]. 2013-05-12 [cit. 2013-05-12]. Dostupné online. 
  27. a b "Ligas" [online]. bdfutbol.com [cit. 2018-09-08]. Dostupné online. (německy) 
  28. Žebříček: Nejbohatší fotbalový klub světa je Real Madrid [online]. iHned.cz, 12. února 2009 [cit. 2011-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-08. (česky) 
  29. El clásico [online]. barcelona.com [cit. 2011-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-02. (anglicky) 
  30. El Derbi Barceloní – The History Behind the Barcelona Derby [online]. barca.com, 18. prosince 2010 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. History of the crest (anglicky)
  32. https://sport.ihned.cz/fotbal/zahranici/fotbalova-barcelona-zmeni-znak-zmizi-z-nej-i-jeden-z-nejtrad/r~47ab8406c29911e89f96ac1f6b220ee8/ Fotbalová Barcelona změní znak, zmizí z něj i jeden z nejtradičnějších prvků
  33. An artful presentation [online]. FC Barcelona.com, 22.05.2012 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat