FC Porto (portugalsky: Futebol Clube do Porto) je profesionální portugalský fotbalový klub sídlící ve městě Porto, který působí v nejvyšší portugalské ligové soutěži Primeira Liga. Portský celek byl založen 28. září 1893, jako první z takzvané „Três Grandes“ (Velké trojky), kterou spolu s ním tvoří lisabonské týmy Benfica a Sporting, jeho zároveň největší soupeři. Dalším rivalem Porta je necelých 50 kilometrů vzdálený klub Braga.[4] Mezi příznivci je FC Porto známé pod přezdívkami Portistas („Porťané“) nebo Dragões („Draci“). Porto také patří k tradičním účastníkům Ligy mistrů UEFA, v hlavní soutěži si zahrálo už 23krát a pouze Real Madrid a FC Barcelona mají o jednu účast víc.[5][pozn. 1]

FC Porto
Campo Constituição 2 (Porto).jpg
Název Futebol Clube do Porto
Přezdívka Dragões (Draci)[1]
Země PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Město Porto
Založen 28. září 1893[1]
Asociace Portugalsko FPF
Soutěž Portugalsko
1. portugalská fotbalová liga
2019/20 1. místo
Stadion Estádio do Dragão, Porto
Souřadnice
Kapacita 50 033[2]
Vedení
Předseda Portugalsko Pinto da Costa
Trenér Portugalsko Sérgio Conceição
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 28[3]
Domácí trofeje 20× Portugalský pohár „Taça“
21× Portugalský Superpohár
Mezinárodní trofeje Liga mistrů UEFA
Evropská liga UEFA
Superpohár UEFA
Interkontinentální pohár
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 1986/1987 FC Porto
Zlatá medaile 2003/2004 FC Porto
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 2002/2003 FC Porto
Zlatá medaile 2010/2011 FC Porto
Pohár vítězů pohárů
Stříbrná medaile 1983/1984 FC Porto
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1987 FC Porto
Stříbrná medaile 2003 FC Porto
Stříbrná medaile 2004 FC Porto
Stříbrná medaile 2011 FC Porto

Porto patří mezi nejúspěšnější portugalské týmy a před koncem sezóny 2019/20 mělo na kontě 28 ligových titulů od sezóny 1934/35, více jich má jen Benfica.[3] V počtu získaných mezinárodních trofejí lze Porto označit za nejúspěšnější portugalský klub. V mezinárodních soutěžích získal 7 trofejí – dvakrát trofej v Lize mistrů (1987 a 2004), dvakrát v Poháru UEFA/Evropské lize (2003 a 2011), dvakrát v Interkontinentálním poháru (1987 a 2004) a jednou v Evropském Superpoháru (1987).[6]

Porto je ve fotbalovém světě proslulé svojí schopností vyhlédnout si mladý talent (často z Jižní Ameriky) a později ho prodat několikanásobně dráž, než za kolik přišel.[7]

V době velkých úspěchů v letech 2002-2004 vedl klub slavný trenér José Mourinho a hrály v něm takové hvězdy, jako jsou Deco, Ricardo Carvalho, Paulo Ferreira, Maniche a další. Dalším velmi úspěšným trenérem v portské historii se stal André Villas-Boas, jenž v roce 2011 dovedl klub k vítězství v Evropské lize. V červnu 2011 Villas-Boas odešel do anglického klubu Chelsea FC.

HistorieEditovat

Klub Foot-Ball Club do Porto byl založen 28. září 1893 místním obchodníkem s portským vínem jménem António Nicolau d’Almeida, jehož zájem o fotbal vznikl při jeho cestách do Anglie.[6] Portugalským šampionem se stal prvně roku 1922, to se soutěž Campeonato de Portugal hrála vyřazovacím způsobem.[3]

V roce 2001 trénoval Porto Octávio Machado, který s týmem v srpnu 2001 získal portugalský superpohár po výhře 1:0 nad Boavistou.[8] Další rok v lednu Machada nahradil José Mourinho, tým totiž spadl na páté místo a navíc vypadl v domácím poháru.[9] Na jaře ve druhé skupině Ligy mistrů Porto neobstálo v konkurenci Realu Madrid, Panathinaikosu a Sparty a skončilo poslední, domácí ligu pak skončilo na třetím místě. Mourinho slíbil titul v další sezóně, načež vyhledal laciné posily jako byli Maniche, Nuno Valente a Paulo Ferreira.[10] V ročníku 2002/03 Porto vskutku vyhrálo titul s náskokem 11 bodů na Benficu.[11] Mužstvo spoléhalo na brazilského útočníka Derleie (a jeho partnera v útoku, 19letého Postigu) nebo zálohu ve složení DecoManicheCostinha.[10] Cesta Pohárem UEFA postavila Portu do cesty kluby jako Polonia Warszawa, Austria Wien, Lens a Denizlispor. Ve čtvrtfinále proti Panathinaikosu bylo Porto svědkem domácí prohry 0:1, v Řecku však Derlei zařídil dvěma brankami postup do semifinále proti Laziu.[10] Lazio Řím Roberta Manciniho v Portu nestačilo na domácí a prohrálo 1:4, o což se postarali Derlei (dvakrát), Postiga a Maniche.[12] Po remíze 0:0 v Itálii zamířilo Porto do finále. V Seville se Porto střetlo se Celticem o vítězství. Po deseti minutách se zranil Costinha, toho nahradil Pedro Emanuel, zápas pak „patřil“ Decovi, jenž byl u obou gólů prvních 90 minut. Díky němu oba Derlei a Aleničev poslali své mužstvo do jednogólového vedení, ale na obě branky zareagoval Henrik Larsson, zápas se tak prodlužoval. Byl to nakonec Derlei, kdo prodloužení ve 115. minutě rozhodl.[13]

Portugalský Superpohár svěřenci Mourinha vybojovali proti União de Leiria. Evropský Superpohár však po zápase s Portem získal AC Milán. Ve skupině Ligy mistrů Porto skončilo za Realem Madrid a postoupilo tak do osmifinále. První zápas doma proti Manchesteru United prohrávali domácí 0:1 gólem Fortuneho, útočník Porta Benni McCarthy ale otočil stav zápasu na 2:1. Soupeřův záložník Roy Keane obdržel červenou kartu za šlápnutí na brankáře Vítora Baíu.[14] Venku Porto prohrávalo 0:1 po gólu Paula Scholese, ale Costinhův gól v 90. minutě poslal do čtvrtfinále FC Porto.[15] Ve čtvrtfinále Porto vyzrálo na Lyon a postoupilo do semifinále, kde čekalo Deportivo La Coruña. Dvojutkání rozhodl jediný gól Derleie z penalty, klíčové bylo bránění Valeróna, o něhož se postaral Costinha.[10] Soupeřem ve finále bylo AS Monaco vedené Didierem Deschampsem, které ale nemělo k dispozici útočníka Ludovica Giulyho. Carlos Alberto poslal Porto do vedení, po 70. minutě dílo z protiútoků dokonali výhru 3:0 Deco a Aleničev. FC Porto podruhé v historii vyhrálo Ligu mistrů.[10]

MezidobíEditovat

V ročníku po Mourinhově odchodu se v klubu vystřídala trojice trenérů. Ten první, Luigi Del Neri byl dokonce vyhozen ještě před prvním soutěžním zápasem, když byl propuštěn pro nedochvilnost.[16] Ten druhý, Víctor Fernández, získal domácí superpohár proti Benfice,[8] proti Valencii v Superpoháru UEFA však neuspěl a prohrál 1:2. V únoru 2005 se stal trenérem José Couceiro, Porto ale nakonec skončilo druhé za Benficou.

Mezi roky 2006 až 2009 vedl Porto kouč Jesualdo Ferreira, který klub dovedl ke třem titulům v řadě, a k tomu přidal triumf v domácím poháru.

André Villas-BoasEditovat

Začátkem června 2010 se stal trenérem 32letý André Villas-Boas, někdejší asistent Josého Mourinha.[17] Tým opírající se o ofenzivní hvězdy jako Hulk nebo Falcao vyhrál Primeira Ligu bez jediné porážky a s náskokem 21 bodů proti Benfice. Byl to 25. titul v dějinách klubu.[18] Ještě před začátkem sezóny stihl vyhrát domácí Superpohár proti Benfice (2:0).[8] V rámci Evropské ligy prošlo Porto skupinou „L“ bez porážky, v play-off vyřadilo týmy FC Sevilla, CSKA Moskva a a Spartak Moskva než narazilo na španělský Villarreal. První zápas na domácí půdě Porto zvládlo a vyhrálo 5:1, čtyřmi brankami se blýskl Falcaa a pátou přidal další Kolumbijec Fredy Guarín.[19] V portugalském finále Evropské ligy Porto porazilo Bragu 1:0.[20] Čtvrtou trofejí za sezónu byl domácí pohár, ve kterém Porto ve finále přehrálo 6:2 Guimarães.[21]

V červnu 2011 byl po pouhém roce oznámen jeho odchod.

Dominance BenficyEditovat

Před sezónou 2015/16 posílil mužstvo brankář Iker Casillas z Realu Madrid.[22]

Během léta v roce 2017 se stal trenérem Porta jeho bývalý hráč Sérgio Conceição.

V ročníku 2019/20 se nepodařilo dostat přes předkolo do skupin Ligy mistrů. Porto v srpnu podlehlo ruskému Krasnodaru i přes úvodní výhru 1:0 na jeho půdě.[23] V základní skupině Evropské ligy Porto vybojovalo postup do šestnáctifinále, kde se střetlo s Leverkusenem. Po úvodní prohře 1:2 v Německu nestačili Portugalci na soupeře ani doma a prohráli 1:3.[24]

Získané trofejeEditovat

Vyhrané domácí soutěžeEditovat

(1934/35, 1938/39, 1939/40, 1955/56, 1958/59, 1977/78, 1978/79, 1984/85, 1985/86, 1987/88, 1989/90, 1991/92, 1992/93, 1994/95, 1995/96, 1996/97, 1997/98, 1998/99, 2002/03, 2003/04, 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008/09, 2010/11, 2011/12, 2012/13, 2017/18, 2019/20)
  • Portugalský pohár „Taça“ ( 20× )
(1921/22, 1924/25, 1931/32, 1938/37, 1955/56, 1957/58, 1967/68, 1976/77, 1983/84, 1987/88, 1990/91, 1993/94, 1997/98, 1999/00, 2000/01, 2002/03, 2005/06, 2008/09, 2009/10, 2010/11)
  • Superpohár Cândido de Oliveira ( 21× )
(1981, 1983, 1984, 1986, 1990, 1991, 1993, 1994, 1996, 1998, 1999, 2001, 2003, 2004, 2006, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2018)

Vyhrané mezinárodní soutěžeEditovat

(1986/87, 2003/04)
(2002/03, 2010/11)
(1986,87)
(1987, 2004)

SoupiskaEditovat

Aktuální k 1. březnu 2020[26]

Číslo Pozice Hráč
1   B Iker Casillas (mimo kádr ze zdravotních důvodů)
2   O Tomás Esteves
3   O Pepe
4   O Diego Leite
5   O Iván Marcano
7   Ú Luís Diaz
8   Z Romário Baró
9   Ú Vincent Aboubakar
10   Z Šoja Nakadžima
11   Ú Moussa Marega
13   O Alex Telles
16   Z Mateus Uribe
17   Ú Jesús Corona
Číslo Pozice Hráč
18   O Wilson Manafá
19   O Chancel Mbemba
20   Ú Zé Luis
22   Z Danilo Pereira (kapitán)
25   O Renzo Saravia
24   Z Otávio
27   Z Sérgio Oliveira
29   Ú Tiquinho Soares
31   B Diogo Costa
32   B Agustín Marchesín
49   Ú Fábio Silva
51   B Mouhamed Mbaye
77   Z Vítor Ferreira

Významní hráčiEditovat

Akademie / slavní fotbalistéEditovat

Zdroj:[7]

StadionEditovat

FC Porto hraje na stadionu Estádio do Dragão,[2] přezdívaném "stadion Draka".[zdroj?] Tento stadion byl postaven k příležitosti Mistrovství Evropy ve fotbale konaném v Portugalsku v roce 2004. Byl otevřen 16. listopadu 2003 a nahradil předchozí stánek Estádio das Antas.[2] Estádio do Dragão má kapacitu 50 033 diváků a patří do třídy stadionů A.[2]

PoznámkyEditovat

  1. Aktuální v ročníku 2019/2020.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b FC Porto [online]. UEFA.com, rev. 2018-02-15 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d The Stadium [online]. fcporto.pt [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d CLARO, Paulo. Portugal - List of Champions [online]. RSSSF, rev. 2019-09-26 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Porto and Braga take local rivalry to grand stage. UEFA.com [online]. 2011-05-15 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SAFFER, Paul. Champions League group stage records and statistics [online]. UEFA.com, 2019-12-11 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b BOYLAND, Patrick. PORTO: SOUTHERN EUROPE’S TALENT CONVEYOR BELT. These Football Times [online]. 2015-05-12 [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b STAVROPOULOS, Vasileios. FC Porto: The world’s most efficient “Moneyball” football club. Statathlon [online]. 2018-04-13 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c CLARO, Paulo. Portugal - List of Super Cup Winners [online]. RSSSF, rev. 2019-08-05 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Mourinho ready for Porto challenge. UEFA.com [online]. 2002-01-23 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e FERGUSON, Ryan. JOSÉ MOURINHO: THE PORTO YEARS. These Football Times [online]. 2019-07-22 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Jorge Miguel Teixeira. Portugal 2002-03 [online]. RSSSF, 2004-07-22 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Spielbericht: 983307 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  13. Porto end Celtic's Uefa dream. BBC Sport [online]. 2003-05-21 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Porto 2-1 Man Utd. BBC [online]. 2004-02-25 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Man. United 1-1 Porto [online]. UEFA [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Porto dump coach Del Neri. BBC Sport [online]. 2004-08-07 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Villas-Boas accepts Porto chance. UEFA.com [online]. 2010-06-03 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ASHTON, Neil. My unbeaten season with Porto is better than Chelsea's European Cup win, says Spurs boss Villas-Boas. Daily Mail [online]. 2012-10-18 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Porto eyes the final after sinking Villareal. France24 [online]. 29-04-2011 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Europa League final: Porto 1-0 Braga. BBC [online]. 2011-05-18 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. CLARO, Paulo. Portugal - List of Cup Winners [online]. RSSSF, 2019-07-18 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Odkopli ho. Co dokáže slavný brankář Casillas bez Realu Madrid?. IDNES.cz [online]. 2015-07-14 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  23. FK Krasnodar 0 : 1 FC Porto. Eurofotbal.cz [online]. [cit. 2020-02-26]. Dostupné online. 
  24. VEJDĚLEK, Martin. Leverkusen vyhrál i venku a hladce postupuje. Eurofotbal.cz [online]. 2020-02-27 [cit. 2020-02-28]. Dostupné online. 
  25. FC Porto je po tretí raz za sebou portugalským majstrom, SME.sk, cit. 20. 5. 2013 (slovensky)
  26. https://www.transfermarkt.com/fc-porto/kader/verein/720

Externí odkazyEditovat